sarkafarka1900
komentáře u knih
Povstání Bohdana Chmelnického: Kozáci na planoucí Ukrajině
Radek Fukala
Přestože se zajímám o historii, byla to moje první kniha o historických událostech v dané oblasti a v dané době. A kniha je to výborná. Skutečně jsem si rozšířil "obzory". Velkým kladem v porovnání s jinými historickými knihami jsou mapové přílohy (řeky by mohly být značeny výrazněji). I to, jak autor podrobně ze "všech stran" líčí výchozí stav je nápomocné k pochopení nastávajících dějů. Čtenář by přivítal např. o něco podrobnější popis dění v Moskevském knížectví v období tzv. "smuty" nebo osoby "následníka" Bohdana Chmelnického Ivana Mazepy, jenž je zmíněn, ale žádné podrobnosti nenásledují. Ale uznávám, že není možné v omezeném rozsahu knihy pokrýt všechny souvislosti. Takže jedinou podstatnou výtkou je popis dějů v závěru knihu (hlavně v letech 1651-1654), kdy se čtenář v textu chvílemi ztrácí. Z knihy je jasné, že to bylo skutečně velmi hektické období, na druhou stranu právě proto by to chtělo věnovat textu v této pasáži o to větší pozornost. Souhlasím s autorem, že pro předsudky nezaujaté líčení studovaných dějů v dané oblasti je výhodou, když autor není ani Ukrajinec, ani Rus, ani Polák, ani Litevec, ani Tatar, ani Turek/Osman. Nezaujatý čtenář si tak říká, že žádná ze zainteresovaných stran si nemá co vyčítat. Příznačné např. je, jak si Bohdana Chmelnického přivlastňují jako svou kladnou postavu jak Ukrajinci, tak Rusové. Pro Ukrajince je bojovníkem za nezávislost, pro Rusy jako vůdce Ukrajinců, který se dobrovolně poddal carovi..... Trochu nadsazuji, ale dávám 100 %, skutečné zajímavá a přínosná kniha.
Kostely
Petr Dvořáček
Se zájmem jsem přečetl a prohlédl fotografie. Baroka je hodně, ale odráží to objektivní fakta. A alespoň má člověk na jednom místě podklady pro rozlišení známých barokních kostelů, které se mi doteď dost pletly. Člověk by sice přivítal více gotických a moderních staveb, ale je mi jasné, že rozsah nešel nafukovat donekonečna.
Svatopetrský jarmark
Ellis Peters (p)
Docela dobré, i když ten závěr byl takový překotný a některé věci tam nedávaly úplně smysl. Jako by si autorka najednou řekla, že knihu musí zakončit na 20 stranách za každou cenu.
Hrobník a vražda v kryptě
Oliver Pötzsch
Po přečtení předchozího dílu, který byl velkým zklamáním, jsem další díl nezakoupil. Ale nakonec mi to nedalo a půjčil jsem si ho v knihovně. A byl jsem velmi příjemně překvapen. Tento díl je o hodně lepší než předchozí. Autor naštěstí v některých aspektech úplně a v dalších téměř úplně rezignoval na některé vzorce Juliina chování a konání zachycené v předchozím dílu, které nedávaly smysl. Takže zde se naštěstí až v úplném závěru Julie opět trochu "pomátla" a v rozporu se svým předchozím konáním si chce dát od Lea "tvrdou přestávku". Naštěstí to už nijak neovlivňovalo dějovou zápletku. Co se týká vlastního děje, byl pro mě zajímavý a zároveň logicky vystavěný, s dvěma z hlediska děje naštěstí ne úplně zásadními výtkami. Nedávala logický smysl ta dějová posloupnost u první v novinách uveřejněné fotografie z krypty. A dále autor moc zabředl do popisu otravy otráveným doutníkem. Jako chemikovi mi některé konkrétnosti úplně neseděly (v souvislosti s tím vzpomínám na svou účast na chemické olympiádě v dobách mého studia, kde se mělo nalézt zdůvodnění toho, proč Rasputin přežil otravu kyanidem draselným zapečeným do jídla ve vlhkém prostředí kuchyně za přítomnosti CO2). Pokud chce být autor na některých místech knihy explicitní, o to více si musí dávat pozor na případnou zpochybnitelnost nebo rozpornost ve svých tvrzeních. Ale ve výsledku těch 90 % dám :-).
