sgjoli přečtené 1591

Hotýlek na Islandu 2020, Julie Caplin

Měla jsem chuť na nějakou oddechovku, tak jsem sáhla po další knize Julie Caplin ve formě audioknihy. A jo, splnilo to vlastně vše, co jsem od toho čekala. Pokud už od Julie Caplin nějaké knihy znáte, víte, co čekat. Hlavní hrdinku, co odjede do cizí země, její práce je nějakým způsobem protkaná spoustou dobrého jídla, a dřív nebo později se tu objeví osudový muž. Pokud máte rádi příběhy, které ve vás umí navodit příjemnou atmosféru, máte rádi jídlo, nějakou tu romantiku a nevadí vám, když víte, jak to skončí, je tohle něco, co by vás mohlo bavit. Je to psané s lehkostí, celkově to je svižný příběh, autorka umí hezky vykreslit přírodu a popsat jídlo, kdy čtenářům prostě dělá chutě. I když je pravda, že zrovna tady to jídlo nebylo tolik prominentní, jako to bylo třeba v Kavárně v Kodani, Cukrárně v Paříži nebo ve Hradu ve Skotsku. Jo, bylo to fajn, solidní tři hvězdy. Není to žádná velká literatura, autorka si na to ani nehraje, odpočinula jsem si u toho - a to bylo přesně to, co jsem od toho chtěla.... celý text

Opona: Poslední případ Hercula Poirota 2015, Agatha Christie

Tomuto dílu jsem se dlouho vyhýbala proto, že je to poslední poirotovka, co Agatha Christie napsala. A já věděla že mi bude po dokončení knihy smutno, protože ať už ty knihy s Poirotem čtete v jakémkoliv pořadí, je tahle kniha jakýmsi "sbohem", které Poirotovi dáváte. A jo, byla jsem smutná. Přitom musím říct, že jsem si tenhle příběh vlastně dost užila. Autorka tu uzavírá pomyslný kruh, kdy první kniha s Poirotem se odehrává na zámku Styles a tímto posledním dílem se zase na Styles zase vrací. A mne to prostě bavilo. Zápletka samotná byla skvělá, a i když jsem měla určitá tušení, co a jak v příběhu autorka vymyslela, stejně jsem neodhadla všechno. A ten závěr byl neuvěřitelný. Kapitán Hastings by až do poslední chvíle takový ten skoro až ťuňťa, jak ho známe, ale přitom pořád hodný a takový jako dobrák, zatímco vychytralý Poirot převezl všechny - až do poslední chvíle měl vlastně svým způsobem navrch, jak to bylo vždycky. Poslouchala jsem to jako audioknihu v podání skvělého Jaromíra Meduny, který Poirotovi propůjčil svůj hlas v seriálu s Davidem Suchetem. A bylo to výborné. Po doposlouchání na mne padla jakási melancholie. Byť ještě nemám přečtené/naposlouchané všechny díly s Poirotem, je to prostě takové smutné, že tohle je prostě ten poslední díl. Nakonec hodnotím plným počtem, skvělý příběh, spousta vzpomínek na první díl Záhada na zámku Styles, pocit melancholie, ale přitom jsem si to užila, a skvělý narátor audioknihy.... celý text

