RyxiraAmyGinger
přečtené 339
Vděk
2019,
Delphine de Vigan
Tohle pro mě bylo těžké. Hodně jsem během čtení myslela na svou babičku, která se postupně "ztrácela" podobně jako paní Miška. Vybavily se mi nějaké ztracené vzpomínky a docela jsem si poplakala. Knížka sama je pěkná, byť mi "neučarovala" (podobně jsem na tom s předchozími Pouty). Každopádně jméno Deplhine de Vigan je pro mě zárukou kvalitní a příjemné četby.... celý text
Přízrak v hrdle
2021,
Doireann Ní Ghríofa
Je to opravdu ženský text. O ženách, mateřství, vyčerpání, lásce, bolesti. Okouzlil mě, dojal a inspiroval. Pročetla jsem komentáře a všechno podstatné již bylo řečeno. Jak zde již někdo psal, je skutečně vidět, že autorka byla nejprve básnířkou a pak až prozaičkou, protože některé věty jsou skutečně nádherné.... celý text
Ani později, ani jinde
2011,
Delphine de Vigan
Docela depresivní čtení. Musela jsem se k němu odhodlávat. Ale autorka píše skvěle.
Deník ze dna
2020,
Tomáš Řepka
Palivo napsal vše podstatné, jeho komentář miluju a pročítám si ho pravidelně, tudíž se ani nebudu pokoušet jej napodobit či dokonce překonat.
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Moje první kniha od Soukupové, ale rozhodně ne poslední. Věděla jsem zhruba, o čem píše, ale myslela jsem si, že to bude větší pohoda. No a nakonec mě to docela sebralo. Autorka má opravdu talent na tenhle typ literatury a myslím, že hodně čtenářů se mohlo poznat ve spoustě situací.... celý text
Za co se pyká
2012,
Olle Lönnaeus
Tahle kniha pro mě byla docela zvláštní zážitek. Bavila mě číst a byla jsem zvědavá, jak dopadne, zároveň si ale myslím, že z objektivního hlediska je prostě špatně napsaná a dočetla jsem ji jen z důvodů nějakého podivného rozpoložení. Hlavní hrdina Konrad to měl v životě těžké, zároveň ale na můj vkus až moc ve smyslu toho, že autor v líčení jeho osudu docela tlačil na pilu. Zároveň mi připadal trochu jako poseroutka a ve spoustě chvil jsem si říkala "omg, tak přestaň fňukat, ne?" S dalšími postavami navazuje vztahy až neuvěřitelně snadno (na to, že byl desítky let pryč), přičemž ho všechny buď nekriticky přijímají (bezdůvodně) a nebo naopak animálně nenávidí (skoro bezdůvodně). Nic mezi tím. Je asi zvláštní říct, že mi text připadal nekonzistentní, když mě to subjektivně bavilo, ale tak to je - a nepomáhaly tomu ani vhledy vedlejších postav psané v první osobě, které na několika místech vpadly na stránku v podstatě odnikud a stejně náhle se vytratily. Hvězdičku dávám za zápletku, která mi připadala celkem zajímavá, a za překvapení z toho, že jsem to dočetla. Jménu Olle Lönnaeus se v žánru severské krimi nicméně hodlám pro příště vyhnout. P. S. Myslím, že ani ta kniha mě neměla ráda. Půjčila jsem si ji z knihovny, ztratila, nenašla, zaplatila a pak mi padla do ruky při prvním sáhnutí do poličky. Dává mi vesmír nějaké znamení?... celý text
Ženy za zády
2022,
Kateřina Tůmová
Miluju, když se někdo ztrapňuje. Kateřina Kristelová a její kapitán mě v tomhle ohledu nikdy nezklamali. U Žen za zády jsem už už měla obavu, že by to tentokrát mohlo dopadnout celkem normálně, ale naštěstí to Kačka rozhovorem se sebou samou zachránila. Předchozí interview nehodnotím. Nějaká mi přišla normální, nějaká lehce ujetá, ale poctivý bizárek - co bizárek, pořádný BIZÁR - se dostavil právě až když přišla na řadu zpověď PARTNERKY FOTBALOVÉ LEGENDY. KK zjevně není schopna mluvit bez patosu, vzletných formulací