Zapomenutá tajemství Prahy
David Černý
Obdobně jako u autorovy knihy Skrytá tajemství Prahy. Autor dokázal publikovat pro mě nové informace popř. mně známé informace, ale zasazené do zajímavých souvislostí. Fotografie jsou také přínosné. I zde jedinou pro čtenáře diskutabilní skutečností je výše prodejní ceny vzhledem k nevelkému rozsahu knihy. Aspoň je to kvalitní papír a byla výrazná slevová akce. 4,5 hvězdičky.
Války růží
Robin Neillands
Byla to kdysi moje první kniha o Válce růží. Pak jsem četl v originále knihy od Alison Weir (The Wars of the Roses, The Princes in the Tower), následně Richarda III. od J. Kovaříka a pak Války růží od P. Vodičky. Kniha od Pavla Vodičky se mi četla lépe, ale jak zaznělo i zde v komentářích, kniha od R. Neillands přesto přes relativně nízký počet stran poskytuje informačně bohatý a přitom relativně přehledný popis daného období a proběhlých událostí. Přečetl jsem knihu už podruhé a přečtu si podruhé i další zmíněné knihy. Vzhledem ke košatosti popisovaných dějů a počtu zainteresovaných postav čtenáře nenudí ani opakované čtení, naopak je přínosné, jak si uvědomuje další souvislosti. Pokud nemá čtenář této knihy předem žádné informace o zainteresovaných osobách, je obtížné se orientovat v titulech vévodů, hrabat, markýzů, sirů atd., hlavně proto, že tyto tituly se přenášely napříč různými rody, takže 1.vévoda z..... a druhý vévoda se stejným přídomkem mohou být příbuzensky dost vzdáleni. Toto úskalí se týká hlavně první poloviny knihy, pak, jak se s postupem času omezí počet osob a čtenář nabude zkušenosti, je to ke konci knihy už přehlednější. Potvrzuji informaci z některých předešlých komentářů, úroveň překladu má své docela výrazné "mouchy", za to hodnocení snižuji.
Skrytá tajemství Prahy
David Černý
Autor dokázal publikovat pro mě nové informace popř. mně známé informace, ale zasazené do zajímavých souvislostí. Fotografie jsou také přínosné. Jedinou pro čtenáře diskutabilní skutečností je výše prodejní ceny vzhledem k nevelkému rozsahu knihy. Naštěstí byla výrazná slevová akce. Poctivé 4+ hvězdičky. Když odhlédnu od ceny, zaokrouhluji na 5.
Války růží: Střet Lancasterů a Yorků (1455–1485)
Pavel Vodička
Až když jsem tuto knihu přečetl podruhé a mezitím ještě další 4 knihy o Válce růží, tak se začínám orientovat ve složitých příbuzenských vztazích Yorků, Lancasterů, Beaufortů, Tudorovců a dalších rodů. Ono přes všechnu snahu autorů v knihách vylíčit vše správně ve shodě s fakty a přitom jednoznačně, srozumitelně a pokud možno ještě čtivě, je docela oříšek (mj. i kvůli hodně častým výskytům stejných křestních jmen Richard, Jindřich, Eduard, John a kvůli tomu, jak tituly vévodů a hrabat přecházely mezi jednotlivými rody). Pavlu Vodičkovi se to docela povedlo, i když pak je ještě omezení na straně čtenářovy schopnosti porozumět a jeho paměti :-). Kniha se věnuje líčeným dějům chronologicky a komplexně se snahou dopídit se důvodům jednání jednotlivých postav. Co si nejen z této knihy o Válce růží "odnáším", že Richard III byl podle všeho skutečné osoba jdoucí přes mrtvoly a to v daleko větší míře než bylo obvyklé v násilnickém pozdním středověku. Nechápu tvrzení a snahy některých autorů a Richard III Society o rehabilitaci Richarda III. Přitom fakta, pokud pro něco svědčí, tak pro to, že Richard III byl skutečně bezskrupulózní jedinec a Shakespeare se v případě líčení jeho charakteru blíží pravdě. Dokonce i to, že byl Richard III do určité míry znetvořený, odpovídá pravdě, neboť měl skoliózu (samozřejmě toto není vada charakteru a samo o sobě to nemůže zhoršovat náhled na osobu Richarda III.). Na závažnější chyby jsem v knize nenarazil, několikrát se vyskytlo, že autor při líčení dějů "nepřetočil" kalendář, takže čas postupoval např. září 1456, listopad 1456, prosinec 1456 a pokročovalo to únor 1456 místo správného 1457. Ale naštěstí se vždy záhy vyjasnilo, jak to má být. Celkově za 4,5 hvěydičky, vzhledem k tomu, že Válka růží je moje "srdcovka", zaokrouhluji nahoru.