Mrtvé duše 2002, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho, ale pořád na ni nedoházelo. Nakonec jsem sáhla po audioknize a hrozně jsem si to užila - byť teda nedávám plný počet hvězd. Přiznám se, že jsem vlastně nevěděla, co přesně od knihy čekat. Ale asi to paradoxně pomohlo jít do toho tzv. naslepo a nechat se překvapit. Celý ten příběh je vystavěný velmi strukturovaně a srozumitelně. Kdy zpočátku nevíte, proč je hlavní hrdina spekulant s mrtvými dušemi - je to taková trochu záhadička, k čemu je mu to vlastně dobré - člověk to postupně rozplétá. A to se mi líbilo, taková určitá aura tajemna, kdy člověk nějakou dobu neví, co může čekat. Zároveň mne baví ten styl psaní - Gogolovo dílo se prostě čte (resp. poslouchá) velmi dobře. Zároveň to realistické ztvárnění ruské společnosti 19. století tu skvěle nastavuje zrcadlo. Celkově ty postavy tak působí docela pitoreskně, je to trochu zesměšňující, ale zároveň tu autor vyjadřuje jakýs povzdech nad tím, kam ta společnost spěje. Proč nehodnotím 5 hvězdami - ten úplný závěr mi přišel trochu patetický a taky se přiznám, že jsou díla klasické literatury, která mne bavila jednoduše více a více mi přinesla. Celkově nicméně dávám 4 hvězdy, tohle bylo vcelku zábavné. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Karla Högera, který se narace ujal naprosto přesvědčivě. Krásný poslech to byl.... celý text

Kryštof Kolumbus Cristóbal Colón ( A1/A2) 2019, Eliška Jirásková

Další česko-španělská kniha pro začátečníky pokořená. A jsem na sebe hrdá, že jsem se do toho pustila, protože ta první kniha, co jsem takto dvojjazyčně četla, mi dala docela zabrat, že jsem o sobě tehdy trochu pochybovala, jestli na to zatím mám. Pravda, pořád jsem i tady narážela na věci, které mi dělaly trochu potíže - hlavně minulé časy sloves, se kterými jsem se studijně ještě nepotkala, tak třeba v tom to bylo pro mne trochu těžší čtení. Ale jinak se mi kniha četla krapet snadněji, než převyprávěný Don Quijote. Každopádně - pokud se španělštinou začínáte, je to vyprávění obsahem dost zjednodušené, což určitě pomohlo, že aspoň obsahově to asi není zas taková kláda. To se mi líbilo a to oceňuji. Ale je pravda, že pořád je třeba mít v hlavně aspoň nějakou slovní zásobu a aspoň trošku nějaké povědomí o stavbě vět ve španělštině, aby se člověk orientoval v textu a aspoň některé neznámé výrazy mohl zkoušet domýšlet dle kontextu. Aspoň teda já se o to snažím si významy logicky domýšlet, než si tu správnost překontroluju v českém překladu na vedlejší straně - zjistila jsem, že mi to takhle pomáhá se tu slovní zásobu líp učit, když si na ty významy dokážu přijít sama z kontextu. Každopádně, pokud byste chtěli knihu vyzkoušet a jste na té úrovni A1/A2, určitě mohu doporučit - aspoň to zkusit, abyste zjistili, jak na tom jste. Je to fajn doplněk ke studiu. Osobně teda hodnotím 3 hvězdami. Jako studijní materiál je to fajn a svému účelu to posloužilo. Je to teda pro mne pořád trochu oříšek, ale jsem ráda, že jsem tomu dala šanci. P.S. Koukám na komentář pode mnou a jo, musím souhlasit, že když jste na úrovni A1-A2, tak na nějaké plynulé čtení to fakt není - to asi až fakt od toho levelu A2-B1. Ale pokud vám nevadí s knihou strávit nějaký ten čas, minimálně za vyzkoušení to stojí.... celý text

Sbohem, vy hříčky větrné 2007, Jean Cocteau

Jean Cocteau pro mne byl dlouho zcela neznámým autorem a narazila jsem na něj vlastně náhodou. Ráda se ale seznamuji s novými autory, tak jsem zkusila i tady pana básníka. Nakonec jsem knihu odložila s trochu rozkolísanými pocity. Dle doslovu G. Francla autor hodně využívá fantazie, což by odpovídalo. Záběr jeho básní je dost široký, co se zakomponovaných témat týče - ty obrazy, přirovnání a toulky fantazií tu jsou docela obsáhlé, velké, někdy neotřelé, zajímavé. Některé básně se mi líbily dost, že jsem si je četla opakovaně a ráda se k ním časem vrátím. Ale na rovinu přiznávám, že jsem řadě básní moc nerozuměla a nevěděla jsem, co přesně si mám odnést. Nějakou emoci? Nějaký konkrétní obraz, co by mne měl nějak oslovit či ovlivnit? Nějaké zajímavé jazykové spojení či zajímavý obrat? Nevím. Neumím přesně určit, koho by tato sbírka mohla oslovit. Tak asi jediné doporučení - pokud máte obecně rádi poezii, prostě zkuste a uvidíte..... celý text

