sarkafarka1900 přečtené 118

Války růží 2002, Robin Neillands

Byla to kdysi moje první kniha o Válce růží. Pak jsem četl v originále knihy od Alison Weir (The Wars of the Roses, The Princes in the Tower), následně Richarda III. od J. Kovaříka a pak Války růží od P. Vodičky. Kniha od Pavla Vodičky se mi četla lépe, ale jak zaznělo i zde v komentářích, kniha od R. Neillands přesto přes relativně nízký počet stran poskytuje informačně bohatý a přitom relativně přehledný popis daného období a proběhlých událostí. Přečetl jsem knihu už podruhé a přečtu si podruhé i další zmíněné knihy. Vzhledem ke košatosti popisovaných dějů a počtu zainteresovaných postav čtenáře nenudí ani opakované čtení, naopak je přínosné, jak si uvědomuje další souvislosti. Pokud nemá čtenář této knihy předem žádné informace o zainteresovaných osobách, je obtížné se orientovat v titulech vévodů, hrabat, markýzů, sirů atd., hlavně proto, že tyto tituly se přenášely napříč různými rody, takže 1.vévoda z..... a druhý vévoda se stejným přídomkem mohou být příbuzensky dost vzdáleni. Toto úskalí se týká hlavně první poloviny knihy, pak, jak se s postupem času omezí počet osob a čtenář nabude zkušenosti, je to ke konci knihy už přehlednější. Potvrzuji informaci z některých předešlých komentářů, úroveň překladu má své docela výrazné "mouchy", za to hodnocení snižuji.... celý text

Skrytá tajemství Prahy 2021, David Černý

Autor dokázal publikovat pro mě nové informace popř. mně známé informace, ale zasazené do zajímavých souvislostí. Fotografie jsou také přínosné. Jedinou pro čtenáře diskutabilní skutečností je výše prodejní ceny vzhledem k nevelkému rozsahu knihy. Naštěstí byla výrazná slevová akce. Poctivé 4+ hvězdičky. Když odhlédnu od ceny, zaokrouhluji na 5.... celý text

Války růží: Střet Lancasterů a Yorků (1455–1485) 2021, Pavel Vodička

Až když jsem tuto knihu přečetl podruhé a mezitím ještě další 4 knihy o Válce růží, tak se začínám orientovat ve složitých příbuzenských vztazích Yorků, Lancasterů, Beaufortů, Tudorovců a dalších rodů. Ono přes všechnu snahu autorů v knihách vylíčit vše správně ve shodě s fakty a přitom jednoznačně, srozumitelně a pokud možno ještě čtivě, je docela oříšek (mj. i kvůli hodně častým výskytům stejných křestních jmen Richard, Jindřich, Eduard, John a kvůli tomu, jak tituly vévodů a hrabat přecházely mezi jednotlivými rody). Pavlu Vodičkovi se to docela povedlo, i když pak je ještě omezení na straně čtenářovy schopnosti porozumět a jeho paměti :-). Kniha se věnuje líčeným dějům chronologicky a komplexně se snahou dopídit se důvodům jednání jednotlivých postav. Co si nejen z této knihy o Válce růží "odnáším", že Richard III byl podle všeho skutečné osoba jdoucí přes mrtvoly a to v daleko větší míře než bylo obvyklé v násilnickém pozdním středověku. Nechápu tvrzení a snahy některých autorů a Richard III Society o rehabilitaci Richarda III. Přitom fakta, pokud pro něco svědčí, tak pro to, že Richard III byl skutečně bezskrupulózní jedinec a Shakespeare se v případě líčení jeho charakteru blíží pravdě. Dokonce i to, že byl Richard III do určité míry znetvořený, odpovídá pravdě, neboť měl skoliózu (samozřejmě toto není vada charakteru a samo o sobě to nemůže zhoršovat náhled na osobu Richarda III.). Na závažnější chyby jsem v knize nenarazil, několikrát se vyskytlo, že autor při líčení dějů "nepřetočil" kalendář, takže čas postupoval např. září 1456, listopad 1456, prosinec 1456 a pokročovalo to únor 1456 místo správného 1457. Ale naštěstí se vždy záhy vyjasnilo, jak to má být. Celkově za 4,5 hvěydičky, vzhledem k tomu, že Válka růží je moje "srdcovka", zaokrouhluji nahoru.... celý text

