RyxiraAmyGinger
přečtené 339
Něžná píseň
2017,
Leïla Slimani
Dostala jsem k téhle knize před podcast Do slov Báry Votavové a Ondřeje Lipára, kteří mě pěkně namlsali. Ale teď jsem z toho trochu rozpačitá. Možná mi úplně nesedl autorčin styl (podobné věci podle mého lépe píše třeba Delphine de Vigan), ale příběh mi asi prostě přišel málo uvěřitelný. Postava Louisy pro mě zůstává asi málo "vysvětlená", což nejspíš byl autorčin záměr, ale vzhledem k tomu, co udělala, bych přesto očekávala nějaké uspokojivější objasnění. Celkově se mi zkrátka zdálo, že jsou všechny postavy trochu jako skleněné panenky, odlidštěné a zrobotizované, aby mohly dojít tam, kde je autorka chce mít. Silnější tři hvězdy, nemohu jinak.... celý text
Komturova smrt
2018,
Haruki Murakami
Překvapilo mě, že kniha byla v Japonsku vydána až v roce 2017, přijde mi, že jsem ji měla v povědomí hrozně dlouho. Od Murakamiho jsem myslím zatím četla jenom Kafku na pobřeží a ta ve mě zanechala trochu smíšené pocity, ale zápletku si pamatuji už jen matně. Komturova smrt mě nicméně bavila velmi. V této knize se myslím ukazuje bravurní stylistické umění Murakamiho, protože se valnou většinu děje vlastně nic moc neděje a hlavní hrdina popisuje den za dnem co snídá, kdy vstává, co ten den dělá - to všechno poměrně detailně ("vypil jsem dvě sklenice studené vody a pak jsem se podíval z okna"). Zároveň jsem ale po celou dobu měla pocit, že se smyčka utahuje a napětí, vyvstalé zdánlivě z ničeho, houstne a houstne. Nějaké velké rozuzlení jsem neočekávala a proto mě konec nějak nerozhodil jako jiné čtenáře tady, ale mám pochopení pro to, pokud někomu nepřipadal dostatečný. A musím ještě také zmínit prostředí, které mě bavilo jako takové. Navzdory tomu, jaká je to bichle, jsem byla ochotná narvat knihu téměř do jakéhokoli svého zavazadla a číst ji všude. Jednoznačně doporučuji.... celý text
Novinářky
2022,
Linda Bartošová
Celkem zajímavé čtení. Žádné nové informace se asi čtenář úplně nedozví (zvlášť pokud česká média už nějakou dobu sleduje), přesto je fajn mít v ruce nějaký ucelený soubor postřehů. Mile mě překvapila Apolena Rychlíková, do mého hledáčku se díky rozhovoru dostala také práce Petry Procházkové. Chápu, že Daniela Drtinová nemohla chybět, na druhou stranu rozhovor s ní (spíš rozhovory, mnohem delší a podrobnější) dělal nedávno Milan Ohnisko a tak bych možná zvážila, jestli její místo nepřenechat jiné novinářce.... celý text
Šikmý kostel 2
2021,
Karin Lednická
Nooo, jako takhle. Někdy tak po padesáti stránkách mě to chytlo. Do té doby jsem si říkala, že je to vlastně celkem plytké čtení. Proč plytké? Postav je hodně, tudíž na jejich propracovanější psychologii nezbývá moc času a chvíli mi trvalo, než jsem si to uvědomila. Obsáhnout na více než 500 stránkách 20 let, navíc 20 let plných zajímavých událostí, prostě nenechává pro podrobnosti moc prostoru. Tím pádem jsou některá místa uspěchaná, vývoj děje kolikrát ilustrují jednotlivé scény, mezi kterými si musíme leccos domýšlet. To je ale věc pojetí, které je v tomto případě samozřejmě opodstatnitelné. První díl jsem četla myslím před více než rokem, tudíž jsem si všechny události a vztahové vazby nepamatovala úplně přesně, ale to nebylo na škodu. Nakonec jsem se totiž začetla... a vzhledem ke svým současným standardům přečetla knihu rychle. A to se cení.... celý text
Pražské mordy 2 - Skutečné kriminální případy z let první republiky (1918–1938)
2021,
Dan Hrubý
Ještě mi chybí poslední příběh Otylie Vranské, respektive kousek z něj, ale rozhodla jsem se využít toho, že dítě spí a sepsat své dojmy. Bavilo mě to. Hodně mě to bavilo. Některé příběhy jsou krátké, některé relativně dlouhé, ale pokud máte méně času a jste nuceni číst po kouskách (jako já), je to úplně ideální. Velkým plusem je taky hodně fotografií a grafické zpracování obecně se mi líbilo (mapka před začátkem každé kapitoly). Úplně jsem dostala chuť si udělat procházku s knihou v ruce.... celý text
