RyxiraAmyGinger
přečtené 339
Ze začátku to docela šlo, ale děj se postupně stával víc a víc pitomým. Dočetla jsem se sebezapřením a Mo Hyder u mě teda docela klesla. Pochybuji, že si od ní ještě někdy něco přečtu.... celý text
Nabarvené ptáče
1995,
Jerzy Kosiński
Četlo se mi to docela dobře. Některé pasáže byly, pravda, hodně brutální/nechutné, ale nějak zásadně mě nepoznamenaly. Nemyslím si, že je autor sadista nebo něco takového. Prostě se snaží vyrovnat s hrůzami druhé světové války po svém. Ani si nemyslím, že mi kniha utkví v paměti déle než pár dní...... celý text
Slepá mapa
2013,
Alena Mornštajnová
Slepá mapa je první knihou, kterou jsem přečetla po relativně dlouhé čtenářské pauze. Nebyla jsem schopná se pořádně ponořit do jakéhokoli příběhu, odkládala jsem knihy po prvních několika stránkách a kapitolách. Alena Mornštajnová ale tento problém zdolala. První třetinu jsem překonávala asi týden, ani ne tak vinou nezájmu jako spíš nedostatku volného času, zato zbytek knihy jsem přečetla za jedno odpoledne v knihovně takřka jedním dechem. Autorka volí jednoduchý, přímočarý styl vyprávění bez zbytečných odboček, jednotlivé charaktery jsou pečlivě vybudované a uvěřitelné, osudy zajímavé a přes všechnu bolest a strasti dvacátého století se mi nechce nazývat je tragickými. Možná je to tím, že navzdory všemu utrpení a ztrátě a smrti se příběhem jako červená nitka vine láska a vzájemné pochopení, které pro sebe hlavní hrdinové přes všechny osobní výhrady a nedostatky chovají. Konečné řádky mi vykouzlily úsměv na rtech a dojaly jako už dlouho nic. Kniha se mi opravdu moc líbila a jsem moc ráda, že jsem ji po dlouhém váhání nakonec koupila. Od Hany mě - aspoň dočasně - spolehlivě odradila skutečnost, že ji četli fakt všichni, zato po Hotýlku pravděpodobně časem sáhnu.... celý text
Barevný závoj
1929,
William Somerset Maugham
Tak, nebylo to úplně to, co jsem očekávala, protože znám dobře filmovou verzi s Naomi Watts a Edvardem Nortonem. Přesto se mi kniha líbila, byla napsaná stylem, který mi vyhovoval a stránky ubíhaly jedna za druhou. Dej se hodně soustředí na postavu Kitty, která během něj prodělá veliký duševní vývoj. Nepodařilo se mi udělat si na ni zcela jednoznačný názor a jako hlavní hrdinka zaměstná čtenářovu mysl spolehlivě. Je trochu škoda, že autor neposkytl nějakou hlubší sondu do Walterovy mysli, v celé knize byl za mě jednoznačně nejzajimavější postavou a zároveň nejvíc opomíjenou.... celý text
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
2018,
Aleš Palán
Velmi zajímavé, inspirativní, teď mě to na Šumavu taky trochu táhne :). Nejvíc mě zaujalo, jak jsou všichni "poustevníci" smíření s osudem, nikdo si nestěžuje nebo nedává najevo nespokojenost. Závidím jim jejich - aspoň zdánlivou - vyrovnanost. Nikdo z nich se nezabývá malichernostmi. Pro člověka žijícího v civilizaci velmi poučné.... celý text
Milenec lady Chatterleyové
2008,
David Herbert Lawrence
Nemám nic, co bych knize vytkla. Hodně mě bavila psychologie postav, popis vztahu mezi Connie a Cliffordem i interakce s dalšími postavami. Příběh byl napsaný čtivě a hezky ubíhal.... celý text
Tak nevím, nevím, už je na mě asi toho Harryho Holea nějak moc (četla jsem 8 knih). Konkrétně případ v Žízni se mi zdá až příliš přeexponovaný, příliš skandální, příliš komplikovaný, prostě příliš... no je toho všeho zkrátka příliš. Jeden by si myslel, že v Norsku se neděje nic jiného než že tam řádí sérioví vrazi, z nichž jeden je zvrácenější než druhý a že kdyby Harryho nebylo, tak se tam z toho všichni po*erou. Tenhle rys mi tak trochu připomíná seriál Vraždy v Midsomeru (jak to, že je v tom poklidném anglickém kraji ještě někdo naživu?!). Ano, Jo Nesbo je čtivý, pracuje skvěle s napětím, zápletky má promyšlené a to všechno okolo, co k opravdu dobré detektivce/thrilleru patří. Ale na můj vkus už je toho prostě moc. Tak moc, že Žízní se s Harrym pravděpodobně definitivně rozloučím (maličký SPOILER: a na pokračování mě nenavnadila ani konečná scéna - spíš mě odradila). Mně osobně už to stačilo.... celý text
