rabor přečtené 247

Vosí továrna 1998, Iain Banks

Otec, který je mírně řečeno podivín, žije na malém skotském ostrově se synem, kterému už docela slušně hrabe a očekávají návrat druhého syna, který je už totál mišuge. A není to málo, Antone Pavlovičí? Přece čím víc šíleností tím lepší kniha nebo snad ne? A čtenář by si nemusel všimnou, že jinak je to o ničem, děj stojí za prd a konec hodně zklamal.... celý text

Pravda 2002, Terry Pratchett

Nezapomeň na zlé časy 2010, Günter Koschorrek

Múj obdiv tomuto muži, co dokázal všechny ty krvavé boje, únavu, čekání, hlad, zranění, bahno, štěnice, ženy a blechy, přežít, nezbláznit se z toho a ještě o tom napsat tuto dobrou knihu a to dokonce bez načítání hry nebo kódú na nesmrtelnost.... celý text

Pod skleněným zvonem 1996, Sylvia Plath

Sebestředná mladá holka psychicky neunese, že mezitím co život tiše plyne ona nedokáže udělat díru do světa. A to by jich chtěla udělat hned několik a najednou a pokud možno takňák jakože bez přičinění samo od sebe. Nemúže jen tak den co den létat na jednom blbý šutru vesmírem společně s několika miliardami pokrytcú, vždyť jaký by to mělo smysl? No, líto mi jí není, ale sem tam to bylo vtipný a některá přirovnání byla opravdu povedená, takže za tři.... celý text

Netrpělivost srdce 2006, Stefan Zweig

Všichni máme něco co naším životúm dává alespoň malý smysl. Pro mě je něčím takovým literatura. Říkám si, že to ještě není tak hrozné, že to se mnou mohlo dopadnout húř, mohl jsem skončit třeba jako fanoušek slavie. Ale někdy se nedaří a dlouhou dobu nepřichází žádná dobrá kniha, takový nedobrovolný púst kvalitního čtiva, a když potom vezmu na čtení nějakou další neznámou knihu s divnou obálkou a ono se ukáže jaká je to sračka, přiznám se, přepadají mě potom myšlenky jako, a neměl bych radši zkusit fetovat? nebo se dát k jehovistúm?. Naštěstí existují knihy jako je tato, knihy kvúli kterým má smysl prodírat se mnoha a mnoha zbytečně popísmenkovanými papíry. Literatura s velkým L, při jejímž čtení se mi rozjitřenými dojmy ježí ty chloupky vzadu na krku. Kdybych si měl sbalit evakuační zavazadlo jen s tím absolutně nezbytným, tak toto by byla určitě jedna z knih kterou bych musel přidat. Já vím, prostě stačilo napsat, že se mi líbí a že ji doporučuji, ale já jsem zvláště poslední dobou trochu nevykecaný.... celý text

Lady Fuckingham / La Rose d'Amour 1992, Oscar Wilde

Taková knižní verze produkce brazzers z doby kdy ještě nebyl internet. Zápletky jsou trochu odlišné než návštěva instalatéra nebo donáška pizzy s velkým … ehm ančovičkou uprostřed, ale vesměs na tom vúbec nesejde. Jediné co se dá trochu ocenit je výrazivo, ale i to se rychle omrzí. Čtení nikomu nedoporučuji, je to promrdaný čas, tedy ehm promrhaný.... celý text

Komturova smrt 2018, Haruki Murakami

Na dlouhou dobu toto bude asi múj poslední pokus číst něco od Murakamiho. Vím, že v knize je určitě pár vět, citací, které by zněly moc krásně a oduševněle a možná jsem měl v plánu některou takovou větu tady vypsat, abych navnadil potencionální čtenáře, obávám se ale, že se mi všechny tyto věty někam poztrácely, když moje pozornost při čtení knihy úprkem opouštěla mé vědomí ve snaze se zachránit před nezměrnou lavinou nudného balastu. Jak jsem v závěru knihy zjistil, dočetl jsem jí zřejmě hlavně proto abych si mohl uvědomit, že je načase vrátit se zpátky ke čtení knížek, které mají v závěru nějakou pointu. Kniha je to táhlá a vleklá jak porod jezevčíka a pomalá a nudná jako přímý přenos maratonu unavených šnekú.... celý text

