Selket
přečtené 571
Extáze: Román o Almě Mahlerové
2018,
Mary Sharratt
Postavy jsou vykresleny velice realisticky, vyprávění vtáhne do děje a ke konci hezky vygradováno vybranými událostmi. Příjde mi, že tím, které období ze života Mahlerové autorka vybrala, její románovou verzi určila pouze Mahlerovou přítomností a nic víc, to na mě působí poněkud depresivně. Nemůžu nesrovnat s nedávno čtenou Galou Dalí, která je pojatá z poněkud jiné strany a nevyhnula se ději postaveném na finančních záležitostech, jak to občas u biografických knih bývá. Mimochodem všimla jsem si (a není to problém jen téhle knihy), že v poslední době mají korekce dost problém rozlišovat slova Jeho a Svoje a nechávají je tam tak pitomě, že člověk občas ani neví, co tím chtěl autor vlastně říci.... celý text
Pan Pondělí
2005,
Garth Nix
Taková hezká jednohubka se spoustou malých odkazů, které zaujmou i dospělé čtenáře. Vlastně jsem ani nečekala, že se mi to bude tolik líbit - první díly bývají vždycky trochu rozpačité. Trochu škoda, že jsou vedlejší postavy málo vykreslené na úkor světa kolem. Ten mi svojí náladou připomněl něco od Gaimana, nebo Knihu ztracených věcí, ovšem prvoplánově pro děti.... celý text
Malý vetřelec
2010,
Sarah Waters
Kniha podle mě nepřinesla nic moc nového. Stylem zapadne do poválečné tvorby, kterou se autorka rozhodla okořenit velice průměrnou duchařinou, té podle mě dost uškodilo to, že je zmíněna naplno už v anotaci. Občas autentická atmosféra mě ale moc nevytáhla z nudy, kterou knížka spojovala pár napínavých momentů. Hlavního hrdinu jsem z nějakého důvodu nemohla vystát, stejně jako neustálé opakování.... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Skvěle to ubíhá. Líbila se mi provázanost, lehký humor, autentičnost dialogů (kterou dost často u českých autorů postrádám) i závěrečné napínání. Ve středu knihy jsem si vzpomněla na Murakamiho a jeho Norské dřevo i zmiňovaný Afterdark. Určitě si od Cimy přečtu i další knihy, pokud je vydá.... celý text
Páté roční období
2018,
N. K. Jemisin (p)
Knihu jsem si chtěla přečíst na základě dvou věcí: je to fantasy a část je psána ve druhé osobě. Dostala jsem ale mnohem, mnohem, mnohem víc! Dostala jsem úžasně vrstvený příběh se skvělými nápady a dobře poschovávanými sci-fi prvky (skoro bych si toho v půlce knihy nevšimla, kdybych nedávno nečetla Vesmír plný umění). Autorka pracuje se čtenářem tak, aby nebyl jen pouhým pozorovatelem, aby u knihy přemýšlel, doplňoval si a na základě toho chtěl vědět víc a víc. Souhlasím s názorem, že nejvíc připomíná Malaz, ale nespokojí se jen s jedním žánrem. Jediné, co mě mrzelo, je, že se korektura občas trochu ztrácela ve sprvném použití přivlastňovacích zájmen, což mě vždycky trochu vykolejilo.... celý text
Dračí krev
2020,
Aleš Česal
Ze začátku jsem si říkala - jo dobrý, proč ne. Trochu Vašíček, křížený s Cusslerem a špetkou Dana Browna, docela jsem se těšila, co bude dál, ale pak... Nemá být thriller napínavý? Dva podivní ruští agenti, co si v Praze kupují Stalinovy slzy v matriošce, český agent, který je přes veškerou snahu opravdu jen obyčejný policista, unesený kluk, na kterém vám vůbec nezáleží, ostatně stejně jako na jakékoliv jiné postavě, protože příběh tady vypadá jako nějaké nepříliš pevné lepidlo, které má držet pohromadě ty hektolitry informací, které vám autoři lijí na hlavu při jakékoliv příležitosti (můj favorit je asi historie orientální deskové hry, včetně pravidel, když si de jeden z hrdinů koupit kebab). Vlastně mě nakonec ani nezajímalo, jak to skončí.... celý text
