RyxiraAmyGinger RyxiraAmyGinger přečtené 339

Zmizení

Zmizení 2020, Charlotte Link
5 z 5

Charlotte Link je pro mě nečekaný objev. Zaregistrovala jsem se do další knihovny, tentokrát v našem zapadákově (dvacet korun na rok) a při té příležitosti jsem hledala nějakou detektivku, protože nic náročnějšího můj mozek bohužel v současné době nepojme. A byla to překvapivá trefa do černého! Bavila mě dynamika mezi hlavními postavami, Kate je jako vyšetřovatelka originální a zajímavá (rozhodně žadný další Harry Hole, díkybohu), její (osobní) problémy jsou subtilnější. Líbily se mi i příležitostné sondy do uvažování vedlejších postav, což sice bylo místy matoucí, ale přesto přínosné, pokud jde o dynamiku mezi charaktery a posun ve vyprávění. Případ samotný byl zajímavý, byť trochu prvoplánový, uznávám (mizení mladých dívek je prostě jedna z nejatraktivnějších krimi zápletek, co si budem). Rovnou jsem se vrhla na další díl a užívám si to.... celý text


Rozsudek smrti

Rozsudek smrti 2021, Kristýna Trpková
2 z 5

Tohle nebylo moc dobrý (o to obdivuhodnější je ale cesta, kterou autorka urazila, Stvůru, a především Vesnici, považuju za hodně dobré detektivky). Vlastně to spíš bylo dost špatný a četla jsem hlavně z nějaké setrvačnosti. Robert Herman je neslaný nemastný chlápek, do kterého je těžké se vžít, třebaže si prošel učebnicovým traumatem. Postavy podezřelých a vůbec všechny, které se kolem něj motají, se vyjadřují, jak kdyby přečetly příručku "Jak vést toporné dialogy." Institut soukromého detektiva je pohybuje v právním vakuu, až je to do očí bijící a Erin tráví celý den fakturováním, třebaže Herman nemá kromě vyšetřování vraždy soudce nic na práci. Jejich oťukávání je spíš trapné. Je prostě vidět, že je to prvotina a opravdu mě nepřestává udivovat, co jsou někdy nakladatelé ochotní vydat. Znovu říkám, další autorčiny knihy jsou o parník lepší. Ale tohle se opravdu nepovedlo.... celý text


Norské dřevo

Norské dřevo 2021, Haruki Murakami
5 z 5

Teď tady čtu ještě anotaci a musím se smát: "scény nespoutaného sexu." Co je na orálním sexu nespoutaného, haha. Od Murakamiho jsem toho zatím moc nečetla a kdyby se mě někdo zeptal na mého oblíbeného prozaika, určitě by jeho jméno nepadlo. Ovšem kdykoli na něj narazím, jsem vztažena do jeho strohé a elegantní - snad prostě "japonské" - poetiky. Jeho knížky jsou pro mě asi nejzajímavější tím, že nikdy nevím, jak se vyvinou. Skoro bych řekla, že tam schází katarze... hrdina pořád něco rozplétá a rozplétá, až si nakonec musí přiznat, že to nerozplete a bum! konec zvonec. Nejinak je tomu i v Tóruově příběhu. Jako hrdina mi připadal docela pasivní. Jako by vždy jen reagoval, ale nikdy nebyl původcem děje (pouze *ukal všechny ženy okolo). Každopádně mě to ale bavilo a za čas si od Murakamiho zase něco s chutí přečtu.... celý text


