sgjoli přečtené 1583

Anna ze Zeleného domu 1982, Lucy Maud Montgomery

Na tenhle příběh jsem narážela už dlouhou dobu, ale až teď jsem se k němu dostala - díky audioknize. A neuvěřitelně jsem si to užila. Anne jako hrdinka se mi dostala pod kůži. Hodně jsem prožívala její příhody - radosti i strasti, měla jsem chuť taky plout na vlnách fantazie jako ona, její soutěživost s Gilbertem byla skvělá, upovídanost neuvěřitelná a celkově mi bylo nakonec líto, že jsem na konci prvního dílu. Budu určitě v tomto pokračovat. Pokud hledáte něco kouzelného, přitom dost lidského a zábavného pro děti či mládež, tohle mohu doporučit.... celý text

Skoncovat s Eddym B. 2017, Édouard Louis (p)

Tohle jsem viděla doporučované tak často, že jsem si to nakonec půjčila z knihovny, abych to teda taky vyzkoušela. A nakonec to stálo za to, protože se mi čtení líbilo. Kniha v sobě skrývá docela těžké téma, kdy se náš hlavní hrdina vyrovnává s jinakostí a nepřijetím - jednak v rodině, jednak v sousedství a hlavně ve škole, kde jako dítě tráví člověk dost času. A ještě navíc v prostředí, které je sociálně slabé (až skoro vyloučené) a není úplně, zdá se, nakloněno nějakému hlubšímu vzdělávání. Formativní léta našeho dětského hrdiny tak jsou poznamenaná útrapami, s nimiž se musí náš hrdina vypořádat. Je to těžké téma, úzkostné, místy se zdá být beznadějné. Přitom je to celé psané s určitou lehkostí a navíc takovým stylem, který mne rychle vtáhl do vyprávění, že se mi těžko odtrhávalo - měla jsem tak přečteno dost rychle. Obsahem náročnější, ale jazykově velmi dobře přístupné a srozumitelné. Autor tu vychází z vlastního života, vlastních zkušeností. Až se těžko věří, že tohle někdo reálně mohl zažívat - o to je to náročnější čtení a vlastně tato autobiografická rovina tomu přidává další dávku otázek, nad kterými se člověk pozastavuje. Nakonec 4-4,5 hvězdy z 5. Nevím, co přesně mi chybělo, bych dala plný počet. Ale rozhodně mohu doporučit.... celý text

Bořík & spol. 1980, Vojtěch Steklač

Bořík a jeho příběhy mne v dětství naprosto míjely, byť jsem Steklačovy knihy léta vídala u bráchy v jeho knihovničce. Nevadí, dostala jsem se k tomu nyní, kdy doplňuju vzdělání. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Jana Zadražila, který se s vyprávěním o Boříkovi a jeho kamarádech popral skvěle. Jedná se o příběhy partičky kluků z pražských Holešovic - o jejich dobrodružstvích ze života ve škole a mimo ni. Vtipné, humorné, zábavné, úsměvné. Takové to je. Svižně napsané, očividně cílené na dětské publikum, ale přitom nijak podbízivé, zjednodušující, povrchní. Takové autentické, přirozené, realistické. Nedávám sice plný počet, ale užila jsem si to. A asi to někdy zkusím i v tištěné podobě.... celý text

Kdo zabil Snížka? 2017, Petra Soukupová

Od paní autorky jsem četla zatím jen jednu knihu, která se mi ale líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet něco dalšího. Volba padla na její dětskou knihu Kdo zabil Snížka? - v audio podobě. A byla to dobrá volba, protože tohle mne bavilo. Tato kniha mne bavila z více důvodů. Jednak tím, jak je to napsané - hodně vyzrálým, vypsaným jazykem, kdy je poznat, že autorka svému řemeslu rozumí. Umí vystavět příběh s pointou, zapojit do něho vážnější témata a napsat to tak, aby to bylo stravitelné pro dětské čtenáře, ale přitom to není nijak povrchní, podbízivé či přespříliš zjednodušené a přikrášlené, aby to odradilo dospělé. V tom je to skvělé, že i dospělého čtenáře umí tato kniha zaujmout. Místy je to docela úzkostné čtení, ale přitom se člověk nemůže odtrhnout. Najdeme tu i napětí, které čtenáře umí připoutat. Není to úplně veselé čtení, ale je dobře, že se v literatuře zobrazují i vážnější, neveselá témata, zahalená do trochu ponuřejšího hávu. Ne proto, aby to čtenář snad záměrně uvrhlo do nějakého splínu, ale aby to ukázalo realitu, že ne vždy je život úplně snadný. Ale že může i v těchto chvílích nakonec existovat naděje, že se s tím člověk nějak vypořádá. Za mne super. Poslouchala jsem jako audioknihu, bavilo mne to moc. V rámci žánru mi to přišlo nadprůměrné - dávám plný počet hvězd a to je co říct, poslední dobou takto vysokým hodnocením docela dost šetřím. Asi tu hraje roli i to, jak moc mne to překvapilo, že mne to chytlo...... celý text