Do tmy 2015, Anna Bolavá (p)

Chtěl jsem napsat, že je to příběh o trochu šílený, nemocný ženský co je posedlá sběrem bylin. Ale příběh má obvykle nějaký děj. Tento má jen sběr, sušení a v úterý výkupnu a pak to samé znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova...a konec. Nějak jsem nevydedukoval jakou nemocí trpěla. Jenže jsem zjistil, že mě to vúbec nezajímá a ohledně této knihy přemýšlím už jenom nad tím, zda jsem místo čtení neměl dělat něco alespoň o chlup lepšího, jako pozorovat prádlo v bubnu pračky při praní nebo tak.... celý text

Jonathan Livingston Racek 1999, Richard David Bach

Další knížečka z moře jednoduchých krasořečných knížeček o naivní podbízivé cestě za sny a ideály. Munice pro múj cynismus. Jó, kdybych chtěl, mohl bych mohl bych tady to veledílo rozcupovat, nenechal bych na něm niť suchou. Tak bych se do toho mohl opřít až by se pětihvězdičkový obdivovatelé racka skládali na odměnu za moji hlavu. Jenže proč? Nemám nějak chuť kazit někomu radost ze čtení. Spíš mám chuť připustit, že jsem duševně zatvrdlý přízemní debil co má tak zakrnělý křídla, že by nelétal ani kdybych si do prdele narval raketu a knížku která se ke mně nehodí jsem četl jen proto abych udělal dojem na holku u které nemám šanci, na holku co má křídla.... celý text

Tichá dohoda 1990, Elia Kazan

Jeden čtyřicátník z vyšší třídy si uvědomí, že je falešný pokrytec a pod tíhou všech konvencí a tichých dohod s konzumní společností se mu kamsi vytratilo životní štěstí a chuť žít. Celkem klasický začátek pro nějakou motivační knížečku alá čtyři dohody, ale pozor, hrdina této knihy, ten chudák stížený úspěchem a bohatstvím do omrzení se pohybuje v 60. letech. A tehdy byla taková transformace v Jaroslava Duška něco těžko představitelného, nikdo pořádně ještě nevěděl jak na to a všechno to bylo takové jakože pokus omyl. Takže prolejvá letargii spiritusem a čeká až to tak nějak jakože samo, občas to zhodnotí jestli už dostatečně zduškovatěl, ale furt to není ono. Ke konci knihy pak má ale zas pocit, že zduškovatěl až moc, protože ho přestalo bavit mrdání. Holt trnitá cesta prvních prúkopníkú na cestě maloměšťákú za osvícením. Jen mě to moc nebavilo, žádná postava mi nebyla sympatická a bylo to vleklé.... celý text

Znovuzrozený čas 2015, Lee Smolin

Nevím co jsem od toho čekal, asi nějakou mírně neortodoxní populárně naučnou knihu o moderní fyzice, která na rozdíl o jiných nebude ztrácet čas plkáním o temných nesmyslech a pújde na to trochu od lesa. Ale nějak asi ani tudy nevede ta správná cesta. Autor vyjma zbytečného rozvleklého úvodu a okénka do historie řeší onen evrgrín moderní fyziky. Proč se vesmír chová jinak než by se podle našich fyzikalních zákonú chovat měl? Respektive proč se ten neřád furt roztahuje? Jistě kněz by řekl, že to búh a vyřešeno. Moderní fyzik by řekl, že to temná hmota a energie a vyřešeno. Einstein by řekl, to moje konstanta a nevyřešeno. A Lí Smolík? Velkou část knihy vyjma toho, že občas zabředne do takových těch metafyzických kravin o počátečních podmínkách zrodu vesmíru a paralelních světú, se věnuje především dvěma věcem. Jednak se snaží vyvrátit již dávno vyvrácenou až archaickou myšlenku, že čas je iluze, což bylo už v době zrodu kvantové mechaniky tak trochu kopání do mrtvoly. A dál dost polemizuje o (ne)funkčnosti druhého termodynamického zákona. Myslím, že každý komu bylo požehnáno se sním obeznámit chápe, že tento zákon je jako zvíře co kulhá na všechny nohy. Ostatně je to fyzikální zákon, který ve své podstatě popírá vznik vesmíru, sluneční soustavy, života i mě samotného, takže snaha ho nějak zpochybňovat je taky tak trochu kopání do mrtvoly, ale říkat se to nesmí, jak by pak studenti uhlazovali rovnice, kdyby na jednu stranu nemohli připsat to kouzelné delta S? To chápe i autor, jeho záměr je totiž jiný. Celou knihou se jako smrad táhne jistá myšlenka, kterou autor takňák jakože nenápadně přistrkává ke čtenáři. A to že fyzikální zákony nebyli vždy takové jako je máme dnes, že se vyvíjely a měnily s časem. Myslím, že fyzikální zákony jsou dnes úplně stejné jako před miliardou let a ta autorova myšlenka..., no prostě mě to zklamalo. Je to jedna z těch rádoby teorií se kterou se čas od času někdo vytasí aby pokud možno snadno a bez námahy vysvětlil něco čemu ještě nerozumíme. Neužitečných teorií, které se opírají hlavně o nemožnost je vyvrátit. Takže pro mě se to zařadí někam vedle boha, temné energie, delta S, a ježíška. Vyřešeno.... celý text

Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění 2018, Matthew Walker

Mám obvykle trochu averzi vúči lidem, kteří se snaží neustálými radami řídit múj život a obzvláště vúči těm, co to se mnou myslí dobře. Na druhou stranu v této knize je ten recept na skvělý život tak jednoduchý, že se podvolím skoro rád. Tahle kniha vás nenutí čistit si čakry, přestavovat doma nábytek pomocí fengšušeň, jíst jenom syrové mamuty nebo něco podobného. Recept na štěstí, zdravý, krásu, atd. je poctivý spánek. No neberte to, jediná kniha u které když usnete tak z toho bude mít její autor upřímnou radost. A tu radost budete mít i vy až se dozvíte všechny možné poznatky z jeho výzkumú ohledně spánku. Takže tak, odsamsaď-pocamcaď dobrý, jenže… Autor je fanatik, který vám asi tak 1000x zopakuje, že pokud nebudete dostatečně spát tak umřete! A umřete ošklivý, nemocní, chudí, ubozí, špinavý, pitomý a co je nejhorší, umřete jako nevyspalý! Z knihy je opravdu dost cítit, že je psaná pro americkou veřejnost, ve které pokud dostatečně nešíříte strach, šok a hloupost vás po chvíli nikdo neposlouchá. Je to dost na škodu, protože všechny ty místa kde mi stále dokola vyhrožuje smrtí mohli být vyplněny odpověďmi na spoustu otázek, které mě a snad i další čtenáře zajímají. Jak jsou na tom uklidňující bylinné čaje, mají nějaký přínos pro spánek nebo jsou jen slabší obdobou prášku na spaní? Jak dosáhnu během lucidního snu orgasmu aniž bych se probudil? Má kofein nějaký neblahý vliv na kvalitu spánku, ovlivňuje nějak rozložení hloubku a množství REM a NREM fází spánku nebo jen znesnadňuje usnutí a udržení spánku? Nechci tu nějak zpochybňovat přínos knihy a význam spánku. Krásně by se to spalo, kdybych tedy žil v ideálním světě. Jenže kdybych všechny ty rady praktikoval v reálném světě, tak v první řadě bych asi brzy přišel o práci, a to zrovna asi taky neprospívá zdravý. Navíc teď mám krásnou práci ve které neustále střídám denní a noční 12-ti hodinové směny, díky bohu, že nemusím pracovat někde kde by po mě mohli chtít cestovat ze San Francisca do Londýna, ten Jet leg musí být něco strašného.... celý text

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

Konec světa & Hard-boiled Wonderland 2010, Haruki Murakami

Nebavilo. Nebavilo mě sledovat příběh toho zbytečného člověka, jehož charakter je vyobrazen pomocí nazvu hudebních skladeb, věcí co si koupil, značek piva a whisky. Nebavilo mě sledovat ani jeho myšlenky, když na pozadí jakéhosi fantasmagorického příběhu čtyři stránky řeší kdy si naposledy došel na malou. Abych nebyl nefér, tak se musím zmínit, že kniha má nějakou nosnou myšlenku a až o ní Murakami napíše esej dám jí čtyři hvězdy, ale jinak si múže sebrat svého jalového hrdinu a jít s ním a s lahví whisky třeba pást chcíplé jednorožce.... celý text

