RyxiraAmyGinger
přečtené 341
Média, lži a příliš rychlý mozek
2018,
Petr Nutil
Přijde mi to dost strašný. Práci demagog.cz moc neznám, ale Nutil vůbec neumí psát. Opakuje se (a to na několika místech prakticky doslova), příklady a citace působí, jako by je tahal náhodně jak králíky z klobouku a celé je to jako takový podivný slepenec. Kniha také v dané problematice nepřináší nic nového, je prostě jenom souhrnem základních poznatků, ale pro "začátečníky" budiž. Ačkoli autor píše o tom, jak je třeba být objektivní, názory, které považuje za "špatné", se nepokouší kriticky rozebrat, prostě je smete ze stolu nějakou po sté zopakovanou kostrbatou poučkou, to celé jako "názorný příklad". Za mě je celá tahle kniha tak akorát názorný příklad toho, jak by populárně-naučná publikace neměla vypadat. Kniha se nachází v seznamu doporučené četby pro vysoké školy, což nechápu. Ano, přečetla jsem to celé, ano, udělala si více méně "z povinnosti" nějaké poznámky, ale bylo to utrpení.... celý text
I’m Your Man: Život Leonarda Cohena
2020,
Sylvie Simmons
Před čtyřmi lety jsem se ráno probudila a našla od mamky na stole vzkaz, že zemřel Leonard Cohen. Obrečela jsem to. Od té doby jsem slyšela všechna jeho alba tisíckrát, nechala si vytetovat jeho jméno a prostě jsem jeho "kultu" tak trochu propadla. Dlouhou dobu jsem nechávala jeho poezii mluvit za něj a o jeho život se zas tak nezajímala, dostaly se ke mně jen nějaké střípky/bulvární informace. Ale od té doby, co jsme si pořídili gramofon, jsem si začala kupovat jeho gramofonové desky a postupně svůj zájem rozšířila na knihy, takže jsem prostě vzala tuhle jako další kousek do "sbírky" a nějak mi prostě padla do ruky :) . Je to dobře napsané, snadno jsem se začetla, knížka obsahuje taky spoustu fotek, což jsem ocenila.... celý text
Laserový muž: Príbeh o Švédsku
2018,
Gellert Tamas
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a dokonce jsem přemýšlela, že ji odložím, ale nakonec jsem vytrvala a udělala jsem dobře, protože zhruba od poloviny mi děj pěkně utíkal a stránky se obracely skoro samy. Myslím, že kniha je zvládnutá skvěle a autor určitě zaslouží poklonu. Pohled na problematiku imigrace, která je (bohužel) v dnešní době opět aktuální, mi připadal trochu příliš jednostranný, ale dalo se to v klidu přežít a určitě stojí na racionálně obhajitelných základech. Příběh pro mě byl úplnou novinkou, do té doby jsem jméno John Ausonius vůbec neznala.... celý text
Velký Gatsby
1991,
Francis Scott Fitzgerald
Hrozně se mi to líbilo. Příběh je pro mě spíš vedlejší, musím vyzdvihnout především styl, jakým je napsaný. Bohatý jazyk plný neotřelých metafor, některé pasáže jsem si pročítala vícekrát, čistě pro to, že se mi líbilo, jak byly poskládané. Osvěžující pro mě byla také postava vypravěče, který je - na rozdíl od všech těch rozporuplných hrdinů dneška - prostě upřímný a spravedlivý člověk, který se nebojí říkat lidem, co si o nich myslí a zároveň nechce nikomu zbytečně ublížit. Gatsbyho mi bylo líto (spisovatel k němu byl značně kritický), ale lpěl na dávno ztraceném snu. Pokud jde o Toma a Daisy, autor to vyjádřil krásně (jsem vůbec povolaná k tomu něco takového říkat, když celá tahle kniha je mistrovské dílo?), když napsal, že "byli lehkomyslní, Tom a Daisy, rozbíjeli věci a živé tvory a pak se zase stáhli ke svým penězům ... a úklid toho smetí, co po nich zbylo, nechali na ostatních." Fitzgerald stvořil příběh o prostředí, které znal a soudil je značně příkře, ale zároveň je vyobrazil tak poutavě, že čtenář zatouží účastnit se aspoň jednoho z Gatsbyho opulentních večírků, aby mu třeba jen na špičkách prstů ulpěl zlatavý poprašek krásna...... celý text
Kniha smíchu a zapomnění
1981,
Milan Kundera
Kundera je na mě asi moc filosofický, moc zaměřený na sex a stylu jeho psaní asi nikdy nepřijdu na chuť (i když mu nemůžu upřít jistou dávku poetičnosti).
