roman9276
přečtené 520
Co když jsme to my
2019,
Becky Albertalli
Potkáš se s krásným klukem, pokecáš s ním pár minut a on se ti ztratí. Je to osud, vesmír? Když se oba chlapci začali navzájem hledat, ty kráááááso já byl tak napnutej. Jako takhle se mnou nezamává ani finále AZ-kvízu. MASAKR!!! Typická YA fantasy, bylo to hezký až sladký, což mi vůbec nevadilo. Dle většiny tady, tak byl začátek utahanej, což pro mě to bylo právě naopak. Hoši se občas chovali trochu nelogicky a místama mě to vytáčelo, ale to tomu dodávalo trochu víc na reálnosti, protože, co si budem, žádnej vztah není úplně růžovej a dva různý lidi nemůžou bejt prostě ve všem naprosto stejný. SPOILER! Bodíky stržený za konec, protože já jako romantická duše miluju happyendy a tady mi to prostě chybělo.... celý text
Podělaným navrch
2018,
Becky Albertalli
Po holce mimo rytmus jsem měl z autorky docela strach. Probuzení Simona Spiera bylo boží, ale to pokračování mi zrovna úplně nesedlo, protože hlavní postava se chovala skoro celou dobu jako totální kráva. Ale tady mě autorka zase bavila. Příběh hezky plynul, s Molly dost jsem se v několika situacích dokázal opravdu hodně ztotožnit, knížka mě místama neskutečně rozesmávala a postavy mi byly hodně sympatický, výborně zakomponovaná LGBT tématika, přesně tak by to mělo bejt, nic na sílu, příjemná oddychovka, která mi hodně sedla.... celý text
Kůže plná stínů
2018,
Frances Hardinge
No ty kráso, to byl teda matroš. Z celkových 300 stran bylo prvních 200 totální utrpení, že jsem si myslel, že to fakt nedočtu, ale říkal jsem si, že když jsem hecnul i Třeštíkovou a dočetl jsem jí, tak to musim prostě dát. A hle docela se to i vyplatilo, páč posledních 100 stran bylo fakt dobrejch, dokonce to bylo i napínavý. Nápad slušnej, ale to zpracování? Ty vole! Konec to fakt vytáhnul, ale začátek hrůza, nuda, nuda, nuda, pak to bylo takový zmatený, nesmyslný, spousta věcí blbě nebo vůbec nevysvětlených. No… K týhle autorce se už asi nevrátim.... celý text
Vlaštovka v bublině
2020,
Markéta Lukášková
Ty vole klobouk dolů! Markéta je s každou další knížkou lepší a lepší, baví mě styl psaní, zápletky i postavy. Rád jsem se dozvěděl, jak to pokračovalo dál s Bárou a Terezou, knížka se četla úplně sama a ke konci to bylo sakra napínavý, že jsem zuřivě otáčel další a další stránky, abych se dozvěděl, jak to celý dopadne. Mega se mi líbila autorčina vize budoucnosti, která dle mýho, nebude tak daleko od pravdy. No uvidíme za 20 let. Rozhodně je to to nejlepší, co Markéta kdy napsal a já se těšim na její další knížku, protože cokoli tahle holka vyplodí, mě baví a ať to bude, co to bude, já to chci číst. Protože je to všechno reálný, postavy jsou normální lidi, ve kterejch se člověk často i najde. Markéta umí humor krásně přenýst na papír, a když jsem četl věci jako "nefouká mu cukr do prdele" nebo, že jedna postava má před krámama pocit, že jí prasknou kozy, rozletěj se po ulici a bradavky se přilepí na výlohu cukrárny, tak to jsem se řezal jak dement dobrejch několik minut.... celý text
Sněží, sněží...
