Skyer přečtené 136

Zmizení Sáry Lindertové 2019, Kateřina Šardická

Vadilo mi natahované "tajemno", kdy autorka neřekla nic konkrétního. Mám radši, když se to tajemství dozvím nečekaně a ne když jsem neustále upozorňována, že hrdina je strašně tajemný a mně chybí nějaká informace. Některá odhalení jsme se dozvěděli i na dvakrát - jednou sami a podruhé společně s hrdiny, kvůli čemuž ubylo na 'wow' efektu. Asi kvůli velké propagaci a spoustě recenzí jsem čekala, že to bude opravdu děsivé. Ale ne, začalo se to tomu přibližovat až někde na konci a já se teda nebála. (Což je tedy dobře. Protože jestli se pomalu učím nebýt strašpytlem, tak mi to dost zjednoduší život. :D) Konec se mi moc líbil a i některá odhalení mě opravdu překvapila. Uvítala jsem i téměř nulovou romantiku. Bohužel ale kvůli začátku nemůžu dát 4 hvězdy. I tak tuto knihu hodnotím, jako nadprůměrnou a mohu doporučit. ^.^ 3,5⭐... celý text

Spřízněné duše 2017, John Marrs

(-) Je trochu nesmysl hledat toho pravého na základě DNA. To co tvoří vaši osobnost, jsou vaše vzpomínky a zážitky. Jistě jste se učili, že z většiny vás utváří okolí, ve kterém jste žili, a výchova a až menší procento tvoří dědičnost. Proto je tato kniha trochu blbost. Lidé si nemusí sednout povahově... Takovou věc ale probírá autor až v posledním příběhu, který byl dramatičtější než ostatní (neplatí pro Christopherův). Ale ty předchozí o ničem takovém nepojednávají a hrají na trochu jinou strunu, tak to nechávám jako výtku. (-) SPOILER!!! V posledním příběhu to Matthewovi prošlo až moc snadno. Jeden člověk smazal celou svoji minulost a naboural se do tak velké organizace? Nemožné. Kdyby to byla skupina, prosím, ale tohle bylo až moc fantaskní. KONEC SPOILERŮ (-) Nevím, jestli to nemá na svědomí předkladatel, ale v knize se jedna osoba označuje za sériového vraha a v další za masového. To ale není to samé. (V tomto případě to byl sériový.) Také mluví o tom, že se psychopatem narodil a nevzniklo to vlivem prostředí. Ale s psychopatickou poruchou se člověk může JEDINĚ narodit, nemůže ji získat. (-) V příbězích Jade a Nicka se objevovalo to všudypřítomné tvrzení, že až potkáte toho pravého, bude se s vámi houpat země, ucítíte jiskření a další podobné nesmysly. Tyto věci upřímně nenávidím a nechápu, proč se to všude objevuje. Takhle to prožívá velmi malé procento lidí a já nevím, proč se to pokládá za nutnost, k čemu má u páru docházet. (+) Autor ale hezky zpracoval, jak by vypadalo, kdyby se podařilo najít spřízněné duše. Lidé by rychle uvěřili a odmítali trvalé vztahy s jinými než těmi předurčenými, odsuzovali by vztahy, které vedou páry nespřízněných a bezmezně by věřili vědou vybranému protějšku, protože to je přeci ten jediný správný. Začátek mě bavil (Mandy a Christopher), i když konec 1. příběhu nebyl moc reálný. Zbytek ale byl pro mě trochu nuda a řekla bych, že lidé, co mají načtené romány pro ženy, zde neobjeví nic nového. Přijde mi totiž, že podobné zápletky byly zpracovány už vícekrát a já je v jiné verzi už někde viděla. (A ještě k tomu poplatku, co tam platí, aby se dozvěděli info o protějšku - stačí, aby to zaplatil jeden a poslal sms/email a ten druhý má spojení zdarma, ne? :D) 2,9⭐/5⭐ - sice to nebylo (zas tak) nudné, ale těch chyb v ději tam bylo prostě moc... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Začátek bez Rhysanda mě přišel docela dobrý. Rhys mě totiž neskutečně nebaví - ta jeho dokonalost a hrdinské obětovávání se za ostatní. Takoví hrdinové byli oblíbení v minulém století, ale teď už se většinou naštěstí neobjevují. Ta jejich plochost a jednostrannost je pěkně unavující. Když postavy mluvily o tom, jak by toho a tamtoho chtěly zabít a mučit (např. Tamlina), tak mě to přišlo děsně primitivní a dětinské - neumět se ovládnout, zneužívat svou moc a neřešit věci bez násilí. Když to autor umí napsat, tak to nevadí, ale v této knize to bylo hrozně hloupé. Docela mě už unavuje stále stejný vzorec partnerských vztahů - žena vztah nechce a odmítá a muž ji musí dobývat. Naopak (v jinačí formě to tam ani nebylo) to bylo jen u záporných ženských postav, Ianthe a Amaranthy. (Hlavní) záporáci (král Hybernu) jsou ploší a zlí skrz naskrz a čtenář si k nim nemůže utvořit pořádný vztah. (Stejně je tomu tak i v Tog.) Beru to jako nejlepší knihu ze série. Nemusela jsem se do ní tolik nutit a bylo zde více akce. Neznamená to ale, že je dokonalá. Autorka používá vševědoucí postavy, aby vše vyřešili a nemusela se nějak namáhat s řešením, které by zvládly postavy samy. (To samé, ale ve větším měřítku bylo v Ready Player One.) Válka ale aspoň nebyla tak odfláknutá a netrvala posledních ani ne 100 stran jako v Temné kráse od M. E. Pearson. ((: (Jasně, že to bylo špatný, ale já do toho šla s minusovým očekáváním.)... celý text

