Roselunda 1928 přečtené 413

Nadace a Říše 2009, Isaac Asimov

Oproti prvnímu dílu jsou zde pouze dvě části, což knihu činí značně srozumitelnější. Nachází se zde také méně charakterů, které zase dostanou více prostoru, takže se čtenář lépe orientuje a může si k postavám vytvořit jakýsi vztah. První část se mi nečetla úplně dobře a byla pro mě dost zmatená, nicméně druhou jsem přečetla jedním dechem. Moc se mi líbily zvraty a jejich jemné nastiňování v průběhu knihy. Ocenila jsem manželský pár jako hlavní hrdiny - do díla to přineslo další rozměr a jakousi vřelost, která v chadném, vypočítavém, technickém světě docela chyběla. Závěrečné rozuzlení bylo jednoduché, ale geniální, a nemůžu uvěřit, že mi to nedošlo dříve - skoro jako bych byla Mezkem manipulována taky. Všechno se koncem opět krásně uzavřelo a já okamžitě začala další díl, na který jsem opravdu zvědavá.... celý text

Zlaté časy 2019, Anne Jacobs

Kniha se četla moc příjemně a mile mě překvapila. Líbila se mi časová kompozice díla, líbil se mi vývoj postav. Jsem natěšená na druhý díl.

Pasažérka 2016, Alexandra Bracken

Příjemné. Nevím, nakolik byl model cestování v čase v knize udržitelný, ale kniha měla spád, byla svěží, nepředvídatelná. Co víc chtít od tohoto žánru?

Nadace 2009, Isaac Asimov

Na Nadaci mě zaujala příjemná změna perspektivy - nesledujeme typické schéma postavy, která se mermomocí snaží co nejrychleji zachránit svůj svět, sledujeme dlouholetý vývoj, kde se charaktery nepokoušejí odvrátit neodvratné, ale pouze zmírnit průběh. Na tomto příběhu není až tak důležitý ten sci-fi prvek - podstatná je kombinace politiky, kultury a náboženství. Sledovat řešení krizí bylo zábavné a tento prvek jsem si na knize velmi užívala. Co se nedostatků týče, měla jsem problém se orientovat v jednotlivých kapitolách. Nepřeberné množství postav, které povětšinou nejsou nijak blíže uvedeny, řeší nepřeberné množství problémů, a čtenář je vždy vržen doprostřed změti občanských povstání, soudů, a hrozeb válek. Pátá část sice všechno pěkně uzavře, ale pro mě tato nekonzistence a skákání byly velmi náročné. Dále bych ocenila, kdyby si autor více promyslel a představil psychohistorii - jak by to mohlo matematicky fungovat? Jak by se to dalo představit čtenáři více do hloubky než "pravděpodobnost, wow"? Každopádně se v sérii pokračovat chystám. Ano, technologie je poněkud zastaralá, ale v Nadaci vlastně slouží jen jako pojítko pro politické a společenské změny, které jsou popsány brilantně. Jen doufám, že další díly budou konzistentnější. 3,5*... celý text

Dcera zimy 2021, Vladimíra Šebová

Tak Dcera zimy mě velmi pozitivně překvapila! Velice pozitivně hodnotím dynamiku vztahu sester Morany a Vesny, skvělé bylo retrospektivní odhalování příběhu a oceňuji, že každá zmínka nebo postava měla význam v příběhu. Napsáno čtivým jazykem, díky čemuž jsem knihu zhltla za pár dní. Na popisu mytologie a výstavbě příběhu byla znát pečlivá příprava autorky. Opravdu milé překvapení a jsem moc ráda, že se na československé fantasy scéně toto dílko objevilo.... celý text