Sucho 2017, Jane Harper

Kniha se dobře četla, barvitě vylíčená atmosféra i věrohodné charaktery postav. Jen mi trochu vadilo, že některá retrospektivní líčení minulých dějů (psána kurzívou) nejsou psána z hlediska žijících postav a jsou takovou do textu nezapadající "berličkou". Naštěstí se to netýká všech těch odstavců psaných kurzívou. Ale zase ten nesmyslný "moderní akční závěr". Takže zachráncům se jako deus ex machina v rukou objevují bundy, i když před tím žádné bundy neměli a to ani na sobě. A policista těsně před tím v ruce držel pistoli a Falk neměl v rukou nic. Za tenhle nesmysl místo pěti hvězdiček čtyři.... celý text

Synové boha Slunce 2019, Eva Farfánová Barriosová

Rozhodně zajímavá kniha, hodně věcí pro mě bylo nových. Problémem je, že v knize nejsou žádné pořádné mapy, na kterých by si čtenář mohl přesně "promítat" informace, které právě čte. Ty jednoduché mapky, které v knize jsou, jsou téměř nepoužitelné. Takže čtenář nevidí ani vzájemné polohy jednotlivých krajů, ani plány měst. Dalším problémem je, že v druhé polovině knihy se docela často vyskytuje, že obsah jednoho odstavce je z bez viditelného důvodu jen trochu jinými slovy zopakován ob odstavec dále, někdy dokonce v odstavci bezprostředně následujícím. To by měl odhalit editor a zajistit u autora změny v textu. Přitom mně nevadí, pokud některá fakta byla uvedena např. v kapitole o politice a pak zopakována v jiné kapitole např. o náboženství. Takovéto zopakování naopak pomůže pochopit vzájemné souvislosti, jak např. určitý jev měl současně vliv na vícero oblastí života Inků a jak tedy některé společenské a státní záležitosti byly provázané. Celkově dávám 3,5 hvězdičky, zaokrouhluji nakonec dolů, ty mapy a plány opravdu chybí.... celý text

Převorství u pomerančovníku 2020, Samantha Shannon

Četl jsem na výzvu své šestnáctileté dcery, která tvrdila, že přečtu maximálně 100 stran :-). Většinou knihy jsem byl ale příjemně překvapen. Pečlivým prokreslením atmosféry mi to místy připomínalo dobrodružné knihy mého dětství :-). Je pravda, že dějových linek bylo dost, ale při udržení pozornosti a častém nahlížení do mapy v knize se dají sledovat. První cca 3/4 jsou skutečně dobré, z hlediska logiky děje mám v podstatě výhradu jen k útěku Lotha z Yscalinu, kdy není konzistentní to, že draci jsou vylíčeni tak, že vidí všechno, co se v království "šustne", a přesto se najednou dcera krále dokáže s Lothem sejít přímo v paláci a Lothovi pomoci. Poslední čtvrtina už v některých ohledech působí trochu odbytě, např. u některých rozhovorů Tane a Ead se ztrácí, kdo zrovna mluví, nebo je divné líčení, jak si Bezejmenný nakonec v podstatě nalehl sám na meč (možná to je o překladu). Hraniční je líčení vztahů Ead se Sabran a Roose a Jannarta z hlediska explicitnosti (ale vzhledem k věku předpokládaných čtenářek budiž). Aby to ale nepůsobilo tolik LGBTI, mohl být více vykreslen vztah Margret a Thariana. Na druhou stranu mě positivně zaujalo, že Ead a Sabran spolu rozebírají a uvědomují si, že kvůli jejich vztahu se nemohou sobecky vykašlat na své povinnosti vůči království a převorství. Také je důležitý motiv, že nejde bezmezně odpouštět vše včetně sebezávažnějších provinění, ale, pokud se někdo vážně provinil např. zradou mající za následky smrti nevinných, musí následovat trest a to u takových závažných proviněních i trest smrti (jako nejen v klasických pohádkách). Rozhoduji se mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec dávám za 4, když jsem četl na výzvu dcery a pak jsme o knize spolu diskutovali :-).... celý text

Vraždy v Canterbury 2024, E.M. Powell

Výrazně lepší než předchozí díl. Překlad přesto místy trochu "drhne". I zde závěr překotný, ale na rozdíl od předchozího druhého dílu nepůsobí odbytě. Ten závěrečný zvrat je také z mého hlediska uvěřitelný. Takže s přimhouřením oka 5 hvězdiček.... celý text