Sucho
Jane Harper
Kniha se dobře četla, barvitě vylíčená atmosféra i věrohodné charaktery postav. Jen mi trochu vadilo, že některá retrospektivní líčení minulých dějů (psána kurzívou) nejsou psána z hlediska žijících postav a jsou takovou do textu nezapadající "berličkou". Naštěstí se to netýká všech těch odstavců psaných kurzívou. Ale zase ten nesmyslný "moderní akční závěr". Takže zachráncům se jako deus ex machina v rukou objevují bundy, i když před tím žádné bundy neměli a to ani na sobě. A policista těsně před tím v ruce držel pistoli a Falk neměl v rukou nic. Za tenhle nesmysl místo pěti hvězdiček čtyři.
Synové boha Slunce
Eva Farfánová Barriosová
Rozhodně zajímavá kniha, hodně věcí pro mě bylo nových. Problémem je, že v knize nejsou žádné pořádné mapy, na kterých by si čtenář mohl přesně "promítat" informace, které právě čte. Ty jednoduché mapky, které v knize jsou, jsou téměř nepoužitelné. Takže čtenář nevidí ani vzájemné polohy jednotlivých krajů, ani plány měst. Dalším problémem je, že v druhé polovině knihy se docela často vyskytuje, že obsah jednoho odstavce je z bez viditelného důvodu jen trochu jinými slovy zopakován ob odstavec dále, někdy dokonce v odstavci bezprostředně následujícím. To by měl odhalit editor a zajistit u autora změny v textu. Přitom mně nevadí, pokud některá fakta byla uvedena např. v kapitole o politice a pak zopakována v jiné kapitole např. o náboženství. Takovéto zopakování naopak pomůže pochopit vzájemné souvislosti, jak např. určitý jev měl současně vliv na vícero oblastí života Inků a jak tedy některé společenské a státní záležitosti byly provázané. Celkově dávám 3,5 hvězdičky, zaokrouhluji nakonec dolů, ty mapy a plány opravdu chybí.
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Četl jsem na výzvu své šestnáctileté dcery, která tvrdila, že přečtu maximálně 100 stran :-). Většinou knihy jsem byl ale příjemně překvapen. Pečlivým prokreslením atmosféry mi to místy připomínalo dobrodružné knihy mého dětství :-). Je pravda, že dějových linek bylo dost, ale při udržení pozornosti a častém nahlížení do mapy v knize se dají sledovat. První cca 3/4 jsou skutečně dobré, z hlediska logiky děje mám v podstatě výhradu jen k útěku Lotha z Yscalinu, kdy není konzistentní to, že draci jsou vylíčeni tak, že vidí všechno, co se v království "šustne", a přesto se najednou dcera krále dokáže s Lothem sejít přímo v paláci a Lothovi pomoci. Poslední čtvrtina už v některých ohledech působí trochu odbytě, např. u některých rozhovorů Tane a Ead se ztrácí, kdo zrovna mluví, nebo je divné líčení, jak si Bezejmenný nakonec v podstatě nalehl sám na meč (možná to je o překladu). Hraniční je líčení vztahů Ead se Sabran a Roose a Jannarta z hlediska explicitnosti (ale vzhledem k věku předpokládaných čtenářek budiž). Aby to ale nepůsobilo tolik LGBTI, mohl být více vykreslen vztah Margret a Thariana. Na druhou stranu mě positivně zaujalo, že Ead a Sabran spolu rozebírají a uvědomují si, že kvůli jejich vztahu se nemohou sobecky vykašlat na své povinnosti vůči království a převorství. Také je důležitý motiv, že nejde bezmezně odpouštět vše včetně sebezávažnějších provinění, ale, pokud se někdo vážně provinil např. zradou mající za následky smrti nevinných, musí následovat trest a to u takových závažných proviněních i trest smrti (jako nejen v klasických pohádkách). Rozhoduji se mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec dávám za 4, když jsem četl na výzvu dcery a pak jsme o knize spolu diskutovali :-).