Kronika města Kocourkova 2008, Ondřej Sekora

Pojem "Kocourkov" a jeho význam je mi známý už dlouho, ale tu knihu jsem vlastně nikdy nečetla. Tak bylo na čase to napravit - sáhla jsem po audioknize v podání Oldřicha Kaisera. A jo, docela jsem se u toho pobavila. Kniha je to zábavná, plná absurdit a bizárů - úsměvných a chytře vymyšlených scének, které člověku vykouzlí úsměv. A přijde mi zajímavé, jak některý způsob toho smýšlení a fungování některých lidí, co tu vídáme, můžeme vidět i v dnešní době - je to vlastně docela nadčasové a pojem "je to jak v Kocourkově" je pořád stále platný. Podání Oldřicha Kaisera tomuto dílu navíc ještě dodává určitou dávku šmrncu a osobitosti. Jo, tohle bylo prostě fajn.... celý text

Píseň L. 2024, Veronika Opatřilová

Po knize Počkej na moře, která se mi vcelku líbila, jsem chtěla pokračovat dalším románem této autorky, tak jsem sáhla po její knize Píseň L. - a bohužel jsem dočítala s určitými rozpaky. A asi půjdu trochu proti proudu, vzhledem k místnímu hodnocení... Autorce se nedá upřít to, že píše krásným poetickým stylem, který se čte moc hezky. Autorka umí moc pěkně vykreslit prostředí a celkově atmosféru. V tomto ohledu jsem si knihu užívala, to se mi moc líbilo. S čím jsem ale měla problém? Jednak ta dějová linie ze současnosti, která mi přišla poněkud nadbytečná a docela dobře bych se bez ní obešla - respektive bez některých jejích částí. Jako asi chápu, proč tam nakonec byla, nakonec mi ten význam dotekl, ale i tak mi na té současné dějové lince spousta pasáží přišla zbytečně natahovaná... Další věc, co mi úplně nesedla, byla druhá polovina knihy, která mi celkově přišla, že docela stagnuje a točí se v jednom místě. I tady mi to přišlo takové celkově natahované. Osobně bych to asi uvítala proškrtané a víc nahuštěné. Nevím, prostě jsem začala pak ztrácet pozornost a víc a víc jsem měla potřebu přeskakovat. Poslední věc, co mi brání dát vyšší hodnocení, je postava Henryho, který je bratrem našeho hlavního hrdiny Laurence. Henry mi byl poněkud protivný v tom, jak pořád má proti Laurencovi nějaké výhrady a pořád má nějakou představu, co byl Laurenc měl nebo neměl dělat, ale nikdy mu pořádně nedokáže říct, co teda přesně od něj očekává - jen mu dává pořád nějaké příkazy a rozkazy a kdesi cosi, ale bez nějakýho bližšího vysvětlení. A akorát je na něj protivnej a nepříjemnej. Takže nakonec za mne trochu slabší tři hvězdy a je mi to moc líto, protože jsem se na knihu moc těšila a doufala jsem, že si odnesu trochu jiný čtenářský zážitek.... celý text

