sgjoli přečtené 1583

Cimrman v říši hudby 2002, Zdeněk Svěrák

Přiznám se, že tato hra pro mne byla dosud vlastně jednou velkou neznámou. Věděla jsem o její existenci, ale jako u jediné jsem nevěděla, co mohu čekat. Vlastně jsem ji asi jako jedinou nikdy neviděla. Musím bohužel přiznat, že jsem tento text po dočtení odkládala poněkud s rozpaky. Spolu s Vraždou v salónním coupé, která mi jako psaný text taktéž úplně nesedla, se tohle bohužel asi nezařadí mezi mé nejoblíbenější hry. Ale jelikož se jedná primárně o divadelní představení, nechci to úplně šmahem odsoudit - určitě si to pustím i v hrané podobě. Nicméně v čem byl pro mne problém. Tato hra v sobě obsahuje fresky 2 oper (tuším?), které se mi líbily a které mne bavily (hlavně část Panama), to jsem se dost pobavila. Bohužel mne úplně nezaujala část seminární. Nevím, nemohla jsem se do toho vůbec dostat, pochytit ten cimrmanovský humor. Asi v tomto případě opravdu chybí ta elementární znalost hereckého vystoupení a také to, že neznám tu hudební složku. A tudíž proto to nízké hodnocení z mé strany. V tomto případě uznávám, moje chyba, budu muset napravit a hodnocení pak případně upravit, až budu moct tuto hru lépe ocenit jako celek.... celý text

Proč všichni odcházejí 2016, Zuzana Dostálová

Od paní autorky jsem četla její dvě knihy Soběstačný a Karneval zvířat, které se mi moc líbily. Když teď znova vyšla její novela Proč všichni odcházejí, věděla jsem, že se budu chtít do knihy pustit také. Příběh je psaný z pohledu malé dívenky (autorky) a na rodinné historii se tu rozvíjí různá témata - samoty, odcházení, nemocí, mezilidských vztahů či politické situace v zemi. Pohled dětskýma očima může být někdy trochu zjednodušující a možná lehce naivní, ale tento záměrně zvolený způsob vyprávění podle mne o to silněji dává vyznívat závažnost toho, co se tu autorka snaží sdělit. Baví mne způsob, jakým autorka píše. Čte se to velmi dobře, je to velmi svižné. Zároveň mne baví, jak na malém prostoru autorka dokáže říct docela hodně. Některé věci tu čtenář musí hledat tak trochu mezi řádky, ale je to psané velmi srozumitelně a s určitou lehkostí - aspoň tak to na mne působilo. Pokud máte rádi tvorbu Zuzany Dostálové, tohle vás bude nejspíš bavit také. Sama knize dávám 4 hvězdy z 5 - přiznám se, že z její tvorby mne zatím nejvíc bavil Karneval zvířat, který mne asi nejvíc zasáhl. Ale i tak tuto knihu mohu velmi doporučit,... celý text

Tajemství abatyše z Assisi 2010, Vlastimil Vondruška

Jelikož mne tahle série stále moc baví, pokračovala jsem dalším dílem. A tenhle byl v lecčems neobvyklý, což se mi líbilo. Oproti předchozím dílům tu máme řadu změn. Jednak královskou rodinu tu v případě této knihy nezastupuje panovník Přemysl II. Otakar, nýbrž jeho teta Anežka Přemyslovna, která se tu stává jednou z ústředních postav. To mne bavilo. Další změnou a o dost významnější, je to, že se příběh neodehrává na jednom konkrétním místě či území, ale na cestě. Oldřich z Chlumu a jeho panoš Ota se stávají součástí skupiny putující do Santiaga de Compostela. A cestou musí vyřešit zamotaný případ týkající se Anežky Přemyslovny. Oldřich se tu tak musí vypořádat nejen s narůstajícím počtem vražd v Anežčině družině, ale i s nástrahami cesty samotné a neustále se měnícího prostředí. Hrozně moc jsem si užila také ten motiv cesty do Santiaga. Nevím, čím to, ale nějak mám pocit, že na Compostelu a pouť do ní narážím poslední dobou často. Že by nějaké skryté znamení nebo co? Asi si to nějak přivolávám nebo co. Ne, že bych si stěžovala... Nicméně tenhle díl mne bavil, hodnotím lepšími 3 hvězdami a určitě v sérii s Oldřichem hodlám pokračovat.... celý text

