Roselunda 1928 přečtené 411

Lízinka 2014, Jacqueline Wilson

Elsie.... přišla mi malilililinko sobecká, ale jinak fajn. Pěkná kniha, doufám, že ještě zažiju korunovaci :DDD a že naše kočičky budou jako Lízinka :3 :D 4,43 hvězdiček... celý text

Život není kabaret 2016, Jacqueline Wilson

Ke knize jsem se vrátila tak trochu z nostalgie, a i když jsem z podobných příběhů asi už vyrostla, čtení jsem si docela užila. Trochu mě mrzí, jak to dopadlo s Jemem, ale nakonec jsem byla spokojená. Jen doufám, že už nebude moc dalších dílů, sice jsem se k příběhu vrátila ráda, ale už se mi zdá, že to je uměle natahované a pro mě to ztrácí na kvalitě.... celý text

Opatství Northanger 2007, Jane Austen

V tomhle díle jsem se neskutečně viděla. Austenová si nádherně dělá legraci z nás dospívajících dívek - neskutečně mě bavilo, jak Catherine rozebírala se svými přítelkyněmi šaty, muže, ale hlavně romány - do háje, vždyť přesně takhle se bavím já se svými kamarádkami! :D Nadčasové, miloučké, překypující ironií, inteligentní a čtivé, napsané bohatým jazykem a výborně přeložené... a nikdy nepřestanu pět ódy na autorčinu schopnost vytvářet dokonalé mužské hrdiny, i když je každý úplně jiný. Ano, pan Tilney je jedinečný, inteligentní, charismatický a jakými všemi krásnými výrazy ho popsala kuceju, můj nejoblíbenější fiktivní hrdina to sice nejspíš nebude, nicméně díky němu je čtrnáctá kapitola má úplně nejoblíbenější z celé knížky. Jediné, co mi na knihách od Jane vadí, jsou konce, které bych zatím vždycky uvítala rozvinutější, ale myslím, že nemá cenu strhávat, protože jsem poslední dvě kapitoly odkládala, abych je nepřečetla moc rychle a mohla si knížku užít o něco dýl :) Pýchu a předsudek kniha na místě mé nejoblíbenější od paní Austenové nenahradí - charaktery mi tu přišly o něco prvoplánovější - nicméně k příběhu se určitě ještě milionkrát vrátím.... celý text

Rozum a cit 2008, Jane Austen

Nevyhnula jsem se srovnávání s mojí milovanou Pýchou a předsudkem. Oproti výše zmíněnému dílu příběh nebyl tak chytlavý a četl se mi hůř - docela mě zklamal konec, byla bych radši, kdyby to autorka rozvedla do další jedné dvou kapitol -, nicméně charaktery byly moc pěkně vykreslené a čtení jsem si užila :)... celý text

Stránky světa 2016, Kai Meyer

Moc zajímavý nápad - librokalypsa, ypsilonzet, vůbec celá bibliomantika je dobrá myšlenka a kniha má spoustu originálních nápadů, bohužel provedení pokulhává, nečte se to moc dobře, postavy jsem si nijak zvlášť neoblíbila a hodně věcí nedává smysl. Škoda...... celý text

Romance u moře 1999, Jane Austen

Hvězdičku ubírám za zdlouhavý začátek a až moc přehnaný konec - zatímco jsem první polovinu louskala asi čtrnáct dní, druhou jsem měla přečtenou za tři, a u konce jsem chvílemi prostě jen vrtěla hlavou. Postavy jsem si postupem času oblíbila, Charlotta, když ji trochu líp poznáte, je docela zajímavá hrdinka a Sidneyho Parkera prostě chci domů :D Myslím si, že se paní Dobbsová díla zhostila velmi dobře a nedokážu si představit, že by to mělo dopadnout jinak, nicméně mám dojem, že kdyby měla Austenová možnost dílo dopracovat, bylo by dnes stejně slavné jako Pýcha a předsudek nebo Rozum a cit. Miluju její lehkou ironii a v téhle knize byla krásná, takže spokojenost, i přes výtky :)... celý text

