sarkafarka1900
komentáře u knih
Synové boha Slunce
Eva Farfánová Barriosová
Rozhodně zajímavá kniha, hodně věcí pro mě bylo nových. Problémem je, že v knize nejsou žádné pořádné mapy, na kterých by si čtenář mohl přesně "promítat" informace, které právě čte. Ty jednoduché mapky, které v knize jsou, jsou téměř nepoužitelné. Takže čtenář nevidí ani vzájemné polohy jednotlivých krajů, ani plány měst. Dalším problémem je, že v druhé polovině knihy se docela často vyskytuje, že obsah jednoho odstavce je z bez viditelného důvodu jen trochu jinými slovy zopakován ob odstavec dále, někdy dokonce v odstavci bezprostředně následujícím. To by měl odhalit editor a zajistit u autora změny v textu. Přitom mně nevadí, pokud některá fakta byla uvedena např. v kapitole o politice a pak zopakována v jiné kapitole např. o náboženství. Takovéto zopakování naopak pomůže pochopit vzájemné souvislosti, jak např. určitý jev měl současně vliv na vícero oblastí života Inků a jak tedy některé společenské a státní záležitosti byly provázané. Celkově dávám 3,5 hvězdičky, zaokrouhluji nakonec dolů, ty mapy a plány opravdu chybí.
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Četl jsem na výzvu své šestnáctileté dcery, která tvrdila, že přečtu maximálně 100 stran :-). Většinou knihy jsem byl ale příjemně překvapen. Pečlivým prokreslením atmosféry mi to místy připomínalo dobrodružné knihy mého dětství :-). Je pravda, že dějových linek bylo dost, ale při udržení pozornosti a častém nahlížení do mapy v knize se dají sledovat. První cca 3/4 jsou skutečně dobré, z hlediska logiky děje mám v podstatě výhradu jen k útěku Lotha z Yscalinu, kdy není konzistentní to, že draci jsou vylíčeni tak, že vidí všechno, co se v království "šustne", a přesto se najednou dcera krále dokáže s Lothem sejít přímo v paláci a Lothovi pomoci. Poslední čtvrtina už v některých ohledech působí trochu odbytě, např. u některých rozhovorů Tane a Ead se ztrácí, kdo zrovna mluví, nebo je divné líčení, jak si Bezejmenný nakonec v podstatě nalehl sám na meč (možná to je o překladu). Hraniční je líčení vztahů Ead se Sabran a Roose a Jannarta z hlediska explicitnosti (ale vzhledem k věku předpokládaných čtenářek budiž). Aby to ale nepůsobilo tolik LGBTI, mohl být více vykreslen vztah Margret a Thariana. Na druhou stranu mě positivně zaujalo, že Ead a Sabran spolu rozebírají a uvědomují si, že kvůli jejich vztahu se nemohou sobecky vykašlat na své povinnosti vůči království a převorství. Také je důležitý motiv, že nejde bezmezně odpouštět vše včetně sebezávažnějších provinění, ale, pokud se někdo vážně provinil např. zradou mající za následky smrti nevinných, musí následovat trest a to u takových závažných proviněních i trest smrti (jako nejen v klasických pohádkách). Rozhoduji se mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec dávám za 4, když jsem četl na výzvu dcery a pak jsme o knize spolu diskutovali :-).
Vraždy v Canterbury
E.M. Powell
Výrazně lepší než předchozí díl. Překlad přesto místy trochu "drhne". I zde závěr překotný, ale na rozdíl od předchozího druhého dílu nepůsobí odbytě. Ten závěrečný zvrat je také z mého hlediska uvěřitelný. Takže s přimhouřením oka 5 hvězdiček.
Vraždy v klášteře
E.M. Powell
V porovnání s prvním dílem se mi tato kniha líbila méně. Jednak se mi zdál nedotažený překlad. Jako by chyběla finální kontrola celého českého překladu, takže některé pasáže ne že by si přímo odporovaly, ale "drhnou". Např. sloveso poznat je nejdříve použito způsobem odpovídajícím významu seznámit se, uvidět poprvé a teprve za "chvíli" se ukazuje, že došlo k poznání ve smyslu rozpomenutí se na dotyčnou osobu. Někdy není jasné, kdo v rozhovoru zrovna mluví. Někdy Stanton a Barling při rozborech situací najednou mluví o jiných intenzitách některých prožitých dějů, než jak skutečně probíhaly o několik stran dříve. Co zřejmě je už problémem originálu textu, že události ke konci knihy se odehrávají až moc překotně, kniha zde působí odbytě. Slabší 4 hvězdičky. Na Jméno růže od U. Eca odehrávající se také v klášteře to nemá.