Podivná svatba na Lichnici 2012, Vlastimil Vondruška

Další díl s Oldřichem z Chlumu za mnou a opět to byl fajn poslech, od kterého jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Vondruška v některých ohledech jede takřka podle stejného schématu - Oldřich jako sečtělý intelektuál s vysokými morálním nároky, co na sebe klade, ale zároveň umí většinou přimhouřit oči, když se jeho panoš Ota zaplete s každou druhou sklepnicí, co potká... Tohle je už taková klasika, která kdyby tu nebyla, jako by něco chybělo a jako by to snad ani nebyla součást série Hříšných lidí. Ale tady se toho opět dočkáme. Zápletka byla docela zamotaná a nějak jsem měla tentokrát lehce problém sledovat to Oldřichovo rozplétání toho, co a proč se děje. Ale to je možná chyba na mé straně, že jsem mohla být třeba jen nepozorná. Ale celkově to je taková Vondruškova klasika, na kterou jsme v téhle sérii již zvyklí. Nakonec teda mé obvyklé 3 hvězdy z 5 a těším se na další díl...... celý text

Hrob kolibříka 2018, Jennifer Skutelsky

Tuto knihu jsem objevila náhodně v Levných knihách, byl to vlastně impulzivní nákup a já nevěděla, co od knihy mohu čekat. Ani jsem vlastně nikde nezaznamenala, že by to četl někdo v mém okolí. Nakonec se z toho vyklubal docela zajímavý příběh, který se četl dobře, hezky plynul a měl zajímavou zápletku. Autorce se podařilo navnadit takovou ponurou atmosféru, která se mi hned od začátku zaryla pod kůži. Je to skoro takový ten nepříjemný a vtíravý pocit, že tu je něco hrozně špatně, ale vy se nemůžete odtrhnout, protože chcete vědět, o co jde. Autorka navíc příběh zahalila do hávu magického realismu, tak t mělo ještě v tomto ohledu další zajímavou vrstvu navíc, která tomu přidala určité kouzlo a tajemno navrch. Je pravda, že člověk kvůli tomu tak občas musí pozorněji číst, aby se do toho nějak nezamotal, ale dá se to v pohodě zvládnout a porozumět tomu. Celkově to není nějak dlouhé, ani nijak zvlášť komplikované čtení. Člověk se nechá pohltit příběhem a geniem loci daného místa, kde se to odehrává. Ten genius loci tu hraje svoji vlastní úlohu a mně se to moc líbilo. Hodnotím nakonec 4 hvězdami. Ten plný počet si schovávám a šetřím na ty top knihy, co mne uzemní se vším všudy, což se tady nestalo. Nicméně za pozornost tato kniha podle mne určitě stojí.... celý text

