Radek99
přečtené 212
Striptease Chicago
1992,
Jan Novák
Velmi originální kniha navzájem propojených povídek, kterou Jan Novák ozvláštnil především po formální stránce - všechny povídky jsou psány česko-anglicky, nejspíš by se dalo říci ,,exulantskou češtinou" Čechů odešedších do Spojených států amerických, tzn. za použití řady anglicismů, hybridních slov, polokalků i čistě anglických slov a frází...dokonce celých pasáží v angličtině... Směrem k českým exulantským kruhům (v USA) velmi podvratné dílo, které bez milosti tepe malosti národního charakteru, úzkoprsé čecháčkovství či východoevropské sklony k alkoholismu nebo k rasismu...i poklesky obecně lidské...jako je manželská nevěra...a dělá to tím nejlepším odsouzením - ironií a vtipem...ve výsledku kniha jasně ukazuje, že celý emigrantský sen byl zabalen v pozlátku a ve skutečnosti byl chleba o dvou kůrkách na obou stranách Železné opony...... celý text
Citlivý člověk
2017,
Jáchym Topol
Po formální stránce skvost, ten Jáchymův jazyk je čirá nádhera, po obsahové to ovšem kulhá na obě nohy...asi nejsem dostatečně citlivý člověk, abych ocenil ten místy až surreálný příběh. A to mám přitom Topolův styl rád a třeba jeho román Kloktat dehet považuji za jednu z nejlepších knih, co tu po revoluci vznikla. Tentokrát jsem se ovšem s Tátou minul...znovu ten Jáchymův magický realismus s geopolitickým pozadím, ovšem tentokráte bez jakékoliv kontemplace...hranice mezi skvělou knihou a literárním úletem je opravdu strašně tenká...... celý text
Pálenka: Prózy z Banátu
2014,
Matěj Hořava (p)
Hořkokrásné povídky z rumunského Banátu. Matěj Hořava napsal silně melancholickou a překvapivě lyrickou knihu. Knihu věnovanou místu, které pomalu mizí, vymírá, neb mladí odcházejí za lepším, zpátky do Čech. Přeneseně jde o vykreslení izolovaného života na české vesnici (čemuž Hořava nádherně uzpůsobuje formální stránku, konkrétně práci s jazykem), kam se z velkého světa západních euroregionů a blyštivých metropolí buď utíká (jako vypravěč knihy) nebo kudy se jen projíždí (jako já a ty spousty českých turistů)...neb migrační tok vede jednostranně jen opačným směrem. Na takovéto v civilizační evoluci stagnující místo utíká i hlavní hrdina - učitel, který v sobě propojuje dva světy - realitu současného Banátu a osobní vypravěčovu minulost asociovanou banátskými událostmi, před kterou vypravěč marně prchá...nese si ji totiž v sobě, hluboce zapouzdřenu a vytěsněnu v podvědomí. Matěj Hořava tak nechává ve své knize rezonovat tisíciletou existenciální krizi evropského intelektuála, navazující u nás třeba na osudy Otokara Březiny, zaslechneme tasovský nářek Jakuba Demla, můžeme zaslechnout i pár imaginárních tónů z varhan Jana Jakuba Ryby, taktéž venkovského učitele... Existenciální tíseň a pocit osamění jsou věčným prokletím intelektuála...a nedá se před nimi nikam utéct... Silná kniha!... celý text
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
2017,
Ladislav Zibura
Zatím nejslabší ze tří autorových cestopisných knih...a to především proto, že mi jeho psaní už začíná připadat trochu monotónní...navíc si začínám všímat, že Ladislav Zibura už vědomě začíná psát pro cílové publikum, tedy dívky někde kolem puberty a krátce po ní. Třeba ten jeho ,,princ Ládík" či stále dokola omílané tričko s jednorožcem a ,,dámské cyklokraťásky" mi přišli dost infantilní. Proti pádu do šedavého průměru ale stále funguje Ziburův celkem osobitý humor a pak faktografická rovina knihy - popisy historického kontextu a formativních událostí regionu - genocidy Arménů a války o Náhorní Karabach, stejně jako univerzální dědictví postsovětského regionu, zhmotnělé jak v příbězích knihy, tak i v opakovaném setkávání se s veterány vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a jeho následné okupace a jejich pokřivené sebereflexe...plus samozřejmě ty hektolitry vypitého alkoholu...... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Opravdu výtečný polofiktivní román, který svou formou, mystériem, podprahovou kritikou totalitních praktik předešlého režimu a žánrem, tedy jakousi pseudodetektivkou, v níž hlavní hrdinka pátrá skrze písemnosti zatuchlých archivů, asi nejvíce upomene k neméně skvělému Hájíčkovu Selskému baroku. Zatímco ovšem Hájíčkův hrdina pátrá v kulisách letního jihočeského venkova, hrdinka Dora pátrá během mrazivé zimy, vyznění je ovšem stejné - minulý totalitní režim zpřetrhal pouta člověka a přírody, přeťal propojení s půdou, zemí, přerušil stovky let dlouhou rodovou tradici jak jihočeských selských rodů, tak i v tomto případě tradici lidového léčitelství a bylinkářství. Bohyně byly vlastně obdobou tisíce let dlouhé tradice čínské přírodní medicíny. Pro nás všechny velká škoda, že tradice bohování a bylinkaření je dnes v troskách. A klobouk dolů před Tučkovou, Žítkovské bohyně jsou opravdu strhující čtení! Skutečná literární satisfakce neobyčejnému lidovému fenoménu, tak bezohledně zničenému komunistickou slotou!... celý text