Králova spravedlnost
E.M. Powell
Výborná detektivka. Košatý děj, který čtenáře hned zaujme a čtivý je od začátku do konce. Přitom v ději nejsou nelogičnosti, vše na sebe pěkně navazuje. Až v úplném závěru došlo k "zakuckání", kdy při popisu závěrečného souboje neodpovídá Stantonův závěrečný úspěšný útok na vraha tomu, jak byl těsně před tím Stanton vrahem paralyzován, a zároveň jak při souboji "za roh" vidící vrah najednou útočícího Stantona neregistruje. Přitom by stačilo upravit cca 3-4 věty. Ale byl to jediný zádrhel, na který jsem narazil a beru to v tomto případě jen za formulační chybu (možná i překladu ?). Také překlad (až případně na popis toho závěrečného souboje) je výborný. Dávám tedy celkově zasloužených 5 hvězdiček.
Mnišská kápě
Ellis Peters (p)
Děj v tomto díle se přehnaně táhl (přitom knihy s pomalejším dějem, kde má čtenář více času se vžít do atmosféry příběhu, mám rád). Velmi záhy přicházeli do úvahy pouze dva lidé jako pachatel. To rozuzlení s potrestáním pachatele a rozřešením pro něj od bratra Cadfaela bylo podivné. Místy pokulhávala kvalita překladu (opět jiná překladatelka).
Průvodce pražskou archeologií - Památky známé, neznámé i skryté
Ivana Boháčová
Jedním slovem: skvělé.
Doplněno: Teď jsem zjistil, že se svým komentářem nejsem vůbec originální :-).
Skleněný muž
Anders de la Motte
Už jsem se chtěl radovat, že v knize není žádný podstatný logický renonc, ale na poslední chvíli ho autor dokázal vytvořit. Aby Leo během několika málo desítek minut dokázala sehnat vrtulník se zásahovou jednotkou, když předchozí akce zásahové jednotky byla skončena a tým rozpuštěn před několika hodinami a navíc se v tu chvíli nacházely kdovíjak daleko od místa problému, tak to nedávalo smysl.
Jinak to celkem šlo, ale vadily mi moc krátké kapitoly. Než jsem se pohroužil do četby a naladil na aktuální děj, byl konec kapitoly a skok jinam. Při četbě Pána hory jsem tento dojem neměl. Teď jsem ovšem nahlédnutím do knihy Pán hory zjistil, že délka kapitol je v obou knihách počtem stran srovnatelná. Proč tedy ten diametrálně rozdílný pocit z četby? Zásadní rozdíl mezi oběma knihami je, že Skleněného muže napsal autor tak, že pachatel je známý už okolo konce první třetiny knihy. De la Motte se totiž pokusil napsat hlavně thriller a na klasickou detektivku v podstatě rezignoval. A výsledek není to pravé ořechové. 3,5 hvězdičky, kvůli tomu renoncu s vrtulníkem zaokrouhluji dolů.
Hrobník a dívka
Oliver Pötzsch
Bohužel i zde je druhý díl série znatelně slabší než první, podobně jako u autorovy série Katova dcera, a to z následujících důvodů:
- Jedním z problémů jsou prvoplánové „woke“ přílepky ohledně rasismu jako vystřižené ze současných pamfletů. Aby mi nebylo špatně rozuměno, to zahrnutí „cestujících domorodých vesnic“ do děje je úplně v pořádku, to se skutečně tehdy dělo, a bylo to špatně. Ale je urážkou čtenáře a „zmrzačením“ textu, pokud jsou do textu opakovaně „plácnuta“ současná progresivistická téměř fanatická prohlášení. Když jsem pak četl autorův doslov, bylo to jasné - tam se prvoplánově vyjádřil (dobře, v doslovu dejme tomu) a z nějakého důvodu to pak v podstatě opakovaně překopíroval do textu jako „myšlenky“ Julie. Přitom kdyby si to autor odpustil, tak samotné vylíčení toho, jak ty presentace „domorodých vesnic“ fungovaly a jak se někteří lidé chovali, by mluvilo samo za sebe. Navíc zahrnutí homosexuálních vztahů je do příběhu zahrnuto zcela organicky (a neznamená to, že by se autor proti tomuto jevu z hlediska současnosti negativně vymezoval).
