sgjoli přečtené 1583

Přítelkyně z domu smutku 1990, Eva Kantůrková

Na tuto knihu jsem si zuby brousila už od gymnázia, ale dostala jsem se k ní až nyní. Ale tak pořád lepší později, než nikdy že ano. A jsem ráda, že se mi kniha dostala konečně do rukou. Nutno říct, že to není moc veselé čtení. Autorka tu líčí setkání se ženami, s nimiž sdílela celu/cely ve vězení v Ruzyni. Spíš než na svůj vězeňský úděl, výslechy atd. se autorka zaměřuje na životní příběhy právě těchto žen, s nimiž se ve vězení setkala. Je to čtení velmi silné a člověka nutí se zamýšlet, jaké okolnosti člověka vlastně ovlivňují v jeho životě, že to může skončit až pobytem za mřížemi. A jak člověk a ovlivňuje vězení samotné a lidé, s nimiž se tam člověk potká. Vykreslení těch vztahů a těch osudů jednotlivých žen tu je syrové, bez nějakých příkras. Přiznám se, že se mi kniha občas hůř četla. Ani ne tak kvůli obsahu, ale spíš pro ten způsob, jak to bylo napsané. Občas se mi stalo, že jsem se v některé pasáži zasekla a musela si to přečíst znova - nějak to ten můj mozek nedokázal číst plynule. Ale tím se určitě nesnižuje hodnota této knihy. Hodnotu vidím v tom svědectví, které kniha přináší. Určitě mohu za sebe doporučit k přečtení.... celý text

Cizinka 2017, Diana Gabaldon

Fenomén Cizinka mne dlouho míjel. Ne proto, že by mne to nelákalo - anotace a recenze zněly zajímavě. Ale vždycky mne odrazovala ta délka jednotlivých svazků. Nakonec jsem sáhla po audioknize a udělala jsem dobře. Jako takhle - ta premisa, kdy naše hlavní hrdinka z určitých důvodů provede cestu v čase a vrátí se do minulosti - to mi přijde jako velmi nosné a velmi vděčné téma. A mne to v tomhle ohledu dost bavilo. Celkově to bylo dost zábavný dílko, v němž se střídaly zajímavé dobrodružné scénky se scénkami milostnými - a i v tom mi to přišlo jako vcelku zábavné, odlehčující vyprávění, u kterého člověk vypne a pobaví se. I když teda u některých scének mi teda občas naběhla cévka na čele, jak jsem se rozčílila - nechci úplně rozepisovat, abych nespoilerovala. Přiznám se, že mi v hlavě občas běžela otázka jazykových rozdílů - vzhledem k tomu, že naši hlavní hrdinové tam mluví anglicky a francouzsky - nedošlo mezi roky 1745 a 1945 k nějakému jazykovému vývoji? Nevím, osobně bych si tipla, že k tomu dojít mohlo - minimálně v rovině významů a rozšířenosti slovní zásoby. Ale autorka to zas tak úplně detailně neřeší - jen občas narážky. Je mi zcela jasné, že pro jednodušší orientaci a plynulost děje tam nechá postavy se jazykově dorozumívat celkem solidně. A určitě nic proti tomu. Jen jsem nad tím docela přemýšlela a přišlo mi to zajímavé. Knihu jsem poslouchala jako audio v podání mé velmi oblíbené narátorky Jitky Ježkové, jejíž projev mi je velice sympatický, takže to jsem si tady užila. Celkově hodnotím lepšími 3 hvězdami. Na mém hodnocení se asi projevilo to, že jsem měla docela očekávání. Asi jsem neměla mít raději žádná a třeba bych se chytala víc. Faktem ale je, že Cizince se jednu dobu nebylo možné vyhnout - bylo to všude a ten hajp byl (a stále do určité míry je) docela velký. Takže očekávání z mé strany byla a nebylo to úplně naplněno. Ale špatné to určitě není a určitě dám šanci dalšímu dílu.... celý text

