puczmeloun přečtené 446

Dívka ze země Venku 11 2023, Nagabe

Má to spousty "ale"... Jenže, na konci je to pekelně silné. Porovnávání vzpomínek, co vše jsme za 11 knížek zažili... Člověk už nemůže přestat ve čtení a snění. Hmatatelná radost (nejen lidská) ze života, dobro a zlo ve velmi promíchané roli, svět s podivným biteismem, kde je ale vše od základů propojené... ...ale chtěl bych víc. Objevit celý ten svět. Zjistit, jaké to má obecné zákonitosti. Jestli opravdu všechna zjištění, pochytaná v 11 knihách z různých stran, dohromady mohou mít jen jednu intepretaci (na otázky, co/kdo byla Šiva a proč existuje/ovala, nabízí autor očividně hned několik odpovědí). Přitom je poslední kniha velkou rekapitulací, kde se některé věci dozvídáme opakovaně, některé věci i tak zůstávají zastřené (a místo by na ně bylo). A to nejen nedořečeným, ale také neukázaným. Kresba je to poetická, ale spoustu detailů zastírá nejistotou, neostrostí. Teorií mi hlavou víří spousta, jsem zvědav, zda se k Dívce ze země Venku ještě někdy vrátím. Byla to ale krásně snová zkušenost...... celý text

Dívka ze země Venku 10 2023, Nagabe

Dívka ze země Venku: Prequel. Jak to vlastně bylo úplně na začátku, před první knihou. Pěkně se to zamotává, až k samým základům logiky příběhu celé série, děj se tím trochu zpomaluje. Vzpomínáme, dumáme, odhalujeme...... celý text

Dívka ze země Venku 9 2023, Nagabe

No ale tak, proč bylo potřeba na toto čekat tak dlouho? Paráda. To, co u prvních knížek vypadalo jako klasické "pozemské" fantasy, se postupně prokousalo k vlastnímu světu. Byl bych docela rád nahlédl i za hranice "mapy". Jak daleko to má autor promyšlené... A zároveň i první pokus o ukončení.... celý text

Dívka ze země Venku 8 2022, Nagabe

V rámci série nadprůměr. Hned tři velmi zajímavé události, konečně se děje něco "hlubšího", jde opravdu do tuhého, mění se místa, emocemi je to naplněné k prasknutí, ostatně tentokrát jde o obě hlavní postavy velmi "osudově" a viditelně "nezvratně". Bude skvělé, pokud autor udrží tempo i ve zbývajících třech dílech...... celý text

Dívka ze země Venku 7 2022, Nagabe

Dějově žádný výrazný posun, ale nejakčnější díl za dlouhou dobu. A koukám, místo toho, aby se nám to celé skládalo, se to (včetně hlavních postav), začíná postupně rozpadat. Nu to jsem tedy zvědavý, kam budeme dál pokračovat...... celý text

Zkáza Ďáblova akru 2021, Ransom Riggs

Až do posledních stránek jsem doufal, že mě něco překvapí, nebo příběhově dostane, ale ne... Teď mi tedy nezbývá, než dělat, že druhá trilogie prostě neexistuje. Ano, ani původní knihy nejsou dokonalé – spousta otázek zůstává nevysvětlena a fungování některých fenoménů neobhájeno, ale mělo to své kouzlo, poetiku, postupně rozšiřovaný svět a hlavně spád i možné ohrožení hlavních postav... Nová trilogie – a speciálně právě Zkáza Ďáblova akru – je plná akce, pořád se něco děje, ale prostě to nemá šťávu. Ať se stane naprosto cokoli, vždy to někdo (Deus ex machina) nějak zachrání. A je úplně jedno, o jak špatnou situaci jde. Jenže, když se věci prostě dějí a vždy vyřeší, tak skoro jako by nemělo smysl knihu číst. O co se obávat? Čím se nechat překvapit? Věci zůstávají zapomenuty, nevysvětleny, detaily nedovyprávěny. Děj se dál nenechá pohánět silou příběhu, ale prostě tak, aby se hlavním hrdinům nic nestalo a vše vyšlo v předem naplánovaný konec. A to i třeba scénou s jízdou v tanku skrze válečné zákopy během světové války, která dále graduje ad absurdum. Také závěrečná bitva je zase jako přes kopírák, včetně dalších záchran na poslední chvíli... Už je to prostě všechno jedno, žádná pravidla neplatí. I kdyby tam vybuchla atomovka a najednou se objevil Doktor Manhattan z Watchmenů, že je jako podivný a všechny zachrání před radioaktivitou, ani by mě to nepřekvapilo (v dobrém i špatném slova smyslu)... Škoda :(... celý text