Malé ženy 2014, Louisa May Alcott

Malé ženy jsou bezpochyby pěkné dílko, jenže já jsem udělala obrovskou chybu a čekala od toho další Austenovou... V příběhu se vyskytly tři věci, které mi docela dost vadily: - Mám vydání z roku 2014, kde je na začátku předmluva o autorce. Když jsem se dočetla, že Malé ženy psala hlavně z finančních důvodů, hodně mi to zkazilo chuť se vůbec do čtení pustit a hlavně ze začátku jsem měla pocit, že má autorka k postavám odstup. Ten se ale v průběhu čtení vytratil, takže to nejspíš byl jen můj dojem... - Nechápala jsem, proč autorka autorka do příběhu občas přidala větu typu: "Jaké jsou povahy těchto čtyř sester, to ať si zjistí čtenář sám." nebo "V tomto uspořádání tedy nad Meg, Jo, Beth a Amy padá opona. Jestli se někdy zvedne, záleží na tom, jakého přijetí se dostane prvnímu jednání tohoto domácího dramatu Malé ženy." Hrozně mi to rušilo celkový dojem z knihy, vždycky jsem vypadla z příběhu a stáhla se do role nezúčastněného pozorovatele, což mě mrzelo. - Nějak jsem si nemohla zvyknout na Marchovic maminku. Přišla mi nepřirozeně dokonalá, jak nikdy nezakřičela, vždycky dcery kárala s neskutečnou láskou a porozuměním, vlastně nikdy neudělala žádnou chybu. To bych asi ještě docedla přehlédnout, ale pak tam byly (když to trochu zveličím) reakce dcer typu: "Maminko, ty jsi nejmoudřejší a nejlaskavější maminka na světě, a my už navždycky budeme hodné a blablabla..." Já jsem ve věku hlavních hrdinek a nad tímhle jsem se vždycky maximálně pousmála, moji mamku mám moc ráda a mám k ní respekt, ale všechno v našem vztahu není růžové a obě děláme obrovské chyby. Proto mi tyto věci kazily celkový dojem. V příběhu byly také věci, které se mi moc líbily, moc hezký vývoj postav, vztahů mezi nimi (i když bych to na konci spárovala jinak :D), četlo se to docela lehce a možná se k němu ještě vrátím, nicméně mouchy byly, ale co už :)... celý text

Čáry života 2017, Veronica Roth

Já jsem s komentářem k týhle knize čekala tak dlouho, že už si ani nevybavím, o čem kniha byla... což taky o příběhu leccos vypovídá.

Prvorozený 2016, Tor Seidler

Historie nás dvou 2016, Rachel Harris

Sice to bylo bezduché a pitomoučké a hlavní hrdiny jsem občas nechápala, ale líbily se mi ty přeskoky mezi prvákem a čtvrťákem a celé to bylo takové docela roztomilé, takže i když to opravdu nepatří mezi literární skvosty, tak díky tomu, že jsem si krásně vymyla mozek, tomu dám ty čtyři hvědzičky :)... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Takhle jsem se do knihy už dlouho nezamilovala. I přesto, že nejsem zvyklá číst klasiku, neskutečně miluju postavy, které jsou úžasně a uvěřitelně napsané, miluju styl psaní (a velmi vydařený překlad) a úplně nejvíc miluju ten příběh. Něco tak dokonalého jsem už hodně dlouho nepotkala. A jelikož už asi nic pořádného nevyprodukuju, tak komentář ukončím a jdu jen zamilovaně sedět na posteli jako rozteklá hromádka štěstí.... celý text

Lekce lásky 2006, Jacqueline Wilson

Může obsahovat spoilery... Ach jo. Jacqueline jsem jako mladší milovala, a tak jsem si myslela, že bude fajn si od ní zase něco přečíst, jenže tohle snad jako by nepsala ona. Ano, čtrnáctiletí jsou pitomí, naivní a nemají žádné zkušenosti, co je ale špatně, když mi je čtrnáct, mám kolem sebe spoustu lidí, kterým je čtrnáct, a nikdo, fakt NIKDO není tak blbý a naivní jako Prue? Ano, chápu, vyrůstala v těžkém prostředí a blablabla, ale ukažte mi dítě na základce, co by se s čistým svědomím snažilo svést svého ženatého učitele... no, to bych ještě jakžtakž překousla, jenže reakce pana učitele už byla fakt moc. A k tomu pořád dokola: "Ale já tě miluju, Raxi!" Přijde mi, že v příběhu tohle téma není správně řešené,a jsem z toho opravdu smutná. Jediné, co můžu pochválit,byl typický styl psaní, který - díkybohu - byl velmi čtivý, jinak jsem tak zklamaná z knihy dlouho nebyla.... celý text

