saruse
přečtené 295
Nejlepší pro všechny
2017,
Petra Soukupová
Moje první Soukupová. Bylo toho specifického stylu na mě trochu moc, je docela náročné číst myšlenkové pochody hrdinů jeden za druhým a jejich ublíženosti a uraženosti a křivdy a nedorozumění, ale i strachy a radosti a naděje... Nastavuje to zrcadlo i vlastním příhodám a prožitkům. Ale rozhodně si nominaci na Magnesii Literu zasloužila.... celý text
Volání Kukačky
2014,
Robert Galbraith (p)
Takhle dlouho jsem žádnou knížku nečetla - skoro tři týdny! Už bych ji skoro odložila... ale ten styl vyprávění se mi líbil. Nicméně byla to nuda. Moc rozvleklé. Seškrtané by to možná mělo větší švih. Taky jsem v této rozvleklosti jen špatně odhalovala nějaké indicie, nepřicházely nápady, kdo a proč by mohl něco spáchat a vůbec jsem nebyla napnutá. Takový zvláštní detektivní román. Víc román, než detektivní. :-) Ale chtěla jsem od autorky znát i něco jiného než Pottera. To jsem si splnila. Pro ilustraci to jednou provždy stačí. :-)... celý text
Nedosáhneš na dno
2017,
Pavel Sekyrka
Dočetla jsem. Ale moc mě to neoslovilo. Dráždila mě Kristýnina "blik blik". ;-) A celkově ten styl psaní a některé obraty, nad jejichž smyslem jsem musela dlouze zapřemýšlet: "... chytla pevně její neprokrvené chladné ruce do svých nehybných prstů a propletla je se svými..." Ale myšlenka knihy výborná, méně obvyklý pohled na holocaust z jedné, ale i ze druhé strany. Jen jsem asi moc náročná na styl, na čtivost a vysokou kvalitu práce s mou milovanou češtinou. :-)... celý text
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
"Do tmy" bylo méně dějové, s méně postavami - alespoň si to tak vybavuji, jako nekončící sled skoro halucinogenních obrazů a zážitků poněkud podivínské hlavní hrdinky. Přesto jsem se nemohla odtrhnout. Takže od "Ke dnu" už vůbec ne! - a strašně mě mrzelo, když mi zbývalo pár posledních stránek. Vpily se mi pod kůži postavy, pohledy do jejich psychiky, jejich soužití s ostatními... Nádherně napsáno. Neumím ani vystihnout, čím vším mě kniha tak silně vtáhla. Nominuji na Knihu roku.... celý text
Ztracené světlo
2017,
Jill Santopolo
Zajímavě napsáno. Zatím jediná kniha, kterou jsem četla na téma teroristického útoku na Dvojčata. Je to takové hodně americké, ale opravdu zajímavě a čtivě napsané.... celý text
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
Oproti Haně toto bylo ještě víc bohaté na generace, na postavy, na děje... Někdy jsem se opravdu ztrácela. Také styl u Hany už je vyzrálejší než u Hotýlku. Ale přesto se to četlo dobře, svižný styl, obdiv k autorce, že při takovém bohatém ději měla vše vypracováno do nejmenších detailů v životopisech všech postav :-) a také mě dostala ústřední myšlenka: Václav si jen tak žije, myslí si, že žije a nechává žít, nic nikomu nedělá, nic nezavinil a ke všem se chová nejzodpovědněji, jak to jde. Přitom my čteme a děje a postavy se prolínají a vše vidíme tak nějak jinak než Václav... I zdánlivě klidný život může divoce hýbat jinými kolem sebe.... celý text
Hračkář
2017,
Liam Pieper
Někdy trochu dlouhé a krkolomné věty a slovosled, musela jsem se vracet a číst znovu, abych pochopila smysl. Pasáže ze současnosti mi taky přišly někdy moc rozvleklé. Ale to jsou asi jediná drobná mínus. Jinak mě obtěžovalo vaření, chození do práce a na nákupy... protože jsem chtěla číst a číst a číst a dozvědět se, jak to celé dopadlo! Z komentářů tady na DK jsem věděla, že závěr bude překvapivý, ale toto mě opravdu nenapadlo! Cítila jsem se podvedená!! - ale v dobrém, jakože WAU!!! A z dalších komentářů jsem věděla, že líčení Osvětimi bude síla. Byla... :-( odkládala jsem knihu, dávala přestávky, vydýchávala, bylo mi opravdu nevolno... Je to prostě silný příběh. Syn byl den poté, co jsem knihu začala číst, se školou v Osvětimi. Jeho líčení se mi s příběhem úplně prolnulo, protože průvodce ty osmáky a deváťáky nešetřil a předložil jim všechna fakta a všechny hrůzy. Myslela jsem, že mě v tématu holocaust už nic nepřekvapí, ale jo. Skvělé!... celý text
Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
2009,
Petra Dvořáková
Myslete na děti!