- Mám problém s líčením charakteru Julie. Její charakter je vysvětlitelný snad pouze za předpokladu, že je schizofrenička a v jedné z identit „tvrdá“ žena a zdatná manipulátorka. Na jednu stranu v některých chvílích "uzlíček nervů", na druhou stranu její vztah k dceři nijak neovlivňuje, že její dcera byla počata znásilněním. Na jednu stranu nejistá v práci a prahnoucí po lásce, na druhou stranu vyhledává smyslné tancování a zpěv, jedno s kým. A Leovo chování si Julie manipulativně „tvaruje“ do podoby, kterou sama chce, takže Leo kvůli ní osvobozuje vězně (tady se ještě Leovy pohnutky a konání dají pochopit, domorodec je nespravedlivě držen v cele a mučen), ale Leo také bezostyšně na popud Julie krade důkazní materiál a zpeněžuje ho (spíš by dávalo smysl, když by Leo pro daný účel použil štědrou apanáž od maminky). Julie také bez uzardění začíná fotit plošně klienty „bordelmamá“, u které bydlí, aby ta je mohla vydírat. Pak se najednou Julie charitativně, empaticky a nezištně zajímá o hrobníkovu schovanku Annu.
- Vylíčení jedné ze závěrečných scén je nerealistické. Hrobník hodí proti obličeji vraha láhev s lučavkou královskou, která se rozbije. Budiž, pokud by se jednalo o zásah do tvrdého čela, je to v principu možné. Ale pak by musela rozstříknutá lučavka s agresívními výpary ovlivňovat dění a jednání i ostatních osob vyskytujících se v tom omezeném prostoru, ale ono „nic“......
-Zážitek z knihy pokazí i to, že autor (překladatel?) je schopen poplést křestní jména u jedné z postav nebo zaměnit Julii za Annu hned na prvních stránkách knihy. Pak už je to dále v pořádku, ale proč to nejde uhlídat ze sta procent?
Jak tedy knihu zhodnotit souhrnně? Pokud by autor cíleně líčil Julii jako schizofrenní vysoce manipulativní osobnost směřující v dalších dílech k zločinecké kariéře, ke zničení Lea a úplnému rozdvojení osobnosti, a po opominutí těch prvoplánově woke aktivistických přílepků ohledně rasismu, tak 3,5 hvězdičky. Pokud je autorovou snahou líčit Julii jako jednoznačně pozitivní empatií přetékající a nezištnou postavu a měl bych do hodnocení zahrnout i ty přílepky, tak odpad. Po zprůměrování tedy slabší dvě hvězdičky. Přitom i u této knihy se ukazuje, že autor umí psát, některým částem se nedá nic vytknout, ale kniha je celek, do kterého musí všechny pasáže po všech stránkách správně „zapadat“. Když o tom tak uvažuji, připadá mi, jako by autorovy knihy navazující po prvním díle série (u Katovy dcery i Hrobníka), byly vytvořeny AI a výsledek už nebyl odladěn autorem-člověkem.
Hrobník
Oliver Pötzsch
Připojuji se k pozitivním komentářům. Jen doufám, že to nebude u dalších dílů této série jako u série Katova dcera - po prvním výborném dílu další díly s přemírou nelogičností. Nakonec i zde jsou dvě nelogičnosti, ale naštěstí bez sebemenšího vlivu na děj a je to vždy záležitost jen dvou navazujících odstavců. Leo nikdy nejel na kole, přesto bez problémů vyskočí dokonce na kostitřas s velkým předním kolem a bez problémů jede. Vzhledem k tomu, že se jedná jen o klidný přesun na velkém ústředním hřbitově, z hlediska děje to klidně mohlo být tak, že si u opřeného kostitřasu povzdechne, že na něm neumí jezdit, a šel by pěšky. A jednou, když přijde Leo za patologem, sedí tam v čekárně hrobník, že před chvílí přišel, a pak najednou patolog říká, že tam je hrobník od dopoledne.... 4,5 hvězdičky.
