RonnieSmithx přečtené 259

Život a umučení svatého Václava a báby jeho svaté Ludmily podle sepsání Kristiánova 1941, Kristián
2.5 z 5

Mé hodnocení a.k.a Gen Z čtenář: Autor se očividně snažil být „very mindful, very demure,“ když mluvil sám o sobě, což mi ke konci přišlo docela úsměvné, protože působil jako typický "pick me". Mně osobně se jazyk a styl díla líbil, s čím jsem ale měla problém byly černobílé postavy, protože ano, slouží to sice účelu díla, ale jako současnému ateistickému čtenáři mi to přijde pitomé. S těmi zázraky by taky neuškodilo být trochu originálnější. Odnesla jsem si z toho, že pokud budete nejjasnějším služebníkem Krista, Bůh vás nechá zabít. No, nepřijde mi to jako moc dobrá reklama na konvertování ke křesťanství, ale budiž.... celý text

Egon Hostovský a jeho radosti života 2018, Václav Sádlo
5 z 5

Pěkný nástin do života Hostovského. Fotografie nemají chybu.

Magorovy labutí písně 2006, Ivan Martin Jirous
5 z 5

"Jak dlouho Bože ještě snesu že žiju v ustavičném stresu?" Doslova mé myšlenky během zkouškového

Morový sloup 1981, Jaroslav Seifert
5 z 5

„Dlouho se mi však zdávalo, že potkávám tvé nohy, někdy jsem zaslechl i tvůj smích, ale tys to nebyla. A dokonce jsem spatřil i tvé oči. Ty jen jedenkrát.“

Koncert na ostrově 1967, Jaroslav Seifert
5 z 5

„Nevím, jak začít; šlápoty ve sněhu ztrácejí přesný obrys a už je také šero. A já tu ještě čekám. Na koho? A proč? Pak trochu pršelo a bylo jaro, uběhl rok, pak druhý, třetí, a byl to celý život. A ten, kdo tu přechází, je někdo jiný, to už nejsem já.“ „Tak vracejí se zas v tom tichu bezděčném výčitky, povzdech, vzlyk, když osten vzpomínek probudí na chvilku, co ty a já.“ „Láska jsou zvony, tma a salvy děl a všechny hvězdy, co jich vůbec je na naší obloze, když noc je hluboká. A jeden vytržený vlas.“ „Jsme už téměř všichni mrtvi. Někdo víc, někdo snad trochu méně.“ „Zdráhavý šepot políbených úst, která se usmívají ano, už dávno neslýchám. Také mi nepatří. Však rád bych našel ještě slova, která jsou uhnětena z chlebové střídy nebo z vůně lip. Chleba však zplesnivěl a vůně zahořkly. A kolem mě se plíží slova po špičkách a rdousí mě, když chci je uchopit. Zabít je nemohu a zabíjejí mě. A rány kleteb duní do dveří! kdybych je přinutil, aby mi tančila, zůstanou němá. A ještě kulhají.“ „Vždyť život je jen vzlyk, a jiný život není a pod tím rozstříleným praporem je krásy dost.“... celý text

Zimohrádek 1965, Ivan Wernisch
5 z 5

Musím říci, že snový svět pana Wernische mě uchvátil. Verše zamlžené mlhou utápějící se v úzkosti. „Tázal jsem se, proč máš křížek. »Věříš?« Pověsilas ho na krk mně a řeklas »tobě ne«.“ „Slyšel jsem o tom několikrát, ale vyprávění pokaždé končilo slovy: nikdy se nedovede navrátit.“ „Už se jí nebudu ptát, na co myslí a jak myslí na mne, abych se nedozvěděl, že už tady nejsem a že jsou tu ještě přátelé, kteří byli na pohřbu.“ „Hraji sám se sebou, v pokoji, který nebýval hernou. Po tomto stole jsem nikdy nekladl obrázky a býval jsem tu s Rousseauem i s tebou. tedy skoro sám…“ „a tam za zdí… tam za zdí je opět mlha…“ - naprosto dokonalý poslední verš ve sbírce... celý text

Dávné proso 1981, Jan Skácel
4 z 5

velká dávka melancholie s kapkou dětství, krajiny, lásky a smrti „S modřinkou v hlase říká dobrý den a neví jak k ní přišel ve snu na který ráno zapomněl už neví že si v noci hrál a všude kolem byla tma se zavázanýma očima na schovávanou se smrtí A to se jenom s dětmi smí“... celý text

Smuténka 1990, Jan Skácel
5 z 5

„Jela jsem posledním autobusem z náměstí. Večer byl tíživý a rmutný jak prázdná voda. Pořád jsem měla pocit, že otevřeným oknem odpluji a připojím se k mráčkům na obloze. Abych se aspoň trochu utěšila, rozhodla jsem se, že dříve, nežli vzlétnu, povzdechnu z hloubi duše. Aby tu po mně zbylo něco nahlas.“... celý text

Zahradní slavnost 1964, Václav Havel
4 z 5

asi takhle nějak zní hlasy v mé hlavě

Romance pro křídlovku 1962, František Hrubín
4 z 5

wild koncept: místo toho že bude říkat jak je živ jí řekne ať teda taky neumírá a bude vystaráno „Navždy mne bude víc o tu noc, kdy jsem tě vyvolával z měsíčních par a popel na žhavém srdci chtěl držet tvar něčeho, co už není, zatímco tys žila a žiješ, ne přízrak, ne stín, jenž vstává z már, ne bludička, ne bysta náměsíčná bílá, ale láska, jež v krvi žil a cév divoce teplá.“... celý text

Znamení moci 1993, Jan Zahradníček
5 z 5

11/10.

Obývací nepokoje 1995, Petr Hruška
3 z 5

Mám z toho rozporuplné pocity.

Báječná léta pod psa 2002, Michal Viewegh
4 z 5

Překvapivě mi to přišlo celkem vtipné, atmosféra doby je znázorněna skvěle, ale ta psychopatická apatie k zabití psa mě děsí.

Příliš hlučná samota 1989, Bohumil Hrabal
5 z 5

Ponaučení: I přes všechna hovna, která se Ti postaví do cesty, se můžeš stát úspěšnou a nezávislou ženou.

Druhé město 2005, Michal Ajvaz
4 z 5

Ponaučení: Běžte své přítelkyni koupit do obchodu oříšky, které má ráda. Může Vám to zachránit život. P.S. nesnasim kdyz me obklici lasicky a pak na mě křičí sáňky s televizí, ale zase jsem fanoušek želv, které mají diamantovými písmeny vysázené do krunýřů blasfemické nápisy... also bojkotujme kremrole a v geometrickém prostoru vždycky zbudou jeden dva tučňáci... celý text