Procitnutí slečny Primové 2014, Natalia Sanmartin Fenollera

Tuto knihu jsem si pořídila a rozečetla na základě lákavé anotace. A musím říct, že jsem ji po dočtení nakonec odkládala s určitými rozpaky a s pocitem, že vlastně nevím, co si o knize mám myslet. Líbil se mi jazyk, kterým kniha byla napsaná, četlo se to pěkně, snadno, rychle. Způsob, jakým se tu přistupuje ke vzdělávání, mi přišel docela zajímavý a nutil mne přemýšlet nad tím, jakými způsoby se člověk vlastně k vědění dostává. To se mi líbilo. Rozpaky ve mně působil vztah hlavní hrdinky Prudencie se záhadným "mužem z křesla", který naši hrdinku zaměstnává. Docházelo tam mezi nimi k určitému napětí, vypjatým rozhovorům, kdy se naše hrdinka cítila z určitých důvodů pokořována, a celkově ten vztah mezi nimi byl dost zvláštní - a já si vlastně nejsem jistá, jestli správně rozumím tomu, o co mezi nimi vlastně šlo. Fakt jsem z toho zmatená. Nevím, jestli je to jen můj dojem, ale u Prudencie mi přišlo, že tu platí nomen omen - Prudencie se mi zdála prostě prudérní, upjatá. A některé ty rozhovory tak byly pro mne vedené poněkud na sílu a úplně zbytečně, jako že kdyby Prudencie nebyla tak upjatá, ušetří si tím spoustu problémů a čtenář by byl ušetřen křečovitých rozhovorů. Poslední třetina knihy mi pak přišla tak trochu jak z červené knihovny, což mi přišlo trochu na škodu. Nakonec tedy jen 3 hvězdy z 5 a asi to nebude úplně kniha, ke které bych se chtěla vysloveně vracet.... celý text

Doktor Živago 2003, Boris Leonidovič Pasternak

Tuto klasiku jsem měla na seznamu knih k přečtení už od dob studií na střední škole. Nakonec na Doktora Živaga došlo až teď a to ve formě audioknihy. A jsem ráda, že jsem se s tímto dílem konečně seznámila. Autor tu čtenářům na příkladu řady postav, v čele s doktorem Živagem, nabízí obraz ruské společnosti během 1. světové války a následně bolševické revoluce. Autor zároveň nastavuje tehdejší společnosti zrcadlo a ptá se, kam se Rusko vlastně chce ubírat. Celé to je pak proloženo různými narážkami na osobnosti ruské literatury (př. Puškin, Někrasov) a různými filozofickými otázkami o životě obecně, o údělu jedince ve společnosti, o umění obecně. Tím se ukazuje autorův široký záběr, dozajista v tomto ohledu úctyhodný. Zároveň se mi ale přitom nabízí otázka, která je spjatá s tím, proč vlastně knize nedávám plný počet hvězd. A to je moje narážka na to, jak moc je tahle kniha košatá a vlastně ukecaná. Otázka pak je, jestli ty duševní rozpravy o filozofických a uměleckých otázkách byly nutné, a pokud ano, tak zda v takovém rozsahu, jak to tu autor čtenářům předkládá. Ta určitá obšírnost tu pro mne osobně byla trochu na překážku, zároveň s velkým množstvím postav, které se mi (hlavně v počátku) poněkud pletly dohromady a já se trochu ztrácela v tom, kdo je kdo a jak je kdo s kým spjatý. Celkově ale jinak dávám 4 hvězdy, a pokud vás zajímá klasická literatura, možná by to mohlo stát za vyzkoušení.... celý text

Těla 2023, Klára Vlasáková

Od autorky jsem četla již její prvotinu Praskliny, která se mi moc líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet i její další knihu Těla. A bohužel musím přiznat, že mi to úplně nesedělo. Určitě chci vyzdvihnout fakt, že autorka otevírá téma ženského těla v souvislosti se stářím, jak se to proměňuje, jak to vnímají ženy samy či jak to vnímá společnost obecně. Dává tak čtenářům zamyslet se nad různými aspekty tohoto tématu. Je to něco, co se v literatuře moc neobjevuje, aspoň myslím, tak je podle mne dobře, že se toto téma objevilo v našem českém knižním rybníčku. Věřím tomu, že pro řadu lidí tohle může být něco, co v literatuře hledají, chtějí to číst, dotkne se jich to a pro řadu lidí to může být důležité. Bohužel ale za sebe musím říct, že mne to trochu míjelo, úplně se mne to nedotklo a v té fázi života, ve které jsem, to není úplně téma, které bych sama nutně vyhledávala. Ale tím nechci vůbec snižovat důležitost toho toto téma otevřít. S tím, že je možné, že za pár let to budu umět ocenit více. Autorka tu taky zpracovává téma mezigeneračního vztahu matka-dcera - z obou úhlů pohledu, což je taky skvělé, tohle mi naopak sedělo dost. Ukazují se tu rozdíly, nechtěné rozepře, strachy, nedorozumění, překážky v komunikaci či snaha je překonávat a napravovat. Tohle bylo téma, ve které jsem se docela dobře nacházela - byť je mateřství něco, co mne v životě (zatím?) nepotkalo, bylo to pro mne zajímavé a podnětné čtení, za což autorce děkuji. Celkově hodnotím třemi hvězdami. Mohu doporučit, pokud jsou výše zmíněná témata něco, co vás láká.... celý text