Bohemané: Prvních tisíc let českých dějin
Jan Hrdina
Svým způsobem přehledová středoškolská učebnice keltského, germánského a nejstaršího slovanského osídlení v Čechách a na Moravě. Ale to nemyslím nijak negativně. A co se týká keltského a germánského osídlení, takto souhrnný a komplexní a přitom ne přehnaně komplikovaný popis jsem četl poprvé. Výborné byly např. citované pasáže ze starých kronik týkající se nejen prostoru Čech a Moravy, ale také přiléhajících oblastí, někdy i vzdálenějších (v období Keltů, Germánů a sterého Říma). Kniha by se určitě obešla bez pokusů o popis možných alternativních dějin, pokud by se historie ubírala jiným směrem. Naštěstí to byly asi jen 2 nebo 3 případy. Hodila by se časová osa, hlavně u Velké Moravy a státu Přemyslovců, mj. z hlediska času vzniku dochovaných písemných pramenů v porovnání s časem historických událostí, aby bylo vidět, do jaké míry se jednalo o soudobé záznamy. Přivítal bych propracovanější část o Bořivoji I. Působí divně, že jednou se tvrdí, že jeho křest byl v roce 877, jednou v 884, jednou před 884 a jednou v rozmezí 874-884. I když záznamy neumožňují jednoznačné stanovení, chtělo to kriticky zhodnotit dostupné prameny a na základě zhodnocení známých faktů učinit závěr, který by byl ve všech částech knihy stejný. Překvapilo mě, že v knize není rozebrán kronikářský záznam o přepadu početného českého svatebního průvodu na Velkou Moravu. Také mě překvapilo tvrzení, že existuje kronikářský záznam o smrti Vratislava I. v bojích s Uhry. Vzhledem k tomu, že tato informace není všeobecně známa (narazil jsem na ni poprvé), bylo by zajímavé se u ní také "zastavit".
Katova dcera a král žebráků
Oliver Pötzsch
(SPOILER) Bohužel platí to, co u druhého dílu. Jsou tam logické nesrovnalosti s tím, že minimálně část jde na vrub špatného překladu. Ta překladatelka mj. neznala některé reálie. Takže bodově:
- to, jak medik Simon dokáže žebráka mrskajícího se jako kapr na suchu bodnout jehlou do oka a odstranit tak šedý zákal je na Nobelovku. Teprve u druhého oka je žebrák zpacifikován tak, že je v klidu.
-Kobka, ve které je vězněn kat, má chvílemi dřevěné stěny a podlahu a chvílemi je zděná/kamenná.
- Katovi jsou při mučení vykloubeny obě ruce v ramenou a pak najednou pravá ruka je netknutá.
-Katovi Kuislovi se na konci knihy plynule přeměňuje kord v šavli a naopak. Z podstaty věci (mj. zmínka o zubatém ostří a způsob souboje s protivníkem ozbrojeným mečem) to musí být šavle.
-Jednomu zločinci se najednou kuše v rukou změní v mušketu a za pár vět je to opět kuše.
-Kat Kuisl vzpomíná na dávné děje. Protivníky tehdy nechal spoutat, ale to jim nebrání najednou bez omezení útočit se sečnými zbraněmi v rukou.
-Překladatelka nezná význam slova zatím. V knize byly minimálně tři věty s tímto slovem, které nedávaly jazykově (čeština) smysl.
- Ten happy end ve městě, kde řádí morová epidemie a nikdo si není jistý životem, a přitom hlavní hrdinové nerušeně spřádají plány do budoucna a rýsují si budoucnost v růžových barvách, je "pěkný" nesmysl.
Závěr je takový, že další díly přeložené stejnou překladatelkou si odpustím. Ale asi zkusím knihu od stejného autora přeloženou jiným překladatelem, abych zkusil zjistit míru podílu na nesrovnalostech u autora a u překladatelky.