Vraždy v Canterbury
E. M. Powell
Výrazně lepší než předchozí díl. Překlad přesto místy trochu "drhne". I zde závěr překotný, ale na rozdíl od předchozího druhého dílu nepůsobí odbytě. Ten závěrečný zvrat je také z mého hlediska uvěřitelný. Takže s přimhouřením oka 5 hvězdiček.
Vraždy v klášteře
E. M. Powell
V porovnání s prvním dílem se mi tato kniha líbila méně. Jednak se mi zdál nedotažený překlad. Jako by chyběla finální kontrola celého českého překladu, takže některé pasáže ne že by si přímo odporovaly, ale "drhnou". Např. sloveso poznat je nejdříve použito způsobem odpovídajícím významu seznámit se, uvidět poprvé a teprve za "chvíli" se ukazuje, že došlo k poznání ve smyslu rozpomenutí se na dotyčnou osobu. Někdy není jasné, kdo v rozhovoru zrovna mluví. Někdy Stanton a Barling při rozborech situací najednou mluví o jiných intenzitách některých prožitých dějů, než jak skutečně probíhaly o několik stran dříve. Co zřejmě je už problémem originálu textu, že události ke konci knihy se odehrávají až moc překotně, kniha zde působí odbytě. Slabší 4 hvězdičky. Na Jméno růže od U. Eca odehrávající se také v klášteře to nemá.
Králova spravedlnost
E. M. Powell
Výborná detektivka. Košatý děj, který čtenáře hned zaujme a čtivý je od začátku do konce. Přitom v ději nejsou nelogičnosti, vše na sebe pěkně navazuje. Až v úplném závěru došlo k "zakuckání", kdy při popisu závěrečného souboje neodpovídá Stantonův závěrečný úspěšný útok na vraha tomu, jak byl těsně před tím Stanton vrahem paralyzován, a zároveň jak při souboji "za roh" vidící vrah najednou útočícího Stantona neregistruje. Přitom by stačilo upravit cca 3-4 věty. Ale byl to jediný zádrhel, na který jsem narazil a beru to v tomto případě jen za formulační chybu (možná i překladu ?). Také překlad (až případně na popis toho závěrečného souboje) je výborný. Dávám tedy celkově zasloužených 5 hvězdiček.
Mnišská kápě
Ellis Peters (p)
Děj v tomto díle se přehnaně táhl (přitom knihy s pomalejším dějem, kde má čtenář více času se vžít do atmosféry příběhu, mám rád). Velmi záhy přicházeli do úvahy pouze dva lidé jako pachatel. To rozuzlení s potrestáním pachatele a rozřešením pro něj od bratra Cadfaela bylo podivné. Místy pokulhávala kvalita překladu (opět jiná překladatelka).
Průvodce pražskou archeologií - Památky známé, neznámé i skryté
Ivana Boháčová
Jedním slovem: skvělé.
Doplněno: Teď jsem zjistil, že se svým komentářem nejsem vůbec originální :-).
Skleněný muž
Anders de la Motte
Už jsem se chtěl radovat, že v knize není žádný podstatný logický renonc, ale na poslední chvíli ho autor dokázal vytvořit. Aby Leo během několika málo desítek minut dokázala sehnat vrtulník se zásahovou jednotkou, když předchozí akce zásahové jednotky byla skončena a tým rozpuštěn před několika hodinami a navíc se v tu chvíli nacházely kdovíjak daleko od místa problému, tak to nedávalo smysl.