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Posloucháno jako audiokniha. Měla jsem chuť zase pokročit v této sérii, tak jsem se pustila do třetího dílu. Popravdě - po dvou 4hvězdových dílech série jednu hvězdu tady ubírám, ale i tak jsem ráda, že jsem se do dalšího dílu pustila. Co se týká zápletky, autorka přišla opět s pěkně zamotaným případem, ve kterém si nebere servítky a naši ústřední dvojici pouští do víru dění pěkně zostra. Dějová linie sama o sobě byla fajn, bavila mne. Pravda, některé věci jsem odhadla, ale ne všechno, což jsem ocenila. Při řešení krimi případu dostává zabrat celkový vztah mezi Cormem a Robin - bylo to jak na houpačce. Přiznám se, že jsem občas ale musela zatínat čelisti, když jsem pozorovala, jak mizernou mají občas ti dva mezi sebou komunikaci. Nevím, možná je to jen můj dojem, ale občas jsem měla pocit, že než jako dva dospělí lidé spolu hovoří jako dva puberťáci, co si občas nejsou schopni na rovinu říct, co je třeba. Navíc ta nevraživost mezi Cormem a Robininým snoubencem mi zrovna v této knize přišla dost na sílu, což mi úplně nevyhovovalo. A druhým důvodem, proč jsem také ubrala z hodnocení 1 hvězdu, je to množství postav, které tu autorka staví do role podezřelých, a množství lidí, které jsou s těmito lidmi nějak propojení. Občas se mi v tom hůř orientovalo. Nicméně 3 hvězdy se mi zdají na místě a určitě chci v sérii pokračovat. Uvidíme, kdy se do dalšího dílu pustím - autorka je dost grafomanka a zrovna tahle série není složená z žádných krátkých jednohubek... :-D... celý text

Rozložíš paměť 2023, Marek Torčík

O této knize bylo v poslední době docela dost slyšet, zdá se mi, tak jsem ji chtěla vyzkoušet. Navíc ráda dávám šanci českým autorům, které ještě neznám. A bylo to velmi zajímavé setkání. Obsahově to bylo velmi niterná a intimní sonda do duše člověka, který se potýká nejen se sebou samým, ale i s rodinnou historií, která se za ním nemilosrdně táhne se vším všudy, a také se světem. Autor tu v tomhle ohledu nastavuje zrcadlo, které bez příkras zobrazuje hlavního hrdinu a jeho bolestivé zkušenosti vyvěrající z nepochopení a nepřijetí ve společnosti. Je to sonda do toho nejhlubšího nitra člověka, kam si jedinec ukládá své vzpomínky a zkušenosti. Nitro, kde člověk zůstává sám se sebou. V případě této knihy to působilo jako neuvěřitelně osamělé místo v sobě samém, kam si člověk léta nikoho nepouští tak dlouho, až ten pomyslný pohár přeteče a hlavní hrdina se o těch svých vzpomínkách na svůj život rozhodne vyprávět - snad tak ulehčit právě svému nitru? Autor tu pracuje s tématem paměti - co si jak kdo pamatujeme, co si náš mozek chce pamatovat, v jakém světle, jak moc zřetelně... a co naopak chce zapomenout, co náš mozek raději zkreslí. To vše tak, aby pak čtenáře napadala myšlenka - kde je teda ta pravda? Co je ta skutečnost, oproštěná od emocí, faktická pravda nezatížená vlastními mylnými interpretacemi a nezamlžená nánosy emocionálního balastu? A lze se vůbec takové pravdy dopátrat? A stojíme vůbec o to? Nevím, možná tu jen filozofuju, ani nevím, jestli to vůbec dává smysl, ale tohle se mi honí hlavou, když o této knize po přečtení přemýšlím. Hodnocení dávám vysoké, akorát jednu hvězdu jsem ubrala - úplně mi nesedlo, že je kniha psaná ve druhé osobě - du-formě. Ale to je asi můj problém, protože s touto formou nemám v literatuře tolik zkušeností, nemám tuto formu tak načtenou, a tak se mi to tady nečetlo úplně nejlépe. Kniha Rozložíš paměť bývá přirovnávána k tvorbě E. Louise (Skoncovat s Eddiem B.) - toho jsem ještě nečetla, takže sama srovnávat nemohu, ale určitě tomu teď chci dát šanci. Každopádně Rozložíš paměť hodnotím 4 hvězdami z 5 a určitě mohu doporučit.... celý text