a do jedné věty je schopná nacpat tolik silných slov, kolik normální člověk nepoužije za celý život. Začíná to už krátkým úvodem (nikde není uveden autor těchto řádků a podle způsobu vyjadřování KK na instagramu je jasné, že to psala ona), který je sám o sobě výživný. "Kristelová a Řepka, jeden z nejsledovanějších párů u nás" (wtf). "Čtěte, komentujte, diskutujte. Jejich jména jako záruka čtenosti" (wtf II). "Za vším hledej ženu, tu, která mu měla mazat schody do pekla" (wtf III) "Kačka rozhovory nedává a k rozhovoru jsme ji museli přemlouvat (wtf IV, zjevně ho dělala sama se sebou). "Mediální lynč srovnatelný JENOM se zpěvačkou Bartošovou" (WTF V). No a dál to není o moc lepší. Usmolené, divné otázky, které jenom podtrhují podivný způsob "Kaččina" vyjadřování, kdy používá obraty jako "role oběti není mým cílem" nebo "svěřujeme si věci, které jsme nikdy nikomu neřekli". Plné trapnosti, patosu, neinteligence, sebestřednosti, protiřečících si prohlášení. V jedné větě "žijeme mimo média" a v druhé "Tomáš je extrémně sledovaný, kamkoliv přijdeme". S takovými případy, jako jsou Řepka s Kristelovou, prostě nemůže mít průměrně inteligentní člověk soucit. Když podáš pornoinzeráty na matku svého dítěte a prodáš auto, které není tvoje, tak musíš mít v palici pěkně vymeteno. Moje mozkové buňky potřebují regeneraci, a to jsem to jenom četla. EDIT: Zapomněla jsem zmínit grafickou úpravu, která je příšerná.... celý text
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
2010,
Olga Tokarczuk
Nečetla jsem moc takových knih. Líbilo se mi, jak byly některé postavy a věci napsané s velkými písmeny, připadalo mi to jako dobrý způsob jak ukázat to, jak hlavní hrdinka a vypravěčka v jedné osobě přemýšlí. Díky tomu jsem měla celkem brzo podezření, kdo za tajemnými zločiny stojí, ale nějak mi to nevadilo. Prostředí, ve kterém se dej odehrává, mi přišlo zajímavé a stejně tak postavy a způsob Janina života. Dobrá, neobvyklá kniha.... celý text
Stvůra
2021,
Kristýna Trpková
Na Stvůru jsem byla hodně zvědavá. Kombinace velké ohlasy + autorka stejně stará jako já, navíc na rodičáku se třemi malými dětmi, bylo něco, čemu jsem se fakt chtěla podívat na zoubek. Počkala jsem si x měsíců, než byla v knihovně splněna rezervace (skepticky se mi do knihy nechtělo investovat) a když jsem ji měla v ruce, vrhla jsem se na ni. Je poměrně útlá (necelých 300 stran?) a zrovna se to tak sešlo, že jsem ji přečetla asi během dvou dnů a těšila jsem se dokonce i do čekárny nemocnice, kde jsem na čtení měla klid (a taky jsem tam přelouskala fakt hodně stran, ugh). Líbilo se mi to. Je to celkem dobře, svižně napsané a hlavně se pořád něco děje. Autorka dobře zvládá hlavní i vedlejší linky, podezřelých je dost na to, abychom měli pořád o čem přemýšlet (poučený čtenář detektivek však ví, že když stopy v polovině vyšetřování/knihy na někoho ukazují, pravý vrah je téměř jistě někdo úplně jiný). Zápletka mi připadala chytře vymyšlená, uvěřitelná, byť uznávám, že nejsem zrovna dobrá v odhalování nelogičností. Postavy detektivů jsou celkem fajn, Laura je možná trochu stereotypní v duchu všem Mikaelů Blomkvistů a Harryů Holů (lol), ale to se dá odpustit. Adam je takový v pohodě fajn týpek, který má sice svoje slabé stránky, ale na rozdíl od své kolegyně je méně komplikovaný. Další knihy s nimi bych si ráda přečetla už jen proto, abych věděla, jak se jejich vztah bude vyvíjet. Sumasumárum se mi to líbilo. Pár stylistických nedokonalostí bych našla, ale vlastně mě moc nezajímají. Ráda si přečtu další věci a tu pátou hvězdičku si schovám snad do příště.... celý text