Jinak to celkem šlo, ale vadily mi moc krátké kapitoly. Než jsem se pohroužil do četby a naladil na aktuální děj, byl konec kapitoly a skok jinam. Při četbě Pána hory jsem tento dojem neměl. Teď jsem ovšem nahlédnutím do knihy Pán hory zjistil, že délka kapitol je v obou knihách počtem stran srovnatelná. Proč tedy ten diametrálně rozdílný pocit z četby? Zásadní rozdíl mezi oběma knihami je, že Skleněného muže napsal autor tak, že pachatel je známý už okolo konce první třetiny knihy. De la Motte se totiž pokusil napsat hlavně thriller a na klasickou detektivku v podstatě rezignoval. A výsledek není to pravé ořechové. 3,5 hvězdičky, kvůli tomu renoncu s vrtulníkem zaokrouhluji dolů.
Hrobník a dívka
Oliver Pötzsch
Bohužel i zde je druhý díl série znatelně slabší než první, podobně jako u autorovy série Katova dcera, a to z následujících důvodů:
- Jedním z problémů jsou prvoplánové „woke“ přílepky ohledně rasismu jako vystřižené ze současných pamfletů. Aby mi nebylo špatně rozuměno, to zahrnutí „cestujících domorodých vesnic“ do děje je úplně v pořádku, to se skutečně tehdy dělo, a bylo to špatně. Ale je urážkou čtenáře a „zmrzačením“ textu, pokud jsou do textu opakovaně „plácnuta“ současná progresivistická téměř fanatická prohlášení. Když jsem pak četl autorův doslov, bylo to jasné - tam se prvoplánově vyjádřil (dobře, v doslovu dejme tomu) a z nějakého důvodu to pak v podstatě opakovaně překopíroval do textu jako „myšlenky“ Julie. Přitom kdyby si to autor odpustil, tak samotné vylíčení toho, jak ty presentace „domorodých vesnic“ fungovaly a jak se někteří lidé chovali, by mluvilo samo za sebe. Navíc zahrnutí homosexuálních vztahů je do příběhu zahrnuto zcela organicky (a neznamená to, že by se autor proti tomuto jevu z hlediska současnosti negativně vymezoval).
- Mám problém s líčením charakteru Julie. Její charakter je vysvětlitelný snad pouze za předpokladu, že je schizofrenička a v jedné z identit „tvrdá“ žena a zdatná manipulátorka. Na jednu stranu v některých chvílích "uzlíček nervů", na druhou stranu její vztah k dceři nijak neovlivňuje, že její dcera byla počata znásilněním. Na jednu stranu nejistá v práci a prahnoucí po lásce, na druhou stranu vyhledává smyslné tancování a zpěv, jedno s kým. A Leovo chování si Julie manipulativně „tvaruje“ do podoby, kterou sama chce, takže Leo kvůli ní osvobozuje vězně (tady se ještě Leovy pohnutky a konání dají pochopit, domorodec je nespravedlivě držen v cele a mučen), ale Leo také bezostyšně na popud Julie krade důkazní materiál a zpeněžuje ho (spíš by dávalo smysl, když by Leo pro daný účel použil štědrou apanáž od maminky). Julie také bez uzardění začíná fotit plošně klienty „bordelmamá“, u které bydlí, aby ta je mohla vydírat. Pak se najednou Julie charitativně, empaticky a nezištně zajímá o hrobníkovu schovanku Annu.
- Vylíčení jedné ze závěrečných scén je nerealistické. Hrobník hodí proti obličeji vraha láhev s lučavkou královskou, která se rozbije. Budiž, pokud by se jednalo o zásah do tvrdého čela, je to v principu možné. Ale pak by musela rozstříknutá lučavka s agresívními výpary ovlivňovat dění a jednání i ostatních osob vyskytujících se v tom omezeném prostoru, ale ono „nic“......