Vražda v salonním coupé 2002, Zdeněk Svěrák

Hry Járy Cimrmana mám moc ráda a k některým se ráda vracím opakovaně. No, přiznám se, že Vražda v salonním coupé mezi ně bohužel nepatří. Zápletka sama o sobě je zábavná a nosná. Ale přišlo mi, že vyřešení celé té krimi linky přišlo moc rychle a moc snadno. Nevím, asi jsem moc ovlivněná filmem Rozpuštěný a vypuštěný, který na téhle hře staví. Uznávám, že by bylo nejspíš vhodné film i hru od sebe oddělovat jako dvě samostatná díla. Ale já se srovnání bohužel neubráním Navíc se přiznám, že jsem tuhle hru viděla jen jednou a teď po X letech jsem se k ní vracela v tištěné podobě a nějak mi tam chyběl ten herecký přednes, který té hře dodává na větším šmrncu a vtipnosti. A tím, jak jsem to tu s těmi hereckými výkony neměla moc spojené, asi mi unikaly ty vtipné scénky, které vynikají na jevišti. Asi teda částečně moje chyba. Nicméně je fakt, že s touto hrou jsem se zatím moc nepotkala. Proto to nízké hodnocení. Vidím, že tu jdu dost proti proudu, ale to se asi nedá nic dělat, no... :-(... celý text

Pentagram 2011, Jo Nesbø

Měla jsem chuť se pustit do dalšího dílu s Harrym Holem, tak přišel na řadu Pentagram - opět v audio podobě. A opět to bylo velmi zajímavý poslech. Zápletka sama o sobě mne bavila. Přiznám se, že pachatele jsem neuhádla, ani jeho motiv. Tak jsem pak vždycky ráda, když mne ještě po tolika přečtených a poslechnutých detektivkách a thrillerech umí autor takhle převézt. Navíc tu i zavítáme do matičky Prahy, což mne u zahraniční literatury (bez ohledu na žánr) přiměje se zamyslet, jaké o nás mají tito autoři asi smýšlení a proč si zrovna vybrali naši zemi. Vedle zápletky tu jsme svědky i Harryho osobního dna, skoro se mi chce říct propasti. Jestli se z toho dna dokáže odraz, to ať si každý přesvědčí sám. Zároveň mi přijde smutné, jak hluboko lze klesnout vlivem okolností, které člověk nemá jak ovlivnit, v kombinaci s alkoholickou závislostí. V tomto ohledu to byla fakt síla. Celkově 4 hvězdy z 5, tohle byla dost slušná jízda.... celý text

Počkej na moře 2022, Veronika Opatřilová

Na tuto knihu mne nalákaly nejen kladné ohlasy čtenářů, ale také zajímavá anotace. A výsledkem byl nakonec silný čtenářský zážitek, za který jsem moc ráda. Nevím, do jaké míry to bylo autorčiným záměrem, ale už od začátku na mne z knihy padala určitá melancholie a takové podprahové tušení, že náš čeká čtení, které s blížícím se koncem bude čím dál náročnější. A ono se to tak nějak potvrdilo. Čím víc se blížíte konci, tak nějak tušíte, kam to asi směřuje. A pořád doufáte, že se to změní, zasáhne vyšší moc, něco se stane a postavy se rozhodnou jinak... Ale mně ten melancholický podtón v tomto případě velmi vyhovoval. Zaznamenala jsem určité srovnání této knihy s titulem Můj policista od Bethan Roberts. Chápu, odkud se tohle srovnání bere, ale za sebe musím říct, že Počkej na moře podle mne Mého policistu s přehledem válcuje a značně převyšuje. Nejen tím, že mi Počkej na moře přijde obsahově propracovanější, ale také jazykově zajímavější, květnatější. A také plné zajímavých myšlenek s přesahem, ne jen příběh obohacený o zobrazení určité doby a společenských poměrů. Tato kniha mi nabídla řadu podnětů k zamyšlení. Autorka tu skrze své postavy klade otázky, kam patříme, jaký je náš příběh, co od života čekáme. Podtrhávala jsem a lepíkovala jsem si docela dost a mám nad čím přemýšlet. (Jo, jsem jeden z těch barbarů, co si tužkou podtrhává v knihách... ale ty knihy jsou pro mne pak prostě osobnější, no...). Nakonec ale nedávám plný počet hvězd. Na konci knihy jsem měla pocit, jako by mi při čtení trochu docházel dech a pozornost. Ale je dost dobře možné, že si za to mohu trochu sama, resp. moje myšlenkové rozpoložení, do kterého jsem se dostala (aneb když jsou životní události divočejší, než by člověk chtěl..). Každopádně 4 hvězdy jsou maximálně na místě a za sebe mohu jednoznačně doporučit, pokud je tohle něco, co by vás lákalo k přečtení.... celý text