Strach nad Bobří řekou 1999, Jaroslav Foglar

Před časem jsem poslouchala knihu Hoši od Bobří řeky, která se mi líbila, tak jsem se rozhodla pustit se do pokračování. A opět se mi to líbilo. Přiznám se, že jsem vlastně nevěděla, co od této knihy mohu čekat, a tak jsem byla docela překvapená tím, jak vážné téma tu autor přináší a jak moc je ten svět mládeže ovlivněn okolním světem dospělých. Je to o poznání napínavější, temnější, ale přitom docela dost epické. Naši hrdinové tu sbírají nové bobříky, které mne osobně teda přišly trochu na sílu, ale celkově se mi líbilo, jak se snaží být vzhledem k situaci stateční, zůstat věrní a stát si za svým. V určitém ohledu je to trochu jiné než ostatní Foglarovy příběhy, které jsem dosud poslouchala/četla - to pro ten odraz reálného světa, který se tu prolíná do děje. Ale je to pořád neuvěřitelně čtivé a chytlavé. A mne to bavilo. Plný počet přesto nedávám, protože Stínadelská trilogie u mne zatím v rámci Foglarova díla prostě vede na plné čáře.... celý text

Pekingský rozparovač 2019, Peter May

Tak jsem se konečně dostala k závěru téhle série čínských thrillerů a musím říct, že na to, jak jsem si zpočátku tuhle sérii užívala, tak tenhle poslední díl pro mne docela dost trápení. Hodně pro mne dělalo to jiskření mezi čínským detektivem Li Jenem a americkou patoložkou Margaret. První tři díly jsem si v tomto duchu moc užívala, ale přišlo mi, že od čtvrtého dílo to pro mne začínalo ztrácet na půvabu, protože to podle mne postupně začínalo ztrácet ten náboj vyvěrající z těch nedorozumění mezi americkým a čínským způsobem života. Tím pro mne byla celá ta série odlišná od jiných thrillerových příběhů. Najednou ten thriller pro mne začínal být "jedním z mnoha". Výsledkem tak bylo, že jsem v této knize často přeskakovala a už jsem si ten příběh neuměla tolik užít. Četla jsem spíš ze setrvačnosti, abych měla celou sérii konečně ukončenou - být to samostatný román, asi nedočtu. Nakonec teda 2 hvězdy a pro mne je to teda nejslabší díl série. Jsem ráda, že mám tu sérii konečně dočtenou...... celý text

Odvaha 2024, Markéta Lukášková

Od Markéty Lukáškové jsem četla její publikaci Co vás v dějáku nenaučili a já chtěla vyzkoušet ještě něco dalšího. Na doporučení jsem sáhla po knize Odvaha a jsem spokojená. Autorka přichází s celkem zajímavou premisou - jak různě se může odvíjet život člověka na základě jeho odpovědi - a to zasazeno do kontextu českých dějin, konkrétně poválečné doby z pohledu mladé Židovky, která přežila koncentrační tábor. Příběh je psaný velmi čtivě, rychle mne to vtáhlo do sebe, zajímalo mne, co se s hlavní hrdinkou bude dít. Autorka mne nutila přemýšlet nad tématy jako je vlastní svědomí, oportunismus, co dělá člověka svobodným nebo naopak závislým na ostatních - a taky, jak bych se rozhodla já, kdybych byla na místě naší hlavní hrdinky. Autorka tu popisuje dost těžké téma a dělá to se ctí. Příběh je velmi dobře propracovaný, dobře vystavěný a každá ze dvou rovin/částí, do kterých je kniha rozdělena, nabízí trochu jiný úhel pohledu na danou věc, což mi přišlo jako velmi dobré řešení - a hlavně dobře zpracované. Těžko se mi rozhoduje, která z těch dvou rovin/částí mne bavila víc. Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Nevím, co přesně mi na příběhu chybělo, abych hodnotila naplno. Možná mělo vliv to, že jsem kvůli problémům s očima musela čtení knihy na chvíli odložit, a tak jsem kvůli tomu asi trošku ztratila to propojení, které jsem si s knihou utvořila hned na začátku. Ale to určitě není chyba ani knihy, ani autorky. Knihu však mohu rozhodně doporučit.... celý text