Přízraky noci 2021, Kateřina Ševčíková

Jak jsem na prvních pár stránkách byla natěšená, tak mě vývoj příběhu zklamal. Moc se mi líbila iniciační situace, trochu moc očividná inspirace mytologií (např. poupravená jména postav) byla sice úsměvná, ale Lada působila jako drsná hrdinka, které budu fandit a Karden ve mě vyvolal vzpomínky na milovaného Zaklínače, nicméně celkový příběh byl velice plochý, zvraty mě místo překvapení vytočily a i když chápu co se koncem zamýšlelo, celkově to na mě působilo jako slohovka natěšené osmačky. Svět mohl být taky lépe rozvinutý. Jednotlivé příběhy postav a vývoj jejich vztahů se ale povedl. 2,5 *... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Moc se mi líbil styl psaní, který ve mně opravdu vyvolal dojem, že to píše patnáctiletý chlapec. Měla jsem i pocit, že se jeho psaní vyvíjelo pod vedením pana učitele angličtiny, ale to je možná způsobené čtením v angličtině. Trochu mě zaskočil konec, který sice dodal příběhu jinou dimenzi, ale nevím, jestli úplně seděl do příběhu. Co ale oceňuji, jsou vztahy mezi protagonisty a myšlenky, které nám jejich příběhy zprostředkovaly.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Postavy za příběh krásně vyzrály a nebály se větších obětí a vydání všech svých sil. Nicméně, na to, aby to překonalo druhý díl, by bylo potřeba méně deus ex machina efektů, méně zrad a připojení se "nepřátel" ke "straně dobra" a méně zázračně zachráněných životů. Za sebe oceňuji zapojení sester do příběhu a odhalení dalších vládců dvorů Prythianu. Mrzelo mě, že některé postavy (Lucien) byly trochu upozaděné. Konec na mě asi nezapůsobil tak, jak byl zamýšlen, přišlo mi to (jako celá tato série) lehce nekonzistentní. Konec se mi zdál trochu násilný, nicméně chápu, že si autorka potřebovala postavit základ pro další díly. Čtení jsem si (jako vždycky u Maasové) velice užila, nicméně nevím, jestli budu ochotná věnovat čas dalším dílům (i když na Nestu a Cassiana jsem opravdu zvědavá, totéž u Elain a Luciena). Celkově mám ze série pocit dobře napsané, ale trochu rozházené a neupravené pohádky.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

No. Jednu věc na příbězích Maas opravdu obdivuji - je schopná otočit příběh na začátku druhého dílu o 180 stupňů, udělat z vedlejších postav ty nejdůležitější, a všechno bez ohledu na čtenáře. Jaká škoda, že zajímavý story telling pro mě zabily faktory jako sebevražedná hlavní hrdinka a přehršel - naprostý přehršel (měla jsem chuť s tím seknout, fakt) - svalnatých oslňujících vílích bojovníků myslících 90 % času jenom na jedno. Chvílemi jsem začínala mít pocit, že má autorka asi nějaký problém, protože nacpat tolik schematických mužských postav (promiň, Rhysande, i tak jsem si tě nakonec oblíbila) do jedné knihy... Trochu úsměvné mi přišlo, jak obyvatelé Nočního dvora plánovali válku, ze začátku to na mě působilo trochu jako hrající si děti. Feyre se bez zaváhání zapojí do všeho, co může, aniž by trochu přemýšlela a zjistila si víc informací. Grrr. Rhysand si prošel krásným charakterovým vývojem - tedy, jeho charakter nám byl krásně odhalen (kapitola 54 je bravurní). Stejně jako v prvním díle i tady jsem měla trochu problém s nějakými pravidly magie, která se zdála dost nevyřčená a nekonzistentní. Takže jsem částečně mírně znechucena a částečně velice pobavena proletěla 400 stran (čtivost a skvostný jazyk se Maasové nikdy nedá upřít)... a závěr mě naprosto odrovnal. Tolik zvratů, které ve mně vyvolaly neskutečné emoce, během posledních pár stránek, to oceňuji neskutečně, uznávám, že i přes výhrady, které k jejím knihám mám, je Sarah Maas vynikající spisovatelka, co se výstavby dějové linky týče. Přiznám se, že jsem chtěla sérii nechat, ale po konci, který nechal herní pole rozehrané úplně jinak, než jsem předpokládala, dalšímu dílu přeci jen dám šanci. A budu doufat, že to bude více fantasy sága než Padesát odstínů pro náctileté.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Oproti Skleněnému trůnu, který si mě získal, mi první díl této série přišel docela nepřesvědčivý. Povrch příběhu nablýskaný (obdivuji svět, který Maas vytvořila, který v současném fantasy Young Adult a New Adult nemá obdoby), ale pod pokličkou se vlastně neskrývá nic, co by vás posadilo na zadek. Magie v tomto světě je chaotická a působí nedomyšleně, objevuje se zrovna to, co se autorce hodí, bez nějakého ladu či skladu. Baví mě taky štědré množství svalnatých víláků, jeden nádhernější, než druhý... Trochu mě zamrzela nepřesvědčivá romance, i když chápu, kam takto podaným vztahem autorka mířila. Konec byl podaný docela působivě (moje osobní postesknutí... ta hádanka... bylo by lepší, kdyby to nebylo něco, co má čtenář vyřešené za 5 sekund...) a nemůžu Maas upřít nesmírně čtivý styl psaní a docela bohatý jazyk (který ovšem opět bledne v porovnáním se Skleněným trůnem). Navnadilo mě to přečíst si další díl, pokud jsem přivřela obě oči a ignorovala pocit, že bych tento čas mohla strávit kvalitněji.... celý text