Knihkupectví na Bylinkovém náměstí 2019, Eric de Kermel

Na tuto knihu jsem zaznamenala řadu pozitivních ohlasů a tak jsem se do ní pustila také. No, hodnocení dávám nakonec průměrné. Co se mi na knize hodně líbilo, bylo prostředí knihkupectví, ve kterém jsem se cítila prostě dobře. Také se mi moc líbila myšlenka toho, že o člověku hodně vypovídá, co v životě přečetl za knihy. Řekni, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi. To je mottem této knihy a mne to prostě baví. Taky mi to přišlo jako skvělá poklona knihkupcům jako lidem na svém místě, když takový člověk nejen že ví, co ve svém obchodě prodává, ale i vám umí dobře poradit. Víc takových lidí! Celkově je to taková nenáročná jednohubka, co se dobře čte. A navíc v ní najdete odkazy na různé knihy o různých tématech. Co mi naopak moc nesedlo, byla snaha o hluboké myšlenky, které se autor prostřednictvím postav snaží předat čtenářům. Za mne to bylo občas dost patetické, občas trochu na sílu a místy některé pasáže působily trochu vyprázdněně. Chápu, že někoho by to mohlo oslovit, zaujmout a tak, ale na mne to moc přesvědčivý dojem bohužel neudělalo. Taky mi přišlo, že ten čas tady plyne dost neukotveně. Některé události se dějí v řadu hodin či dnů a pak najednou zjistíte, že jste se ve vyprávění posunuli o několik týdnů a ani nevíte jak. To mi přišlo trochu rušivé. Nakonec tedy 3 hvězdy z 5. Není to nutně špatná kniha, to ne, ale asi to není z těch titulů, ke kterým bych se chtěla vracet nebo na které budu dlouho vzpomínat...... celý text

Vše, co vím o lásce 2020, Dolly Alderton

Knihu jsem dočetla před pár dny a vlastně pořád přesně nevím, co přesně si o knize myslet. Tak zkusím dát dohromady aspoň pár postřehů, co mne napadají. Text sám o sobě je napsaný velmi čtivě a je srozumitelný i v originále - četla jsem to anglicky a šlo to číst dobře. Takže pokud ten jazyk aspoň trochu umíte, dá se to zvládnout. Knihou jsem vlastně prolítla velmi rychle. Z této stránky si nemám nač moc stěžovat. Autorka tu shrnuje svůj dosavadní život - jeho eskapády se vším všudy a snaží se z toho nějak čtenářům předat nějaká poučení a vývody, ke kterým se průběžně dostala na základě svých zkušeností. Věnuje se, jak už název napovídá, hlavně lásce - hledání vztahů s muži, prozkoumávání vztahů s přáteli, snaze vybudovat si nějaký vztah sama k sobě - hledání sebe sama. A je to jedna velká divočina. Přiznám se, že se úplně neztotožňuju s tím, jakým způsobem autorka vedla život ve svých náctiletých a "dvacítkových" letech - alkohol (hodně alkoholu!), drogy, vztahy na jednu noc, párty několikrát do týdne... tohle nikdy nebyl můj styl. Autorku nicméně neodsuzuju, každý ať si žije dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nicméně faktem je, že v tomto ohledu šla kniha docela dost mimo mne. Zároveň ale z těch jejích karambolů vycházela určitá uvědomění si, čím a jak si autorka kde ubližuje a jak by to mělo být lépe. A byť se k tomu autorka dostává někdy dost strastiplnou cestou, tato stránka knihy byla docela zajímavá. Konec knihy mi ale v některých věcech přišel už trochu repetitivní a já pomalu ztrácela zájem a trochu i trpělivost. Nakonec je tedy mé hodnocení průměrné.... celý text