Ptačí sněm 2020, Ransom Riggs

Znova se dostáváme do zajímavějších smyček, velmi výrazně je omezeno neustálé omýlání rodinného a milostného života hlavního hrdiny (dokonce dojde ke změně, která není podrobně opakovaně popisována na mnoha stránkách!) a na závěr se to zase pěkně rozjíždí. Jenže. Vychází najevo, že dění v předcházející knížce Mapa dní celé na sílu směřovalo k jedné osobě, která je pro další vývoj událostí klíčová. Pokud to tak ale opravdu mělo být, vážně by byla do takovéto "mise" bez "výcviku" naše známá parta vržena bez informací? A ještě jedno jenže. Když zjistíme, že je nutné zabránit jisté činnosti, která onomu "klíčovému vývoji událostí" předchází, proč je najednou výběr "ingrediencí" tak na sílu přizpůsoben příběhu? A vůbec, odkdy svět podivných funguje na principech "magie" a ne "vědecky zdůvodněné" podivnosti (když pominu doteď nevysvětlené mluvící hlavy)? Poslouchá se to dobře, to jo, jen na dobře vystavěný svět i příběh Knihovny duší do stále nemá.... celý text

Dívka ze země Venku 6 2022, Nagabe

Už to ani nepředstírá, že by se měly dít nějaké větší zvraty, nebo že bychom se měli dočkat zásadních odhalení. V poklidu se usidlujeme na novém místě, dochází k různorodému dumání, setkáním, ujasňování informací o tomto světě, vzpomínání (či domýšlení) na dřívější život pana učitele. Vše si plyne pomalým tempem, které spíše přináší při čtení poklid. Závěrečné stránky ale ukazují, že v příštím díle bychom se zase mohli rozjet rychlejším tempem...... celý text

Mapa dní 2019, Ransom Riggs

Nový svět, nové motivace, noví podivní i záporáci, jenže... Třetina knihy je zabrána již opakovaně řešenými problémy hlavního hrdiny (rodiče a vztah s Emou), což by asi nevadilo, kdyby to však už nebylo dříve probráno ze všech možných stran. A navíc, ani tady k žádnému finálnímu nezvratnému vyřešení situace nedojde. Jen je to o řád otravnější. Když už se konečně začne něco dít (věci hýbat z místa), cítil jsem se jako v sérii filmů Fantastická zvířata. Snaží se to na novém kontinentu vybudovat vše důvěrně známé, ale prostě to není ono. Chybí tomu řádná dávka bizarnosti (ty americké zapadákovy jsou prostě jen zapadákovy), nějaké hlubší základy (ostatně úplně první knížka této série je prakticky jen o jednom domě/ostrově a s tím spojenými zákonitostmi), což je pak na sílu využito jako součást zápletky, i dějová linka silnější než jen snaha vzepřít se imbrinám a následovat dědečkův odkaz. Naopak oceňuji to, že se v závěrečných kapitolách opravdu dostaneme k akci, svět se trochu zaplní a fantazie zase může pracovat. Jen by to pak celé nesmělo vyústit v konec, který je neuspokojivý a navíc ještě doplněný cliffhangerem.... celý text

Všechny cesty vedou k válce: Příběh Ruska a Ukrajiny očima českého reportéra, 2011–2022 2022, Vojtěch Boháč