Vraždy v klášteře 2023, E.M. Powell

V porovnání s prvním dílem se mi tato kniha líbila méně. Jednak se mi zdál nedotažený překlad. Jako by chyběla finální kontrola celého českého překladu, takže některé pasáže ne že by si přímo odporovaly, ale "drhnou". Např. sloveso poznat je nejdříve použito způsobem odpovídajícím významu seznámit se, uvidět poprvé a teprve za "chvíli" se ukazuje, že došlo k poznání ve smyslu rozpomenutí se na dotyčnou osobu. Někdy není jasné, kdo v rozhovoru zrovna mluví. Někdy Stanton a Barling při rozborech situací najednou mluví o jiných intenzitách některých prožitých dějů, než jak skutečně probíhaly o několik stran dříve. Co zřejmě je už problémem originálu textu, že události ke konci knihy se odehrávají až moc překotně, kniha zde působí odbytě. Slabší 4 hvězdičky. Na Jméno růže od U. Eca odehrávající se také v klášteře to nemá.... celý text

Králova spravedlnost 2023, E.M. Powell

Výborná detektivka. Košatý děj, který čtenáře hned zaujme a čtivý je od začátku do konce. Přitom v ději nejsou nelogičnosti, vše na sebe pěkně navazuje. Až v úplném závěru došlo k "zakuckání", kdy při popisu závěrečného souboje neodpovídá Stantonův závěrečný úspěšný útok na vraha tomu, jak byl těsně před tím Stanton vrahem paralyzován, a zároveň jak při souboji "za roh" vidící vrah najednou útočícího Stantona neregistruje. Přitom by stačilo upravit cca 3-4 věty. Ale byl to jediný zádrhel, na který jsem narazil a beru to v tomto případě jen za formulační chybu (možná i překladu ?). Také překlad (až případně na popis toho závěrečného souboje) je výborný. Dávám tedy celkově zasloužených 5 hvězdiček.... celý text

Mnišská kápě 2005, Ellis Peters (p)

Děj v tomto díle se přehnaně táhl (přitom knihy s pomalejším dějem, kde má čtenář více času se vžít do atmosféry příběhu, mám rád). Velmi záhy přicházeli do úvahy pouze dva lidé jako pachatel. To rozuzlení s potrestáním pachatele a rozřešením pro něj od bratra Cadfaela bylo podivné. Místy pokulhávala kvalita překladu (opět jiná překladatelka).... celý text

Průvodce pražskou archeologií - Památky známé, neznámé i skryté 2018, Ivana Boháčová

Jedním slovem: skvělé. Doplněno: Teď jsem zjistil, že se svým komentářem nejsem vůbec originální :-).

Skleněný muž 2024, Anders de la Motte

Už jsem se chtěl radovat, že v knize není žádný podstatný logický renonc, ale na poslední chvíli ho autor dokázal vytvořit. Aby Leo během několika málo desítek minut dokázala sehnat vrtulník se zásahovou jednotkou, když předchozí akce zásahové jednotky byla skončena a tým rozpuštěn před několika hodinami a navíc se v tu chvíli nacházely kdovíjak daleko od místa problému, tak to nedávalo smysl. Jinak to celkem šlo, ale vadily mi moc krátké kapitoly. Než jsem se pohroužil do četby a naladil na aktuální děj, byl konec kapitoly a skok jinam. Při četbě Pána hory jsem tento dojem neměl. Teď jsem ovšem nahlédnutím do knihy Pán hory zjistil, že délka kapitol je v obou knihách počtem stran srovnatelná. Proč tedy ten diametrálně rozdílný pocit z četby? Zásadní rozdíl mezi oběma knihami je, že Skleněného muže napsal autor tak, že pachatel je známý už okolo konce první třetiny knihy. De la Motte se totiž pokusil napsat hlavně thriller a na klasickou detektivku v podstatě rezignoval. A výsledek není to pravé ořechové. 3,5 hvězdičky, kvůli tomu renoncu s vrtulníkem zaokrouhluji dolů.... celý text