Jak myslí kůň 2011, Cherry Hill

Kniha vhodná asi spíše pro začátečníky a jako první kniha o pochopení koní. Žádnou jinou jsem nečetla, takže nemohu porovnat, jak moc byla dobrá nebo nebyla. Začala jsem ji číst už někdy před 3 lety a jelikož je naučná, tak mě tolik nebavila a několikrát jsem ji odložila a neměla kvůli ní ani náladu číst. Pokud se budete chtít něco dozvědět, tak vás bavit bude, ale já ji dostala jako dárek, protože občas chodím jezdit. Jenže já si koně pořizovat nechci a ani žádného cvičit nebudu, protože na mě je to až moc velká zodpovědnost a na takhle velkých zvířatech se špatná výchova může nebezpečně projevit. (Je rozdíl, jestli vás kousne čivava anebo kopne kůň.) Kniha vše hezky vysvětlila a obsahovala i příklady z praxe, které autorka zažila. Trochu mi ale přišla zbytečná tabulka vysvětlující, kdy koni vyroste jaký zub. Nechala bych to do odborné veterinární publikace o anatomii koní, protože zde to bylo trochu zbytečné.... celý text

Kvílející schodiště 2014, Jonathan Stroud

+ hlavní hrdinové mi byli sympatičtí + akční scény psány napínavě, hodně jsem se do nich vžila Nečtěte si anotaci na goodreads nebo Databázi knih. Jako vždy prozrazuje NESKUTEČNĚ moc a úplně vám bude stačit popisek na zadní straně knihy tak jako mně. Líbilo se mi, jak autor zpracoval, proč jsou hlavními hrdiny "děti" - ne jen tak, hlavně aby se to mohlo řadit do YA a věk byl bez jakéhokoliv odůvodnění. Taky, na rozdíl od většiny, nejsou postavy žádní vyvolení a dokonce mi byly sympatické! (Což se zas tolik nestává.) A co bylo taky výborné - jen minimální náznaky romantiky a příběh na ní nebyl celý založen. To je dnes taky vzácnost. :D Plný počet hvězd nedám, sice ano, bylo to čtivé, ale ne po celou dobu, ale tak 70% knihy. Bylo super, že příběh obsahoval hodně akce, navíc když to třeba srovnám s Renegáty... Ještě jedna rada na závěr: pokud si chcete tuto knihu přečíst, doporučuji tak udělat v angličtině. Kdyby se vám totiž zalíbila a chtěli jste pokračovat v sérii, tak v češtině jsou jen 2 díly a nevypadá to na to, že by se měly překládat další. Tak ať to máte celé v jednom jazyce, protože přechod na jiný by nemusel být moc příjemný.... celý text