Pokud znáte autora, je v knize vše, jak má být. Jeho nejznámější historky, ty nejdůležitější momenty ve vývoji vztahů (i vnitřních proměn) Ukrajiny a Ruska i velké množství hlasů různorodých lidí dotvářejících celkový obraz. A to vše dobře reportážně zpracované do příběhu vrcholícího ruskou invazí do Ukrajiny. Jenže to je i jistá nevýhoda knihy. Autora sleduji minimálně od dob Euromajdanu a sám se o proměny tohoto koutu Evropy zajímám, kniha tak pro mě oprašuje, i když řemeslně dobře, věci dobře známé. Množství různých svědectví je pak spíše klasickým hlasem z davu, než nějakým dalším prohloubením informací. Rozumím, že svůj účel dle zdejších recenzí kniha má a já ji přeji, ať dobře čtenářům slouží... Pro mě osobně byl strhující až závěr knihy, který i když také dobře známý, je přeci jen stále nedávný a pořád z něj mrazí. A jeho následky i nadále pociťujeme. ...mimochodem, pokud se vám líbí Všechny cesty, rozhodně doporučuji skvělou, ještě hlubší a bizarnější, knihu Donbas: Svadobný apartmán v hoteli Vojna (Tomáš Forró).... celý text

Yokai 2012, Stan Sakai

Dostala se ke mně z celé série jen tato výroční knížka, proto velmi oceňuji, že neznalost všeho předchozího nebyla na škodu. Tento "japonský Zaklínač" příjemně ubíhal, bavil, překvapoval i potěšil. Hezká jednohubka teď tematicky s dušičkovou atmosférou.... celý text

Dívka ze země Venku 5 2022, Nagabe

Série má velmi střídavou kvalitu. Napřed atmosféra, pak děj a znova návrat k atmosféře... Takže po spíše komorních dramatech čtvrté knihy přináší ta pátá zase nějaký ten pohyb z místa (a to doslova), proměnu jedné důležité postavy (a vlastně, mění se i další důležitá postava), přibývá jedno skvělé černé dítě (moc doufám, že bude mít nějaký hlubší smysl i v dalších pokračováních), rozplétání hlavní pointy (asi, stále vlastně nevím, kam to směřuje) i velkolepý souboj spojující předchozí zmíněná témata. Radost číst i dumat...... celý text

Dívka ze země Venku 4 2022, Nagabe

Doplnění předchozího dění, nadhození jednoho důležitého tématu, trochu toho dramatu a sporů, klidných chvil u domácího koláče... Stále se to očividně teprve rozjíždí.... celý text

Atmosféry 2013, Peter Zumthor

Přepsaná přednáška, přesto krásně strukturovaný text s dobře pochopitelnými větami. Architektonické zamyšlení, teoretické dumání, prostory, souvislosti, spojitosti, materiály, světlo, proporce...... celý text

Ptáci, zvířata a moji příbuzní 2008, Gerald Durrell

Oddechový, pohodový a humorný návrat na Korfu. Přišlo mi to méně uspořádané, než předchozí "Zvířena", ale opakovaně jsem se při poslechu dobře pobavil, a o to jde především. Chybět samozřejmě nesměla ani všeliká ostrovní i podmořská fauna a ne/nápadně zmíněné živočišné zajímavosti různého druhu. Aneb kam všude se ne/vejde populárně-naučný přístup k vědě.... celý text

Znamenitá mrtvola 2022, Agustina Bazterrica

Já téhle knížce můžu odpustit hodně. Že je cíleně nadsazená. Že se snaží až příliš šokovat. Že jde po těch nejzákladnějších (rodičovských) citech. Že (neuspokojivě) hraje na konspirační notu. Ale že jí chybí opravdový děj, když pominu "zápletku", která se dá říct v jedné větě, to jí odpustit nemůžu. Tak se to soustředí na to, ukázat "jeden den v životě řezníka lidí", že zapomíná na chuť čtenáře i po nějakém tom výživném příběhu. Ano, přiznávám, že jsem se po dlouhé době nechal zviklat ukázkou, kdy první stránky slibují i něco navíc, a zajímavě pojatou obálkou. Nebral jsem tak moc v potaz hodnocení předchozích čtenářů, což normálně dělám a což byla očividná chyba.... celý text