Hotýlek na Islandu 2020, Julie Caplin

Měla jsem chuť na nějakou oddechovku, tak jsem sáhla po další knize Julie Caplin ve formě audioknihy. A jo, splnilo to vlastně vše, co jsem od toho čekala. Pokud už od Julie Caplin nějaké knihy znáte, víte, co čekat. Hlavní hrdinku, co odjede do cizí země, její práce je nějakým způsobem protkaná spoustou dobrého jídla, a dřív nebo později se tu objeví osudový muž. Pokud máte rádi příběhy, které ve vás umí navodit příjemnou atmosféru, máte rádi jídlo, nějakou tu romantiku a nevadí vám, když víte, jak to skončí, je tohle něco, co by vás mohlo bavit. Je to psané s lehkostí, celkově to je svižný příběh, autorka umí hezky vykreslit přírodu a popsat jídlo, kdy čtenářům prostě dělá chutě. I když je pravda, že zrovna tady to jídlo nebylo tolik prominentní, jako to bylo třeba v Kavárně v Kodani, Cukrárně v Paříži nebo ve Hradu ve Skotsku. Jo, bylo to fajn, solidní tři hvězdy. Není to žádná velká literatura, autorka si na to ani nehraje, odpočinula jsem si u toho - a to bylo přesně to, co jsem od toho chtěla.... celý text

Opona: Poslední případ Hercula Poirota 2015, Agatha Christie

Tomuto dílu jsem se dlouho vyhýbala proto, že je to poslední poirotovka, co Agatha Christie napsala. A já věděla že mi bude po dokončení knihy smutno, protože ať už ty knihy s Poirotem čtete v jakémkoliv pořadí, je tahle kniha jakýmsi "sbohem", které Poirotovi dáváte. A jo, byla jsem smutná. Přitom musím říct, že jsem si tenhle příběh vlastně dost užila. Autorka tu uzavírá pomyslný kruh, kdy první kniha s Poirotem se odehrává na zámku Styles a tímto posledním dílem se zase na Styles zase vrací. A mne to prostě bavilo. Zápletka samotná byla skvělá, a i když jsem měla určitá tušení, co a jak v příběhu autorka vymyslela, stejně jsem neodhadla všechno. A ten závěr byl neuvěřitelný. Kapitán Hastings by až do poslední chvíle takový ten skoro až ťuňťa, jak ho známe, ale přitom pořád hodný a takový jako dobrák, zatímco vychytralý Poirot převezl všechny - až do poslední chvíle měl vlastně svým způsobem navrch, jak to bylo vždycky. Poslouchala jsem to jako audioknihu v podání skvělého Jaromíra Meduny, který Poirotovi propůjčil svůj hlas v seriálu s Davidem Suchetem. A bylo to výborné. Po doposlouchání na mne padla jakási melancholie. Byť ještě nemám přečtené/naposlouchané všechny díly s Poirotem, je to prostě takové smutné, že tohle je prostě ten poslední díl. Nakonec hodnotím plným počtem, skvělý příběh, spousta vzpomínek na první díl Záhada na zámku Styles, pocit melancholie, ale přitom jsem si to užila, a skvělý narátor audioknihy.... celý text

Mrtvé duše 2002, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho, ale pořád na ni nedoházelo. Nakonec jsem sáhla po audioknize a hrozně jsem si to užila - byť teda nedávám plný počet hvězd. Přiznám se, že jsem vlastně nevěděla, co přesně od knihy čekat. Ale asi to paradoxně pomohlo jít do toho tzv. naslepo a nechat se překvapit. Celý ten příběh je vystavěný velmi strukturovaně a srozumitelně. Kdy zpočátku nevíte, proč je hlavní hrdina spekulant s mrtvými dušemi - je to taková trochu záhadička, k čemu je mu to vlastně dobré - člověk to postupně rozplétá. A to se mi líbilo, taková určitá aura tajemna, kdy člověk nějakou dobu neví, co může čekat. Zároveň mne baví ten styl psaní - Gogolovo dílo se prostě čte (resp. poslouchá) velmi dobře. Zároveň to realistické ztvárnění ruské společnosti 19. století tu skvěle nastavuje zrcadlo. Celkově ty postavy tak působí docela pitoreskně, je to trochu zesměšňující, ale zároveň tu autor vyjadřuje jakýs povzdech nad tím, kam ta společnost spěje. Proč nehodnotím 5 hvězdami - ten úplný závěr mi přišel trochu patetický a taky se přiznám, že jsou díla klasické literatury, která mne bavila jednoduše více a více mi přinesla. Celkově nicméně dávám 4 hvězdy, tohle bylo vcelku zábavné. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Karla Högera, který se narace ujal naprosto přesvědčivě. Krásný poslech to byl.... celý text

