RonnieSmithx přečtené 234

Žena v množném čísle 1936, Vítězslav Nezval

já taky myslím často na ženy. strašně schizo.

Absolutní hrobař 1937, Vítězslav Nezval

bodliny drásavých myšlenek

Elegie 1989, Jiří Orten (p)

Ach, mistře, mrtvou za model sis vzal?

Caesar 1969, Jan Werich

„Až jednoho dne jsem si na pláži kreslil do písku rybu. To bylo naše tajné znamení. Přijde ke mně civilní pretorián a povídá mi: 'Co tu maluješ, dědku?' Povídám mu: 'To bys byl rád, kdybys věděl, že je to naše tajné křesťanské znamení.' On nějak z toho vystihl, že jsem křesťan, jal mne a uvěznil. Byl jsem pak ještě s několika kamarády upálen."... celý text

Těžká hodina 1957, Jiří Wolker

„jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám, sesláblý úzkostí, sesláblý samotou marně se bráním studeným stěnám pokoje svého uštěpačného."

Pekař Jan Marhoul 1976, Vladislav Vančura

Rty a zuby 1969, Bohuslav Reynek

Hezké verše, ale dejte si pozor, protože pokud dílo budete číst s tím, že se chcete dozvědět něco nového o rtech a zubech, tak budete velice zklamáni!!!

Struny ve větru 1927, Josef Hora

Krásné verše. Kdybych si nepřečtla tuto sbírku, tak bych nevěděla, že Amundsen je nebinární. "Když plamen krev hledá noc, světy zapadají."

Periferie 1925, František Langer

Anna og schizo gf

Zlomená duše 1896, Antonín Sova

Ke Zlomené duši mám na srdci mnoho a zároveň nic. Ještě předtím, než jsem šla číst, jsem si knihu vyhledala a polekala se smíšených recenzí, ale o to víc se mi dílo líbilo, když jsem zjistila, co to tedy ve skutečnosti je. Cítila jsem se, jako kdyby mě při čtení opravdu doprovázel chmurný déšť, tak dobře Antonín Sova maluje obrázek událostí. Měla jsem pocit, že dívku, jejíž jméno si vypíchal špendlíkem do zápěstí, znám taky a že přesně vím, kde se jaká věc odehrála. Důvěrná hodina se zdála příliš důvěrnou stejně jako mně se zdála tato kniha. Dovoluji si využít Antonínova slova a zvolat: Jak horečně mne bolí tyto dny! Dovoluji si je využít, protože mě bolí, že jsem se na knihu nezmohla zaměřit více, neboť mou hlavu sužují myšlenky na to, kolik zkoušek mě ještě čeká a kde jsem vlastně dneska měla být, abych všechno stihla. Konec S rozpitvanými nervy se mi hrozně líbil. Celá tato poetická symfonie spletených řevů hrála na správnou notu mé vlastní melancholie a já se moc těším, až se k ní dostanu znovu, abych se znovu probrala tímto krásným zachmuřelým vodopádem slov, protože teď už nemám čas a také: Má hlava třeští mnohdy, divoce se rozkočiti chce, mé srdce bije jakousi úzkostí, má prsa sevřená chorobou nikdy nezpozorovanou (či zdá se mi jen) hypochondricky mi pobolívají... celý text

Lucie a zázraky 2016, Ota Hofman

Tohle je tak strašně hezké, že k tomu nemám co říct.

Bajaja 1955, Vladimír Holan

"Ty dobré knížky ničí každé zlo."

Koulelo se, koulelo 1991, Jaroslav Seifert

Kdybych byla dítě, tak by se mi to určitě líbilo, ale já se bohužel neučím mluvit, takže nedokážu pořádně ocenit. Je smutné, že jabloni nepomohlo ani citové vydírání.... celý text

Perníková chaloupka 1990, Václav Renč

Já bych nikomu perník ze střechy nekradla, přijde mi to odporné. Taky to vůbec není praktické. Taková střecha z perníku se musí měnit každý den nebo dva (záleží na počasí). To už by měla bába lepší, kdyby ho začala vařit.... celý text

Labutí jezero 1970, Kamil Bednář

"Chtěla bych být zítra alespoň jednou z těch voskových svící na rozsvíceném lustru, aby ti mé horké slzy skanuly k roztančeným střevícům, až budeš v tanci objímat jiné dívky..."... celý text

Pohádka o Květušce 1972, František Hrubín

Kdyby Květuška uměla říkat ne a byla trošku bojácnější, tak by jí nikdo nerozšlapal zahrádku. Ani kamarády si nedokáže udělat sama a musí jí pomoct holubička. Co to učí naše děti? Vyrostou v iluzi, že je vždycky přijde někdo zachránit?... celý text

Kouzelný bubínek 2007, Jaroslav Janouch

Potřeba kouzelné jabloně: obrovská.

Kubula a Kuba Kubikula 1981, Vladislav Vančura

Myslím si, že název Houbyhoubičky je inspirovaný tím, co Vančura požíval při psaní této knihy. "Děkujeme ti za buchty při popravě. Radní páni nás udí, abychom skomírali. Mám řádný strach. Už se blíží někdo se sekyrou." Tento úryvek, který cituji, je rozhodně nejlepší částí celého díla. Dokonce dle mého názoru vynahrazuje i ty trošku nudnější kapitoly. Dále bych ale chtěla ujasnit, že nejsem fanouškem zoofilie.... celý text

Míša Kulička v rodném lese 1966, Josef Menzel

Příběh utrápeného muže, kterého šikanuje vlastní kohout. To všechno ho dovede k halucinování medvědů, což ho dostane do léčebny pro psychicky nemocné, ale v jeho hlavě se jedná o cirkus.... celý text

Povídání o pejskovi a kočičce 1979, Josef Čapek

Skvělé! Nejvíc se mi líbila ta část, ve které kočička ukončila rasismus.