Metro 2034 2011, Dmitry Glukhovsky

Poté, co jsem si připomněla první díl série, bylo na čase pokračovat dílem druhým. A i tentokrát v podobě audioknihy. Přiznám se, že ten začátek byl pro mne trochu boj. Nějak jsem se nemohla pořádně zaposlouchat. Jedná se o volné pokračování, takže je potřeba počítat s tím, že ten druhý díl nenavazuje úplně těsně na ten první. A člověk se do toho děje musí prostě nějak dostat, než se chytne. Aspoň teda já to tak cítila. Ale pak jsem se chytila (cca po třetině) a ten zbytek jsem si už uměla užít, když jsem konečně začala chápat, kam se ten děj ubírá a o co tam teda jde. Opět se tu setkáváme s některými postavami z jedničky, potkáváme tu postavy nové. A to mne bavilo. A jsem teda zvědavá, jak to autor vymyslel v tom díle třetím - jak ty postavy propojil a jak ty jejich linie uzavřel. Musím říct, že se mi líbí, jak autor dokázal vykreslit to prostředí. Úplně jsem měla pocit, jako bych tam s těmi lidmi byla - dost jsem to nasávala. Působilo to neuvěřitelně sugestivně. Navíc ta celková atmosféra příběhu je dost neutěšená, s takovým určitým pocitem nervozity a strachu, co vás tu více, tu méně šimrá někde vzadu v hlavě, protože ta situace, v níž se ti lidé ocitli, žádný veselý pocit úplně nenabízí. A já si neumím představit, že by to za dané situace mělo být jinak. Nakonec 4 hvězdy a těším se na závěrečný díl série.... celý text

Hory zpívají 2023, Nguyễn Phan Quế Mai

Tuto knihu jsem si letos pořizovala na Světě knihy, a to na doporučení několika velmi pochvalných recenzí/komentářů. A vůbec nelituju, protože tohle bylo neuvěřitelně nadupané čtení. Co může čtenáře nalákat, je už ten fakt, že se tady ocitáme ve Vietnamu - na místě pro nás dost exotickém. Věřím tomu, že pro řadu čtenářů to může být lákavé, protože mohou v literatuře objevit zase něco trochu jiného či nového, co třeba neznají. Pro mne to tak třeba platilo. Nevybavuju si, že bych dřív četla něco, co by se odehrávalo právě v této zemi. Na příběhu jedné rodiny se tu seznamujeme s historickými událostmi, ke kterým došlo během 20. století (hlavně druhá polovina). Jasně, čtenář musí stále počítat s tím, že se jedná o beletrii, nikoliv o naučnou literaturu. Ale nějaký základní obrázek si tu uděláte. V tomto ohledu je to pro mne cenné, protože jsem o historii Vietnamu dosud nevěděla takřka nic. Tak jsem se dozvěděla zas něco nového. Rodina, s níž tu prožíváme řadu zvratů, tu dostává naloženo fakt hodně. Dost mne to vtáhlo do děje, dost jsem to s tou rodinou prožívala a s každou další událostí jsem si říkala: "Pane jo, ti toho zažili už tolik. Co ještě je může potkat?" A ono se pokaždé něco najde. Jako v tomto ohledu to bylo dost hutné čtení, nabité událostmi, zvraty - člověk tu fakt nemá prostor se vůbec nudit. Tady se toho děje tolik, že se prostě nezastavíte. Vlastně nakonec nevím, co mi na knize chybělo, že nedokážu hodnotit 5 hvězdami. Ještě si to asi budu muset nechat projít hlavou. Nicméně 4 hvězdy rozhodně na místě a moc doporučuju.... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

Od Colleen Hoover jsem zatím četla jen knihy pro mládež, tak mne zajímal i její román Pravda, nebo lež - určený nejen dospělému publiku, ale také hlavně zařazený do jiného žánru, než jsou YA příběhy. A musím říct, že jsem příjemně překvapená. Tenhle thriller byl vskutku svižně napsaný, tajemný, občas teda docela zneklidňující a hlavně se závěrem, který mne donutil klást si určité otázky. Celé je to prošpikované místy erotickými scénkami, které to tak trochu opepřily a trochu odlehčily. Někomu by to nemuselo úplně sedět, autorka si nebere servítky a umí být v těch erotických scénách otevřená a nemá problém sáhnout pro vulgárnější výraz. Knihu jsem četla v originále, abych si procvičila angličtinu, a četlo se to velmi dobře. Asi bych to v originále doporučila čtenářům, kteří mají se čtením v AJ aspoň trochu nějakou zkušenost, abyste nepřišli o nějaké to napětí, které by vám mohlo uniknout kvůli nepochopení některých významů, scén, ... Nakonec dávám 4 hvězdy. Kniha mne příjemně překvapila. Vlastně jsem neměla moc očekávání, tak to asi hrálo taky roli...... celý text