Muž, pes a kouzelník 2017, Lars Simon

Knihu jsem dostala od babičky, sama bych si takovou asi nevybrala. Z anotace máte pocit, že se bude jednat o nějaký vtipný odpočinkový standalone, ale ne. Je to série. Lepší by to bylo bez navazujících dílů a s atmosférou, o které máte z anotace pocit, že budete číst. Styl popisu knihy je příšerný - zbytečně zdlouhavý a připomíná mi příběhy od dětí na wattpadu (nic proti, chápu, že to jsou začátečníci atd., ale tento chlap ne). Například "Vyndal ven horký talíř. Ale dřív, než si vzal vidličku a nůž, položil vedle sebe na stůl notebook. Začal jíst a otevřel si webový prohlížeč. Šel na telefonní stránky Göteborgu." (str. 118) by šlo napsat jako "Během jídla si na notebooku, který měl položený vedle sebe na stole, vyhledal telefonní stránky Göteborgu.". Příběh by šel rychleji a nebylo by to psáno tímto hrůzně nudným stylem. (V ukázce hledá "paranoidní" ženu, která ho kontaktovala, takže by to mohlo být třeba napínavější nebo tak. Celá kniha má být vtipná a akční a ne tohle.) V některých částech jsem měla pocit, jako by se autor snažil, aby se to hodilo pro filmové zpracování. Ve většině knihách je to otravné, ale zde mi to tolik nevadilo.... celý text

Výprava v oblacích 2019, Kazu Kibuishi

Prokletí kamene 2018, Kazu Kibuishi

Není to takový ten styl kresby, co mám ráda (autor se přesně drží barev, které mají hrdinové a nepracuje třeba jen s 1 barvou ve více odstínech v panelu), ale jako dětský komiks je to pěkné. Neobjevuje se tu s nic nového, s většinou už jste se někde setkali. Tento díl se mi líbil víc jak předchozí a to kvůli elfům, co tu byli. (Teď se často pracuje s vílami, ale to je pro mě jen slabá náhražka něčeho, co jsem měla ráda.)... celý text

Batman: Temné vítězství: Kniha druhá 2011, Jeph Loeb

Moc se mi líbí, jak Sale pracuje s barvami a celkově jeho styl kresby je dost zajímavý. Není to takový ten pěkný uhlazený, ale má svůj ráz a výborně se ke komiksu hodí. Ze začátku mě to moc nebavilo - celkově mafiánská témata moc nemusím - ale pak to nabralo spád a konec byl skvělý.... celý text

Batman: Temné vítězství: Kniha první 2011, Jeph Loeb

Četla jsem v anglickém kompletu --) můj názor je v recenzi na 2. díl.

Renegáti 2018, Marissa Meyer

+ Akční začátek. - Většina knihy se strašně táhne. - Hrdinům vše procházelo až moc snadno. Na knihu mě nalákala pěkně živá ukázka na Albatrosu a tedy začátek takový opravdu byl - sice mi nevyhovoval styl popisu (na mě až moc dětský), ale aspoň byl akční. O zbytku se to říct nedá. Když už se tam nacházela nějaká akčnější část, tak byla tak popisná, až to vypadalo, jako by hrdinka byla na procházce a ne uprostřed boje, že mohla o všem tolik přemýšlet.... celý text

Máj / Kytice 2012, Karel Jaromír Erben

Máj Zápletku Máje se dozvídáte hned na začátku a celá báseň je hlavně o popisech - převažuje lyrika nad epikou. Celé se mi to špatně četlo, ale chtěla jsem si projít celou báseň, abych neznala jen začáteční "Byl pozdní večer - první máj..." Kytice Velmi hezké básně, které se dobře čtou. Snad každý má alespoň jednu oblíbenou, mohu doporučit. Moje oblíbené jsou třeba: Svatební košile, Polednice, Vodník.... celý text

Hračkář 2019, Andrew Mayne

+ Theo se realističtěji dostával na místa, kam neměl přístup (třeba i díky jeho novému postu). - Nebylo to tak napínavé jako předchozí díl.

Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky 2009, Edgar Allan Poe

Čekala jsem toho od Poea víc. Těšila jsem se na popisy hrůzy a utrpení postav, ale jak byly povídky krátké, tak to celé působilo povrchně (ne příliš rozepsaně) a hrůzně by to působilo jedině pro čtenáře autorovy doby. Budu se zase muset vrátit k současnějším autorům a neočekávat tolik od těch starších. Povídky, které se mi z celé sbírky aspoň trochu líbili: Zrádné srdce, Zánik domu Usherů (konec - od čtení Šíleného Trista), Jáma a kyvadlo (až na závěr) a Černý kocour, který byl takový, jak jsem si představovala, že budou vypadat všechny povídky.... celý text

Obsidio 2019, Amie Kaufman

Už jsem si myslela, že to nebude tak dobré jako předchozí díly... Ale ne, zase mě dostali. Hezky jsem si pobrečela a jsem moc ráda za to, jak to nakonec dopadlo. (Je ale dobře, že další díl nebude, protože už jsem pociťovala, že víc knih by tomu uškodilo - začátek příběhu mě nebavil a dobrý byl až od půlky.)... celý text

Město z kostí 2009, Cassandra Clare (p)

Čtení této knihy mi úplně připomnělo časy asi na začátku 2. stupně ZŠ, když jsem četla podobné příběhy. V té době by se mi to asi líbilo víc, ale dnes to vidím jako průměrnou knihu. Mohla jsem se od ní odtrhnout - nebylo to moc napínavé - takže v sérii budu maximálně pokračovat půjčováním z knihovny.... celý text

Temná krása 2018, Mary E. Pearson

Většinu knihy nic pořádného nedělo a já se dost nudila. Akce přišla až v půlce a na konci (mezi tím byl nucený klid) a pohledy ostatních postav tam byly hlavně proto, aby mohly obdivovat hlavní hrdinku. Ale aspoň jsem se teď poučila, že nemám kupovat celé série naráz a už pomalu začít opouštět YA, protože v poslední době mi moc nesedlo.... celý text

Šelma 2018, Andrew Mayne

Většinou, i když mě kniha baví, se musím do čtení nutit. Ale u Šelmy jsem se nemohla odtrhnout od děje a byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne.

Zrádné srdce 2017, Mary E. Pearson

Knihu bych nazvala zábavnějším vycpávkovým dílem. Dalo by se to zkrátit a následující knížka by nemusela být tak dlouhá. Nacházejí se zde (v tomto i předchozím díle) pasáže, které představují vyprávění Gaudrel, svaté písmo a další, jež jsou psány jako moderní poezie - enter uprostřed věty. A upřímně, kdykoliv něco podobného vidím, tak mě to docela štve. Šlo by to napsat bez toho a (podle mě) by to i bylo lepší. Jinak mě příběh nevadil, Lia se chovala docela realisticky - princeznovsky a jako správná YA hrdinka nikoho neposlouchala. Sice takové vlastnosti nemám ráda, ale bez nich by se příběh neposunul a její královské postavení, ve kterém se narodila, by neodpovídalo jejímu nynějšímu chování.... celý text

Bellman & Black 2015, Diane Setterfield

U této knihy nemůžete dát na anotaci - vyzradí vám polovinu příběhu. Vlastně se tam toho moc neděje - Bellman celou dobu jen pracuje a to tajemno, o kterém máte pocit, že budete číst, tam ani pořádně není. Nachází se až na konci - ten byl zajímavý (i ono samotné popisování děje odpovídalo myšlení hlavního hrdiny), ale nevím, jestli to stálo za to, se tím prokousávat. Celý styl psaní mi trochu připomínal povinnou četbu a jelikož jsem čekala od knihy něco jiného, tak mě zklamala.... celý text