rosalee3974
přečtené 165
Hrabě Monte Cristo 2 (třísvazkové vydání)
1994,
Alexandre Dumas, st.
Druhý díl Monte Crista se mi líbil mnohem víc než první. Děj už je o něco napínavější, zápletka se pomalu rozplétá a i prostředí, v němž se děj odehrává, je velmi zajímavé. Nemůžu se dočkat na samotné rozuzlení!... celý text
Hrabě Monte Cristo 1 (třísvazkové vydání)
1994,
Alexandre Dumas, st.
Jelikož si na romány z 19. století potrpím, byla jsem i z Monte Crista patřičně nadšená. V první části knihy se děj sice poněkud táhne, nicméně trpělivý čtenář si přijde na své.... celý text
Spolky c. k. vojenských vysloužilců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
2010,
Jaromír Indra
Kniha krásně uvádí tematiku vojensko-veteránských spolků a shrnuje jejich stanovy, organizaci a uspořádání. Nejvíce ale oceňuji, že si autor dal tu práci a připojil ke knize i seznam všech voj.-vet. spolků, působících v českých zemích a také soupis medailí a odznaků (obojí zabralo jistě mnoho času).... celý text
Láska k nedokonalým věcem
2019,
Haemin Sunim
Nebyla jsem si jistá, co přesně očekávat a zpočátku jsem se snažila pozorně vyhledávat drobné chyby, díky kterým bych si řekla, že jde o další z těch rádoby motivačních knih, ke kterým mám averzi. Pravdou ale je, že jsem na svůj původní cíl rychle rezignovala a nechala se unášet klidným proudem slov. Některá moudra pohladí na duši, u jiných si řeknete, že je přece už dávno znáte, ale až teď, když jste si o nich přečetli a zamysleli se sami nad sebou, jste je skutečně pochopili a přijmuli. Právě v tom ujištění vidím největší přínos.... celý text
Jiný svět
1994,
Gustaw Herling-Grudziński
Opravdu silný příběh, líčící běžný život v gulagu a příběhy ostatních spoluvězňů. Ačkoliv jsem mírně na pochybách o tom, že si autor přesně pamatoval každý příběh a každý rozhovor, i přesto ji doporučuji!... celý text
Kniha jako svědek: Příběhy skryté v rukopisech a tiscích ve fondu Vědecké knihovny v Olomouci
2018,
Libuše Hrabová
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Všeho moc škodí. Pro mě HP sága skončila původními sedmi knížkami a zbytek nepovažuji za tak zásadní a důležité, ačkoliv se Prokleté dítě snaží očividně navázat na předchozí knihy a děj nějak uzavřít. Zbytečné. Děj uzavřen byl a nepotřeboval se otvírat Voldemortovým dítětem. Ale kde začít... Vadilo mi několik věcí: konflikt mezi otcem a synem (téměř až Oidipův komplex), pojetí postav Harryho, Hermiona, Ginny a Draca, několik málo detailů a hlavně neuvěřitelnost příběhu. Bylo by toho víc, ale tohle jsou ty hlavní věci, které vyloženě bily do očí. Vztah Albuse a Harryho - nechápu. Asi jsem od začátku nevěnovala dost pozornosti, že mi ten zásadní moment unikl, ale nevšimla jsem si v úvodních částech momentu, kdy by Harry nebo Albus udělali něco, co by toho druhého naštvalo. Vlastně díky poněkud odfláknuté práci v prvních několika částech jsme třemi roky života v Bradavicích jen proletěli, takže jsme si nedokázali vytvořit zásadní vazbu s Albusem a neměli jsme ani šanci pochopit, kde se v něm vzal takový hněv. Protože (a kvůli tomu jsem se vrátila zpátky na začátek, abych se ujistila, že tato věta opravdu padla) Harrymu vůbec, ale vůbec nezáleželo na tom, v jaké koleji Albus skončí, a takhle mu to i řekl. Tím padá celý motiv neporozumění mezi otcem a synem, což znamená, že všechny sebemrskačské a sebeobviňující rozhovory byly trapné, nepříjemné, zbytečné. Jednání některých postav - chápu, že se člověk může změnit a v dospělosti už není takový, jaký byl. Problém je v tom, že klíčové postavy, které nám jsou představeny v Prokletém dítěti, jsou naprosto jiné, plytké, nedomyšlené, rozpačité. Jejich jednání nedává smysl. Jejich chování prostě není jejich. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že tento příběh byl naprosto zbytečný - Harry, Hermiona, Ron, Ginny, Draco. To jsou naši dětští hrdinové, ale především to jsou fiktivní postavy. Měly by zůstat takoví, jací byli stvořeni. Nemělo by se už dál experimentovat s jejich dospělostí. To je to kouzlo knížek. Děj někdy prostě skončit musí. (Pokud ale akceptujeme myšlenku toho, že dospěli a trochu se změnili, měl by být této změně věnován dostatečný prostor, aby ji čtenář pochopil, zaregistroval a akceptoval ji - ten prosto nám z mnohých důvodů poskytnut nebyl a ani nemohl být, protože to není příběh o dospívání Harryho a jeho kamarádů. Ale v tom celá kniha ztrácí na soudržnosti a uvěřitelnosti) Sovy, cestování - netušila jsem, že sovy létají tak rychle. Postavy se chvílemi objevovaly z ničeho nic, a já vím, že mohou používat letax. Ale proboha, držme se při zemi a snažme se o trochu reálnosti ano? Nikdo není vševědoucí. Ani kouzelníci. Celkový námět manipulace s časem - to je jediný důvod, proč dávám dvě hvězdy. Ten námět není vůbec špatný. Ale provedení ano. Věřím tomu, že jako YA film by to fungovalo, ačkoliv bych se na něj podívala čistě jen kvůli vizuální stránce a Snapeovi. Alternativní reality, které nám byly představeny, by vypadaly skvěle, kdyby jim byl dán (alespoň té druhé, strašlivější) větší prostor. Kniha nemusela vůbec vyjít. Ale mohla posloužit jako výchozí bod pro nový film. Nelíbilo se mi, že se celou dobu děj soustředil na to, aby se Albus vypořádal se svými komplexy. To se objevuje i v knihách o HP, ale tam se děj spíše soustředí na temnou hrozbu v podobě Voldemorta. Tady jsme nuceni číst mnohdy až duševní blitky puberťáka, který toho ve stínu svého otce spíš víc pokazí, než dokáže (a co si budem, pubertální vzdor rodičům je tak opoužívané a nudné téma, že to nemůže nic zachránit). Velmi mě mrzí, že to bylo takové zklamání a omlouvám se, pokud se má kritika dotkne skalních fanoušků - ale prostě to nejde jinak. Aby mě J. K. Rowlingová a kdokoli, kdo jí s tím pomáhal, přesvědčili o tom, že nejde jen o další pokus vyždímat z dojné krávy plemena Harry Potter další a další peníze, musí se prostě víc snažit. Protože, bohužel a bohudík zároveň, v předcházejících letech si nastavili laťku opravdu hodně vysoko a nikdo by se tedy neměl spokojit s průměrem (nebo spíš lehčím podprůměrem).... celý text
Nový socialistický člověk - Československo 1948-1956
2018,
Denisa Nečasová
Autorka v úvodu jasně vymezila, čemu ve své publikaci věnuje prostor, a podala velmi vyčerpávající výklad, který poslouží k nastínění konceptu nového socialistického člověka. Jelikož jsem dobu komunistického režimu nezažila vůbec, bylo pro mě mnoho faktů nových a o to více zajímavých, především nekonkrétní definice nového člověka, která mohla být upravována (a také byla) podle potřeby doby, nebo vylíčení vztahů dělníků vůči tzv. úderníkům apod.... celý text
Číše a meč, agrese a láska, aneb, Žena a muž v průběhu staletí
1995,
Riane Tennenhaus Eisler
První část knihy, kdy se autorka držela spíše prehistorie, starověku a přelomu středověku, jsem knihu opravdu hltala. Musím říct, že autorkou zvolené téma a jeho interpretace jsou opravdu skvělé. Nicméně sotva se téma knihy (četla jsem novější vydání, je možné, že je rozšířeno o některé pasáže) dostalo až do přítomnosti, případně nedávné minulosti, cítila jsem, že ve mně trochu narůstá skepticismus vůči autorčině nadšenému prosazování partnerské společnosti. Nechtěla bych s ní ani tak polemizovat ohledně jistých pasáží, spíš bych se potřebovala doptat, či si nastudovat více informací, abych tak mohla zhodnotit i autorkou zastávaný názor. Možná bude kamenem úrazu fakt, že mnoho svých domněnek autorka věnovala budoucnosti, která teprve ukáže, jsme-li jako lidstvo schopni partnerské společnosti a autorkou nastíněného vzorce chování, či nikoliv.... celý text
Pokání
2008,
Ian McEwan
Za mě jednoznačně pět hvězd. Je až neuvěřitelné, jak jsem se v tomto případě dokázala začíst do tak smutného příběhu. Připouštím, že některé pasáže mi přišly trochu zdlouhavé, na druhou stranu tuto maličkost celý příběh tisíckrát vynahradil. Jsem ráda, že mě náhoda přivedla zrovna k tomuto románu.... celý text