-Zážitek z knihy pokazí i to, že autor (překladatel?) je schopen poplést křestní jména u jedné z postav nebo zaměnit Julii za Annu hned na prvních stránkách knihy. Pak už je to dále v pořádku, ale proč to nejde uhlídat ze sta procent?
Jak tedy knihu zhodnotit souhrnně? Pokud by autor cíleně líčil Julii jako schizofrenní vysoce manipulativní osobnost směřující v dalších dílech k zločinecké kariéře, ke zničení Lea a úplnému rozdvojení osobnosti, a po opominutí těch prvoplánově woke aktivistických přílepků ohledně rasismu, tak 3,5 hvězdičky. Pokud je autorovou snahou líčit Julii jako jednoznačně pozitivní empatií přetékající a nezištnou postavu a měl bych do hodnocení zahrnout i ty přílepky, tak odpad. Po zprůměrování tedy slabší dvě hvězdičky. Přitom i u této knihy se ukazuje, že autor umí psát, některým částem se nedá nic vytknout, ale kniha je celek, do kterého musí všechny pasáže po všech stránkách správně „zapadat“. Když o tom tak uvažuji, připadá mi, jako by autorovy knihy navazující po prvním díle série (u Katovy dcery i Hrobníka), byly vytvořeny AI a výsledek už nebyl odladěn autorem-člověkem.
Hrobník
Oliver Pötzsch
Připojuji se k pozitivním komentářům. Jen doufám, že to nebude u dalších dílů této série jako u série Katova dcera - po prvním výborném dílu další díly s přemírou nelogičností. Nakonec i zde jsou dvě nelogičnosti, ale naštěstí bez sebemenšího vlivu na děj a je to vždy záležitost jen dvou navazujících odstavců. Leo nikdy nejel na kole, přesto bez problémů vyskočí dokonce na kostitřas s velkým předním kolem a bez problémů jede. Vzhledem k tomu, že se jedná jen o klidný přesun na velkém ústředním hřbitově, z hlediska děje to klidně mohlo být tak, že si u opřeného kostitřasu povzdechne, že na něm neumí jezdit, a šel by pěšky. A jednou, když přijde Leo za patologem, sedí tam v čekárně hrobník, že před chvílí přišel, a pak najednou patolog říká, že tam je hrobník od dopoledne.... 4,5 hvězdičky.
Bohemané: Prvních tisíc let českých dějin
Jan Hrdina
Svým způsobem přehledová středoškolská učebnice keltského, germánského a nejstaršího slovanského osídlení v Čechách a na Moravě. Ale to nemyslím nijak negativně. A co se týká keltského a germánského osídlení, takto souhrnný a komplexní a přitom ne přehnaně komplikovaný popis jsem četl poprvé. Výborné byly např. citované pasáže ze starých kronik týkající se nejen prostoru Čech a Moravy, ale také přiléhajících oblastí, někdy i vzdálenějších (v období Keltů, Germánů a sterého Říma). Kniha by se určitě obešla bez pokusů o popis možných alternativních dějin, pokud by se historie ubírala jiným směrem. Naštěstí to byly asi jen 2 nebo 3 případy. Hodila by se časová osa, hlavně u Velké Moravy a státu Přemyslovců, mj. z hlediska času vzniku dochovaných písemných pramenů v porovnání s časem historických událostí, aby bylo vidět, do jaké míry se jednalo o soudobé záznamy. Přivítal bych propracovanější část o Bořivoji I. Působí divně, že jednou se tvrdí, že jeho křest byl v roce 877, jednou v 884, jednou před 884 a jednou v rozmezí 874-884. I když záznamy neumožňují jednoznačné stanovení, chtělo to kriticky zhodnotit dostupné prameny a na základě zhodnocení známých faktů učinit závěr, který by byl ve všech částech knihy stejný. Překvapilo mě, že v knize není rozebrán kronikářský záznam o přepadu početného českého svatebního průvodu na Velkou Moravu. Také mě překvapilo tvrzení, že existuje kronikářský záznam o smrti Vratislava I. v bojích s Uhry. Vzhledem k tomu, že tato informace není všeobecně známa (narazil jsem na ni poprvé), bylo by zajímavé se u ní také "zastavit".