Katova dcera a černý mnich
Oliver Pötzsch
(SPOILER) V porovnání s 1. dílem zklamání. Začíná to horší úrovní překladu, třebaže překladatelka je stejná. Holt u autorových složitých popisných souvětích často nestačí překlad na „první dobrou“. Vzhledem k tomu, že u prvního dílu problémy s úrovní překladu nebyly, zřejmě z nějakého důvodu nebyl překladu věnován potřebný čas. Je otázkou, do jaké míry jsou níže uvedené nesrovnalosti způsobené horším překladem a do jaké míry jsou už v originálním textu. Ale určitě není problém pouze v překladu. Takže:
- Největší renonc je s dopisem. Vražda faráře nastane po té, co biskup obdrží jeho dopis. Ovšem jak se ukáže, druhý farářův dopis jeho sestře, kde farář zmiňuje stejnou událost, je kurýrovi ukraden se všemi ostatními dopisy. To znamená, že ani biskup nemohl dopis obdržet a tedy ani nebyl důvod vyslat nájemné vrahy. Po přečtení knihy jsem pečlivě příslušné pasáže procházel, jestli jsem se při čtení nepřehlédl a bohužel ne. Jediná druhá možná varianta je, že ve chvíli psaní a odeslání dopisu sestře nebyl dopis biskupovi ještě napsán (v dopisu sestře je v souvislosti s dopisem biskupovi formulace odpovídající spíše budoucímu času), ale pak tedy stejně biskup nemohl dopis obdržet, protože by se to časově nestíhalo.
- Kat s ostatními nejdříve udělají docela logický závěr, že v kryptě nemůže být pochován templář Wildgraf, protože v době jeho smrti už templáři byli rozpuštěni a nic jim v oblasti nepatřilo, ani ten kostel. Pak se ale najednou bez vysvětlení chovají tak, že berou jako fakt, že to Wildgraf je. Teprve za několik kapitol rozborem situace docházejí k tomu, že i po rozpuštění řádu mohl mít Wildgraf v oblasti kontakty, které využil, když se vrátil inkognito. To je určitě možné, ale z hlediska příběhu musí být vše vylíčeno v logické návaznosti a tedy nejdříve změna hypotézy a teprve pak změna v jednání.
- Hned na začátku knihy je rušivé např. to, že kat má v ruce zapálenou dýmku, pak náhle nezapálenou a pak najednou znovu zapálenou. A nebo místnost na faře – nejdříve nevytopená ratejna, kam se dokonce otevřenými dveřmi navál sníh a pak najednou z ničeho nic příjemně vyhřátá místnost.
- jeden z vrahů používá dýku s otráveným ostřím, kterou mj. paralyzoval kata. Na jiném místě knihy ale říznutí jeho dýkou do jiné osoby nemá žádný následek (i zde jsem si to pro jistotu po přečtení knihy ještě jednou kontroloval).
- Třebaže je třeskutá zima, na řece je led a mlýnská kola jsou zamrzlá ve vodě, tak se Magdaléna bez problému plaví na voru do jiného města ......
-Na cestách je po kolena sněhu, pak zuří dvoudenní sněhová bouře, kdy nejde jít ven, pak bouře skončí a – v přírodě je pořád půl metru sněhu ......
- Simon s Benediktou prohledávají okolí staré lípy. Po sněhové bouři je „tolik“ sněhu, že mohou bez problémů prohledávat zem u kořenů a jestli tam byl nějaký sníh, tak ho ušlapali. Pak Simon vyleze do koruny stromu, odkud spadne do – závěje ....
- Simon pozoruje střelce z kuše, to znamená, že ten používá krátké šipky, a přitom Simon vidí za zády střelce vyčuhující dlouhé šípy do luku .....
- Je „nakousnuta“ dějová linie s porodní bábou a těhotnou ženou, která pak už nepokračuje
-I když byli lidé v tehdejší době určitě o hodně odolnější než lidé v současnosti, tak v tomto díle působí hlavní hrdinové až moc jako „supermani“. Např. Jakub Kuisl je postřelen, kulku si vyndavá sám kleštěmi a od následujícího dne už „funguje“ bez jakéhokoliv omezení.
-Na závěr vůbec není řešeno, co s biskupem, který je hlavou celé „organizace“
Ono dost výše uvedených věcí jsou, dalo by se napsat, drobnosti, ale jak jich je hodně a prostupují celou knihou od začátku, měl jsem zážitek z knihy značně zkažený. Proto nemohu, i s ohledem k tomu, jak jsem hodnotil knihy jiných autorů dříve, dát více než jednu hvězdičku. Pokud autor nedokáže bezrozpornost popisných pasáží ukočírovat (přitom jejich idea se mi líbí), měl by se řídit heslem „méně je někdy více“. Dám ale autorovi ještě jednu šanci, koupil jsem si i třetí díl knižní série :-).
