Radek99
přečtené 215
Podvolení
2015,
Michel Houellebecq
Palčivě aktuální politicko-náboženská dystopie, v níž Houellebecq mistrně popisuje stav, k němuž neodvratně vede ,,vítací politika" západních vlád. Řečiště Evropa, do kterého se slévá Nietzscheův nihilismus ,,člověka bez Boha", republikánský pilíř sekularizace státu a náboženství a z toho coby přímý důsledek plynoucí ateistický materialismus, vyhrocený individualismus, proces emancipace, s tím související krize a rozpad institutu rodiny a nastoupení generací ,,singles", únava, až zhnusení politikou, netečnost k věcem polis, uzavírání se do ,,bublin", samota, duševní i duchovní vyprahlost západního intelektuála (což všechno v sobě symbolizuje hlavní hrdina) a mnoho dalších vlivů (levicové antikapitalistické postoje kupříkladu) a věcí, je naplněno po okraj a příchodem milionů nových obyvatel s misijně-agresivní vírou, jakou je islám, se přelévá přes břehy a potápí starý kontinent... Analogie s Římskou říší je nabíledni. Provokativní je fakt, že Houellebecq konverzi domorodých Evropanů k nové víře nespojuje s vyššími důvody, ale prezentuje je coby hrubý oportunismus, světské radosti (polygamie, jídlo, plat atd.) převáží nad ideami, morálkou a zásadami...podmanění principem gulášového socialismu...v čemž spatřuji smutnou a pravdivou analogii kupříkladu s lety normalizačními u nás...... celý text
Člověk bez osudu
2009,
Imre Kertész
Jedna z nejsilnějších a nejlépe napsaných knih-svědectví o holocaustu (ne nadarmo za ni Imre Kertész dostal v roce 2002 Nobelovu cenu). To umělecky a literárně cenné je v pootočeném rastru - celá ta hrůzostrašná anabáze je vyprávěna a vnímána očima nedospělého dítěte, konkrétně patnáctiletého židovského chlapce. Většina věcí je pak jinak, originálně, nečekaně, mnohdy úsměvně a ve výsledku smířlivě, respektive odevzdaně, jako by životní pouť Osvětim - Buchenwald - Zeitz - Buchenwald byla něčím běžným, prostě normální život, žádné emoce. Silný existenciální prvek je všeobjímající a připomněl mi třeba Camusova Cizince, ironie zase dává textu v podobném ranku literatury nevídané rozměry. Opravdu výjimečná kniha, takovéhle by se měly psát a číst neustále, aby se podobné hrůzy v Evropě už nikdy neopakovaly...... celý text
Dívka v pavoučí síti
2015,
David Lagercrantz
Popravdě to nedopadlo nejhůř, David Lagercrantz pokračuje tam, kde Stieg Larsson skončil, druhý Stieg Larsson to ale není. Asi je zbytečné spekulovat, jak by se Milénium dál vyvíjelo v Larssonově počítači, Lagercrantz si pokračování prostě vyfabuloval takhle, ale výhrady proti jeho verzi mám - s čím Larsson v původních třech dílech šel vždy až na hranu uvěřitelnosti, to teď Lagercrantz popadl za pačesy a nekriticky nafoukl - z šikovné hackerky Lisbeth je náhle jeden z nejgeniálnějších hackerů světa, k tomu se z ní stala šachová velmistrně a jako z udělání také superúspěšná terapeutka autistických dětí a mašina na zneškodňování elitních zabijáků, ,,malý Rain Man" je zase tak neuvěřitelně nadaný v tolika rozporuplných směrech, že nad tím člověk jen může kroutit hlavou, a zlé dvojče...škoda mluvit... Lagercrant navíc ale přidává něco, co Larsson nepoužil nikdy - melodramatické pasáže (,,zůstaň, zůstaň, zůstaň") a hollywoodské happyendy. Jasně, mohl to být strašný propadák, a to naštěstí není, ale není to ani žádná velká sláva...bez předešlých třech dílů by tahle knížka sama o sobě neobstála... PS: Je divné, že člověk dočte čtvrtý díl Milénia a v celé knize vůbec nikdo nesnědl ANI JEDEN obložený chléb a snad ani kafe v té knize nepijí...... celý text