Hrobník a dívka 2023, Oliver Pötzsch

Bohužel i zde je druhý díl série znatelně slabší než první, podobně jako u autorovy série Katova dcera, a to z následujících důvodů: - Jedním z problémů jsou prvoplánové „woke“ přílepky ohledně rasismu jako vystřižené ze současných pamfletů. Aby mi nebylo špatně rozuměno, to zahrnutí „cestujících domorodých vesnic“ do děje je úplně v pořádku, to se skutečně tehdy dělo, a bylo to špatně. Ale je urážkou čtenáře a „zmrzačením“ textu, pokud jsou do textu opakovaně „plácnuta“ současná progresivistická téměř fanatická prohlášení. Když jsem pak četl autorův doslov, bylo to jasné - tam se prvoplánově vyjádřil (dobře, v doslovu dejme tomu) a z nějakého důvodu to pak v podstatě opakovaně překopíroval do textu jako „myšlenky“ Julie. Přitom kdyby si to autor odpustil, tak samotné vylíčení toho, jak ty presentace „domorodých vesnic“ fungovaly a jak se někteří lidé chovali, by mluvilo samo za sebe. Navíc zahrnutí homosexuálních vztahů je do příběhu zahrnuto zcela organicky (a neznamená to, že by se autor proti tomuto jevu z hlediska současnosti negativně vymezoval). - Mám problém s líčením charakteru Julie. Její charakter je vysvětlitelný snad pouze za předpokladu, že je schizofrenička a v jedné z identit „tvrdá“ žena a zdatná manipulátorka. Na jednu stranu v některých chvílích "uzlíček nervů", na druhou stranu její vztah k dceři nijak neovlivňuje, že její dcera byla počata znásilněním. Na jednu stranu nejistá v práci a prahnoucí po lásce, na druhou stranu vyhledává smyslné tancování a zpěv, jedno s kým. A Leovo chování si Julie manipulativně „tvaruje“ do podoby, kterou sama chce, takže Leo kvůli ní osvobozuje vězně (tady se ještě Leovy pohnutky a konání dají pochopit, domorodec je nespravedlivě držen v cele a mučen), ale Leo také bezostyšně na popud Julie krade důkazní materiál a zpeněžuje ho (spíš by dávalo smysl, když by Leo pro daný účel použil štědrou apanáž od maminky). Julie také bez uzardění začíná fotit plošně klienty „bordelmamá“, u které bydlí, aby ta je mohla vydírat. Pak se najednou Julie charitativně, empaticky a nezištně zajímá o hrobníkovu schovanku Annu. - Vylíčení jedné ze závěrečných scén je nerealistické. Hrobník hodí proti obličeji vraha láhev s lučavkou královskou, která se rozbije. Budiž, pokud by se jednalo o zásah do tvrdého čela, je to v principu možné. Ale pak by musela rozstříknutá lučavka s agresívními výpary ovlivňovat dění a jednání i ostatních osob vyskytujících se v tom omezeném prostoru, ale ono „nic“...... -Zážitek z knihy pokazí i to, že autor (překladatel?) je schopen poplést křestní jména u jedné z postav nebo zaměnit Julii za Annu hned na prvních stránkách knihy. Pak už je to dále v pořádku, ale proč to nejde uhlídat ze sta procent? Jak tedy knihu zhodnotit souhrnně? Pokud by autor cíleně líčil Julii jako schizofrenní vysoce manipulativní osobnost směřující v dalších dílech k zločinecké kariéře, ke zničení Lea a úplnému rozdvojení osobnosti, a po opominutí těch prvoplánově woke aktivistických přílepků ohledně rasismu, tak 3,5 hvězdičky. Pokud je autorovou snahou líčit Julii jako jednoznačně pozitivní empatií přetékající a nezištnou postavu a měl bych do hodnocení zahrnout i ty přílepky, tak odpad. Po zprůměrování tedy slabší dvě hvězdičky. Přitom i u této knihy se ukazuje, že autor umí psát, některým částem se nedá nic vytknout, ale kniha je celek, do kterého musí všechny pasáže po všech stránkách správně „zapadat“. Když o tom tak uvažuji, připadá mi, jako by autorovy knihy navazující po prvním díle série (u Katovy dcery i Hrobníka), byly vytvořeny AI a výsledek už nebyl odladěn autorem-člověkem.... celý text