Katova dcera
Oliver Pötzsch
Připojuji se k pozitivním komentářům. Čtivě napsáno, vyhovovalo mi i to, že kniha obsahuje hutnější popisné pasáže (ty např. chybí v historických knihách o mnichu Cadfaelovi, které jsem četl před pár dny). Ocenil jsem také seznam hlavních postav a obrázek města s označením důležitých budov (i když popis umístění katovny v textu ne úplně odpovídal obrázku).
Co se týká případných logických nesrovnalosti, bylo tam sice pár chyb co se týká směrů (východ-západ, sever-jih) a časových údajů (např. že 1. květen bude za týden a přitom bude za 5 dní), ale naštěstí to nemělo žádný negativní vliv na logické návaznosti a vazby příběhu. Takže jedinou vážnější výtku bych měl ohledně toho, jak je popisován přístup dětí do jejich tajného úkrytu (kde měly provaz schovaný, když v úkrytu nikdo nebyl a jak se do úkrytu dokázala dostat nemocná zeslábla Clara sama bez pomoci). Ale i tak pět hvězdiček.
PS. Teď jsem si níže přečetl v komentáři od jarin58 ".... renonc, jak Magdaléna i se zavázanýma nohama dokázala utéct dvěma násilníkům." Díval jsem se do příslušné kapitoly a je to pravda. Sice od poslední zmínky o svázaných nohách únosci s Magdalenou několikrát manipulovali, takže mohlo docela snadno dojít k tomu, že jí nohy z nějakého důvodu (např. hygienického či chlípného) rozvázali, ale v knize o tom nic není. Přitom nohy rozvázané mít musela, na zdřevěnělých nohou těsně po přeřezání pout by Magdalena nikam neutekla. Ale sám jsem si této pasáže nevšiml :-), stále tedy pět hvězdiček.
Jeden mrtvý navíc
Ellis Peters (p)
Lepší překlad než u prvního dílu (jiná překladatelka). Ze začátku zajímavě líčeny některé z postav, kdy není jasné, ke kterému "táboru" ta která postava patří a jestli je daná postava kladná nebo záporná. Ale u většiny postav se to vyjasní zbytečně rychle. Vykreslení charakteru postavy Aline není zcela srozumitelné. Dále v jedné ze závěrečných kapitol Cadfael tvrdí, že doličný předmět ukázal už dříve Alině, ale přitom ten předmět získal teprve před několika minutami a Aline se nikde v blízkosti nenachází. Ale celkově se mi kniha líbila.
Poutník časem chaosu
Václav Cílek
Některé odpovědi na první dojem působí, že si Václav Cílek odporuje. Ale čtenář si pak většinou uvědomí, že jde v dané chvíli o to, na který aspekt problému se V. Cílek v odpovědi soustředí. Prostě většina problémů je komplikovaná a má vícero příčin a pokusy o jejich řešení vyžadují simultánní činnosti na vícero "frontách". Konkrétní odpovědi se ovšem musí v danou chvíli soustředit na jeden aspekt řešeného problému. Kniha pak působí místy trochu ¨rozháraně", což je podle mě "daní" za to, že byla zvolena forma rozhovoru, kdy není po rozboru jednotlivých aspektů problému provedena syntéza a nejsou formulovány komplexní závěry. Přesto se jedná o podnětnou knihu.
Zázrak svaté Winifredy
Ellis Peters (p)
Co se týká češtiny, problémem je slabší překlad s chybami. Co se týká zápletky, některé dialogy byly v rozporu s tím, že některé postavy si nerozuměly, protože buď uměly jen anglicky, nebo ovládaly jen velštinu (kymerštinu, Cymraeg). Ale celkově velmi čtivá "pohodová" detektivka na dovolenou a až na ty zmíněné problémy s jazykovou nekompatibilitou v některých dialozích je zápletka včetně jejího vývoje logická. Vzhledem k tomu, že jsem zaujatý dějem knihu přečetl za méně než 24 hodin, nemohu dát jen 3 hvězdičky a dávám 4.
Hadohlavec
Peter May
(SPOILER) Začátek odpovídal skvělému krimi thrilleru, ale pak se ukázalo, že Peter May se dal na psaní absurdních románů. Takže např.