Jeden ze zlomků předsokratovských myslitelů připisovaný Hérakleitovi z Efesu říká, že „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“, Jo Nesbø ale Policii napsal používaje v té samé řece stále stejný brod. Opakování zápletek, opakování motivů, opakování triků na čtenáře, opakování falešných vodítek...a na konci pěkná červená knihovna...... celý text
Já, Poutník
2014,
Terry Hayes
Asi nejlepší špionážní román, který jsem kdy četl. Kniha fungující jako rozbouřené moře, nejdříve vás vlna strhne, ale za vlnou je chvilku až nebezpečný klid, v němž se skoro nic neděje...do chvíle, než přijde další vlna... A když už jsem použil metaforu s mořem, musím konstatovat, že samotná expozice, noirově laděná úvodní scéna, to je doslova tsunami, která čtenáře smete silou potemnělé erotiky a temných stránek duše, protínající se v jednom zaplivaném newyorském hotelu, toho času místě činu jedné zvlášť obskurní vraždy...jeden z mistrně sepsaných otvíráků detektivek, díky kterému jsem nepřestal číst, ani když mne otevřené moře později svým klidem téměř ukolébalo a já přemýšlel, jestli nemám román odložit. Terry Hayes totiž strukturuje celkem složitou konstrukci, jejíž součástí je gradující kompozice s okázalým finále, vše naprosto sugestivní a excelentně napsané a podané. Hayes odkazuje k americkým hard-boiled detektivkám ze 30. a 40. let a jeho hlavní postava má něco z knih Raymonda Chandlera, cynická postava stavějíc se coby poslední chabá bariéra proti prohnilému světu, jehož osud je zcela v jejích rukách...a tíha téhle zodpovědnosti je ohromná a spalující... Nesporná kvalita je obsažena také ve jménu překladatele Pavla Medka, jehož jazykový cit je skutečně ohromující (a který do češtiny převedl mimo jiné právě i některá díla kultovního Raymonda Chandlera)... Radost číst!... celý text
Už je tady zas
2013,
Timur Vermes
Silná a originální satirická kniha. Předně velká metafora toho, že dnes se dá svět nejlépe ovládnout skrze média (což věděl ve své době i skutečný Hitler, proto to říšské ministerstvo propagandy, Joseph Goebbels, Leni Riefenstahl, UFA, filmové týdeníky v kinech etc). Timur Vermes prostřednictvím fiktivní oživlé postavy říšského vůdce sarkasticky analyzuje současnou německou politickou scénu (proto jeho knihu docení především čtenář, který se v politickém dění u sousedů alespoň trochu orientuje, stejně jako v německých historických reáliích). Co se Vermesovi skutečně povedlo, je oslí můstek mezi literárním Führerem a německou stranou zelených, přičemž se svými vlastními soukmenovci z NPD příliš nesouzní (i tady by jistě proběhla po převzetí moci ,,Noc dlouhých nožů"). A ještě sofistikovanější je fakt, že Hitler coby hlavní hrdina působí jako neškodný mírně podivínský sympaťák, Timur Vermes celkem kongeniálně nastiňuje způsob, jak se kdysi nenápadně a pozvolně dostal k moci, jak ho asi kdysi ve 20. letech vnímal německý národ... Neškodná figurka, která je trochu směšná, ale celkem charismatická, a která z řečnického stupínku na tribuně či skrze televizní obrazovku může říkat vlastně cokoliv, všechny ty kontroverzní věci posluchač/divák apaticky přejde...jen ten holokaust opravdu není vtipný...... celý text