Vzpomínky na úhoře 2022, Anna Cima

Od paní autorky jsem již četla její předchozí knihu Probudím se na Šibuji, která se mi velmi líbila, a tak jsem samozřejmě chtěla vyzkoušet i její novinku. Čas na to nadešel nyní. Celkově se jedná o docela velkou knihu, a to nejen počtem stran, ale i tím obsahem. Příběh je složený z řady linií, které se postupně proplétají a spojují do silného závěru. To na knize obdivuji. Jak autorka dokázala udržet tolik dějových linek a spojit je do sebe, aby to všechno do sebe dobře zapadlo a přineslo to událostmi nabitý závěr. Jak už jsme si u autorky všimli v její předchozí knize, ráda používá prvky magického realismu, a to se projevilo i v této knize. Takže pokud je vám toto blízké, možná by se vám to v případě této knihy mohlo líbit také. Jazykově je to opět vytříbené, květnaté a přitom se to čte v tomto ohledu velmi dobře - svojí srozumitelností to je rozhodně přístupné širšímu publiku. Příběh sám o sobě může působit dost rozvláčným dojmem - hlavně v počátku. První polovina knihy mi přišla více atmosférická, více orientovaná na životní události postav - vykreslení jejich minulosti, aby člověk mohl pochopit jejich přítomnost. Je to záměrně popisné a děj se posouvá spíše pomalu. Spád to nabírá až v druhé polovině, kdy už vztahy mezi postavami a jejich minulost máme vyložené a děj se tak může soustředit na tady a teď. Druhá polovina je tak spíše zaměřena na postupné odkrývání tajemství a toho, po čem postavy pátrají. Zápletka se nahušťuje, vše do sebe postupně začíná zapadat a před čtenářem se tak vyjevuje celkový obraz a jak do něj všechny postavy zapadají. Navíc autorka tu vedle hlavní dějové linky nabízí i řadu témat, které se na tu hlavní linii nabalují, tak tu má i člověk o čem přemýšlet - krize manželství v různých podobách, mateřství, ekologické téma, téma postižení (fyzického i mentálního), téma (ne)zakořenění v nějaké rodině a v nějakém prostředí... - je toho docela hodně. Proč dávám průměrné (lehce nadprůměrné) hodnocení, je ten, že jsem se v některých pasážích musela trochu nutit a trochu mi trvalo, než jsem se do děje pořádně dostala a zakousla. Některé pasáže, hlavně v první půlce knihy, mi bůh ví proč dělaly potíže a já se na ně nedokázala tolik soustředit, jak bych si představovala. Ale jinak jsem s knihou nadmíru spokojená - z výše popsaných důvodů, které se mi na knize dost líbily. Nakonec tedy 3,5 hvězdy z 5. Je pravda, že po přečtení Probudím se na Šibuji jsem měla asi dost velká očekávání, tak možná to v mém hodnocení hrálo roli, že jsem od "Úhořů" čekala mnoho. Takže tak...... celý text

Atlas jazyků světa: Soužití v křehké rovnováze 2007, Roland Breton

Tato publikace je takovým stručným náhledem a stručným průřezem napříč jazyky našeho světa. Je to velmi hezky graficky zpracované, což celkem dobře podporuje orientaci v knize. Nicméně pokud hledáte něco hlubšího, detailnějšího, tak to tu asi úplně nenajdete. Kniha je dle tiráže určena čtenářům od 12 let a tomu je tak i přizpůsobena - zcela logicky. Takže člověk asi nemůže mít úplně velká očekávání, a pokud ho máte, asi to není zas tak úplně chyba knihy, protože ta informace o věku tam je uvedena (byť v zadní části knihy). Je tak tudíž třeba, aby s tím čtenář předem počítal, že tam nějaké uzpůsobení tomu věku do nějaké míry bude. Já dávám průměrné hodnocení. Na nějaké základní seznámení to je fajn, je to srozumitelné, mapy jsou super a řadu pro mne nových informací tu jsem rozhodně našla. Ale abych pravdu řekla, tak mi v některých pasážích nebylo úplně jasné, na základě jakého klíče byly vybírány informace k jednotlivým jazykovým oblastem. Přišlo mi to takové trochu nekonzistentní v tom, jaké množství informací a jak detailní popisy kde byly - někde víc, někde míň. Nevím, možná to je jen můj dojem a ostatním to přijde zcela vyrovnané. Ale tak to je asi ve výsledku otázka názoru a preferencí. Nicméně rozhodně jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou. Lepší tři hvězdy - tak 3,5 určitě na místě.... celý text