1. USA mašinérie řešící ohrožení populace smrtícím virem nechá propustit Liho sestru na základě žádosti provinčního právníka a ta se může s Liem pohybovat bez jakéhokoliv dozoru přes celé Spojené státy, i když se ví, že je spícím virem nakažena, a neví se, čím se infekce spouští
2. Ví se, že se v USA pohybuje tisíce až desetitisíce nakažených Číňanů, kteří většinou ani nejsou podchyceni v karanténě. Přesto jsou na konci knihy všichni happy, protože zjistili, čím se vir spouští. Kávou. Všichni se chovají, jako když tím se vše vyřešilo a žádný z nakažených Číňanů pohybujících se neznámo kde, se kafe nikdy nenapije......
3. Jinak ten spouštěč je čtenáři jasný u první zmínky toho, že Číňani nemají rádi kafe.
4. Při četbě toho, jak 3 čínští hrdlořezové vniknou do bytu Li a jeho sestry, jsem se musel smát. Líčení toho, jak tam o sebe navzájem zakopávali, Číňané se trefovali sekáčky do Liho baseballové pálky, nárazem do HiFi soupravy ji nerozbili, ale spustili tím reprodukci operních árií - to byla "skvělá" absurdita zcela v intencích Růžového pantera.
5. "Dobré" také je, jak si vyšetřovatelé nechali od nakaženého umírajícího vojenského lékaře, u kterého se vir aktivoval, udělat seznam potravin, které požil (že je spouštěčem nějaké jídlo se ví), a pak se v celé knize tím seznamem nikdo nezabývá .....
6. Podruhé Růžová panter. Li s jedním zločincem "jezdí" na zatahovací střeše baseballového stadionu, který je přestavěným nádražím. Střechu spustila a světla rozsvítila Margaret, zcela náhodným mačkáním tlačítek v řídící místnosti.
7. Málo Růžového pantera? Margaret chce přivést k umírajícímu vojenskému lékaři jeho dceru a manželku, s kterými nežije. Do karanténního střediska dorazí zrovna ve chvíli, kdy se rození alarm oznamující Steveho krizi a umírá. Tak, aby to měla malá dcerka se vším všudy, místo toho, aby ji nepustili dál, pokračují s ní do hloubi nemocnice a strčí ji podívat se bezpečnostním oknem do místnosti, kde její otec chrlí krev a zmítá sebou na posteli pod těly ošetřovatelů v záchvatech posledních smrtelných křečí. Střih a lakonické konstatování, že dcera má zážitek na zbytek života.
8. Hlavním monstrem z hlediska viru je zhrzený Kolumbijec, který vše "uklohnil" u sebe ve stodole jako solitér. Ovšem jak probíhala jeho spolupráce s tou celou zločineckou mašinérií mafií, jak jí vše předával a jak tedy spolu spolupracovali, není v knize vůbec vylíčeno. Asi jim to i s návodem shazoval z jiné dimenze časoprostoru.
9. A znovu Růžový panter. Motající se a padající Margaret pod silným vlivem Rohypnolu rozstřílí kolumbijského padoucha v autě brokovnicí přesnými zásahy na hlavu. Velmi uvěřitelné. A ten hlavní padouch ji nesrazí autem a na poslední chvíli před ní zabrzdí (budiž, tajně ji miloval). Ovšem brzdí i ve chvíli, kdy je mrtvý. Takže Margaret pak v bezvědomí několik hodin leží před kvílícím nastartovaným autem se zařazenou rychlostí, ve kterém sedí aktivně brzdící mrtvola.
10. A naposledy Růžový panter. Li je se sestrou v kavárně a tam au-pair začne přesvědčovat nakaženou sestru, ať se napije kávy. V tu chvíli samozřejmě Limu zavolá Margaret, aby mu oznámila, co je spouštěčem. Ovšem v kavárně je hluk, tak Li vychází na (klidnou?) ulici. Margaret sděluje novinku, Li přes výlohu vidí, jak jeho sestra nese k ústům kelímek (samozřejmě Starbucks) s kávou, Li vbíhá do kavárny, vše drtí jako buldozer, sestře odtrhává od úst kelímek, který se dotýká rtů a ..... všichni jsou happy.
11. Závěr. Margaret je také nakažena (jak jinak), a přitom je zcela happy s názorem, že teď bude vše OK a bezstarostné, protože kafe přeci nemůže nikdy ani náhodou v nějakém jídle pozřít...... V jejím životě se přeci z hlediska normálního fungování přeci nic nemění.......... To, že do ní jako čerstvě těhotné naprali spící smrtelný vir, koňské dávky antivirotik, skoro smrtelnou dávku Rohypnolu a byla fyzicky poraněna přeci také nezavdává vůbec žádné obavy k tomu, jak se těhotenství bude vyvíjet.......
