Rozinkazvanocky
přečtené 302
Dievča so siedmimi menami
2016,
Hyeonseo Lee
Strašně depresivní příběh. Jak je možné, že je jediná, kdo sepsal zpověď tohoto typu? V podstatě, kdo tuhle knihu nepřečetl, nemůže vůbec tušit, jaká je celá historie "reality" v Severní Korei. Hrozně jsem se bála, že to bude plné fyzického mučení a znásilňování (proto jsem přečtení knihy odkládala). Naštěstí měla autorka štěstí a nikdy se jí tohle nestalo. Je to docela psychicky náročné čtení, když člověk ví, že všechno, co právě čte, se skutečně přihodilo. Pozitivní na této knize je, kromě toho, že teda se jí opravdu podařilo po náročné, dlouhé a strastiplné cestě začít žít svobodně, že je to pro evropské čtenáře strašně inspirující a člověk si pak po přečtení řekne: Proč jsem si sakra celou dobu myslel(a), že moje problémy jsou hrozné.. PŘEČTĚTE SI TO! Nejlépe z knihy, kterou si sami koupíte a tím autorku podpoříte svými penězi a svým zájmem.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Mám z této knihy různé pocity. Začnu kladným: zajímavý příběh, časově roztroušené kapitoly do sebe krásně zapadají. Nejlepší je poslední kapitola, kdy jsem se sama zamýšlela nad tím, co si asi musí říkat pozůstalí z války o dnešním světě a našich "problémech". Je to asi trochu divné, ale hrozně se mi líbil styl, kdy autor přehnaně používá spojku "a" - je to takové milé. Hezký je také vedlejší (ale zároveň vlastně i hlavní) linie příběhu o Moři plamenů. Ale! Vůbec mi nesedl styl vyprávění. Autor v každém odstavci odbíhá vzpomínkami někam do minulosti, pořád dokola, až to člověka štve. Každé podstatné jméno má milion přívlastků (mnohdy úplně zbytečných či nelogických), každá věta je jen snůška metafor, přirovnání a personifikací. Takže mi to úplně kazilo ten válečný dojem. Vůbec jsem se nedokázala vžít do slepé Marie-Laury, nenadchla mě ničím, nesoucítila jsem s ní, nic. Kapitoly s Wernerem mě bavily víc. Nechci však říct, že by kniha byla špatná. Naopak zase některé části byly úplně krásné, romantické, nečekané, kruté..Takže můj pocit je takový půl na půl. Za plus ještě i dodávám konec - žádná romanťárna, žádný konec á la "nakonec láska zvítězila, vzali se a žili spolu šťastni", nic takového nečekejte.... celý text
Anna Karenina
2008,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Výborně popsaná psychologie postav, krásná ukázka ruské společnosti v 19. století, krásný těžký jazyk. Po celou dobu jsem nesnášela Levina, je to žárlivý hňup. Annu Kareninu jsem začala nesnášet od té doby, co začaly tahanice s jejím manželem. Jak se proboha může matka vzdát svého dítěte a pak celou dobu mluvit o tom, že svého syna nevýslovně miluje? Co to je za kec? Nejroztroušenější lidská mysl všech dob. Nicméně jsem si hrozně oblíbila Oblonského, kterým kniha začíná. Pak se ale autor k jeho soukromému životu už nijak nevrací, na to jsem celou dobu čekala. Marně. Zdlouhavé politické, zemědělské a filozofické pasáže jsem občas přeskakovala, bylo to pro mě, jakožto českou holku z 21.století, zcela nesrozumitelné a nudné. Zklamala mě osmá, tedy poslední, část po smrti Anny - opět ten pitomý Levin. Takže krásný začátek, krásný průběh knihy, kdy je čtenář vtažen do Ruska 19. století, ale ke konci už čtenáře štvou ty nesmyslné charaktery, úplný konec nic moc.... celý text
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
2016,
Dominik Landsman
Na tuhle knihu je potřeba se dívat z úplně jiného pohledu. Nehledejte v tom žádné literární umění, to určitě ne. Je to snaha o jakýsi humor nebo co, ale já dávám tři hvězdičky za to, že mě to i tak dokázalo vtáhnout a přečetla jsem to během jednoho dne, když jsem neměla co dělat. Když se na to člověk podívá skrze všecky prsty, je to vtipné a i to přehánění je vlastně vtipné a kdyby se to přepsalo do normálního českého jazyka, bylo by to i pravdivé. Prostě si to přečtěte jen jako srandu.... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
V tomto případě byla opět reklama významnější než samotná kniha. Trvá docela hodně kapitol, než se tam stane něco zásadního (což mi ale vlastně nevadilo, aspoň jsem byla napjatá a četla dál a dál v očekávání, kdy se teda konečně něco stane). Pak je ale milion kapitol, kde se omílá stále dokola jediná věc: co se tu osudnou noc stalo a že si to Rachel nepamatuje. To mě pak už docela štvalo. Konec je trochu lepší už. Ale kdybych neviděla v nějakém letáčku, že je to thriller roku, ani bych nepoznala, že je to thriller. Ale za mě dobré, nevadí mi to, klidně sáhnu i po další knize od autorky.... celý text