The Brave and the Bold: Vládci štěstí 2017, Mark Waid

Po delší době jsem se rozhodla pokračovat v dalším svazku DC komiksového kompletu. A teda přiznám se, že zrovna tenhle svazek mi moc nesedl. Chtěla bych pochválit tu grafickou část. Ta se mi líbila hodně, barevně za mne hodně pestré, mělo mne to čím zaujmout. Některé pasáže mne docela pobavily, hlavně se Supergirl a Lobem, to mne bavilo. A pasáže s Batmanem, toho mám moc ráda. Co mi bohužel úplně nesedlo, byla celkově ta zápletka (resp. její pojetí a zobrazení) a neuvěřitelně vysoký počet postav. Co se zápletky týče, docela jsem se v ní ztrácela. Nevím, jestli jsem byla prostě jen nepozorná, nebo jestli se to autorům nepodařilo dostatečně dobře vysvětlit, o co tam jde, ale dělalo mi dost problém se v tom zorientovat, o co tam přesně jde a kam to směřuje. Postav tam bylo pak jak na kostele - hlavně v té skupině teenagerských klaďasů jsem se docela zamotala, pletli se mi dohromady a já měla problém si pamatovat, kdo je kdo. Splývali mi, a kdyby jich tam pár ubylo či přibylo, ani bych to nepoznala a nic by to se mnou nedělalo. I když tenhle svazek má vcelku slušné hodnocení, já se s tímhle příběhem prostě nepotkala... ale v sérii chci určitě pokračovat.... celý text

Za pět let 2021, Rebecca Serle

Podle anotace i podle ohlasů čtenářů zněla tato kniha jako celkem fajn čtení, tak jsem se rozhodla vyzkoušet. A jo, bylo to celkem fajn. Podle anotace by se mohlo zdát, že by mohlo z určitého úhlu pohledu jít o tuctovou průhlednou romanťárnu, ale jsem ráda, že tomu tak ve výsledku nebylo. Jako jasně, určitá romantická linka se tu odehrává, ale ta pointa příběhu je nakonec úplně někde jinde a jsem za to ráda, že to autorka ukončila tak, jak to ukončila. Vlastně jsem to neuhodla a bylo to pro mne svým způsobem překvapení. Kromě té romantiky tu autorka přináší i hlubší téma, vážnější téma, které tomu dává určitý přesah. Nechci rozebírat úplně detailně, o co přesně jde, abych nespoilerovala, ale je to něco, co se může stát řadě z nás - a autorka tu na postavách ukazuje, jak se s tímhle tématem vypořádat a co to konkrétní téma přináší za překážky a otázky. Přesto bych neřekla, že se jedná o zas tak těžkou emocionální kládu, která by vás totálně udolala. Je to psané docela s lehkostí, svižně, občas je to smutné, melancholické, ale člověka to zas tolik nerozdrásá. Četla jsem už větší emocionální nálož. Jazykově to možná není tak květnaté nebo vyšperkované, jak by třeba mohlo být, ale to vůbec nevadí. Čte se to vlastně dobře a snadno. Nakonec tedy hodnotím lepšími 3 hvězdami - tak 3,5. Asi to není titul, ke kterému bych se chtěla vracet, ale na jedno přečtení to bylo fajn.... celý text