No a jestli je spící virus zakódován v DNA člověka, tak by měl být dědičný a to pak teprve bude v budoucnosti něco :-).
Jako abusurdní román tři hvězdičky, jako krimi thriller odpad
Soukromý život Alberta Einsteina
Roger Highfield
Dost slabá úroveň překladu. V epilogu završeno tím, že jedna věta je ".....Einsteinova DNA byla lehce poškozena, mohla být porovnána...... " a po dvou větách "....se standardní laboratorní metodou podařilo získat DNA, ale silně poškozenou....".Zajímavé je, kolik se dochovalo dopisů a to i z období před tím, než se z Einsteina stal slavný vědec. Některé pasáže jsou "moc bulvární" s nedokonalým zasazením do kontextu. Příliš upozaděna je Einsteinova vědecká činnost, myslím že životopis nejde nikdy psát se zaměřením jen na jednu stránku života (i když už z povahy Einsteinovy života se čtenář v knize dozví i něco o vědecké činnosti). V závěru knihy je nepřehledně popsáno, kdo a jak hájil Einsteinův odkaz ("kdo byl proti komu"). V některých kapitolách je problém s časovou návazností (skáče se časově sem a tam). Jinak řečeno, je problém s časovými odbočkami, základní časová posloupnost je ale dodržena.
Sál smrti
Peter May
(SPOILER) Na základě v poslední době přečtených detektivek autorů 21. století mi připadá, jako by si tito autoři dávali cíl, že v každé jejich detektivce musí být minimálně jeden, spíše alespoň dva úplné nesmysly. Přitom skoro až do konce knihy jsem si říkal, že to je výborná detektivka, které dám 5 hvězdiček. Ale pak to přišlo. Co to má znamenat, že pachatelé úspěšně vyklidí kliniku a odstraní všechny důkazy kromě toho, že na stole vědomě nechají jako Deus ex machina nezaheslovaný funkční počítač hlavního pachatele, z kterého byly pouze "smazány" soubory? To je nesmysl i když přihlížím k tomu, že kniha byla napsána už v roce 2000, kdy povědomí o vratnosti mazání souborů bylo menší než dnes. Navíc, když hlavní hrdinka jako "počítačový expert" možnost obnovení souborů zmiňuje. A to je ovšem další nelogičnost, protože pár dní před tím pro ni bylo úplnou novinkou, že se nemaže historie ve webovém prohlížeči. Pokud si May nevěděl rady, jak knihu rychle dovést ke konci, proč si alespoň nevymyslel historku typu, že zločinci dají počítač do krabice od kávovaru, protože v krabici od počítače je kávovar, a pak tam ten počítač zůstane kvůli tomu, že si ničitel důkazů myslí, že tam nechává neškodný kávovar? Proti tomu bych nemohl říci ani "pumpička", protože neuvěřitelné náhody tohoto druhu se dějí. A pokud si čtenář myslí, že "zápletka s počítačem" nejde na posledních pár stránkách trumfnout, tak se May překoná a líčí vniknutí hlavních hrdinů s dalšími policisty do budovy, která slouží únoscům za úkryt. Hrdinové vnikají vypáčenými dveřmi do úzké chodbičky, ze které vede několik dveří. Za prvními dveřmi vidí okénkem v kobce uvězněnou ženu, která je v rámci možností dané situace OK. Místo toho, aby s vědomím, že odtud jim nebezpečí nehrozí, postupovali chodbou dále a hledali únosce, Li vykopne dveře a bezúčelně k té ženě dojde, přiklekne a mluví na ni. Druhý policista mezitím postupuje bez domluvy mezi policisty dále, na což ihned doplatí tím, že ho únosce probodne. Únosce se pak s nožem vyřítí i na Margaret, kterou zachrání Li tím, že se konečně vypotácí z boční místnosti a dokáže únosce zastřelit. Přitom vůbec není problémem, že mezi ním a únoscem v úzké chodbičce stojí Margaret. Zřejmě kulka řízená AI. Když jsem se tak "rozohnil", nejde jinak, než že dám maximálně jednu hvězdičku, třebaže většina knihy před uvedenými scénami se mi líbila.