Mořeplavec
2011,
Diana Gabaldon
Tak jo, je to za mnou a rozhodně si přečtu další díly, ale už jsem z toho taková lehce otrávená a některé pasáže jsem opravdu četla jenom "z povinnosti". Po Vážce v jantaru jsem byla na pokračování příběhu Jamieho a Claire celá nažhavená, ale musela jsem na něj poměrně dlouho čekat a to moje nadšení poněkud zchladilo, takže jsem se do Mořeplavce pouštěla sice s chutí, ale že bych přímo umírala touhou po pokračování, to teda ne. Zdlouhavý začátek (to bych klidně prominula), Claire najde Jamieho během pár hodin (no proč ne, na druhou stranu možná až moc snadné) a potom fantastická dobrodružství za oceánem, která jsou tak skvěle zamotaná, až jsem místy nevěděla, kde mi hlava stojí. Na jednu stranu obdivuji autorčin zápal a schopnost si poradit s tak obsáhlým textem s řadou odboček, na druhou stranu si myslím, že je to příběhu trochu na škodu. Kdyby byla kniha tak o 300 stran kratší, nezlobila bych se a domnívám se, že by se ani nic podstatného v příběhu nemuselo měnit. Claire mi nikdy nebyla nějak zvlášť sympatická a trochu mě "štve", že je do ní Jamie takový blázen (já bych ji občas hodila přes palubu), ale jako dvojice fungují dobře - možná až příliš dobře, věčná, nehynoucí láska, samozřejmě skvělý sex a bla bla bla... i když zase na druhou stranu neviděli se dvacet let... no prostě nevím nevím. Je to nepochybně velmi chytlavá série a já si rozhodně koupím a přečtu další díl(y), ale doufám, že se autorka bude nadále držet trochu při zemi. P. S. A na "americké" pokračování příběhu jsem velmi zvědavá a upřímně řečeno si ho moc neumím představit, asi by mi bylo milejší, kdyby J + C zůstali věrni britským ostrovům, potažmo Evropě.... celý text
Šachové figurky
2014,
Peter May
Tak jo, trilogie z ostrova Lewis je zdárně za mnou a musím říct, že ve mně zanechala trochu rozporuplné pocity. Nemůžu se ubránit dojmu, že i z třetího dílu (stejně jako z druhého) by se dalo vytěžit víc napětí, než kolik ho nakonec v knize bylo, a to si nemyslím, že bych byla nějak otrlá. Začátek fajn, gradace super, ale konec příběhu se nějak podivně rozmělnil a ztratil v zamotané minulosti a ještě zamotanější přítomnosti a musím říct, že některá úmrtí mi připadala vyloženě zbytečná, doslova pro efekt, který se ovšem jaksi nedostavil. Všeobecně si myslím, že je tato série lehce přeceňovaná, na druhou stranu se jí nedá upřít pečlivě budovaná atmosféra, atraktivní prostředí a cit pro mezilidské vztahy. Skoro bych řekla, že tyto faktory (samozřejmě na úkor samotného vyšetřování) hrají prim. Nečekejte potoky krve ani brutální vraždy (snad s částečnou výjimkou prvního dílu). Ale možná je to nakonec - přes všechny výhrady, které k trilogii mám - ku prospěchu věci. Severské krimi je všude až dost. P. S. Knihy rozhodně číst popořadě.... celý text
Seňor Vivo a drogový baron
2002,
Louis De Bernières
Miluji knihy tohoto autora. Je to pro mě takový modernější a méně vážný Márquez (kterého mám taky nesmírně ráda). Jméno Louis de Berniéres je pro mě (téměř) bez výjimky zárukou mimořádného čtenářského zážitku. P. S. Tak málo hodnocení a komentářů? Spousta lidí neví, o co přichází.... celý text
Ve stínu černých ptáků
2014,
Cat Winters
Docela zajímavý příběh, rozhodně nedoporučuji číst večer před spaním.