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu 1992, Pavel Tigrid

Co by měl každý vědět (nejen) o českých dějinách 20. století. Období zahrnující jednotlivé kapitoly vývoje našeho státu od končícího Rakouska-Uherska po předrevoluční normalizaci je tady s neuvěřitelným talentem pro zjednodušení, zhuštění a zároveň analýzu situace převedeno do velmi pochopitelného příběhu. Příběhu o národu, který (a to je z mé strany už velké zjednodušení a zobecnění) dostal stát "skoro bez boje", a i když měl opakovaně velké oči ohledně své světové dějinné role, jeho politici se bez neustálého škorpení, malosti a neschopnosti dohodnout (myšleno vystrčit nos i ze své komfortní zóny) nemohli obejít. A když už šlo do tuhého, bylo pozdě a nepříznivá mezinárodní situace vše nepěkně potrestala. Přesto dodnes panují bolestínské mýty o osmičkových rocích "za které nemůžeme," přestože se "štěstíčku vycházelo naproti". Ať už šlo o vztahy s menšinami v Československu, ustupování komunistům (a Sovětskému svazu) dávno před Vítězným únorem nebo výsledek Pražského jara... A i kdyby nešlo o hodnotnou interpretaci dějin, ale jen o množství zmíněných historických faktů, kniha by přesto vydala za mnoho hodin středoškolského dějepisu, který se s výkladem do období po druhé světové válce za mých studentských let prakticky nedostal. Uznávám, že jako student jsem se zatvrzele povinné literatuře vyhýbal a asi bych tehdy Průvodce tolik neocenil (nemluvě o nedostatku znalostí, které dodávají další potřebný kontext), ale pro všeobecný přehled je velmi užitečný. Navíc se to na první pohled nezdá, ale velikostí písma a řádkováním v mém vydání z roku 1992 by kniha mohla být klidně vydána jako 500 stránková bichle a ani by to člověk nepoznal. Proč pak nedávám plný počet hvězdiček? Mně prostě nesedí název knihy (docela dlouhou dobu mě odrazoval) a pojetí "příběhové omáčky" vyplňující okraje historických faktů. V mých očích to knihu trochu shazuje a při jejím čtení jsem si musel opakovat, že to není fiktivní román, ale snaha o populárně-naučný styl. Nevadí mi ani tak historické promíchání kapitol (od Pražského jara, potom teprve období druhé světové války a začátku komunistické totality, pak zpět k Masarykovi a První republice), které ve výsledku docela dává smysl, ale spíš bych ocenil verzi, která by příběh Lucie proškrtala a ona závěrečné zamyšlení sesumírovala trochu faktičtěji, než takto filozoficky.... celý text

Knihovna duší 2016, Ransom Riggs

Předchozí knihy byly o podivných žijících mezi nepodivnými, zde si už ale autor hraje se samostatným (až potterovským) světem. Mluvící hlavy, věž hlavního záporáka, starý špinavý svět Londýna plný stok, slumů a zločinců různého druhu, noví všelicí podivní... A jen co překonáme úvodní část knihy, děj už nic nezastaví. Super zakončení první trilogie a hezké to vysvětlení schopností hlavního hrdiny. ...jen tedy, bylo by to ještě lepší, nebýt toho strašně zbytečně protáhlého až otravného konce*. A co ten úplný konec oné dlouho hledané smyčky? Nejde to proti logice příběhu a vůbec podivnosti hlavního hrdiny a podivných obecně?! Jsem zvědav, zda se téma ještě vrátí v knihách následujících. *A přitom, když jsem toto psal, ještě jsem nevěděl o začátku knihy následující. Proč mě tak trápíš Ransome Riggsi?... celý text