Zloději zelených koní 2001, Jiří Hájíček

Hezký, pomalý příběh o Pavlovi a jeho životní cestě na které čím více hledá, tím více ztrácí a přesto z té cesty nesejde. Je jako kámen, který ví kam patří a podléhá už jenom tomu geologickému času. A svět potřebuje takové vzácné kameny, abychom mohli hledat, ztrácet, obdivovat i zatracovat.... celý text

Klinická hypnóza 2009, Stanislav Kratochvíl

Oblomov 2007, Ivan Alexandrovič Gončarov

Takňák po oblomovsku jsem se po púl roce dosoukal na konec této knihy, ale copak to jde přečíst něco takového jen tak najednou a hned? Mám přece jen spoustu starostí a nemám žádného Zachara co by mi nazul boty a převlékl mě ze županu, který musím nosit kolikrát celý den. Hned, hned, to přece nejde, když žijete ve světě kde nepoznáte jestli uběhl den nebo deset let. Že jsem líný? A pro co žijete, kam vlastně svým každodenním úsilím směřujete, proč se dřete plni stresu ve světě lží, pomluv a neupřímnosti? Řeknu vám to. Děláme to proto, abychom došli do Oblomovky, do starého světa, kde klid a mír nabývají na absolutnosti. Do světa čistého, přátelského a mírného jako dětská ukolébavka. Kdo toto pochopí, pochopí život, a zároveň ho ztratí.... celý text

Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Už moje třetí kniha od této autorky a víc než kdy jindy nějak nedávám tu stylizaci nekonečných monologú a útržkú všeho možného bez nějaké legendy, která by objasnila kde, kdy, kdo, jak a proč. Neznám v reálu nikoho kdo by dokázal vést takhle dlouhé monology, kromě mého bráchy, který ale poblíž černobylu nikdy nebyl a tuhle superschopnost získává jen po přemíře alkoholu. Stylizace jako taková mi nevadí, jen si myslím že je vedená blbým směrem. Jinak si myslím, že je to povedená kniha, která pomúže některým lidem se trochu zamyslet a možná napřesrok vyrazit na zájezd a udělat si před reaktorem pár selfíček. "U dětí je všechno jinak než u dospělých. Nemají například ponětí o tom, že rakovina znamená smrt. Tento obraz v nich nevzniká. Vědí o sobě všechno: diagnózu, název všech procedur a lékú. Vědí víc než jejich matky. A jak si hrají? Běhají po pokojích jeden za druhým a vykřikují: Jsem radiace! Jsem radiace! Připadá mi, že když umírají mají takové udivené tváře...Jsou překvapené...Leží s udivenými tvářemi..." "Vrátili jsem se domú. Všechno jsem ze sebe svlékl, všechny šaty, v kterých jsem tam byl, a hodil to do odpadkú. Lodičku jsem věnoval malému synkovi. Moc mě o ní prosil. Nesundával jí z hlavy. Za dva roky mu stanovili diagnózu: mozkový nádor… Dál už si to napište sama… Dál už nechci mluvit..."... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Tak dlouho se kolem Murakamiho chodí až ti ucho utrhne. Takže jsem objevil pro mě nového autora a mělo to takový ten wow efekt, protože tahle kniha je melancholický příběh o mladém muži, lásce, osamění a smyslu života. Ale pak se ten wow efekt někam vytratil a já si uvědomil, že čtu jen melancholický příběh o mladém muži, lásce, osamění a smyslu života. A to je pro mě jako nosit Murakamiho do lesa.... celý text

Mág 1999, John Fowles

To si takhle asi dvacet-třicet lidí řekne, že není nic lepšího než věnovat spoustu času a peněz na jednu hloupou životní lekci nějakému nesympatickému angličanovi. Přitom úplně zbytečně, kdyby ho tak poslali místo do Řecka třeba do Bruntálu možná by se to dalo i číst, stejně ta kniha je jako udělat si pořádnou opici. Zpočátku dobrý nápad, ale pak to začíná být trošku zmatené. Pravda a lež se mísí a kamarád je nepřítel a nepřítel kamarád. Najednou je z každého velký filozof, jenže pointa se vytrácí jak je všude už jen nablito až to klouže při zoufalé cestě domú. A potom jen plácnutí mokrého hadru na tlamu a sliby, že už nikdy víc.... celý text