schuplik
přečtené 663
Meč osudu
2011,
Andrzej Sapkowski
Druhá kniha povídek o Geraltovi se mi líbila víc než ta první. Už jen proto, že v tomto souboru už je Sapkowski jednou nohou nakročen do románové ságy. Všechny povídky mají něco do sebe, jaksi trpký humor který k zaklínači prostě patří, mi vyvolával úsměv na tváři téměř neustále. Jediné co se mi na knize nelíbilo, byla poslední povídka, která je (nejen) podle mého názoru lepší číst až po dočtení celé série. Je to takový epilog celé ságy a v téhle knížce působí jak pěst na oko. Já i přes doporučení četla hned a trochu toho lituji.... celý text
Anihilace
2015,
Jeff VanderMeer
Na Anihilaci jsem se celkem těšila, protože mám ráda "divné" vyprávění a myslela jsem, že negativní hodnocení některých ostatních čtenářů je právě z toho důvodu. Omyl. I když podivné vyprávění tu je a námět sám o sobě není vůbec špatný, kniha pro mě byla prostě nudná. Nudná z toho důvodu, že postrádá jakékoliv tempo a posun příběhu od začátku do konce je takřka nulový. I když se jedná o trilogii a čtenář nemůže čekat odpovědi na všechno, tak by se mělo vysvětlit alespoň něco, aby se bylo čeho chytnout. Takhle jsem celou dobu čtení přemýšlela nad tím, kdy se dozvím alespoň něco nového než to, že nikdo z výpravy nic neví. Plánuji se kouknout na film, protože mě zajímá, jak je kniha, která jako by příběhově stála na místě, zpracovaná do téměř dvouhodinového filmu.... celý text
Ukradené modlitby
2014,
Jennifer Clement
Kniha je skvělá kvůli tomu, že se autorka rozhodla zobrazit krutou realitu v níž žijí ženy (nejen) z Mexika. Bohužel se to všechno neděje jen na stránkách této knihy, ale i ve skutečném světě. Proto je podle mě kniha velmi důležitá. Co mi ale kazilo dojem byl styl vyprávění. Ladydi mi přišla (až na pár míst) jakoby netečná vůči tomu všemu, co se v knize dělo. A ačkoliv to mohl být záměr autorky, tak jsem se kvůli tomu nemohla do knihy pořádně ponořit a kvůli tomu je hodnocení tak nějak uprostřed. Upozornění na noční můry, které Mexické ženy prožívají dnes a denně, je perfektní, ale bohužel mi nesedl styl psaní.... celý text
Poslední přání
2011,
Andrzej Sapkowski
Setkání s knižním Geraltem pro mě bylo stejně příjemné jako to herní. Do knih jsem se pustila hned po dohrání prvního dílu Zaklínače, protože mi Geralt jako postava neskutečně sedl svým chováním a smýšlením. Knižní předloha mě vůbec nezklamala a já si svět Zaklínače ještě více zamilovala. Nejdřív jsem se bála toho, že ve formě povídek nebude mít příběh takový šmrc, ale opak byl pravdou. Povídky jsou příjemně propleteny dohromady tou jednou na pokračování a tak příběh pěkně plyne a člověk se nemusí bát, že se v příběhu ztratí. Celkově styl vyprávění, humor (ten hlavně), morálně šedá postava Zaklínače, otravný Marigold a další postavy, to všechno mě vtáhlo do děje a kniha opravdu rychle ubíhala. Rozhodně fantasy, které si opravdu zaslouží tak velkou přízeň čtenářů.... celý text
Příchod tmy
2011,
Lynn Flewelling
Tempo druhého dílu je dle mého rozhodně lepší než v prvním. Hlavní dějová linka je v celé knize a ne jen v druhé polovině jako to bylo u prvního dílu. Diskuze o pochopení vlastní sexuality je rozhodně přítomná, ale je to napsané citlivě, takže to rozhodně nezašlape hlavní příběh do země. Nějaká romantika je v knize pouze podkreslující element. Jediné části knihy, které mě moc neoslnily, byly ty z pohledu Beky. Ačkoliv chápu, že jsou v knize opodstatněné, tak mě trochu nudily a rušily mě ve chvílích, kdy prokládaly celkem napínavé kapitoly z pohledu ostatních postav. Po tomhle dílu mi všechny postavy přirostly víc k srdci a jsem zvědavá jaké další příběhy je čekají.... celý text