Kryštof Kolumbus Cristóbal Colón ( A1/A2) 2019, Eliška Jirásková

Další česko-španělská kniha pro začátečníky pokořená. A jsem na sebe hrdá, že jsem se do toho pustila, protože ta první kniha, co jsem takto dvojjazyčně četla, mi dala docela zabrat, že jsem o sobě tehdy trochu pochybovala, jestli na to zatím mám. Pravda, pořád jsem i tady narážela na věci, které mi dělaly trochu potíže - hlavně minulé časy sloves, se kterými jsem se studijně ještě nepotkala, tak třeba v tom to bylo pro mne trochu těžší čtení. Ale jinak se mi kniha četla krapet snadněji, než převyprávěný Don Quijote. Každopádně - pokud se španělštinou začínáte, je to vyprávění obsahem dost zjednodušené, což určitě pomohlo, že aspoň obsahově to asi není zas taková kláda. To se mi líbilo a to oceňuji. Ale je pravda, že pořád je třeba mít v hlavně aspoň nějakou slovní zásobu a aspoň trošku nějaké povědomí o stavbě vět ve španělštině, aby se člověk orientoval v textu a aspoň některé neznámé výrazy mohl zkoušet domýšlet dle kontextu. Aspoň teda já se o to snažím si významy logicky domýšlet, než si tu správnost překontroluju v českém překladu na vedlejší straně - zjistila jsem, že mi to takhle pomáhá se tu slovní zásobu líp učit, když si na ty významy dokážu přijít sama z kontextu. Každopádně, pokud byste chtěli knihu vyzkoušet a jste na té úrovni A1/A2, určitě mohu doporučit - aspoň to zkusit, abyste zjistili, jak na tom jste. Je to fajn doplněk ke studiu. Osobně teda hodnotím 3 hvězdami. Jako studijní materiál je to fajn a svému účelu to posloužilo. Je to teda pro mne pořád trochu oříšek, ale jsem ráda, že jsem tomu dala šanci. P.S. Koukám na komentář pode mnou a jo, musím souhlasit, že když jste na úrovni A1-A2, tak na nějaké plynulé čtení to fakt není - to asi až fakt od toho levelu A2-B1. Ale pokud vám nevadí s knihou strávit nějaký ten čas, minimálně za vyzkoušení to stojí.... celý text

Sbohem, vy hříčky větrné 2007, Jean Cocteau

Jean Cocteau pro mne byl dlouho zcela neznámým autorem a narazila jsem na něj vlastně náhodou. Ráda se ale seznamuji s novými autory, tak jsem zkusila i tady pana básníka. Nakonec jsem knihu odložila s trochu rozkolísanými pocity. Dle doslovu G. Francla autor hodně využívá fantazie, což by odpovídalo. Záběr jeho básní je dost široký, co se zakomponovaných témat týče - ty obrazy, přirovnání a toulky fantazií tu jsou docela obsáhlé, velké, někdy neotřelé, zajímavé. Některé básně se mi líbily dost, že jsem si je četla opakovaně a ráda se k ním časem vrátím. Ale na rovinu přiznávám, že jsem řadě básní moc nerozuměla a nevěděla jsem, co přesně si mám odnést. Nějakou emoci? Nějaký konkrétní obraz, co by mne měl nějak oslovit či ovlivnit? Nějaké zajímavé jazykové spojení či zajímavý obrat? Nevím. Neumím přesně určit, koho by tato sbírka mohla oslovit. Tak asi jediné doporučení - pokud máte obecně rádi poezii, prostě zkuste a uvidíte..... celý text