Dům na samotě 2011, Michaela Klevisová

Měla jsem chuť na nějakou detektivku z českého prostředí, tak jsem se pustila do dalšího dílu s Josefem Bergmanem. A bylo to fajn. Detektivky Michaely Klevisové bych označila jako takové detektivky ze sousedství. Máte tam jednak linku vyšetřovací, kdy sledujete kriminalisty, jak pátrají po pachateli, ale část příběhu tvoří osudy postav zainteresovaných do případu - hraje to tam svoji roli a tvoří to vlastně velkou část té knihy. Zápletka sama o sobě je fajn. Vlastně mne bavilo, jak se to ve výsledku stočilo směrem, který jsem úplně nečekala. Zároveň mne bavilo, že to nebylo úplně překombinované, jak to v některých detektivkách či thrillerech bývá. Co knihu dělá tak realistickou, je taky to, jaké životní osudy potkávají ty naše postavy, které tu poznáváme. Působí to v tomto ohledu velmi autenticky. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Jany Strykové a bylo to namluvené vcelku sympaticky. Nakonec celkově průměrné hodnocení.... celý text

Sudetenland 2023, Leoš Kyša

Od Františka Kotlety jsem četla (resp. poslouchala) už jiné knihy, tak jsem chtěla vyzkoušet něco dalšího. Volba padla na Sudetenland, který jsem objevila v naší městské knihovně. Myslím, že ta zápletka sama o sobě je hodně zajímavá. Mám ráda takové ty příběhy "coby, kdyby" a tady se autor pustil docela odvážně do naší vcelku nedávné historie a do témat, která jsou sama o sobě docela dost těžká na uchopení. Cením tedy to, že se do toho autor vůbec pustil a dal tak čtenářům pomocí své verze dějin možnost zamýšlet se nad otázkami naší historie a jaká rozhodnutí či kroky ovlivňují to, jak se naše historie vyvíjí a kterým směrem. To mi přišlo super. Celkově je kniha taková neutěšená, podprahově se to topí v určitém strachu, lehké nervozitě z toho, co se bude dít dál a co se kdy kde semele. Ale vzhledem k té zápletce mi to tak nějak přišlo přirozené. Což nabízí otázku, zda by člověk chtěl žít v takové společnosti, kde se člověk bojí? A jaké to asi bylo v dobách minulých - jestli se lidé tak skutečně někdy cítili? Hodnocení dávám nakonec průměrné. Kamenem úrazu pro mne bylo množství postav, ve kterých jsem se občas poněkud ztrácela - tudíž bylo pro mne občas náročné sledovat, kudy se ta dějová linka ubírá, o kom je řeč a jak tam fungují ty mezilidské vztahy... Ale jestli je to podle anotace něco, co vás láká, asi bych knihu doporučit mohla.... celý text

Smrt v oblacích 1991, Agatha Christie

Příběh Smrt v oblacích jsem kdysi viděla zfilmovaný s Davidem Suchetem jako Poirotem, ale mnoho jsem si nepamatovala, tak bylo na čase si toto dílko připomenout. Zápletka sama o sobě nebyla špatná, ale zároveň nemohu říct, že bych z toho byla vysloveně odvařená či se nějak hlouběji ponořila do děje a cítila se nějak napnutá či připoutaná. Postavy mi trochu splývaly, nějak mi nepřipadaly výrazné, že bych si k nim vysloveně vytvořila nějaký vztah - spíš mi byly tak nějak jedno. Zase ale musím říct, že jsem neodhadla pachatele, z čehož mám radost, protože to mám u detektivek ráda, když mne autor(ka) dokáže převézt na celé čáře. A to se autorce povedlo. No, nakonec 3 hvězdy.... celý text