2015,
Ian McEwan
Můj první McEwan. Jediný jistě nezůstane. Žádné lehké čtení - tématem, jazykem, soudními výrazy, ani odkazy na literaturu, hudbu atp. Vše od čtenáře vyžaduje maximální pozornost a přemýšlení. Ale odměnou je čtenářský zážitek a častý pocit splynutí s myšlenkovými pochody hlavní hrdinky... "Jen mlhavě si uvědomovala, že po návratu na ni cosi čeká, protože to leželo kdesi hluboko pod ní, cizorodá skvrna na důvěrně známé krajině. Možná tam ani nebyla, možná to nebyla pravda."... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Není víc hvězdiček? Tak sto? I to by asi bylo málo. Tato kniha je naprosto úžasná. Dějem. Strohostí, stručností, věcností, ale zároveň barvitostí vyprávění. Psychikou postav, které procházejí nelehkými situacemi a vždy domýšlejí, jaký bude mít vše dopad na jejich blízké. Ztotožníte se, zapřemýšlíte si, lehce si nad takovým vyprávěním představíte, že byste na místě těch postav mohl(a) být právě vy. Kniha, v níž je o koncentračním táboře sotva pár stran, přesto tak silně napsaných, že vás to doslova zmrazí. Ne kvůli syrovému popisu strašlivých (a podle mě nikdy neodčinitelných a nevymazatelných!) hrůz, ale kvůli zachycení atmosféry. Té strašné atmosféry ponížení, bezcennosti a destrukce... kterou "lidé" s pocitem nadřazenosti připravili lidem. Rodinný vícegenerační příběh, který se pohybuje během vyprávění v několika časových rovinách, přesto nebudete mít pocit, že se ztrácíte, naopak budete mít o to větší chuť už vědět, jak to do sebe nakonce "zacvakne". Zacvakne to tak, že jen vydechnete "ne, to přece ne...". Kolik viny, která není úmyslnou vinou!, si může jedna citlivá žena připustit a trápit se jí. "Hana" je skvělá. Postava i kniha.... celý text
Malinka
2017,
Dita Táborská
Tak takovou prvotinu bych teda taky chtěla napsat... ;-) Jak se to stane, že někomu slova a věty tak krásně a čtivě plynou, že tak vystaví a vygraduje příběh, že tak vykreslí a přiblíží postavy, že některé milujete, některé nenávidíte, některé litujete... ale o všech do jedné nutně potřebujete vědět, jak to s nimi dopadne? Znám se s lidmi, kteří jsou pěstouny nebo děti adoptovali, znám se tudíž i s adoptovanými dětmi, které mají za sebou leccos. Je to tak, jak prožívá hlavní hrdinka Malka v Malince: biologická příslušnost je tak silná, ať už byly na začátku jakékoliv "sračky", neštěstí, nechtění, trestné činy, ubližování... prostě každý z nás potřebuje vědět, odkud vzešel a co jeho příchod na tento svět provázelo a kdo s ním byl a jak to celé bylo. Ve fungujících rodinách se to od rodičů dozvíme a příběhy si hýčkáme a předáváme je pak vlastním dětem. Adoptovaní se potřebují dopídit, potřebují tu "černou díru" těmito zjištěními zaplnit. Pokud jsme to nezažili, nedá se to smést větou - co pořád chtěla, já ji nechápu, co furt řešila?? No přesně toto. Odkud jsem přišla a kam jsem patřila? Takže je mistrně v knize popsáno, jak tím adoptovaní můžou "prudit", ale zároveň mistrně popsáno, jak si nemohou pomoci a prostě to takto musí cítit a chtít. Nejen styl, ale i psychologii postav má Dita Táborská na jedničku s hvězdičkou. :-)... celý text
Dobré duše
2017,
Irena Obermannová
Tak nevím... Detektivka, dobře, takže beru neobvyklé prostředí zpustlé sklárny i tu pec (trocha morbidnosti ve stylu Nesba). Ale co ta hlavní hrdinka a její "zestránkynastránku" přerod v kamarádku a psychoanalytičku celého širokého okolí - tedy jí neznámého městečka? Najednou je z uzavřené panikářky, kterou vykolejí, když jí někdo řekne dobrý den, diskutérka, která vytáhne z neznámého člověka jeho nejniternější myšlenky a pohnutky. To mě trochu rušilo. Zároveň mě to dráždilo natolik, že jsem prostě chtěla vědět, jak se to celé vyvrbí. (Takže možná šlo o výborný spisovatelčin záměr a tah. ;-) ) Ovšem konec... - jednak byl dialog vraha se šachistkou v peci nudný (i když paradoxně odhaloval, kdo, kdy, jak a proč vraždil) a druhak myslím docela přitažený za vlasy - bavit se poklidně s vrahem, který mě drží v rozehřívající se sklářské peci... ?? Jde to vůbec? Mohli by se takoví dva, jeden uvnitř a jeden venku, přes silné zdi jistě bytelné pece vůbec slyšet? A ten uvnitř - opravdu by mohl zachovat takhle chladnou hlavu (i v tom vedru), když ještě pár stránek před tím byl schopen utéct z důležité šachové partie kvůli nervům z první vraždy v městečku? Věru zvláštní kniha. Taková obermannovština. :-)... celý text