Hrobník 2022, Oliver Pötzsch

Připojuji se k pozitivním komentářům. Jen doufám, že to nebude u dalších dílů této série jako u série Katova dcera - po prvním výborném dílu další díly s přemírou nelogičností. Nakonec i zde jsou dvě nelogičnosti, ale naštěstí bez sebemenšího vlivu na děj a je to vždy záležitost jen dvou navazujících odstavců. Leo nikdy nejel na kole, přesto bez problémů vyskočí dokonce na kostitřas s velkým předním kolem a bez problémů jede. Vzhledem k tomu, že se jedná jen o klidný přesun na velkém ústředním hřbitově, z hlediska děje to klidně mohlo být tak, že si u opřeného kostitřasu povzdechne, že na něm neumí jezdit, a šel by pěšky. A jednou, když přijde Leo za patologem, sedí tam v čekárně hrobník, že před chvílí přišel, a pak najednou patolog říká, že tam je hrobník od dopoledne.... 4,5 hvězdičky.... celý text

Bohemané: Prvních tisíc let českých dějin 2024, Jan Hrdina

Svým způsobem přehledová středoškolská učebnice keltského, germánského a nejstaršího slovanského osídlení v Čechách a na Moravě. Ale to nemyslím nijak negativně. A co se týká keltského a germánského osídlení, takto souhrnný a komplexní a přitom ne přehnaně komplikovaný popis jsem četl poprvé. Výborné byly např. citované pasáže ze starých kronik týkající se nejen prostoru Čech a Moravy, ale také přiléhajících oblastí, někdy i vzdálenějších (v období Keltů, Germánů a sterého Říma). Kniha by se určitě obešla bez pokusů o popis možných alternativních dějin, pokud by se historie ubírala jiným směrem. Naštěstí to byly asi jen 2 nebo 3 případy. Hodila by se časová osa, hlavně u Velké Moravy a státu Přemyslovců, mj. z hlediska času vzniku dochovaných písemných pramenů v porovnání s časem historických událostí, aby bylo vidět, do jaké míry se jednalo o soudobé záznamy. Přivítal bych propracovanější část o Bořivoji I. Působí divně, že jednou se tvrdí, že jeho křest byl v roce 877, jednou v 884, jednou před 884 a jednou v rozmezí 874-884. I když záznamy neumožňují jednoznačné stanovení, chtělo to kriticky zhodnotit dostupné prameny a na základě zhodnocení známých faktů učinit závěr, který by byl ve všech částech knihy stejný. Překvapilo mě, že v knize není rozebrán kronikářský záznam o přepadu početného českého svatebního průvodu na Velkou Moravu. Také mě překvapilo tvrzení, že existuje kronikářský záznam o smrti Vratislava I. v bojích s Uhry. Vzhledem k tomu, že tato informace není všeobecně známa (narazil jsem na ni poprvé), bylo by zajímavé se u ní také "zastavit".... celý text

Katova dcera a král žebráků 2012, Oliver Pötzsch

Bohužel platí to, co u druhého dílu. Jsou tam logické nesrovnalosti s tím, že minimálně část jde na vrub špatného překladu. Ta překladatelka mj. neznala některé reálie. Takže bodově: - to, jak medik Simon dokáže žebráka mrskajícího se jako kapr na suchu bodnout jehlou do oka a odstranit tak šedý zákal je na Nobelovku. Teprve u druhého oka je žebrák zpacifikován tak, že je v klidu. -Kobka, ve které je vězněn kat, má chvílemi dřevěné stěny a podlahu a chvílemi je zděná/kamenná. - Katovi jsou při mučení vykloubeny obě ruce v ramenou a pak najednou pravá ruka je netknutá. -Katovi Kuislovi se na konci knihy plynule přeměňuje kord v šavli a naopak. Z podstaty věci (mj. zmínka o zubatém ostří a způsob souboje s protivníkem ozbrojeným mečem) to musí být šavle. -Jednomu zločinci se najednou kuše v rukou změní v mušketu a za pár vět je to opět kuše. -Kat Kuisl vzpomíná na dávné děje. Protivníky tehdy nechal spoutat, ale to jim nebrání najednou bez omezení útočit se sečnými zbraněmi v rukou. -Překladatelka nezná význam slova zatím. V knize byly minimálně tři věty s tímto slovem, které nedávaly jazykově (čeština) smysl. - Ten happy end ve městě, kde řádí morová epidemie a nikdo si není jistý životem, a přitom hlavní hrdinové nerušeně spřádají plány do budoucna a rýsují si budoucnost v růžových barvách, je "pěkný" nesmysl. Závěr je takový, že další díly přeložené stejnou překladatelkou si odpustím. Ale asi zkusím knihu od stejného autora přeloženou jiným překladatelem, abych zkusil zjistit míru podílu na nesrovnalostech u autora a u překladatelky.... celý text