Pověz mi, jak žijete 2012, Agatha Christie

Agathu Christie známe všichni jako královnu detektivek, ale zajímalo její biografické dílo, které líčí cestu její a jejího manžela Maxe Mallowana na archeologickou expedici na Blízký východ. Paní autorku nám tato kniha ukazuje v trochu netradiční pozici - jako zapálenou cestovatelku, milovnici objevování a ženu, která ráda byla ve společnosti druhých lidí. Samotná kniha je tímto způsobem i koncipovaná - spíš než na popisu toho, co z hlediska archeologie Agatha s manželem našli, je kniha založená hlavně na lidech. Na vyprávění o rozličných setkáních, ten lidský element tu je velmi podstatný. Knihu jsem poslouchala v podání Martiny Hudečkové - poslech to byl příjemný. Text samotný je psán s lehkostí a humorem, pěkně svižně. A byť uznávám, že mne poslech samotný bavil, hodnotím přesto "jen" průměrně. Samozřejmě jsem ráda, že jsem se s dílem seznámila, ale asi to není úplně dílo, ke kterému bych se nutně musela vracet, hlavně teda obsahově.... celý text

Bratrstvo Bílého klíče 1959, František Langer

Kdysi jsem zkoušela Bratrstvo číst ve fyzické podobě, ale nějak jsem se nemohla tehdy začíst, moc mne to nebavilo. Teď po letech jsem sáhla po audioknize a jo, nebylo to vůbec špatné.¨ Musím říct, že mne baví knihy s různými dětskými kluby - ta soudržnost, kamarádství, dobrodružství, potřeba někam patřit a tak - to mne v knihách pro děti a mládež baví. Pro mne to nastolil Foglar v Rychlých šípech, ale nepohrdnu ani dalšími příběhy o partičkách děcek, co spolu podnikají různé věci. A tady je to podané vcelku hezky. Líbilo se mi i to, že je to zasazené do prostředí Prahy na mé milované Vinohrady, to jsem si užila. I jazykově to bylo moc příjemné - hezky napsané, svižné. Navíc jsem to poslouchala jako audioknihu v podání Viktora Preisse, jehož přednes tomu dodal šmrnc. Nakonec 4 hvězdy na místě. :)... celý text

Marie Stuartovna 2000, Friedrich Schiller

Přiznám se na rovinu, že z hlediska historie o Marii Stuartovně a její dějinné době toho bohužel mnoho nevím, takže úplně nemohu soudit, jak moc věrně autor odráží skutečné dějinné události. Nicméně zajímalo mne to jako divadelní hra, jako literární text, tak jsem tomu dala šanci. Autor tu proti sobě staví dvě výrazné ženské postavy, kdy každá stojí na jedné straně barikády v otázkách církve a boje o moc. Zdálo se mi, že oběma stranám je tu popřáno sluchu v obraně toho kterého postoje, co která postava zastává - je tak na čtenáři, na kterou stranu se postaví. Politické kličky, intriky, manipulace a komplikované vztahy tu jsou velmi dobře zobrazeny, to mi přišlo dobře napsané a přesvědčivé. I když musím narovinu říct, že se mi některé postavy trochu pletly a nepomohlo ani to, že jsem to poslouchala v dramatizaci, kdy každou postavu načetl někdo jiný. Taky mám pocit, že ten historický kontext mi tady chyběl, trochu jsem měla pocit, že mi některé poznatky a souvislosti trochu unikají, ale to přičítám na vrub sobě. Nakonec tedy 3 hvězdy. Jsem ráda, že jsem se s dílem mohla seznámit, ale jsou dramata, která mne oslovují více...... celý text

Zahrada 2008, Jiří Trnka

Tuto knihu mám v knihovně již od dětství, ale paradoxně jako dítě jsem se tomuto dílu vyhýbala - přiznám se, že mne poněkud děsily Trnkovy ilustrace. Tak jsem se ke knize dostala až nyní jako dospělá. A není to vůbec špatné čtení, naopak. Knihu jsem poslouchala jako audio v podání vynikajícího Karla Högera. Je to plné tajemství, určitého napětí, spousty fantazie a poetiky. Je to psané cíleně pro děti, ale přitom ta jazyková a obsahová složka je na určité úrovni - není to nijak zjednodušující, podbízivé či hloupé. Naopak je to psané tak, že i dospělý si v tom dokáže najít určité kouzlo, určitou nostalgickou notu na zašlá dětská léta. A přednes Karla Högera to ještě celé vyšperkoval. Dávám 4 hvězdy - na rovinu, mám v dětské literatuře jiné favority, kteří jsou mojí srdeční záležitostí, kamž Zahrada úplně nedosáhla, ale i tak je to skvělé dílo.... celý text