Dva proti Říši 2007, Jiří Šulc

Posloucháno jako audiokniha a byl to velmi silný zážitek. Popravdě to vnímám jako jednu z nejlepších (audio)knih, co se ke mně letos dostala. Jedná se o beletristické zpracování části naší historie - konkrétně operace Antropoid - a je to psané velmi srozumitelným, čtivým způsobem, který člověka dokáže vtáhnout do děje. Příběh sám o sobě je velmi nosný a obsahově velmi silný, na člověka to velmi zapůsobí, ale přitom se tu autor nesnaží ždímat emoce na sílu. Je to napsané velmi dobře. Jazykově květnaté (ale ne přehnaně), ale přesto příjemné a srozumitelné na čtení, postavy skvěle a věrohodně napsané, atmosféra vykreslená skvěle - úplně se to na člověka přenášelo. Silné, intenzivní čtení, ale přitom žádný doják. Naopak si mne to získalo tou svou civilností v pojetí emocí. Pokud se čtenář chce o Antropoidu dozvědět přístupnou cestou, co a jak a kdo v tom fungoval, myslím, že tohle by mohlo být dobrým vodítkem. Samozřejmě člověk nesmí zapomínat, že se jedná o beletrii, nikoliv o odborný vzdělávací text. Ale v základních obrysech to je podle mne shrnuté velmi dobře a nějakou základní představu si člověk z toho udělá. A může to být takový snadný krok k tomu, aby si případný zájemce později vzal už i třeba něco odbornějšího. Za sebe velmi doporučuji.... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Kdysi jsem viděla filmové zpracování tohoto příběhu, ale ke knižní (resp. audio knižní) podobě jsem se dostala až nyní. A byť mám určité "ale", kvůli kterému nedokážu hodnotit naplno, byl to docela intenzivní poslech. Začnu hned tím "ale", a to je dost subjektivní fakt - když jsem knihu poslouchala, tak ten poslech samotný mne bavil. Ale ve chvíli, kdy jsem si od poslouchání dala chvíli pauzu, dělalo mi trochu problém se k tomu poslechu zase vrátit - musela jsem se dokopávat. Nedokážu ale přesně říct, v čem to bylo. Protože jinak jsem vlastně s příběhem spokojená. King tu umí skvěle gradovat to napětí, tajemno - ten strach, napětí a nepříjemný pocit svým čtenářům podsouvá pomalu, postupně, plíživě. A to se mi vlastně na tom líbí. Příběh, který začíná docela poklidně, končí dost akčně a je plný zběsilých, fantaskních představ, které na klidu úplně nepřidávají. Atmosféra je zneklidňující a postavy se psychicky postupně rozpadají - to tu uměl King dost dobře popsat. Pokud člověk aspoň trochu zná historii Stanley hotelu v Estes parku, Coloradu, tak tu v popisu Overlook hoteu může velmi dobře vidět jednoznačnou inspiraci právě Stanley hotelem, kde Stephen King vymyslel vlastně zápletku celého Osvícení. A mne to prostě asi o to víc bavilo, když člověk zná to pozadí, kterým je Osvícení inspirované. Celkově tak dávám slabší 4 hvězdy - kvůli tomu, co jsem psala v úvodu.... celý text

100 perliček pro (ne)milovníky češtiny 2020, Červená propiska

Jak už tak trochu naznačuje název knihy, jedná se v tomto případě o populárně-naučnou publikaci zaměřenou na největší jazykové špeky v naší mateřštině. A já jsem vlastně nadšená. Myslím, že není od věci si čas od času zopakovat to, v čem by člověk potenciálně mohl (byť nechtěně) udělat nějakou tu chybu. Nikdo nejsme neomylný a i ti největší mazáci se mohou někdy utnout jak pověstní mistři tesaři. A zrovna tato kniha by mohla být fajn pomocníkem na zopakování si právě toho nejčastějšího, v čem se v rámci češtiny chybuje. Jednotlivé jevy tu jsou zpracovány a popsány velmi jednoduše, srozumitelně a jsou doplněny o jednoznačné příklady užití. Navíc je kniha velmi dobře graficky zpracovaná, což podle mne dobře ještě doplňuje to, oč se autorky snaží - aby si čtenář z knihy něco odnesl. Takže pokud jste milovníci češtiny a nebráníte se ani po ukončení školy tomu poučit se a nechat si poradit, určitě doporučuju. Myslím, že by kniha mohla být i fajn doplňkovým materiálem pro zahraniční studenty češtiny.... celý text

