Radek99
přečtené 210
Šimonovo mlčení
2013,
Vladimir Vertlib
Šimonovo mlčení je jedna z nejsilnějších knih o přetěžkém údělu člověka židovské identity (a obecněji exulanta jako takového), kterou jsem kdy četl. Vladimir Vertlib je ryzí západní intelektuál, o to paradoxnější je jeho reflexe vyděděnce napříč společností západní i východní, život v diaspoře byl vždy životem ohroženým pogromy (Rudá jízda Isaka Babela!), živelným antisemitismem a ostrakizací, s příchodem fenoménu šoa pak vše upgradoval a zdálo by se, že Židé konečně naleznou klidný přístav své existence, ale jak autorova zkušenost ze Sovětského svazu, tak paradoxně i z USA a Západní Evropy a dokonce i z Izraele dává tušit, že všechny výše zmíněné negativní elementy nevymizely, jen byly uhlazeny politickou korektností a progresivním společenským vývojem, ovšem ve skrytu dřímou dále...popis rakouských reálií a dřímajících sympatií k nacismu a fašismu stejně jako politický vývoj tam (a vlastně i u nás a v jiných zemích) je opravdu mrazivý, i když Vertlib popisuje svou sociální bublinu, která je z podstaty věci ještě kultivovaná atd., netřeba si dělat iluze, jak asi vypadá realita bubliny plebsu...stačí si občas pročíst zdejší sociální sítě... :-( Autor přímo rozvíjí svůj silný debutový román Vyhoštění, zde doplňuje další bílá místa ve své nevšední biografii. Mimochodem kniha Šimonovo mlčení je pro mne jedním z nejsilnějších argumentů pro vznik a existenci státu Izrael (i se všemi negativy, které přináší). Každý národ má právo na svůj domov, na svůj stát...život v diaspoře je osudové prokletí...... celý text
Malíř pomíjivého světa
1999,
Kazuo Ishiguro
Velmi silný a sofistikovaně rafinovaný román - obžaloba oportunismu a oportunistů, což je téma, které je velmi aktuální i pro českého čtenáře a s kterým tady máme smutné zkušenosti z dob minulého režimu. Ishiguro v podstatě mapuje půdu pro své vrcholné dílo Soumrak dne, v obou knihách jde totiž o tu samou věc - spolupráci s totalitním režimem, vědomou či nevědomou kolaboraci s totalitní mocí, pokřivení morální integrity a zaprodání se (většinou kvůli kariérnímu růstu a osobnímu prospěchu) síle Zla. Ishiguro ovšem nepíše přímo, ale rafinovaně ukrývá význam pod mimikry smířlivého pseudobiografického vyprávění, v němž vypravěč - malíř Ono - je koncipován silně postmoderně, čtenář znalý hrůznosti kontextu císařského Japonska a jeho válečných zločinů je konfrontován s až selankovitou bezproblémovostí běhu Onova života, jehož pravá podstata jen sem tam trochu probublá v mírném náznaku, temnota skutečnosti je ale záměrně celý čas zahalena uměle pozitivním rastrem vypravěčova přístupu - přístupu záměrně upravovat minulost a vypouštět z ní všechny kontroverzní události. Malíř Ono může být tak dvojčetem třeba rakouského ex-prezidenta a generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima, který ze své minulosti vypreparoval členství v SA a ve své autobiografii zatajil své válečné působení v řecké Soluni, kde se dopouštěl masových zločinů...nebo třeba celé řady českých politiků, kteří ze svého CV vypreparovali členství v KSČ, takový premiér Babiš dokonce i svou spolupráci s StB jdouce ještě dál hovoříce o tom, že StB se dělila na zlou a na hodnou, ke které patřil právě on... Ještě blíže je Ono postavám z uměleckého světa - svou úlitbou totalitě by mu jistě dobře rozuměla Leni Riefenstahlová nebo náš ,,Mistr" Karel Gott natáčející propagandistický škvár Hvězda padá vzhůru nebo řečnící na pódiu Anticharty o nutnosti uměním a hudbou budovat socialismus... Nedivil bych se tak v rovině Ishigurovo knihy, kdyby se stárnoucí pozitivně konotovaný malíř Ono ve ,,skutečnosti" podílel na propagandistické prezentaci třeba takové Jednotky 731, jen to svému vděčnému čtenáři ve své autobiografii tak nějak pozapomněl sdělit...... celý text
Meyrovo sklo - Kam před Rudou armádou schováte svůj poklad?