Posmrtná predace 2021, Vilém Koubek

Od Viléma Koubka znám a mám v oblibě jeho komiks Korektor, ale dlouho mi unikalo, že panu autorovi vyšlo i několik románů. Nakonec jsem sáhla teda po knize Posmrtná predace a jsem spokojená. Je to velmi povedená noirová detektivka z blízké budoucnosti (aspoň jsem měla ten dojem, že se jedná o blízkou budoucnost) v našem českém rybníčku. Hlavní hrdina je taková poněkud vyžilá existence - drsňák, co toho má sakra hodně za sebou, k panáku chlastu má velmi blízko - stejně tak si rád užije pořádný hrnec kafe. Na první pohled možná odpuzující, ale přesto je v něm cosi sympatického, kvůli čemu mne bavilo sledovat jeho kroky v pozici detektiva. Bavilo mne taky to prostředí, kdy autor nastavuje zrcadlo naší české společnosti. V toto ohledu umí být skoro až nemilosrdný a nebere si servítky. A já si to užívala. Na jedné straně umí být autor pěkně syrový, zároveň ale umí přijít s jazykově zajímavými obraty, které tu knihu umí skvěle vyšperkovat. Také občas v některých scénách či obratech umí zajít ad absurdum, takže místy je to vysloveně humorný čtení. Kniha asi nebude úplně pro každého, ale já se teda bavila velmi. Jednu hvězdu jsem ubrala z prostého důvodu - brzy se chystám na druhý díl s naším hrdinou Vincentem a doufám, že to bude ještě větší pecka než toto. Tak si těch 5 hvězd záměrně šetřím. Tohle dílo bylo nicméně pro mne velmi příjemným překvapením.... celý text

Největší záhady zločinu 2023, Jaroslav V. Mareš

Od pana autora jsem již četla Největší záhady kriminalistiky, tak jsem chtěla sáhnout i po jeho další tvorbě, tak volba padla na tuto knihu. Tentokrát jsem to poslouchala jako audioknihu. Autor se tu věnuje několika různým, více či méně známým případům z českého prostředí (za všechny jmenuji třeba případ Jana Masaryka, Huberta Pilčíka, Anežky Hrůzové či návrat k případu Studna). Autor tu jde dost do hloubky a tak daleko, kam mu přístupné materiály dovolí. Probírá jednotlivé případy ze všech stran, ale pokud není jednoznačné rozřešení, pro které nemá jednoznačné důkazy, nesklouzává k fabulacím. Aspoň jsem neměla ten dojem. Stejně jako u knihy "Největší záhady kriminalistiky" oceňuji i tady přístup - radši méně případů, ale co možná nejvíc do hloubky, zevrubně, srozumitelně, v souvislostech. Tištěná publikace, kterou mám taktéž doma v knihovně, navíc obsahuje obrazové přílohy, které skvěle jednotlivé případy dokreslují. Audiokniha tímto bohužel (z logických důvodů) nedisponuje, ale zase se mi na ní líbila spolupráce hned několika narátorů, kdy hlavní "linii" načetl Martin Stránský a ostatní četli např. ukázky z výpovědí, přiložené dopisy, zprávy apod. Pokud je kriminalistika a odvrácená stránka našich dějin něčím, co vás zajímá, mohu určitě doporučit.... celý text

Stalker 2015, Lars Kepler

Měla jsem chuť na nějaký thriller/detektivku, tak padla volba na další díl série od Keplera, opět v podobě audio knihy a byl to zajímavý poslech. Autoři nám přinášejí námět vskutku děsivý - stalking sám o sobě je docela vděčné téma a v tomto žánru se neobjevuje poprvé. A stejně to vždycky umí člověku přinést nepříjemný pocit, když si člověk představí, kdyby se něco takového dělo jemu. Tohle tu autoři uměli docela slušně vyvolat. Ten nepříjemný mrazivý pocit k tomuto žánru patří a tady jsem to cítila, takže za to určitě palec nahoru. Vrací se nám tu postava Erika, kterého jsme mohli potkat už v prvním díle. Tak nějak uvažuju, do jaké míry se může jednomu člověku dít takových věcí, že by to potenciálně vydalo na dva romány. No, za mne trochu přitažený za vlasy, ale tak budiž - asi to přejdu s přimhouřenýma očima. Zápletka sama o sobě nicméně zajímavá a dlouho jsem tápala, kdo je teda tím pachatelem. A to mám ráda, když do neodhalím hnedka v první půlce, takže i tady palec nahoru. Napsaný je to docela dost svižně, dobře se to poslouchalo. Audioknihu navíc namluvil Pavel Rímský, kterého mám moc ráda, jeh hlas je velmi příjemný na poslech, takže i volbu narátora chválím. Nakonec tedy 4 hvězdy.... celý text