Carrie Soto se vrací 2024, Taylor Jenkins Reid

Od autorky jsem četla už více věcí a vždycky mi to sedlo, tak jsem dřív nebo později chtěla vyzkoušet i její novinku Carrie Soto se vrací. No řada na ni přišla teď - v podobě audioknihy. Jestli něco Taylor Jenkins Read umí, je to vykreslit charaktery tak realisticky, že máte pocit, jako byste četli příběh o skutečných existujících lidech - tak moc dobře jsou ty postavy napsané. V jednu chvíli jsem se dokonce přistihla, jak mám chuť si vygůglit, jestli náhodou Carrie Soto není skutečně žijící tenistka. :-D Jelikož mne tenis jako sport celkem baví, užila jsem si i to, že se příběh odehrává v tenisovém prostředí. Ale pokud vám tenis nijak neimponuje a není to "váš sport", nemusíte se bát, že by v tomto ohledu autorka zabíhala do nějakých detailů. Je to hlavně příběh ženy, která se pere sama se sebou, jde si za svým snem, bojuje s překážkami - a ten tenis tam je jen prostředek, skrz který to ta postava činí. Je to o vytrvalosti jedince, který se snaží vše podřídit snu uspět a být nejlepší v nějakém oboru. Ta vytrvalost a houževnatost hlavní hrdinky byla neuvěřitelná, místy to spíš připomínalo posedlost. Ale ta touha vyhrávat, zlepšovat se, být lepší než ostatní a být lepší než já sám, to bylo neuvěřitelně dobře popsané. Nevím, co přesně mi chybělo, abych dala plný počet hvězd, nicméně kniha se mi vlastně dost líbila a za sebe mohu určitě doporučit. Byť asi za mne nejlepší knihou autorky zůstává Evelyn Hugo...... celý text

Běžkyně 2018, Peter May

Po delší době jsem se vrátila k této sérii čínských thrillerů, které mne docela bavily. A já bych se konečně ráda dostala na konec série, tak bylo na čase pokročit s dalším dílem. Nakonec je mé hodnocení průměrné. Zápletka sama o sobě nebyla špatná, ale přiznám se, že mne nevtáhla do sebe tolik, jak mohla nebo jak jsem spíš doufala. Asi mi to vlastně po této stránce bylo spíš jedno, jak to skončí. Pamatuji se, jak mne v dřívějších dílech (hlavně v prvních třech) bavilo to napětí mezi Margaret a Li Jenem, to jiskření. Přijde mi, že ten jejich vztah už je takový spíš usedlý (dáno okolnostmi, které mezi nimi jsou), než že by to plně jiskřilo. Dostávají teda docela zabrat, jen co je pravda. Musím říct, že jsem trochu rozpačitá z otce Li Jena a z matky Margaret, kteří se v počátku chovají poněkud nesnášenlivě (kdo četl, ví kvůli čemu jsou nesnášenliví), a pak tam najednou dojde k proměně jejich chování. Což by nutně nevadilo, kdy by ta změna nepřišla tak rychle a z ničeho nic - to mi úplně nesedlo a nepřišlo mi to dost propracované - resp. nepřišlo mi to přesvědčivě podané, proč tak najednou ta změna v chování přišla. A co mi teda nesedlo vůbec, byl ten samotný závěr, kdy to najednou bylo dost uspěchané, strašně zkratkovité, jakoby useknuté - některé ty části jsem si musela číst 2x - 3x, abych si byla jistá, že to dobře chápu. A některé věci v rámci vyústění celého příběhu tam nebyly vůbec vysvětlené, nebo byly jen poskrovnu nastíněné, takže jsem knihu dočetla s pocitem, že mi některé informace prostě chybí. Hodnotím slabšími 3 hvězdami a za mne teda tohle je asi zatím nejslabší díl ze série. Další díl si ale určitě přečtu a doufám, že tam autor trochu víc rozepíše to, co v posledních cca 5-10 stranách Běžkyně jen naznačil.... celý text