Katova dcera a černý mnich 2011, Oliver Pötzsch

V porovnání s 1. dílem zklamání. Začíná to horší úrovní překladu, třebaže překladatelka je stejná. Holt u autorových složitých popisných souvětích často nestačí překlad na „první dobrou“. Vzhledem k tomu, že u prvního dílu problémy s úrovní překladu nebyly, zřejmě z nějakého důvodu nebyl překladu věnován potřebný čas. Je otázkou, do jaké míry jsou níže uvedené nesrovnalosti způsobené horším překladem a do jaké míry jsou už v originálním textu. Ale určitě není problém pouze v překladu. Takže: - Největší renonc je s dopisem. Vražda faráře nastane po té, co biskup obdrží jeho dopis. Ovšem jak se ukáže, druhý farářův dopis jeho sestře, kde farář zmiňuje stejnou událost, je kurýrovi ukraden se všemi ostatními dopisy. To znamená, že ani biskup nemohl dopis obdržet a tedy ani nebyl důvod vyslat nájemné vrahy. Po přečtení knihy jsem pečlivě příslušné pasáže procházel, jestli jsem se při čtení nepřehlédl a bohužel ne. Jediná druhá možná varianta je, že ve chvíli psaní a odeslání dopisu sestře nebyl dopis biskupovi ještě napsán (v dopisu sestře je v souvislosti s dopisem biskupovi formulace odpovídající spíše budoucímu času), ale pak tedy stejně biskup nemohl dopis obdržet, protože by se to časově nestíhalo. - Kat s ostatními nejdříve udělají docela logický závěr, že v kryptě nemůže být pochován templář Wildgraf, protože v době jeho smrti už templáři byli rozpuštěni a nic jim v oblasti nepatřilo, ani ten kostel. Pak se ale najednou bez vysvětlení chovají tak, že berou jako fakt, že to Wildgraf je. Teprve za několik kapitol rozborem situace docházejí k tomu, že i po rozpuštění řádu mohl mít Wildgraf v oblasti kontakty, které využil, když se vrátil inkognito. To je určitě možné, ale z hlediska příběhu musí být vše vylíčeno v logické návaznosti a tedy nejdříve změna hypotézy a teprve pak změna v jednání. - Hned na začátku knihy je rušivé např. to, že kat má v ruce zapálenou dýmku, pak náhle nezapálenou a pak najednou znovu zapálenou. A nebo místnost na faře – nejdříve nevytopená ratejna, kam se dokonce otevřenými dveřmi navál sníh a pak najednou z ničeho nic příjemně vyhřátá místnost. - jeden z vrahů používá dýku s otráveným ostřím, kterou mj. paralyzoval kata. Na jiném místě knihy ale říznutí jeho dýkou do jiné osoby nemá žádný následek (i zde jsem si to pro jistotu po přečtení knihy ještě jednou kontroloval). - Třebaže je třeskutá zima, na řece je led a mlýnská kola jsou zamrzlá ve vodě, tak se Magdaléna bez problému plaví na voru do jiného města ...... -Na cestách je po kolena sněhu, pak zuří dvoudenní sněhová bouře, kdy nejde jít ven, pak bouře skončí a – v přírodě je pořád půl metru sněhu ...... - Simon s Benediktou prohledávají okolí staré lípy. Po sněhové bouři je „tolik“ sněhu, že mohou bez problémů prohledávat zem u kořenů a jestli tam byl nějaký sníh, tak ho ušlapali. Pak Simon vyleze do koruny stromu, odkud spadne do – závěje .... - Simon pozoruje střelce z kuše, to znamená, že ten používá krátké šipky, a přitom Simon vidí za zády střelce vyčuhující dlouhé šípy do luku ..... - Je „nakousnuta“ dějová linie s porodní bábou a těhotnou ženou, která pak už nepokračuje -I když byli lidé v tehdejší době určitě o hodně odolnější než lidé v současnosti, tak v tomto díle působí hlavní hrdinové až moc jako „supermani“. Např. Jakub Kuisl je postřelen, kulku si vyndavá sám kleštěmi a od následujícího dne už „funguje“ bez jakéhokoliv omezení. -Na závěr vůbec není řešeno, co s biskupem, který je hlavou celé „organizace“ Ono dost výše uvedených věcí jsou, dalo by se napsat, drobnosti, ale jak jich je hodně a prostupují celou knihou od začátku, měl jsem zážitek z knihy značně zkažený. Proto nemohu, i s ohledem k tomu, jak jsem hodnotil knihy jiných autorů dříve, dát více než jednu hvězdičku. Pokud autor nedokáže bezrozpornost popisných pasáží ukočírovat (přitom jejich idea se mi líbí), měl by se řídit heslem „méně je někdy více“. Dám ale autorovi ještě jednu šanci, koupil jsem si i třetí díl knižní série :-).... celý text