Pod skleněným zvonem 1996, Sylvia Plath

Tvorba Sylvie Plath mne léta dost míjela, ale jelikož je autorka považování za jednu z velkých postav americké literatury, říkala jsem si, že je na čase něco z jejího pera vyzkoušet, a tak jsem se pustla do románu Pod skleněným zvonem. Přiznám se, že jsem vlastně nevěděla, co přesně čekat. Anotaci jsem nikdy nečetla pořádně a o knize měla spíš jen kusé informace. Nakonec se z toho pro mne vyklubalo docela dost úzkostné a místy až bezútěšné čtení. Na počátku je to docela nenápadné, ale s každou přibývající stránkou se ta podprahová úzkost, co jsem z toho cítila, nabalovala čím dál víc. Nejen podprahová úzkost, ale i strach - co s člověkem bude, vydá-li se na milost či nemilost jiným lidem, co vám mají pomoci? Umí vám skutečně pomoct? Z knihy je cítit určitý pocit zmaru, bezvýchodnosti, hledání smyslu a jeho nenacházení. Něco mi říká, že to bylo autorčiným záměrem podobné emoce zobrazit a pojmenovat. A pokud skutečně ano, tak se to Plathové povedlo opravdu dobře, protože já to úplně cítila, jak se to ve mně rozlívá. Obsahově to není zrovna snadné čtivo, ale po jazykové stránce to je krásný a vytříbený skvost - určitě i zásluhou skvělého překladu Tomáše Hrácha. I když obsah je jeden velký splín, po jazykové stránce to je pohlazení po duši. Což asi zní trochu jako oxymoron, ale já ten dojem z toho prostě měla. Za sebe určitě mohu doporučit.... celý text

Pečeť smrti , Vlastimil Vondruška

Měla jsem ještě chuť na další detektivku s Oldřichem, tak jsem se rozhodla pokračovat s dalším dílem. A byl to opět klasický Vondruška. Přiznám se, že jsem se u tohoto dílu trošku ztrácela v těch listinách a v uplatňování toho práva, které se kolem těch listin motá. Ale jinak zápletkou opět zajímavé - prostě to, co od této série čtenář čeká. Opět tu najdeme i popichování Diviše a Oty, i když Ota se mi v tomto díle zdál o trochu vážnější, než jindy, což se mi vlastně líbilo. Že to prostě není jen povrchní proutník, co honí každou sukni, ale má jako postava i emocionální hloubku. V poslední třetině knihy mi docela mrazilo a měla jsem strach, jak to skončí - kdo četl, asi tuší, nač narážím. To se mi ještě u Vondrušky nestalo, aby ve mně toto vyvolal. Každopádně se určitě těším na další díl a co si Vondruška pro nás připravil.... celý text

Baby Jane 2014, Sofi Oksanen

Od Sofi Oksanen jsem četla již Očistu, která se mi moc líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet i další její díla. Pustila jsem se tedy do románu Baby Jane a opět jsem nebyla zklamaná. Tím, že je tato kniha menšího rozsahu, přináší vám dost nahuštěný příběh, který právě díky té nahuštěnosti nabízí docela intenzivní čtení. Čtenář tak vlastně nemá úplně prostor vydechnout, protože se na něj pořád valí další a další nálož v podobě emocí a vztahových eskapád. S každou další stránkou vám příběh přináší další a další poodhalení toho, jak ten zobrazovaný vztah postupně eskaluje, až se dostáváte do nečekaného konce. A ten mi přinesl dost nečekané rozuzlení. Aspoň já to teda nečekala a autorka mne tím koncem docela překvapila. Řada věcí tu je řečena mezi řádky, což mám ve vztahových příbězích ráda - když si mám/mohu některé věci sama doplňovat, hledat, hádat a interpretovat. Autorka tohle umí hodně dobře a v jejím podání mne to jednoduše baví. Bohužel nedávám plný počet hvězd. Objektivně vzato myslím, že by si to kniha zasloužila - hlavně za to, jak je to vystaveně a jak autorka dává nahlídnout do mysli dvou lidí, za tu emocionální mnohovrstevnatost. Jednu hvězdu jsem ale přeci jen ubrala - čistě ze subjektivního důvodu. Při čtení byla moje mysl bohužel místy poněkud roztříštěná a já se na to čtení nedokázala bůh ví proč tolik soustředit - tak, jak by si to kniha zasloužila. A tak to na mne nemělo takový emocionální dopad, jak to mít mohlo. Ale kniha je jinak určitě hrozně zajímavá a já ji mohu doporučit.... celý text