Duch domu Ashburnů
2019,
Darcy Coates
Zápletka: skvělý, atmosféra: skvělý, celkový dojem: no nakonec...jo, ale jo.. Hlavní hrdinka tu určitě plní jen funkci průvodce, protože je plochá ještě víc než vedlejší postavy. Dokonce i ten kocour má větší osobnost, než ona a navíc mě občas dost vytáčela tím, jak hloupě působila (nejspíš kvůli tomu, jak se autorka snažila přímé informace postupně nakousávat) Překlad strašný, plus korektura určitě úplně zklamala - některé věty ani nedávají smysl, asi jakoby vám psal Francouz dopis v češtině a vypomáhal si googlem... To všechno to strašně kazilo. Nicméně musím říct, že je to zatím nejlepší duchařina, jakou jsem četla.... celý text
Eleanor se má vážně skvěle
2017,
Gail Honeyman
Na úplném konci mi přišlo, že autorka přepálila zápletku a ani při zpětném pohledu mi to nesedí. Jinak je ale kniha vážně moc dobrá. Odsýpá to a atmosféra i postavy dýchají.... celý text
Moře rzi
2019,
C. Robert Cargill
Nejdřív jsem se trochu bála, že autor hned na začátku vyloží všechny trumfy, a pak už to bude jen o bezúčelné honičce, ale ne. Jsou zde všechny prvky dobré postapo sci-fi, místa k zamyšlení, skvělá atmosféra, která sílí spolu s tím, jak se blíží konec. Je vidět, že se autor zabýval scénáři k filmům, i tahle kniha má takovou strukturu. Svižná a napínavá četba.... celý text
Poslední přání
2015,
Andrzej Sapkowski
I já jsem nakonec propadla jednomu z největších fenoménů dnešních dnů, ačkoliv se tomu většinou vyhýbám a Zaklínače jsem četla zároveň se seriálem. Nakonec docela chápu, proč tvůrci seriálu zvolili zrovna tenhle způsob vyprávění (na nějž si většina lidí dost stěžuje, a ano v seriálové podobě je dost zmatečný). Geralt je velice charakterní postava, jen v knize o trochu lidštější, a co se týká knihy samotné, tak musím říct, že napříč jinými svého žánru docela zastarala, alespoň, co do děje prvního dílu. Dnes už mě předělané pohádky opravdu příliš nenadchnou, znám i lepší zpracování. Přesto dávám sérii šanci a brzy se pustím do dalších dílů.... celý text
Syndrom Loutky
2018,
Dina Rubina
Knihu jsem strašně dlouho odkládala a nakonec se fakt divila, proč jsem to udělala. Byla jsem nadšená, slova mi pod očima jen klouzala. Miluji zdánlivě poklidné vypravčské počiny se zneklidňujícími detaily. Při čtení jsem si musela vzpomenout na svou oblíbenou Alici Carterovou a její Magické hračkářství nebo Noci v cirkuse.... celý text
Skřítek: Cesta do tmy
2019,
Antti Leikas
Zajímavé propojení hollywoodského akčňáku s tajemnou (a možná někdy až strašidelnou) severskou mystičností. Docela mě zaujalo, že ačkoliv je kniha psaná v ich formě, hlavní hrdina hraje ve většině případů druhé až třetí housle. Trochu jsem čekala nějaký vrcholný zvrat, nebo nečekané propojení všech roztříštěných prvků v ději, ale nakonec jsem byla vlastně docela zklamaná, protože to na mě celé působí tak, jakoby autor plánoval nejmíň trilogii. Škoda, těšila jsem se na nového podivnáře, ale zatím musím říct, že mě Jääskeläinen nadchl víc.... celý text