Nová divočina
2022,
Diane Cook
Dystopie moc nečtu a s ničím podobným Nové divočině jsem se dosud nesetkala. Možná i proto mě tak zaujala. Kniha pro mě byla originální, zajímavá, mnohovrstevnatá a skvěle řemeslně zvládnutá (nechce se mi věřit, že jde o autorčino první dílo takového rozsahu). Bavila mě jak "vnější část" o přežívání v Divočině, tak "vnitřní" o vztazích mezi členy společenství, zejména mezi Beou a Agnes (a Glenem, i když ten stojí tak trochu stranou). Střídající se perspektivy vyprávění pro mě byly osvěžující, stejně jako detailně popisované vybrané scény střídající se s dlouhými epizodami putování.... celý text
Šepot z lesa
2022,
Kateřina Surmanová
Na začátek uvádím, že nejsem úplně cílovka. Thrillery a horory čtu, ale spousta z nich se mi prostě nelíbí, a tak si vybírám pečlivě. Na Šepot jsem ale byla zvědavá, protože se odehrává v mém rodném kraji a tak jsem do něj investovala. A překvapil mě, což jsem úplně nečekala. Začnu pozitivy. Je to čtivé a napínavé. Dobrý námět. Bála jsem se a nechtěla bych knihu číst večer sama doma (ale já jsem teda paranoidní poseroutka). Bavilo mě to, byť ne úplně od začátku. Vývoj některých událostí byl pro mě nečekaný. A teď výhrady, kterých není málo. Jak už jsem říkala, stránky ubíhaly rychle, zároveň mě ale překvapovaly některé stylistické neobratnosti a zbytečně zdlouhavé popisy náplně Petrových dnů. Nechce se mi tady citovat a komentář zbytečně natahovat, ale pasáží typu "snědl čínskou polévku, osprchoval se, oblékl se, zavázal si tkaničky, vzal klíče z věšáku, psovi sbalil kost a zamkl dveře" je tam x. Zbytečné. Banálních rozhovorů typu "jak se máš? dobře, co ty? jde to, dáš si párek? díky? s hořčicí nebo s kečupem?" rovněž. O dobrých 50 stran to mohlo být kratší a rozhodně by to textu prospělo. Hlavní hrdina je celkem sympaťák, ale zároveň mi byl po celou dobu tak trochu ukradený. Kdyby tam někde přišel o kejhák, tak mi to není moc líto. Postavy kolem něj jsou celkem šablonovité (bodří venkované, paranoidní vyšetřovatelé, žárlivé milenky, nepříjemní policisté). Terminus technicus "psychologie postav" úplně v lásce nemám, ale je to přesně to, co tady chybí. A nakonec to, s čím jsem měla největší problém. Zkomolené místní názvy a Orlické hory vyobrazené pomalu jako Zakarpatská Rus, kde by rodilý měšťák nevydržel ani den. Autorka v doslovu vysvětluje, proč používá Sedloňovice místo Sedloňova, Dobrunku místo Dobrušky a podobně, ale její vysvětlení (geografická poloha, která v reálu neodpovídá dění v příběhu) mi přijde trochu na hlavu. Nechápu, proč to udělala (zvlášť, když města typu Náchod, Rychnov nad Kněžnou atd. uvádí pod skutečnými názvy). Orlické hory přejde zdravý, průměrně fyzický zdatný člověk za den. Reálně se tam ztratit dá jen velmi obtížně (mně s mým orientačním smyslem, který nestojí za nic, se to nepovedlo nikdy). Takže kdykoli jsem četla slova jako "temný, hluboký les svírající se kolem zapadlých horských stavení", přišlo mi to tak trochu absurdní. Obecně bych řekla, že největší problém pro mě představovalo čarování s místními názvy a fakt, že to je prostě můj rodný kraj. Zároveň mi ale autorčin styl byl něčím sympatický. Jestli napíše někdy něco dalšího, bude mě to zajímat. Silnější tři hvězdy.... celý text