Znamení Jidáš 2015, Vlastimil Vondruška

Opět jsem měla chuť na nějakou detektivní zápletku, a tak jsem pokračovala se svým oblíbeným Oldřichem z Chlumu. Já sama se snažím tu sérii poslouchat v pořadí, jak ty díly vyšly za sebou. Ale autor očividně nemá problém v rámci série přeskakovat v čase. Pro jednotlivé případy a jejich řešení to nemá moc vliv, ale pokud si člověk pamatuje detaily z Oldřichova života a snaží se to nějak sledovat jako nějaký vývoj postavy, může to skákání v čase být trochu matoucí. Každopádně k Jidášovi samotnému - opět se jedná o svižně a zábavně napsané dílo, kdy se náš milý Oldřich pouští do víru intrik ve snaze dopátrat se pravdy a nepřijít při tom o krk. A že má skutečně někdy fakt namále. Nechybí ani již tradiční milostné hrátky panoše Oty se sličnými děvami, které doplňují ten kolorit nastavený v téhle sérii. Tenhle díl si drží stejnou úroveň co ty předchozí díly, ničím nijak nevybočuje. Autor si tu drží laťku a doufám, že mu to vydrží i dál. Je to fajn poslech k práci, kdy se člověk zabaví, ale zároveň to není nic intelektuálně náročného, co by vás při poslechu vysloveně udolalo. Prostě příjemná odpočinková četba.... celý text

Třináct záhad 2010, Agatha Christie

Třináct záhad jsem poslouchala jako audio a bylo to vcelku příjemné. Jak už napovídá název, kniha obsahuje třináct příběhů s detektivní zápletkou - kratšího rozsahu. Přišlo mi to zábavně pojaté. Společnost lidí, mezi nimi slečna Marplová, co si navzájem vyprávějí různé záhady a ostatní mají vždy zkusit odhadnout řešení. Jak už to u mne většinou bývá, vždy se v podobných souborech najdou příběhy, které mne zaujmou více a které zase trochu méně. Bylo tomu tak i tady. Proto dávám průměrné hodnocení. Ale celkově musím říct, že to byl moc fajn poslech. Osvědčená dvojice Otakar Brousek mladší a Růžena Merunková, doplněni o Jitku Ježkovou, se opět postarali o příjemný zážitek. To, že slečna Marplová uhodne snad všechno na světě, může někomu připadat nepravděpodobné a snad i úsměvné, ale já tu babču mám vlastně ráda.... celý text

Strážce nádrže 2018, Zdeněk Svěrák

Tvorbu Zdeňka Svěráka mám moc ráda, tak jsem se s chutí pustila i do Strážce nádrže. A bohužel jsem v tomto případě knihu dočítala s určitými rozpaky. Já asi půjdu dost proti proudu, ale asi mne minula pointa této knihy - nedokážu úplně říct, co autor touto knihou chtěl čtenářům sdělit či předat. Kniha je psaná velmi lehce a čte se dobře, o tom žádná. Ačkoliv si řada čtenářů pochvaluje jemný a laskavý humor, kniha jim připadá jako pohlazení po duši, já nic z toho bohužel u čtení necítila a neuměla jsem to v tom najít. Nevím, čím to, ale marně jsem mezi řádky hledala něco, co mi bude nějak pocitově blízké nebo co mne nějak pobaví. Vlastně jsem po dočtení měla pocit, jako bych nic nepřečetla. Jako bych četla něco, co se pohybuje na povrchu a v člověku to nic nezanechá. Aspoň já to tak cítila. Pocit, jako kdybych knihu vlastně vůbec nečetla. Nakonec tedy dávám 2 hvězdy. A je mi to líto, protože pana Svěráka si moc vážím. Ale tady s touto knihou jsem se bohužel moc nepotkala.... celý text

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Měla jsem chuť ještě pokračovat s Joonou Linnou, tak jsem se po Svědkyni ohně okamžitě pustila do Písečného muže - opět v audioknižní podobě, opět namluvil skvělý Pavel Rímský. Musím říct, že Písečný muž mi v porovnání se Svědkyní ohně přišel trošinku slabší. Zápletka nebyla špatná, ale nebyla jsem do toho vtažená tolik. Některé věci jsem si dokázala tipnout také předem, takže jsem tolik nebyla překvapená - což se mi stalo i u Svědkyně, ale tady to bylo v trochu větším rozsahu. Nicméně zapojení legendy o Sandmanovi mi přišlo docela zajímavé a dobře zpracované. Připadalo mi, že se tu Joona chová o dost emocionálněji než obvykle - patrně dáno tím, že je případ docela osobní. Závěr knihy trošinku předvídatelný, zároveň v čtenáři nechává určité nezodpovězené otázky. Určitě se chystám na další díl, abych zjistila, jak to teda Kepler vymyslel. Písečný muž nakonec ode mne dostává 3 hvězdy.... celý text

