rosalee3974
přečtené 179
Z masa a ohně
2019,
Aleksandra Motyka
Z masa a ohně se mi z doposud přečtených komiksů ze světa Zaklínače líbil nejvíce, a to nejen příběhem, ale i kresbou. Příběh byl sice stručnější, plynul poměrně rychle, byl ale jasný a zajímavý.... celý text
Silmarillion
2008,
J. R. R. Tolkien
Náročné na pozornost, člověk se začne velice rychle ztrácet v tom, kdo je kdo, kde je co apod., ale vzhledem k tomu, že se k Tolkienově tvorbě hodlám vracet zas a znovu, mi to nevadilo a věřím, že při dalším čtení už budu mít v postavách a místech jasno.... celý text
Příběh vzácné tabatěrky
2015,
Marie Macková
Měla jsem velká očekávání, už kvůli tomu, že autorka je historičkou a 19. stoletím se zabývá. S čím jsem byla naprosto spokojená, byl popis prostředí a doby. Přečetla jsem již několik románů, odehrávajících se v minulosti, ale pouze v tomto případě jsem měla pocit, že byla doba i prostředí vylíčeno maximálně věrohodně, a stále přemýšlím, jak se to autorce povedlo. Co mě nemile překvapilo, byl trochu těžkopádný styl psaní. Text v některých částech připomínal spíše odbornou publikaci - paradoxně ale ne ty části, které zmiňovaly říšské zákony apod., ale naopak ty, které jsou běžnou součástí beletristického textu, ne-li jeho přímou nutností. Některá souvětí byla příliš dlouhá, významově navíc téměř postrádala smysl, protože v nich autorka kombinovala mnoho různorodých a nesouvisejících informací. V takových případech by bylo lepší věty zjednodušit. Také stylistická úprava mi především zpočátku připadala nedostatečná, chvílemi jsem měla pocit, jako kdyby text žádnou editací vůbec neprošel. Gramatických chyb jsem si nevšimla žádných, v několika případech se ovšem opakovala slova (v paměti mi zůstaly především po sobě jdoucí věty, v nichž autorka použila vícekrát slovo "ale"). Nejsem si jistá, jestli text před jeho vydáním četl ještě někdo jiný, některé pasáže ale vypovídají o opaku. Určitě by nebylo od věci, kdyby editor upozornil autorku, že některé pasáže by bylo vhodné napsat jinak. Z těchto důvodů se mi tedy kniha nejprve nečetla nejlépe, což ale postupně se rozvíjející zápletka vynahradila. Předcházející komentáře čtenářů upozorňovaly i na pomalé tempo příběhu. S tím naopak vůbec nesouhlasím. Vlastně bych ocenila, kdyby byl příběh o něco delší a autorka nám prostředí městečka v 19. století popsala více. Proto se těším, až se dostanu k jejím dalším (nejen) beletristickým knihám.... celý text
Na Větrné hůrce
2011,
Emily Brontë
Dlouho jsem váhala, jestli dát tři nebo čtyři hvězdičky. Tři nakonec proto, že celý příběh byl vyprávěn, jak už bylo zmíněno v jiných komentářích, jednou postavou. Možná by charaktery jednotlivých postav vynikly více, kdyby si tento způsob psaní autorka nezvolila. Jinak jde o příběh plný násilí, neutěšených rodinných vztahů, nenávisti a jen trochu o romanci - téměř všechny milostné vztahy mi přišly spíš toxické než romantické. Je obtížné sympatizovat s některou z postav, téměř všechny jsou vylíčeny se svými ctnostmi i nectnostmi. Na druhou stranu to vše pomáhá dotvářet ponurou atmosféru nehostinného prostředí, v němž se příběh odehrává.... celý text
Úspěch
1992,
Martin Amis
Nebudu lhát, když jsem viděla, že Martin Amis je syn Kingsleyho Amise, od něhož jsem četla hned dvakrát Šťastného Jima, myslela jsem si, že vím, do čeho jdu, a těšila jsem se. Anotace knihy i všechny komentáře k ní hodně zmiňují slovo "dekadentní" a "dekadence". A pokud Úspěch naprosto přesně vystihuje tyto dva pojmy, pak asi čtenář dostane, co očekává. Z počátku jsem byla rozpačitá a přemýšlela, jestli chci pokračovat ve čtení o takových dekadentnostech, jaké popisuje Amis. Nicméně co musím autorovi nechat, je to, že mě zápletka skutečně překvapila, byť byla ve své podstatě naprosto banální a podle mnohých indicií snadno předvídatelná. Jak ale knihu ohodnotit? To je problém. Některé pasáže jsou opravdu hodně dekadentní a člověku se hnusí - ale to je právě záměr Amise, těžko by mohl popsat upadající, dekadentní společnost britské smetánky, aniž by čtenáře zhnusil. Přesto ale nechám čtyři hvězdy, nejspíš bych knihu jen tak lehkovážně nezvolila k přečtení, kdybych věděla, o čem přesně je.... celý text
Piranesi
2021,
Susanna Clarke
Styl, jakým je kniha psaná, je zpočátku popisný, na oko vědecký, což bylo pro mě trochu překvapení. Jak již bylo psáno v komentářích dříve, je to nejspíš důvod, proč se děj rozjíždí trochu pomaleji. Osobně jsem měla i problém se zorientovat v novém světě, který je na stránkách představován, následná gradace děje mě ale plně vtáhla do čtení a já pak knihu nemohla ani na chvíli odložit. Je to jeden z těch příběhů, který chcete co nejdříve dočíst, abyste se dozvěděli zápletku, ale zároveň jej nechcete dočíst, ale naopak setrvat v něm co nejdéle, vychutnávat si atmosféru, přemýšlet nad ním. Našla jsem v něm několik nesrovnalostí, například jak je možné, že Ten druhý nepátral po tom, kam se poděla Piranesiho taška s deníky, ale to jsou jen maličké detaily, které nijak nenarušují četbu.... celý text