Srdcerváči. Kniha 5 2024, Alice Oseman

Konečně bylo na čase posunout se v této skvělé sérii. Nick a Charlie jsou do sebe stále zamilovaní a už přestáli pěknou řádku nepříjemných událostí, ale zažili i pěkné chvíle. Teď řeší nové věci, které jim život přináší do cesty. Líbí se mi, jak je tenhle příběh realistický - jak odráží skutečný život a to, co lidé skutečně v tomto pubertálním věku řeší. V tom je to skvělé. V tom, jak je to normální a nijak přehnané. A přitom to není nijak nudné a autorka si tu pozornost umí přivábit a udržet si ji. Příběh má i v tomto případě vcelku jednoduchou kresbu v černobílém provedení, ale přitom autorka umí vykreslit skvěle emoce, zachytit atmosféru a živelnost jak postav, tak událostí. Hlavní hrdinové jsou neuvěřitelní sympaťáci. Fajn kluci, co řeší své problémy, učí se žít se svými démony, posouvat se a hledat oporu sami v sobě, jeden v druhém a ve svém okolí. Je to hrozně krásný příběh, který občas přinese těžká témata, ale přitom umí pohladit po duši. Celkově dávám 4,5 hvězdy a jsem zvědavá, co přinese poslední díl.... celý text

Čeho před smrtí nejvíce litujeme 2012, Bronnie Ware

Tahle kniha mne dost zaujala svým tématem, tak jsem se pustila do čtení a byla zvědavá, co mi čtení přinese. No, nakonec knihu hodnotím průměrně a poněkud s rozpaky. Jako takhle, nechápejte mne špatně. To téma rozhodně je velmi zajímavé a našla jsem tu spoustu zajímavých myšlenek o tom, co člověk ve svém životě záměrně dělá nebo nedělá a tím si vlastně ubližuje. Jak se člověk někdy ze strachu brání některým věci. Odhání od sebe lidi ze strachu ze zklamání. Bojí se neúspěchu, miluje málo, nedovoluje si dělat některé věci... To vše tu autorka popisuje na základě rozhovorů se stařičkými lidmi, o které se starala v posledních týdnech jejich života, kdy se jich během důvěrných rozhovorů ptala, čeho nejvíce v životě litují. V tomto ohledu je to skutečně inspirativní kniha, která mi toho dost dala - hodně jsem si vkládala lepíky a podtrhávala si některé myšlenky, ke kterým bych se ráda ještě průběžně vracela. Nicméně přesto knihu hodnotím průměrně. Důvodem je to, že kniha je podle mne neuvěřitelně ukecaná - až moc. Chápu, že autorka měla potřebu svoji životní cestu vzít ze široka, aby se postupně dostala k těm tématům, ke kterým chtěla. Přesto myslím, že by knize neškodilo trochu proškrtat a některé pasáže spíše nahustit. V tomto širokém pojetí mi totiž přijde, že některé myšlenky se tak trochu utápí a zapadají v tom přehršli slov - tudíž třeba tolik nevyniknout. Což je dost škoda. Taky mi přijde, že v některých pasážích to je až moc sluníčkové, občas přespříliš ezo. Chápu, že jde asi o nastavení mysli a plně respektuju, že některé věci autorka vnímá tak, jak je vnímá. Ale mne to občas prostě míjelo a úplně se ten můj pohled na svět neztotožňoval s tím autorčiným. Ale to je v pořádku. No, nakonec tedy průměrné 3 hvězdy. Nebylo to vysloveně špatné čtení, ale mám prostě výhrady. Jestli mohu doporučit? No, asi nejlepší je - zkuste se začíst a uvidíte sami, jestli vám to sedne...... celý text