Svědkyně ohně 2012, Lars Kepler

Měla jsem chuť na další díl s Joonou Linnou, ačkoliv je fakt, že mne předchozí díl tolik nezaujal. Doufala jsem ale, že Svědkyně ohně mi v rámci této série spraví chuť a to se taky stalo. Tohle je zatím můj nejoblíbenější díl série. Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvil Pavel Rímský, jehož hlasový projev je nezaměnitelný. A který mne prostě baví, takže s tímto jsem byla moc spokojená. Zápletka sama o sobě mne bavila a neuvěřitelně rychle mne vtáhla do děje. Přišlo mi to hodně svižně napsané, neměla jsem pocit, že bych se nudila. Pachatele jsem sice uhodla chvilku před tím, než nám ho odhalil sám Kepler, ale to nevadí, i tak jsem si to užila. To zapojení spiritistického média mi přišlo docela vtipné a chápala jsem Joonovo rozčarování, i když čtenář dost rychle pochopí, že to všechno na konci knihy dostane smysl - i ta spiritistická část. Nakonec 4 hvězdy - přišlo mi to jako lehký nadprůměr.... celý text

Autistky: O ženách na spektru 2023, Clara Törnvall

Tohle téma žen-autistek mne zaujalo a velmi zajímalo - z různých osobních důvodů. Tak jsem se rozhodla knihu přečíst a načerpat nové informace a rozšířit si obzory. A bylo to zajímavé čtení. Autorka tu kombinuje několik dílčích linií, které se tématu nějak věnují. Jednak tu vypráví svůj vlastní příběh, jaké to je být ženou autistikou a jaké to je být diagnostikován až v dospělém věku. Jak najednou spousta věcí začne dávat smysl, když najednou některé aspekty svého života konečně dokážete pojmenovat. Dále se tu autorka věnuje ženám - autistkám (ať už známým osobnostem či "obyčejným" neznámým ženám s touto diagnózou) a poukazuje tu na jejich životní zkušenosti s touto diagnózou. Příběhy jsou též prokládány informacemi o lékařském výzkumu autismu se zaměřením na ženy s touto diagnózou. Snaží se tu poukázat na to, proč je tak těžké u žen autismus diagnostikovat a proč to trvalo tak dlouho, než se začalo akceptovat, že autismus není jen diagnóza vztahující se na mužskou populaci. Celkově se tu čtenář dozví řadu informací - teoretických i konkrétních zkušeností konkrétních žen, díky čemuž dává autorka nahlédnout pod pokličku této diagnózy. Jaké to pro ženy je žít s autismem. Pokud člověk sám není autista nebo ve svém okolí nemá nikoho s PAS, je možná těžké to nějak šířeji pobrat, co všechno autismus obnáší. A proto je důležité, aby podobné knihy vycházely a člověk se mohl poučit, něco se dozvědět a snad být při setkání s autistou empatičtější. Pokud je toto téma, které vás zajímá, za sebe mohu doporučit.... celý text

Sestry 2019, Bernard Minier

Měla jsem chuť se vrátit k Martinu Servazovi, který mi jako postava vcelku přirostl k srdci, tak jsem pokračovala dalším dílem - v audio podobě. V prvé řadě musím říct, že jsem ráda, že tento díl nenamlouval Jiří Žák. Byť mi jeho hlas přišel na poslech příjemný, jeho problematická výslovnost anglických slov mi připadala nešťastná a kazila poslech. Knihu Sestry namluvil Jiří Schwarz - poslech příjemný a výrazné trable s angličtinou jsem tu nezaznamenala, což mne potěšilo. V Sestrách se vracíme k prvnímu případu Martina Servaze. Vcelku podrobně se seznamujeme s tím, jak ten případ probíhal, jaké byly tehdejší závěry a v čem přesně navazuje nové vyšetřování na ten starý případ. Myslím, že to má řada detektivních sérii, kdy se autor věnuje nějakému starému případy svého ústředního kriminalisty. A tady se to Minierovi podařilo dobře. Trošku mi to v některých pasážích připadalo inspirované žánrem dark academia (akademické prostředí, vraždy, temná atmosféra), byť se tahle kniha za čistokrevnou dark academia knihu považovat určitě nedá. Ale určitý nádech jsem tam v tomto duchu našla. A líbilo se mi to. Přiznám se, že se trošku divím, že Servaze po eskapádách v poslední knize ještě nevyhodili od policie. Drží se tam zuby nehty. A jako postava mne jednoduše baví. S touto sérií určitě budu nadále pokračovat.... celý text