Winter 2016, Marissa Meyer

SPOILERY! Asi by to byl nejvydařenější díl, jenže mi přišlo (opravdu), že to mají hlavní hrdinové chvílemi až moc jednoduché. Winter levou zadní přesvědčí vlčí bojovníky, aby se k nim přidali, Cinder bez potíží poštve lid proti královně... Přiznám se, nejvíc mě zajímaly vztahy mezi postavami. Byla jsem uchvácena postupně se vyvíjejícím vztahem mezi Jacinem a Winter, neskutečně jsem si užívala Thorneho s Cress, a z opačné strany jsem obdivovala Kaie, že se k té babici dokázal chovat docela s klidem. Celou knihu jsem zhltla za pár dní a určitě si s radostí přečtu příběh o Levaně :)... celý text

Cress 2014, Marissa Meyer

Jediná věta: miluju Thorneho a Cress.

Scarlet 2013, Marissa Meyer

Myslím, že Scarlet bylo úctyhodné pokračování Cinder, jediné, s čím jsem měla problém, byl až příliš rychle se rozvíjející vztah Scarlet a Vlka...

Hněv Pána ohně 2011, Michaela Burdová

No. - Arwixel. Pořád moje nejoblíbenější postava. Míša ho nešetřila, chudáka :D Občas mě ale dost štval. Byl takový strašně uzavřený, a Ellnesa má pravdu, je citlivý asi jako pařez :D Jo, mimochodem, dost mě naštvalo, že jsme se věk tří hlavních postav dozvěděli až teď. Nebo jsem to přehlídla? To je jedno, jen že jsem si myslela, že je Awrixelovi víc než 60 :D A proč si proboha připustil tu nejjasnější věc pod sluncem až ve třech čtvrtinách!? A proč to Neilin neřekl!?-_- - Neilin... Na osmnáctku mi přišla strašně naivní a tupá :D Celkem mě překvapilo, že se chovala asi stejně jako já, a já jsem o dost mladší. Ale to se dalo překousnout. Nejspíš nikdy nebude mojí oblíbenou hrdinkou, ale přežít se dala v pohodě. Mám ji o celkem ráda, ale Awrixelovi se nikdo nevyrovná :D A proč to Arwixelovi neřekne, nebo nenaznačí? -______- :D - R'Tiles: No. Ze začáku jsem ho neměla ráda. Proč? Neměl rád Arwixela :D Jinak, vyprávěl celkem dobré historky :D a nechápu, že SPOILER! je Ellnesa tak tupá a nevidí, že po ní pokukuje :D KONEC SPOLIERU! :D - Ellnesa: Celkem v pohodě, ačkoli mě trošku naštval úplně zbytečný prvek a to její vztah k mému oblíbenci :D - Edrian: Celkem v poho, akorát... nebyl ten útok moc neuvážený? - Leonis: Kráva. - Isgraël: Kráv. Nejen kráv, ale dokonce zlý a šílený kráv, a to je horší. K Terien, Sorganovi a Leje se moc vyjadřovat nebudu, páč se tam moc nevyskytovali. A co samotné dílo? * Co se mi nelíbilo? - Nesnáším jméno Wyll. Hrozně mě to ýčko ruší. Nehledě na to, že tvrdá ýčka jsou trapná :D - Na můj vkus šlo získávání křišťálů až moc snadno. - Vidím tu čím dál víc prvků z Jednorožců. - Poněvadž mám strašně ráda (jak už jsem zmiňovala asi osmkrát) Arwixela, což je mimochodem dost divné jméno, tak mi strašně vadilo, že je tam třeba něco napínavého, skončí kapitola ,kde se vyskytuje on, Neilin a jejich partička (, jejichž názvy mě přiváděly k smíchu (např. Projev citu -____- :D)), otočím celá natěšená stránku a ono se bojuje u Smaragdittu -___- Aspoň ta bitva nebyla přes půl knihy jako ve Zrádných horách Dragor. - Což mě přivádí k dalšímu: První bitva. Ta mi přišla odfláknutá. - Ten konec -,- *Co se mi líbilo? - Zdá se mi to, nebo Míša změnila styl psaní? Asi jsem si zvykla :) - Napínavost. Nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy jsem po té knize konečně mohla šáhnout :D - Četlo se to hezky. Nemůžu se dočkat zítřka, kdy půjdu do knihovny :D... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