Večer a jitro
2021,
Ken Follett
Drsná pohádka z období raného středověku v Anglii. Postavy jsou velice rychle rozděleny na dobré a špatné, přičemž špatné škodí dobrým, kde jen můžou, ale spravedlnost nakonec vyhraje. Pořád se něco děje, zápletka střídá zápletku a sto stran uteče jako nic. P. S. Souhlasím s komentářem od Adapy.... celý text
Klíč k Rebece
1994,
Ken Follett
Zhltla jsem to v rámci svých časových možností jako malinu a to o něčem svědčí. Vždycky jsem se těšila i na těch pár stránek v tramvaji nebo metru. Bohužel neznám podrobné dění druhé světové války v Egyptě, abych si mohla udělat, jak se říká, "fundovaný názor" na faktickou stránku věci, takže ta mě nijak neobtěžovala a já se mohla soustředit na příběh. Nejvíc mě asi bavila proměna postavy Alexe Wolffa - příběh s ním začíná, takže jsem měla přirozeně tendenci stát na jeho straně (i když to byl německý špion, byla pro něj naděje), ale s postupujícím dějem jsem se samozřejmě přiklonila na britskou stranu a fandila jsem majoru Vandamovi a krásné Eleně, aby tomu hadovi udělali čáru přes rozpočet. P. S. Pět hvězdiček je možná trochu nadsazených, ale fakt mě to moc bavilo.... celý text
Chladnokrevně
2006,
Truman Capote
Kniha měla dobrý rozjezd, ale některé pasáže byly trochu nudné a nějak zvlášť mě neupoutaly. Rozhodně to nebylo tak, že bych se nemohla od čtení odtrhnout, až ke konci to zase nabralo trochu spád a poslední desítky stránek jsem zvládla v podstatě v kuse... i když možná taky kvůli tomu, abych to už měla za sebou. Kniha byla ve své době revoluční svým přístupem, ale připadá mi, že literatury na pomezí beletrie a dokumentaristiky je dnes už hodně. Nicméně Capote píše dobře, má cit pro detail a přesně ví, na co upozornit, aby scéna vyzněla tak, jak vyznít má. Jsou to lepší 3 hvězdy.... celý text
Prsa a vajíčka
2021,
Mieko Kawakami
SPOILER První (a kratší) novela pro mě určitě byla zajímavější, u druhé jsem se několikrát přistihla, že se nudím, ale naštěstí se to vždycky nějak přehouplo a víceméně se dá říci, že jsem se vždycky těšila, až přečtu zase pár stránek. Celkový dojem je nicméně trochu rozpačitý. Témata, která kniha řeší, mi nějak zvlášť blízká nejsou, občas jsem měla pocit, že se hlavní hrdinka ve svých pocitech až trochu moc babrá a zbytečně se motá v kruhu. Unikal mi smysl přítomnosti některých vedlejších postav, děj několikrát vyloženě zahnul do slepé uličky, následně ji neuměle opustil a začalo se na jiném konci, což mě vytáčelo. Některé scény (setkání s "otcem" nebo návštěva rodného domu) mi připadaly do děje zbytečně nalepené či protahované. Doporučení od Murakamiho je velké lákadlo, ale Prsa a vajíčka rozhodně nebyla to pravé ořechové. Navíc uspěchaný happyend, z toho jsem taky nebyla moc nadšená.... celý text
Plachetnice na vinětách
2020,
Jiří Hájíček
Poměrně snadno si umím představit být touhle knihou zklamaná. Příběh je v podstatě banální, nic moc se tam neděje - a ano, chápu, pokud někomu dialogy připadají křečovité, postavy se chovají divně a celkově to tak celé trochu drhne. Jenže já mám pro Hájíčka prostě slabost a nacházím v jeho knihách - Plachetnici na vinětách nevyjímaje - takovou zvláštní melancholickou prchavost, která si mě pokaždé získá. Celá stránka může být v podstatě o ničem a pak se pro mě v textu něco zableskne, něco mě přivábí a s chutí pokračuji dál. Plachetnice nemá syté kontury, je trochu roztřesená a nejistá, ale přesto mě dovezla do přístavu bezpečně a čas, který jsem strávila na její palubě, byl příjemný.... celý text