Obraz Doriana Graye 2005, Oscar Wilde

Geniálně napsané, neuvěřitelně čtivé, s myšlenkou, která ve čtenáři dlouho rezonuje. Co věta, to perla. Fascinovalo mě, jak šla přes dílo vidět frustrace autora, přetransformovaná do něčeho neskutečného. "Jedinou nezbytností mládí jsou zbytečnosti."... celý text

Devatenáct set osmdesát čtyři 2014, George Orwell (p)

Naprosto bezpodmínečně povinná četba pro každého. Z postupů a situací ve smyšleném totalitním režimu mrazí, zvláště, když si uvědomíte, kolik podobných věcí vidíte teď kolem sebe v naší společnosti. Kniha ve mně zanechala neskutečný dojem, tak silný, že jsem ji ihned po dočtení zavřela a musela to rozdýchat.... celý text

Věž úsvitu 2018, Sarah J. Maas

Opuštění mých oblíbených postav příběhu neuškodilo, jak jsem se obávala, děj se rozvinul velice hezky dalším směrem a celkově mě tato kniha navnadila na přečtení dalšího dílu.... celý text

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Jedna z nejlepších českých knih, se kterou jsem se setkala. Docela prostě napsaný příběh, který je ale právě svou prostotou a čistotou tak nádherný. Zobrazuje nádherný duševní růst hlavní hrdinky, zobrazuje čistou a nezištnou lásku. A popis vesničky v horách byl tak pokojný, až jsem se chtěla odstěhovat :)... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Kniha o problematice, která byla naťuknutá stokrát, ale tentokrát z úplně jiného úhlu. Naprosto doporučuji.

Na co slova nestačí 2020, Brigid Kemmerer

Na co slova nestačí se četlo velice příjemně. Dopisy ztraceným jsem předtím nečetla, ale vše zapadalo do sebe a dalo se snadno pochopit. Rev byl postava, se kterou se dalo snadno soucítit, jeho příběh vyvolal emoce a jeho charakter si prošel vývojem. Líbil se mi vývoj konfrontací s jeho otcem a jeho vnitřní prožívání. Bohužel, Emma mi byla docela nesympatická a její příběh s tím Revovým moc nesouzněl - velkou část knihy jsem měla silný pocit roztříštěnosti a nevyváženosti. Dějová linka s Ethanem po dle mého gusta potřebovala trochu plynulejší vývoj, vyvrcholení na mě bylo dost uspěchané a náhlé. Přemýšlím, zda by příběh nebyl silnější, kdyby se více zaměřil na Reva. Rozumím, kam autorka Emminou linkou mířila, ale nemyslím, že to bylo úplně povedené. Nemohu za sebe říct, že by to ve mně vyvolalo slibovaný "boom efect", nicméně počtení zajímavé s netypickou a docela vydařeně zpracovanou tematikou. Hodně se mi líbily vedlejší postavy, zejména Matthew, který by si zasloužil více prostoru, a Revovi adoptivní rodiče, které by chtěl za rodiče každý. Jen teda škoda Emmy, která byla poměrně nevyzrálá a její linka oproti Revově působila docela slabě. 3,5 *... celý text

Má temná Vanessa 2020, Kate Elizabeth Russell

Bravurně napsané. Autorce se podařilo ukázat Straneovu nezdravou osobnost, veškerou manipulaci a všechno špatné na jejich vztahu, a zároveň jsem všechno viděla Vanessinýma očima a naprosto rozuměla jejím citům a prožívání. Střídání roků 2000 a 2017 umožňuje houstnutí atmosféry a postupné odhalování pravdy. Psychický vývoj postav byl perfektní - postava Vanessy nádherně stárla, ich forma v průběhu let ukazovala její vnitřní proměnu z dívenky v ženu. Některé scény na mě, přiznám se, byly trochu moc, ale genialita a myšlenka této knihy se nezapře.... celý text

Tím všechno začíná 2014, Robyn Schneider

Všechny malé zázraky 2015, Jennifer Niven

Po dlouhé době jsem narazila na příjemné, čtivě napsané Young Adult s myšlenkou, která ve mně ještě nějakou dobu rezonovala. Přečteno během dvou dní.

Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Nevím, jestli byl příběh mnou úplně pochopen, nicméně nečetl se špatně a konec mě zasáhl.