V hotelu Bertram 2008, Agatha Christie

Tahle kniha mi v knihovně ležela několik let netknutá, a tak jsem si říkala, že je konečně na čase se do ní pustit. Slečnu Marplovou mám vcelku ráda, tak proč ne. No, nakonec se z toho vyklubalo docela průměrné čtivo. Trochu mne mrzelo, že slečny Marplové jsem si tu tolik neužila. Přišlo mi, že do příběhu skoro nezasáhla a spíš jen tu a tam probleskla její přítomnost a její ostrozrak. Ale zas tak velkou roli tu neměla, zdálo se mi. Líbilo se mi to prostředí hotelu a té aury, co to kolem sebe neslo - kdo četl, asi ví, na co narážím. Ale ve výsledku celé řešení té zápletky, ta pointa mne tolik neohromila a ten závěr byl za mne spíše slabý. Přitom první půlka byla slibná a já si od toho rozuzlení na základě toho docela dost slibovala. No, bohužel, no... Nakonec tedy průměrné 3 hvězdy a asi se k tomuto příběhu již nebudu vracet.... celý text

Turnový háj 2 2014, Eva Turnová

Po dlouhé době jsem se vrátila k sérii Turnový háj, což jsou svazky autorčiných sloupků, v nichž autorka komentuje různá témata - život kolem sebe, zážitky, různé události - celé je to ironické, někdy sebeironické, trochu cynické, s nadhledem. V tomto ohledu autorku obdivuji, jak se na některé věci dokáže dívat s odstupem, glosovat s nádechem humoru a právě tím nadhledem. Přesto je moje hodnocení nízké. Přiznám se, že tematicky jsem se tu s autorkou prostě nesešla. Témata, která tu autorka komentuje, mi nějak nebyla blízká, neoslovilo mne to. A je mi to líto, protože svazky 5 a 8, které jsem četla dříve, mne bavily převelice a hodnotila jsem je vysoko. No, asi není každý den posvícení. Určitě ale na Evu Turnovou nechci zanevřít, určitě zkusím i další svazky Turnového háje. :)... celý text

Robin: Rok jedna 2017, Charles Dixon

Čím déle tuhle sérii čtu, tím víc si uvědomuju, že Batman je asi z DC světa můj nejoblíbenější hrdina. A tenhle příběh o jeho učni Robinovi mne bavil. To spojenectví mne tu bavilo, bavila mne ta zápletka, bylo to svižné, plné akce. Jediné, co jsem úplně neocenila, bylo grafické zpodobnění Batmanova vzhledu - už jsem viděla kresby, kde mi Batmanova podoba (resp. civilní podoba Bruce Wayna) bavila víc. Proto ubírám 1 hvězdu. Nicméně jako příběh mne tohle přišlo vcelku jako dost zábavné dílo, které jsem si užila.... celý text

Flash: Zrozen k běhu 2017, Mark Waid

Pokračuju v krasojízdě s dalším dílem DC komiksového kompletu. Tentokrát se svazek zaměřuje na propojení příběhu Flashe a Kid Flashe, vyprávěné z pohledu druhého zmíněného. A bylo to vcelku příjemné setkání. Příběh jednoznačný, srozumitelný, umělo mne to zaujmout, četlo se mi to dobře, graficky mne to taky bavilo. Hodnocení dávám lehce nadprůměrné, lepší 3 hvězdy - tak 3,5. Bavilo mne to, ano, ale mám už oblíbenější svazky v této sérii, a byť se příběh Kid Flashe četl dobře, mám prostě větší favority. Jde tedy spíš o nějaké osobní preference, než že by tenhle svazek byl nějak vysloveně špatný.... celý text