Seditka
přečtené 38
Trhlina
2016,
Jozef Karika
Kniha, která ve mně zanechala trhlinu...doslova. Dlouho jsem odolávala mediální masáži, odvracela tvář od výkladních skříní knihkupectví a spěšně otáčela listy periodik uvádějících žebříčky bestsellerů. Z Tribeče jsme se vrátili pár měsíců před tím, než vyšla v českém překladu. Na druhou stranu bych jí ráda otevřela a zjistila, co se tam vlastně stalo. A pak si ke mně našla cestu oklikou...a roztrhla mě ve dví... Po dočtení jsem zůstala rozpolcena mezi racionálním pohledem proloženým skepsí a mezi obezřetností s pochopením pro něco, co je mimo tenhle svět. Forma mě neohromila, staví spíše na autentičnosti výpovědi se všemi jejími pastmi...příliš rozvleklý děj, neustálé čekání až se něco stane a chaotické vykreslení děje. Pro mě jako čtenáře platí nepřímá úměra...čím více fetu, tím méně věrohodnosti. Z toho také vyplývá stěžejní otázka, jestli je tohle jen dobře vymyšlená fikce, nebo má opravdu reálný podklad. Většinou stačí málo a příběh si pak začne žít svým životem. A pak je tady ta druhá strana...ten reálný podklad, který si člověk dá do souvislosti až tehdy, když se z Tribeče vrátí a zjistí, že o tomhle pohoří někdo něco napsal. A moc dobře ví, kde je Černý hrad a kde je ta maringotka, protože přesně v těhle místech se naše parta stihla během deseti minut poztrácet sobě navzájem. A z toho lehce mrazí v zádech...... celý text