Válka světů 2017, Herbert George Wells

Civilní válka světů? Do posledního kousku ryze britský přístup k mimozemské invazi? Více než 120 let starý text, který je ale v mnoha ohledech stále aktuální? Pro mě velmi příjemné překvapení. Znal jsem nedávnou filmovou adaptaci i historii známého rádiového vysílání*, ale původní knižní předloha za nimi mnoho nezaostává. Jasně, je to z Viktoriánské doby, kdy bylo mnoho věcí jinak (Britské impérium, role žen, technika...), ale základní lidské chování se očividně (nejen v literatuře) mnoho nemění. * ...were presented as a series of news bulletins, often described as having led to outrage and panic by listeners who believed the events described in the program to be real. However, later critics point out that the supposed panic was exaggerated by newspapers of the time, seeking to discredit radio as a source of news... víc viz Wiki... celý text

Atlasova šestka 2022, Olivie Blake (p)

Fascinující... Dlouho se nic neděje, strany šustí, postavy se přesunují. Pak najednou obří akce a pár tajemství. Odhalení (o-p-a-k-o-v-a-n-é, aby to náhodou někdo nepřehlédl...) ale přijde záhy. A zase nic. Pak zajímavá mezihra, jako z jiné knihy, a... nic. Blíží se konec, většina knihy je za námi a já si jen potvrzuji, že sliby na přebalu mluvící o "akademickém darwinismu" a postavách jdoucích si "vzájemně po krku" asi pochází od někoho, kdo knihu nečetl. Vždyť oni "to" po většinu textu ani neví! Pár desítek stránek před koncem to ale konečně začne, pomýšlím nad tím, že se mi to začíná alespoň trochu líbit, je nadhozeno pár dalších zajímavých otázek. To bude paráda, přelstění systému, nějaké ty časové paradoxy, spojení všech různorodých vloh. JENŽE! Místo toho přijde zvrat jako z těch nejhorších béčkových filmů. Budu parafrázovat část známého pořekadla: "...je jedno, jak vynikající příběh jsi vymyslel, holubovi je to jedno, roztrhá ti všechny závěrečné stránky, po*e*e klávesnici a ještě se bude naparovat, jako kdyby novou pointu vymyslel geniálně..." Najednou jde úplně o něco jiného, nic z toho opravdu zajímavého není vysvětleno (a když už, tak přece protože to tak je...) a já bych si dle všeho měl přečíst navazující knihu. Tak to ani náhodou... Opakovat další zdejší recenze o tom, jak moc jsou postavy ploché (jsou až svými vlastními parodiemi), jak divně mezi sebou ne/interagují, jak se ne/příběh divně přelévá, je roztěkaný atd. asi moc nemá smysl. Za mě bylo nejotravnější to, jak moc se dle všeho kniha bere vážně a jak moc má být asi na výši. Nepřekládané věty z cizích jazyků, časoprostor sem, arabští učenci tam, červí díry, psychoanalýza, elektrony... Ale ono je to taaaaak povrchní. Tolik zajímavých témat, ale autorku ve výsledku nejvíce zajímá, kdo se kouše do rtu, kdo komu dá vlasy za ucho a kdo koho pomilionté zmanipuluje a opakovaně se o tom všichni baví. Proč? Přitom téma toho, kdo je vlastně hybatelem celého dění, bylo tak krásně nosné... A jestli to není náhodou "onen fenomén" sám. Nemluvě o všech těch rozdílech od našeho reálného světa, které by bylo zajímavé rozvést (kdy se reality oddělily? nebo to bylo jiné od vždy? jak to celé funguje? co ony kasty smrtelník-čaroděj-medeián atd. atp.). ...a když je na knize to nejzajímavější její ořízka, pak je asi něco špatně. ...takže fakt ne. Chcete se bavit u školy temné magie, kde si opravdu postavy (a nejen ony) jdou po krku? Která se nebere tak vážně a je i tím vražedně zábavná? Pak si spíš přečtěte Smrtící vzdělání (od Naomi Novik).... celý text