Katova dcera 2011, Oliver Pötzsch

Připojuji se k pozitivním komentářům. Čtivě napsáno, vyhovovalo mi i to, že kniha obsahuje hutnější popisné pasáže (ty např. chybí v historických knihách o mnichu Cadfaelovi, které jsem četl před pár dny). Ocenil jsem také seznam hlavních postav a obrázek města s označením důležitých budov (i když popis umístění katovny v textu ne úplně odpovídal obrázku). Co se týká případných logických nesrovnalosti, bylo tam sice pár chyb co se týká směrů (východ-západ, sever-jih) a časových údajů (např. že 1. květen bude za týden a přitom bude za 5 dní), ale naštěstí to nemělo žádný negativní vliv na logické návaznosti a vazby příběhu. Takže jedinou vážnější výtku bych měl ohledně toho, jak je popisován přístup dětí do jejich tajného úkrytu (kde měly provaz schovaný, když v úkrytu nikdo nebyl a jak se do úkrytu dokázala dostat nemocná zeslábla Clara sama bez pomoci). Ale i tak pět hvězdiček. PS. Teď jsem si níže přečetl v komentáři od jarin58 ".... renonc, jak Magdaléna i se zavázanýma nohama dokázala utéct dvěma násilníkům." Díval jsem se do příslušné kapitoly a je to pravda. Sice od poslední zmínky o svázaných nohách únosci s Magdalenou několikrát manipulovali, takže mohlo docela snadno dojít k tomu, že jí nohy z nějakého důvodu (např. hygienického či chlípného) rozvázali, ale v knize o tom nic není. Přitom nohy rozvázané mít musela, na zdřevěnělých nohou těsně po přeřezání pout by Magdalena nikam neutekla. Ale sám jsem si této pasáže nevšiml :-), stále tedy pět hvězdiček.... celý text

Jeden mrtvý navíc 2005, Ellis Peters (p)

Lepší překlad než u prvního dílu (jiná překladatelka). Ze začátku zajímavě líčeny některé z postav, kdy není jasné, ke kterému "táboru" ta která postava patří a jestli je daná postava kladná nebo záporná. Ale u většiny postav se to vyjasní zbytečně rychle. Vykreslení charakteru postavy Aline není zcela srozumitelné. Dále v jedné ze závěrečných kapitol Cadfael tvrdí, že doličný předmět ukázal už dříve Alině, ale přitom ten předmět získal teprve před několika minutami a Aline se nikde v blízkosti nenachází. Ale celkově se mi kniha líbila.... celý text

Poutník časem chaosu 2017, Václav Cílek

Některé odpovědi na první dojem působí, že si Václav Cílek odporuje. Ale čtenář si pak většinou uvědomí, že jde v dané chvíli o to, na který aspekt problému se V. Cílek v odpovědi soustředí. Prostě většina problémů je komplikovaná a má vícero příčin a pokusy o jejich řešení vyžadují simultánní činnosti na vícero "frontách". Konkrétní odpovědi se ovšem musí v danou chvíli soustředit na jeden aspekt řešeného problému. Kniha pak působí místy trochu ¨rozháraně", což je podle mě "daní" za to, že byla zvolena forma rozhovoru, kdy není po rozboru jednotlivých aspektů problému provedena syntéza a nejsou formulovány komplexní závěry. Přesto se jedná o podnětnou knihu.... celý text