2015,
Lauren Myracle
Od knížky jsem nečekal nic světobornýho, jen jsem po My děti ze stanice zoo potřeboval zase úplně jinej žánr, kterej mi nakopne lepší náladu a přesně to jsem dostal. Tři příběhy o študácích, vánocích a jedný sněhový vánici; takhle na květen ideální :D Příjemně se to četlo, takový hezký, fajnový odreagování. Po poslední Greenovce Jedna želva za druhou, jsem z toho měl docela strach, ale nakonec se ukázalo, že zbytečnej :) Vlastně jsem omylem jako první viděl film, a to mi došlo až při čtení knížky, že je mi to nějaký povědomý. Film trochu jinej než děj v knize, ale skvěle navnadil a vždy jsem rád, že si ke knižní postavě mohu přiřadit i konkrétní obličej.... celý text
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane Vera Felscherinow
Tuhle knihu asi netřeba představovat. Po Mementu je to další skvělý dílo o drogový tématice. Musel jsem si knížku dávkovat, protože čím víc se prohlubovala Christianina závislost, tím horší to bylo všechno číst. Dost mi z tý doby běhá mráz po zádech, na jednu stranu chápu tu potřebu úniku od disfunkční rodiny, kde váš otec je ztroskotanec, kterej vás vlastně jenom řeže, kdy hledáte únik od reality a od všech problémů. Výborně popsaná cesta od lehkých drog až po absolutní závislost na heroinu, kdy prostě potřebujete šlehnutí a podřídíte tomu všechno. Prostě droga je nejvíc a je vám jedno, že prodáváte svoje tělo. Pomalu se stáváte troskou, mění se vaše tělo i vaše osobnost, jste prostě herák se vším všudy. Je naprosto otřesný, když už někdo závislý vyhledá pomoc a ta se mu díky nefunkčnímu systému nedostává. Šílenej příběh, kterej by měl znát opravdu každej.... celý text
Krvavé ostří
2017,
Sarah J. Maas
Já jsem teda krvavým ostřím začal ještě před skleněným trůnem a jsem moc rád, že jsem to udělal. Byl jsem tak napnutej s každym dílem. Takhle jsem věděl, že se s postavama ještě setkám a krásně mi to doplnilo pozdější příběh. Neumim si představit, že bych tohle četl po dočtení celý série nebo nedej bože ještě před královstvím popela, kdy jsem byl extrémně napnutej jak to všechno dopadne.... celý text
Najdi mě
2020,
André Aciman
Ach jo. Já se na to tak těšil. Snad všichni milujeme Dej mi své jméno, protože to byla pecka, ale kdybych věděl, jaký bude pokračování, tak díky nechci, radši vynechám. Tahle kniha má neskutečný výkyvy. Nejdřív vás autor pošle na totální dno a nakonec vás vystřelí na samotnej vrchol. Nevim, jestli na autora tlačili s pokračováním, ale nějak to nebylo ono. Napsáno opět krásným jazykem, ale hlavním problémem byly dialogy, který byly takový nepřirozený. Linka Eliova otce mi tady naprosto, ale naprosto ty vole zbytečná. Eliova část jakbysmet, sice našel opět sám sebe, bla bla bla a přehodnotil své dosavadní postavení k lásce, ale i tak. Kapitola o Oliverovi, to jsem byl trošku na pochybách, ale byla nejzajímavější, jako kdyby autor po předchozích částech znovu našel sám sebe. Samotnej závěr nemá ani smysl komentovat, protože to vylepšilo celkovej dojem z knížky, protože se nám uzavřel příběh Elia a Olivera, ale tuhle kapitolu mohl Aciman sakra klidně narvat na konec prvního dílu a mohl mě ušetřit tady těch 14 dní, kdy jsem se nutil do čtení.... celý text
Těžko uvěřitelný příběh
2018,
Chris Colfer
Hlavním bodem knížky je tajemství. Parta kamarádů a jedna celebrita a každá postava něco před ostatními tají. Je to o každodenním boji se svými pocity, vnitřními démony, strachu, ale i o lásce a síle přátelství. Jednoduchá oddechovka, která se dá zhltnout velice rychle, ale autor nám tady naservíroval něco víc, než americký teenage drámo na road tripu. Nejsem sice cílovka, proto jsem z knížky nebyl tak odvařenej, jak bych asi býval byl před 10 lety, ale našel jsem si v tom to svoje. Jsou tady momenty, který mě hodně překvapily, ale i momenty, kdy jsem měl chuť na postavy křičet, že jsou úplně stupidní. Jen mě mrzelo, že konec, teda alespoň pro mě, byl dost očekávanej.... celý text