*možné spoilery* Z téhle série se vyklubala bomba. Už dlouho jsem nečetla nic tak propracovaného. Autorka dokázala vytvořit bezpočet různých charakterů, z nichž vás ani jeden neštve tak, že byste ho na místě ubezdušili, rozvinula několik dějových linek tak, že vám nic nesplývá dohromady a dobře se v příběhu orientujete, a nechybí množství scén, ze kterých se posadíte na zadek. Co se mi líbilo? - Abych neopakovala první odstavec, začnu Jeřábovými city k Aelin, které byly nádherně popsané. - Celkově vztah mezi Aelin a Jeřábem. Jejich přátelství se vyvinulo moc hezky. - I když mě Manon v Dědičce ohně nudila, tady se z ní konečně stalo něco zajímavého. - Dorianovy kapitoly. Souboj mezi Valgem a ním... to bylo drsný, jen jich mohlo být víc. - Celkově, Sarah má až děsivou fantazii (čarodějnice a Valgové...), a v příběhu ji dokázala výborně použít. Co se mi nelíbilo: - Pořád jsem si nezvykla na bezohlednost postav, např. vražda Arobynna, chování mezi čarodějnicemi apod. - Upřímně, byla jsem lehce zklamaná z Chaola. Už to nebyl ten Chaol, kterému jsem v Půlnoční koruně tak fandila, ale i tak mi ta jeho změna přišla správná. - Zápletka čarodějnic si mě stále plně nezískala, asi to je na mě až moc temné. - U závěrečné bitvy mi přišlo, že z toho všichni vyvázli až podezřele dobře. Jsem ráda, že to tak dopadlo, ale malinko mi to dojem z knihy zkazilo. - Chaos :D - A ačkoli jsem s příběhem více než spokojená, musím souhlasit s komentářem od Jacindy. Možná kdybych ještě trochu počkala, užila bych si příběh víc, i tak si ale čekáním na Empire of Storms vyrvu vlasy...... celý text

Třetí stříbrná kniha snů 2017, Kerstin Gier

Tak jsem neodolala a koupila si ji. A... nejsem si stoprocentně jistá, že to stálo za to. První polovina mě totiž neskutečně zklamala. Už tam nebylo tolik toho přirozeně vyplývajícího humoru, kterým mě kdysi uchvátila, některé věci mi přišly až moc šroubované, navíc mi začala vadit myšlenka toho démona... a Liv si to u mě totálně pokazila. Vždycky jsem měla za to, že Kerstin Gierová má ty hrdinky inteligentní, a ona udělá takovou hovadinu... Nicméně druhá polovina si mě opět získala, vedlejší postavy a dějové linie (např. Charles a Lottie) jsou úžasné, jen ze Secrecy mám lehce rozporuplné pocity. A upřímně, chci další díl...... celý text

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

S trochou špatného svědomí dávám pět hvězd. Dávám je snad jen proto, že prostě musím nějak odlišit a pochválit stoupající kvalitu - tento díl byl úžasně propracovaný, jak dějové linie, tak charaktery a vztahy postav, Sarah má taky velmi zajímavý styl psaní (musím pochválit velmi dobrý překlad), zkrátka, autorka si s tím neskutečně vyhrála a proto se před ní s úctou skláním, jenže... je tam tolik věcí, které mi nesedly - temné potvory mi přijdou temné až moc, čarodějky až moc nemilosrdné a s názory hlavních postav jsem se často vůbec neztotožňovala. I přesto uznávám, že tohle je opravdu dobrá kniha a po dalším díle se podívám :)... celý text

Cinder 2012, Marissa Meyer

Musím pochválit výjimečnou čtivost, nápad i docela velké množství neotravných hrdinů, ale strašně mi vadilo, že mi jedna velmi podstatná věc došla asi tak na sté stránce... i přesto se velmi těším na další díl!... celý text