Na cestě
1994,
Jack Kerouac
Uf, kde začít? Největším neštěstím pro knihu, potažmo jejího autora, je její zařazení do školního kánonu povinné literatury. Díky výuce pak člověk zakopne o celou řadu knih, některé mu utkví v paměti a rozhodne se je přečíst. Problém je, že už mu většinou neřeknou, jak danou knihu číst, co od ní čekat, nebo čím byla tak speciální, že se dostala až do školních osnov. Člověk pak očekává, že jde skutečně o něco speciálního. A na toto vysoké očekávání čtenář většinou záhy narazí. Na cestě bohužel trpí takovým syndromem. Překvapil mě autorův styl, překvapily mě samotné postavy a jejich jednání, překvapil mě i děj. A nemůžu říct, že vždy v dobrém slova smyslu, v mnohých ohledech je pro mě takový životní styl naprosto cizí, nicneříkající a rozhodně nemám potřebu se v knize hledat. S pousmáním mohu říct, že s ani jednou z postav bych nechtěla cestovat pouhých 10 minut, natož tak celé dny jakýmkoli dopravním prostředkem. Zároveň mi jejich životy přišly natolik neuvěřitelné, že mě zajímalo, co bude dál. Žasla jsem, s jakým klidem Sal a jeho kamarádi čelili nejistotám, přizpůsobovali se nejrůznějším situacím, jak vnímali krajinu, kterou projížděli, lidi, které míjeli, ať už to bylo způsobeno drogami nebo šlo o ničím nepovzbuzené prožitky, právě tohle byly ty nejkrásnější části knihy. Mrzí mě, že jsem už od začátku neseděla u mapy, nesledovala cesty, po kterých jeli dlouhé hodiny přes celý kontinent, nepouštěla si hudbu, kterou poslouchali v barech, na večírcích. V mnoha ohledech kniha rozbila mou představu o době pozdních 40. let v USA, respektive doplnila ji o další kousíček. Když to shrnu, kniha ve mně zanechala rozporuplný pocit a přesvědčení, že si ji za pár let přečtu znovu a pak až se rozhodnu, kolik hvězdiček jí udělím. Doufám, že za pár let ji už budu číst s větším rozhledem o tom, co se psalo do té doby, a v čem se Na cestě liší, o kulturní historii USA apod., protože v tom je nejspíš ta pointa.... celý text
Skleněný dům
2015,
Paul Tobin
Komiks jsem si pořídila na svém prvním Comic conu, abych měla nějakou symbolickou památku. S komiksy nemám žádnou zkušenost, Marvel, DC apod. mě příliš nelákají, proto jsem zariskovala a vsadila na Zaklínače, jehož svět alespoň základně znám. A jsem vlastně ráda, že jsem takto zvolila. Příběh je poměrně dobrý, ačkoliv mi místy přišlo, že je někdy trochu nelogicky veden. Nejsem příliš velký znalec zaklínačské tematiky, ale soudím, že do ní skvěle zapadá. Úžasnou atmosféru doplňují ilustrace, i když jsem (jakožto klasický čtenář) měla problém s tím si je v klidu prohlédnout a nepřeskočit hned k dalšímu okénku. Díky nim mi ale příběh přišel trochu živější, plynul jinak, než kdyby šlo o román. Ve výsledku mě komiks mile překvapil a rozhodně nezůstanu jen u prvního dílu.... celý text
Dějiny měst, městeček a vesnic
2005,
David Papajík
Skvělá příručka nejen pro autory knih o dějinách měst a obcí, ale také, jak autor upozorňuje, pro studenty historie, kteří se touto tématikou chtějí zabývat. Příručka je psána lidsky a srozumitelně, kromě metody práce v ní čtenář nalezne i tipy na podnětnou literaturu.... celý text
Ucho
1990,
Jan Procházka
Ucho - skvělá krátká povídka, která mě vtáhla do děje už jenom anotací, kterou jsem si o ní přečetla. I přes to, že děj je vyprávěn poněkud syrově, věty jsou stručné, přesné, výstižné, což není úplně můj šálek čaje, autor dokázal atmosféru popsat velice věrohodně. Není divu, že stejnojmenný film musel do trezoru - mimochodem, ten také vřele doporučuji. Nechci samozřejmě křivdit jiným autorům, ale vždy jsem měla pocit, že povídek/románů odehrávajících se v 50. letech minulého století v Čechách zkrátka není dost, a proto jsem ráda, že jsem na Ucho narazila a okamžitě ho přečetla. A na závěr malý rodinný příběh. Vydání, které jsem četla, si maminka koupila v 90. letech. Kupovala tehdy co nejvíce dříve nedostupných knížek, protože se bála, aby opět nepřišel někdo, kdo bude tvrdit, že se nic z toho tehdy nedělo...... celý text
Paní jezera
2012,
Andrzej Sapkowski
Je to trochu zvláštní. Už s předchozím dílem jsem měla trochu problémy, tudíž jsem ho ve výsledku dočetla asi až po roce. V tomto díle jsem začínala mít pocit (stejně jako někteří další čtenáři), že děj je poněkud zvláštně vázaný různými úhly pohledů osob, které s ním mnohdy neměly mnoho společného. Hodlám celou sérii přečíst řádně ještě jednou a pokud možno návazně, abych si utvořila lepší pohled, nicméně z jejího zakončení jsem trochu rozpačitá. I tak se mi nechtělo zaklínačský svět opouštět a s přihlédnutím k předchozím dílům musím říct, že to teda byla jízda.... celý text