Podivná svatba na Lichnici 2012, Vlastimil Vondruška

Další díl s Oldřichem z Chlumu za mnou a opět to byl fajn poslech, od kterého jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Vondruška v některých ohledech jede takřka podle stejného schématu - Oldřich jako sečtělý intelektuál s vysokými morálním nároky, co na sebe klade, ale zároveň umí většinou přimhouřit oči, když se jeho panoš Ota zaplete s každou druhou sklepnicí, co potká... Tohle je už taková klasika, která kdyby tu nebyla, jako by něco chybělo a jako by to snad ani nebyla součást série Hříšných lidí. Ale tady se toho opět dočkáme. Zápletka byla docela zamotaná a nějak jsem měla tentokrát lehce problém sledovat to Oldřichovo rozplétání toho, co a proč se děje. Ale to je možná chyba na mé straně, že jsem mohla být třeba jen nepozorná. Ale celkově to je taková Vondruškova klasika, na kterou jsme v téhle sérii již zvyklí. Nakonec teda mé obvyklé 3 hvězdy z 5 a těším se na další díl...... celý text

Hrob kolibříka 2018, Jennifer Skutelsky

Tuto knihu jsem objevila náhodně v Levných knihách, byl to vlastně impulzivní nákup a já nevěděla, co od knihy mohu čekat. Ani jsem vlastně nikde nezaznamenala, že by to četl někdo v mém okolí. Nakonec se z toho vyklubal docela zajímavý příběh, který se četl dobře, hezky plynul a měl zajímavou zápletku. Autorce se podařilo navnadit takovou ponurou atmosféru, která se mi hned od začátku zaryla pod kůži. Je to skoro takový ten nepříjemný a vtíravý pocit, že tu je něco hrozně špatně, ale vy se nemůžete odtrhnout, protože chcete vědět, o co jde. Autorka navíc příběh zahalila do hávu magického realismu, tak t mělo ještě v tomto ohledu další zajímavou vrstvu navíc, která tomu přidala určité kouzlo a tajemno navrch. Je pravda, že člověk kvůli tomu tak občas musí pozorněji číst, aby se do toho nějak nezamotal, ale dá se to v pohodě zvládnout a porozumět tomu. Celkově to není nějak dlouhé, ani nijak zvlášť komplikované čtení. Člověk se nechá pohltit příběhem a geniem loci daného místa, kde se to odehrává. Ten genius loci tu hraje svoji vlastní úlohu a mně se to moc líbilo. Hodnotím nakonec 4 hvězdami. Ten plný počet si schovávám a šetřím na ty top knihy, co mne uzemní se vším všudy, což se tady nestalo. Nicméně za pozornost tato kniha podle mne určitě stojí.... celý text

Knihkupectví na Bylinkovém náměstí 2019, Eric de Kermel

Na tuto knihu jsem zaznamenala řadu pozitivních ohlasů a tak jsem se do ní pustila také. No, hodnocení dávám nakonec průměrné. Co se mi na knize hodně líbilo, bylo prostředí knihkupectví, ve kterém jsem se cítila prostě dobře. Také se mi moc líbila myšlenka toho, že o člověku hodně vypovídá, co v životě přečetl za knihy. Řekni, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi. To je mottem této knihy a mne to prostě baví. Taky mi to přišlo jako skvělá poklona knihkupcům jako lidem na svém místě, když takový člověk nejen že ví, co ve svém obchodě prodává, ale i vám umí dobře poradit. Víc takových lidí! Celkově je to taková nenáročná jednohubka, co se dobře čte. A navíc v ní najdete odkazy na různé knihy o různých tématech. Co mi naopak moc nesedlo, byla snaha o hluboké myšlenky, které se autor prostřednictvím postav snaží předat čtenářům. Za mne to bylo občas dost patetické, občas trochu na sílu a místy některé pasáže působily trochu vyprázdněně. Chápu, že někoho by to mohlo oslovit, zaujmout a tak, ale na mne to moc přesvědčivý dojem bohužel neudělalo. Taky mi přišlo, že ten čas tady plyne dost neukotveně. Některé události se dějí v řadu hodin či dnů a pak najednou zjistíte, že jste se ve vyprávění posunuli o několik týdnů a ani nevíte jak. To mi přišlo trochu rušivé. Nakonec tedy 3 hvězdy z 5. Není to nutně špatná kniha, to ne, ale asi to není z těch titulů, ke kterým bych se chtěla vracet nebo na které budu dlouho vzpomínat...... celý text