Rozložíš paměť

Rozložíš paměť 2023, Marek Torčík
ekniha 5 z 5

Četlo se mi to docela špatně. Byť mi je druhá osoba v něčem blízká a většinou dobře chápu, proč autor volí takovou formu vyprávění, zároveň na mě působí rušivě. Rozložíš paměť jsem četla po kousíčkách po večerech, stránku či dvě a spát, takže se mi do příběhu těžko vracelo. Většinu času mě to moc nebavilo a vlastně pořád mi to přijde místy až takové "sofistikovaně nabubřelé" (neumím to lépe vyjádřit), ale někdy od tří čtvrtin mě to nějak chytlo. Marek Torčík opravdu umí psát a česká literatura by snesla mnohem víc prózy tohoto typu (téma nechávám stranou). Nechápu moc, kde se vzal ten obrat, protože jsem několikrát vážně uvažovala o tom, že se na to vykašlu, ale vlastně se mi to hodně líbilo.... celý text


Ohníčky všude kolem

Ohníčky všude kolem 2017, Celeste Ng
5 z 5

Zamilovala jsem se do všech čtyř Richardsonovic dětí - Tripa, Lexie, Moodyho i Izzy (ano, pamatuju si je jménem, což se mi zas tak často nestává). Stejně tak do Pearl a Mii. Všem těmto postavám jsem držela (a držím) palce, aby si vybojovaly takové místo ve světě, kde budou spokojené. Líbilo se mi, jak citlivě byl popsán vztah Moodyho a Pearl, jaká je Mia ("Mia Warrenová" jako synonum pro píli, laskavost a oddanost) a jak zdravé má pouto se svou dcerou. Celeste Ng popsala prostředí, které známe z amerických seriálů od Pretty Little Liars až po Big Little Lies a které mě fascinuje (opravdu to všechno takhle funguje?). I tím pro mě byla kniha atraktivní.... celý text


Neděle odpoledne

Neděle odpoledne 2022, Viktorie Hanišová
4 z 5

První dvě třetiny knihy jsou hodně dobré. Perspektivy rodičů, které se objeví v poslední části, jsou příjemným oživením, autorka ale zároveň uklouzla k příliš polopatickému vysvětlování a na konci z té počáteční podivnosti moc nezbyde (byť uznávám, že je to přirozený vývoj vyprávění).... celý text


Na věky věků

Na věky věků 2009, Ken Follett
4 z 5

Myslím, že moje postřehy nebudou jiné od toho, co už bylo řečeno, přesto si je neodpustím. Pilíře země byly první a do nich jsem se zamilovala (i seriál je výborný, čas od času dostanu chuť se na něj znova podívat), Večer a jitro a teď i Na věky věků jsou takové odvary s hodně podobnými postavami i zápletkou. Místy jsem zvedala obočí nad detailními popisy některých sexuálních scén a nemůžu se ubránit dojmu, že se v nich autor tak trochu vyžívá. Mimo to je to vlastně taková historická pohádka, místy trochu drsnější, ale dobrým koncem si můžeme být jisti. Follet je extrémně poutavý vypravěč, byť jeho romány jsou od Egypťana Sinuheta nebo Quo Vadis kvalitou vzdálené (je ale fér je srovnávat?). Konce mu nicméně moc nejdou - honem honem doplést nitky, na posledních několika stranách z devíti set popsat, jak jsou vsichni (čti: ti dobří) spokojení a budou už tak nějak žít šťastně až do smrti. Sečteno a podtrženo, zatímco Pilíře země mají čestné místo v mé knihovně, Večer a jitro i Na věky věků pošlu dál - byť nová vydání od Knižního klubu jsou krásná, nejsem velký fanda přechovávání knih, které nemám v úmyslu číst znova. Na Ohnivý sloup budu pár let zase sbírat síly.... celý text


Vrány

Vrány 2020, Petra Dvořáková
5 z 5

Překvapilo mě, jak je to kraťoučký. Autorka se nezdržuje popisy a jde přímo k věci a o to ostřejší to celé je. Báry je mi líto (díkybohu za Froda), její matka je blbá kráva a otec... no, vlastně ani nemám slov. Nedávno jsem viděla nějaké statistiky a šokovalo mě, jak často se otcové dopouští na dospívajících dcerách sexuálního zneužívání. No hnus. Jako matka dvou dcer si hodlám z této knihy vzít maximální poučení, nejen pro svou rodinu.... celý text