Mít a být 2024, Dimitri Verhulst

Tato kniha mne zaujala podle anotace, a když jsem pak na letošní Noci literatury slyšela i ukázku, věděla jsem na 100 %, že si tuhle knihu chci přečíst, a to dost brzo. Což se stalo. Tato kniha je možná podle počtu stran malá, ale nabízí velké téma - balancování nad otázkami o životě a smrti. Autor tu vcelku syrovým způsobem nabízí určitou kritiku života, ale ne proto, aby čtenáře udolával ve snaze život skončit. Ba naopak ve snaze člověka vyzvat, aby žil co nejlépe, naplno a hodnotně, aby když přijde konec, bylo proč a nad čím vzpomínat. S vědomím, že ten život za něco stál. Že člověk opravdu žil a ne jen přežíval. Nebo aspoň tohle já si v tomhle románu mezi řádky našla. Člověka při čtení napadají různé otázky. Co je teda podstata toho života? Proč stojí za to žít? proč by se měl člověk snažit, když mu život hází klacky pod nohy? Přijde mi, že autor moc odpovědi nedává a nechává to spíš na čtenářích, abych si sami odpověděli. Napsané je to, jak jsem již uvedla, docela syrově, ale přitom s určitým humorem, trochu cynickým, trochu sarkastickým, trochu ironickým. Čte se to velmi dobře, autor tu nepoužívá příliš kudrlinky, píše bez příkras, což mi sedělo. Nakonec dávám 4 hvězdy z 5. Přiznám se, že je to ale hodně subjektivní - jednu hvězdu ubírám, protože jsem při čtení nebyla v úplně nejlepším rozpoložení mysli, tak jsem si tu knihu asi proto neuměla užít naplno, protože si jinak myslím, že bych uměla za jiných okolností hodnotit naplno. Knihu každopádně doporučuju, pokud vás tématem láká.... celý text

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

Kolem téhle klasiky jsem kroužila už léta, ale dostalo se na ni až letos. Nejdřív jsem zkoušela číst anglicky, což mi moc nesedlo, ale pak jsem sáhla po audioknize, která mi pomohla se tímhle dílem prokousat na konec. Tahle kniha je sondou do duše a mysli jedince, který se ve své výpovědi snaží ze své pozice staršího muže obhájit svůj vztah k mladičké holčině (13 let). Pro leckoho kontroverzní téma. Nicméně ať už si o tomto vztahu myslí každý kdo chce, co chce, pro mne byl Humbert Humbert neuvěřitelně sebelítostivý a do sebe zahleděný člověk - pro mne tedy dost nesympatický hlavní hrdina. Zároveň teda musím říct, že ač ta kniha rozsahem není nijak obsáhlá, přišla mi i tak neuvěřitelně ukecaná - se spoustou pro mne zbytečných pasáží. Proto jsem ráda, že jsem to poslouchala jako audio. Narace se ujal Miloslav Mejzlík, jehož hlasový projev byl skvělý a dal tomu šťávu. No, nakonec teda slabší 3 hvězdy (možná spíš tak 2,5), mně tahle kniha moc nesedla.... celý text

Milenci svobody: Beauvoirová a Sartre 2020, Claudine Monteil

V případě této knihy se jednalo o náhodný nákup v Levných knihách a byla to dobrá volba. V tomto zbeletrizovaném životopise dvou velkých osobností se čtenář dozvídá spoustu zajímavých informací - nejen o Sarterovi a de Beauvoirové, ale i o jejich době, prostředí, ve kterém se pohybovali, o lidech, s nimiž se setkávali, a to vše v souvislostech. Autorka na tom odvedla kus velké a hlavně poctivé práce. Za to teda klobouk dolů. Určitě tomu pomohlo i to, že autorka se osobně znala s de Beauvoirovou - byla to Simonina žačka, jestli jsem správně pochopila. Kniha sama se pak čte velmi dobře, je velmi čtivá, vše je popsáno velmi barvitě a srozumitelně. I když se teda musím přiznat, že posledních cca 50-60 stránek jsem už ztrácela pozornost, nějak už jsem ty informace nedokázala vstřebávat, udolávalo mne to. Což ale nemění nic na tom, že kniha je to velmi zajímavá, a pokud vás tyto osobnosti de Beauvoirové a Sartera zajímají, určitě mohu doporučit ke čtení. Sama za sebe každopádně dávám 4 hvězdy.... celý text