2014,
Martin Sichinger
Nepochopitelně přehlížený a poloutajený skvost (jiho)české literatury! Román Martina Sichingera mi hodně připomněl knihy jiného jihočeského rodáka a literárního patriota Jiřího Hájíčka, tak jako Hájíček pátrá po podstatě jihočeské duše a naturelu a úhelným lomem je u něho vztah k půdě a jeho násilné přerušení v období kolektivizace, což zanechalo silný šrám jak v krajině, tak v duších lidí na venkově (nejen jihočeském), tak i Sichinger pátrá po skoro zapomenuté tradici sklářství a jeho propojení s krajinou Šumavy i lidí tu žijících, Meyrovo sklo je poctou šumavským sklářům, ale i literárním návratem do 90. let minulého století (českými autory zatím dost opomíjeného období, jehož umělecká reflexe tu velmi chybí), období Klausovy divoké privatizace, která zpustošila ty zbytky průmyslu, které tu zůstaly po 40 letech socialistického hospodaření...čirý zmar, v podání Martina Sichingera ovšem se světýlkem na konci tunelu... Kniha, která se krásně čte a jejíž obsah ve mne dlouho dozníval...... celý text
Totál Balkán
2011,
Blanka Čechová
Navzdory svému matoucímu, pokleslou literaturu asociujícímu, názvu opravdu silná kniha - obžaloba. I pouhý strohý popis zkušeností během ročního působení v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) by stačil autorce k tomu, aby ve mne utvrdila cynický pocit, že demokracie coby systém ,,šlape vodu", s jejím literárním talentem a citem pro humornou zkratku navíc znásobeným politickou nekorektností (díky bohu!) jsem měl ovšem při čtení mnohokrát pocit, že naše západní civilizace svůj boj už prohrála, když nechala fungující záchranné systémy, mající za cíl zabránit opakování světového válečného konfliktu, nepozorovaně (a nevratně) přetransformovat do absurdních byrokratických molochů hodných antických bájí, Scyll a Charybd naší doby... Kosovská mise OBSE dost připomíná českou politiku, nebo třeba ekonomickou transformaci 90. let, pod pláštíkem vznešených frází jde o to nakrást si co nejvíce, morálka stranou, i proto se premiérem české vlády může stát agent StB, stejně jako autorčinou šéfkou v knize bývalá agentka východoněmecké Stassi, nebo důstojník polské komunistické vojenské kontrarozvědky. Blanka Čechová v podstatě popisuje, jak se naše euroatlantická civilizace vyčerpala a pomalu se šine k definitivnímu konci své existence, ke konci jedné velké civilizační éry, stejně jako se vyčerpal socialismus v zemích východního bloku, koloniální impérium Velké Británie, nebo třeba svého času Římská říše a další velké dějinné celky lidské historie...... celý text
Hřbitovní kvítí na smetaně
2014,
Vladimír Poštulka
Ta kniha neví, čím chce být. Nesourodý mix beletrie a faktografie. Pan Poštulka chtěl napsat román, ale zároveň toužil napsat i literární studii, metaromán čili román o románu, tak obé bohužel spojil do jednoho textu - a vznikl Čapkovský efekt ,,pejsek s kočičkou vařili dort". Je to jako byste si četli na čtečce román, ale při jakékoliv zmínce či jméně překlikávali na Wikipedii...a tenhle ,,multitasking" tomu škodí...... celý text