Pražské jaro
2018,
Simon Mawer
Simon Mawer prostě umí. Četla jsem Skleněný pokoj, kterým jsem byla nadšená a Pražské jaro tento můj dojem pouze utvrdilo. Všechno není striktně dějinné, aby se tak řeklo, ale nejsem zas takový znalec, aby mi to bylo nějak na obtíž. Chvíli mi trvalo, než jsem se s některými postavami náležitě sžila (Ellie) a přiznávám, že jsem se nějak netěšila na to, až se všechny setkají, ale Mawer mě svým rozuzlením překvapil a vlastně i předčil moje očekávání. Zajímalo by mě, jak příběh vnímá člověk, který nezná naše dějiny, jestli mu všechno dává smysl nebo je to pro něj těžko pochopitelné.... celý text
Anglické listy
2009,
Karel Čapek
Ke Karlu Čapkovi mám trochu zvláštní vztah. Málokdy mám chuť sáhnout po nějaké jeho knize, ale vždycky, když se k tomu nakonec odhodlám, je můj čtenářský duch povznesen a pln obdivu k tomuto velkému českému spisovateli, k jeho laskavosti, citu, pozorovatelskému talentu a smyslu pro jemný (snad trochu anglický) humor. V Anglických listech mě nejvíc zaujaly kapitolky Jezerní oblast a Několik tváří. Rozhodně se teď však nevrhnu po dalším Čapkovi - dílem snad proto, abych si mohla chvíli nerušeně vychutnávat dozvuky jeho anglického pozorování.... celý text
Tma
2015,
Jozef Karika
Končím s Karikou. Trhlina se mi líbila, Strach o něco méně, ale pořád to relativně šlo, ale Tma je fakt slabota. Naprosto nesympatický hlavní hrdina, který se po většinu příběhu chová zcela nelogicky, zmatené vyvrcholení děje, takřka žádná literární kvalita ("zfuckoval jsem to", "křičel jsem z plných plic i hrdla"). Knihu jsem dočetla, protože ubíhala relativně rychle, nevyžadovala moc soustředění a ve vlaku jsem stejně neměla nic jiného po ruce, ale když odhlédneme od toho, že se mi hodí do Výzvy, tak to byl ztracený čtenářský čas.... celý text
Aleppský kodex
2012,
Matti Friedman
Po knize jsem sáhla víceméně náhodou, chtěla jsem jenom něco s tématikou Izraele, Židů atd. Upřímně řečeno jsem si ani nemyslela, že mě bude nějak extra bavit, tím spíš, když jsem si přečetla námět. Ale nakonec bavila - a hodně. Styl Mattiho Friedmana je jasně "novinářský", nevím, jestli by uměl napsat román, ale k tomuto námětu samozřejmě skvěle sedí, skoro mám nutkání přečíst si od něj ještě něco (pokud samozřejmě ještě něco napsal, což nevím). O existenci Aleppského kodexu jsem předtím neměla ani potuchy, takže jsem se dozvěděla spoustu nových věcí.... celý text
Podvolení
2015,
Michel Houellebecq
Když začnu přemýšlet v podobně stavěných větách, jaké tvoří knihu, kterou právě čtu, je to pro mě jasná známka toho, že se mi vypravěčův styl vážně líbí - a to je jednoznačně případ Podvolení. Velmi snadno jsem se dokázala ztotožnit s hlavním hrdinou (třebaže si nemyslím, že bychom si příliš rozuměli). Líbilo se mi, jak se jeho životní situace prolíná s osudem literáta, o kterém kdysi napsal disertační práci (a který je mi absolutně neznámý). Musím říci, že mi dlouho nedocházelo, kam osud našeho intelektuála směřuje, pořád jsem čekala nějakou katarzi, odpor... a až na posledních stránkách jsem si uvědomila, že děj skutečně spěje... k podvolení. Nastíněný vývoj mi připadal vcelku uvěřitelný a důvody, proč by měl islám převzít kontrolu nad Evropou, logické. Možná jsem čekala ještě trochu víc vzhledem k tomu, jaký byl kolem Podvolení před časem "hype", ale přitom mi není úplně jasné, co vlastně by tam ještě mohlo chybět. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a možná že sáhnu rovnou po Serotoninu. P. S. Opravdu jsou (někteří) muži tak moc determinováni sexem?... celý text
Nový čas
2018,
Ida Jessen
Kniha mi přišla vcelku o ničem. Je psaná formou poměrně zkratkovitě vedeného deníku, takže než jsem se zorientovala, byla tak třetina pryč. Nechci tím říct, že to je špatné čtení, naopak jsem se vždy docela těšila, až ji zase otevřu, ale čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc mi docházelo, že mi příběh nenabídne nic víc než... příběh. Nevytvořila jsem si k hlavní postavě žádný vztah a k ostatním získat nějaké pouto prakticky nelze vzhledem k tomu, jak zkratkovitě jsou popsány. Jednotlivé scény na sebe pořádně nenavazují, je tam plno útržkovitých "záběrů", které ale vyšumí do ztracena a nemají (podle mého) žádný jiný smysl, než aby dokreslovaly atmosféru místa, o kterém se ale stejně nedozvíme prakticky nic. Po celou dobu vládne spíše pochmurná a neveselá atmosféra, konečný "zvrat" je pak jako pěst na oko.... celý text