Sucho
2019,
Neal Shusterman
Zvláštní a vlastně ne až tak úplně nereálná představa toho, že vyschne pitná voda, a když otočíte kohoutkem, tak nic neteče. Nejdřív se berou útokem obchody a dělají se zásoby tekutin, ale i ty časem dojdou, a když nenakoupíte nebo nemáte zásoby, tak jste v prdeli. Autoři to tady popsali dobře, že stačí tři nebo čtyři dny a z lidí se stanou zvířata, která se nebojí ničeho a jsou schopná všeho pro kapku vody. Napsaný dobře, čtivě, člověk je zvědavej, jak se situace bude vyvíjet. Velkej problém byly postavy ani jedna postava se mě nijak nedotkla a bylo mi víceméně jedno, co bude s jejich osudy, jestli přežijou nebo chcípnou. Další vada na kráse byl trochu moc uspěchanej konec, mohla to bejt docela cajk série. Myšlenka super, jenom to chtělo víc doladit.... celý text
Američtí bohové
2001,
Neil Gaiman
Pokaždý, když čtu něco od Neila Gaimana tak mám takovej zvláštní pocit. Nevim, jestli mě semele ta atmoška daný knížky nebo to, jak je knížka napsaná, ale prostě něco tam je. Někdy jsem měl pocit, že po mně autor hází random nějaký věty, který nemaj s dějem nic společnýho, ale to je prostě Gaiman. Občas tam ta omáčka jak se kdo tváří nebo cítí není potřeba, ale na druhou stranu jsou ty postavy tak okrajově líznutý, že bych je chtěl znát víc do hloubky. Autor nás nechává spoustu věcí si domyslet, proto asi kdybych neviděl seriál, tak by mě knížka nebavila. Seriál je daleko barvitější a spousta věcí je tam jinak, ale po 3 letech čekání, kdy člověk neví, jak to dopadne, jsem byl rád, že jsem se vrhnul na knížku.... celý text
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová je prostě mistr. V podstatě z běžnýho života dokáže vykouzlit neskutečný příběhy. Najdete tady všechno lásku, štětí, strach i smrt, prostě život. Neuvěřitelný jak dokáže propojit několik generací, spoustu osudů tak, aby to dávalo smyslu a ještě to neztratilo tu jiskru příběhu. Vracíme se tady o celé století a postupně se s několika hlavními ženskými hrdinkami prokousáváme několika různými obdobími a režimy, nejdřív první světovou válkou, pak druhou a nakonec komunismem.... celý text
Tvář vody
2018,
Guillermo del Toro
A mně se to líbilo. Film mně nadchl, proto jsem si toužil přečíst knihu. Opravdu mě to nezklamalo. Postavy jsou vlastně takovej tým fucked up outsiderů. Němá hlavní postava, kterou našli pohozenou u vody, co prožila dětství v sirotčinci. Kamarádka černoška, jež má naprosto neschopnýho manžela. Záporná postava vojáka, kterej nezvládá svou PTSP. Jeho trpící manželka, která svého manžela nepoznává a v kleci domácnosti je nešťastná. A nakonec ruskej špión, kterej je vlastně velkej klaďas. Dohromady to dávalo velice zajímavej pohled do 60. let, pro někoho možná ujetá romantika, ale já byl nadšenej. Období obrovský diskriminace černochů a všech lidí, kteří se nějakým způsobem vylučují ze společnosti, to samozřejmě vidíme i dnes. Někdo možná tvrdí, že je to ždímání otřepanýho tématu, nesouhlasim. Za mě skvělý čtení, atmosféra na jedničku, děj začíná pomalu, ale ke konci už brutálně graduje a je to napínavý jak svině, i když jsem viděl film. Konec výborně napsanej. Jsem rád, že kniha není jen bezduchý převyprávění filmu, ale je tam spousta věcí na víc, což jsem přesně chtěl. Za mě velká spokojenost.... celý text