Štěstí ve stínech
1999,
Lynn Flewelling
Štěstí ve stínech mě podle mého očekávání bavilo. Je pravda, že první polovina knihy je trochu úmorná všemi těmi legendami, příběhy o světě a různých královstvích. Ze začátku jsem se nemohla pořádně začíst a v příbězích jsem se trochu (víc) ztrácela. Kdyby v knize byla nakreslená mapa, tak bych se určitě orientovala mnohem lépe. To je asi to jediné, co knize můžu vytknout. Jinak mě trochu pomalejší děj bavil, všechny hlavní postavy mi byly sympatické a po dočtení konce jsem zvědavá, co s nimi bude dál.... celý text
Faja
2017,
Petra Stehlíková
I druhý díl Naslouchače se četl jedním dechem. Autorka si s dějem vyhrála a nic neuspěchala, za což jsem opravdu ráda. Čtenář může postupně nasávat atmosféru a poznávat jednotlivé postavy. K čemuž se váže moje další obrovská pochvala autorce, že jednotlivé členy pětadvacítky představuje pomalu a stále připomíná jejich charakteristiky, protože jinak bych si opravdu neměla šanci zapamatovat 25 různých postav. I já doufám, že se nejedná o trilogii, ale že knih bude mnohem více. A taky doufám, že se co nejdříve dočkáme třetího dílu. :)... celý text
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
Díky ČD a pravidelnému zpoždění na trase Brno-Praha jsem tuto knížku přečetla skoro celou během jediného dne. Prozíravě jsem si na nádraží z knihovny přes internet vypůjčila eknihu a dalších 6 hodin na cestě domů jsem čučela do mobilu a četla. To ale není podstatné. Podstatné je to, že mě kniha nesmírně bavila. Abych byla upřímná, českou literaturu nevyhledávám, a když už na něco narazím, většinou to pro mě končí zklamáním. Naslouchač se ale bez problému vyrovnal mým oblíbeným zahraničním titulům. Skvěle propracovaný svět, a i když je to pro někoho může být nudnější kniha kvůli postupné výstavbě světa a postav, tak já jsem tohle právě ocenila. Je mnohem lepší číst knihu, která sice není pořád plná akce, ale má propracovaný příběh a svět, než číst akčňák, kde mají všechny postavy charakter jak vystřižený z telenovely. Kniha se četla opravdu rychle a já byla stále zvědavá kam mě život Ilen zavede. Ocenila jsem, že příběh Ilen je vyprávěn od jejího dětství po dospívání. Všechny ostatní postavy byly taky super a já věřím tomu, že v pokračování se o každém dozvím víc. Moje nadšení totiž rozhodně neskončilo dočtením tohoto dílu. :)... celý text
Praha noir: čtrnáct povídek předních českých spisovatelů
2016,
* antologie
V úvodu knihy je zmíněno, že některé povídky z kolekce se k žánru noir váží velmi volně. Spíše by bylo záhodno zmínit, že se ze sbírky většina povídek žánru vůbec nedotýká. Z knihy bych do titulového žánru zařadila možná dvě nebo tři. Ostatní šly kolikrát úplně mimo. Rozhodně nemůžu říct, že jsem trvala na povídkách striktně z tohoto žánru. Na druhou stranu jsem ale čekala zajímavé, čtivé příběhy. Něco, co by mě trochu donutilo prozkoumat další tvorbu českých autorů, co přispěli do této sbírky. Bohužel. Drtivá většina příběhů byla nezáživná, bez zajímavého průběhu i konce. Několikrát jsem při čtení začala i trochu bloumat, jelikož mi příběh nedával moc smysl. Oddíl knihy: Praha magická bych úplně vynechala. Z celé sbírky se mi opravdu líbila jen jedna jediná povídka. Zbytek pro mě byl těžký průměr až podprůměr. Bohužel.... celý text
