Taťka Hraboš přečtené 1833

Chlap kousl psa: Lidé v roce 2021 2021, František Koukolík

U každé knihy Františka Koukolíka si připadám jako při setkání se starým známým. Svým způsobem – díky charakteristickému stylu – jsou si všechny do určité míry podobné. Z hlediska obsahu však je tomu právě naopak. Je úžasné, jak pan profesor ve svém věku dokáže stále sledovat nejnovější vědecké objevy z rozmanitých oborů, dávat si je do souvislostí a ještě je obvykle (docela) srozumitelnou formou předávat svým, mnohem méně vzdělaným, čtenářům. V téhle knize se někdy objevilo téma, které mne tolik nezaujalo, přiznám se i k občasným pochybnostem, zda jsem vše pochopil správně, ale v souhrnu je to opět klenot, který stojí zato mít i doma v knihovničce a občas se k němu vracet.... celý text

Souboj na Araluenu 2019, John Flanagan

V zásadě už jsem všechno napsal v komentáři k předchozímu dílu. Stejně jako jiní tady na fóru si nemyslím, že bylo rozdělení na dva díly potřebné, šlo spíše o to, že dva díly vydělají více než jeden. A navíc děti nemají – až na výjimky - rády tlusté knihy (soudě podle těch mých). Žádné překvapení se nekonalo, vše dospělo k závěru, který se dal od počátku předpokládat. Snad jen úplná eliminace Willa s Haltem mě překvapila – v tomhle dílu není - až na úplný závěr - ani zmínka o tom, co dělají či dělali v době tak bouřlivých událostí na hradě Araluenu a v okolí. Musím říct, že se mi ulevilo, když si děti k příštímu čtení poručily Letopisy Narnie. Hraničářův učeň je výborná série, ale i sebelepší pokrm se při nadměrné konzumaci nakonec přejí ;-) .... celý text

Rej švábů 1983, Meja Mwangi

Velmi svérázné dílo, vzbuzující ve mně spoustu pocitů, místy obtížně stravitelných. Tragikomedie, při níž současně nevíte, jestli se máte smát, nebo podlehnout depresi z osudů hlavního hrdiny i těch vedlejších. Je to takové panoptikum města keňského (zřejmě Nairobi), své postavy má autor výborně vymyšlené i vykreslené, o prostředí příběhu to platí snad ještě více. Nedocenitelným bonusem je pak i skvělý překlad pana Žantovského.... celý text

Všichni jsme z toho úplně na větvi 2015, Karen Joy Fowler

Určitě pozoruhodná kniha. Svěží a vtipné čtení s velmi originálním námětem, poukazujícím na jeden z mnoha etických problémů moderní lidské civilizace – pokusy na zvířatech (a šířeji jejich životní podmínky v područí člověka). Autorka do knihy dokázala nenásilně zakomponovat i celou řadu zajímavých faktů k tématu či různé psychologické teorie. Jedinou problematickou stránkou knihy je podle mě věrohodnost chování a myšlení hlavní postavy – prostě se mi nechce věřit, že by na jinak racionálně jednající dospělého člověka (jak se jinak Rosemary – přes své občasné úlety - v knize jeví) měly takový vliv události, ke kterým došlo před patnácti lety, v době, kdy byla pětiletý prcek. Ale třeba mi jen chybí potřebná dávka citlivosti, abych to byl schopný pochopit.... celý text

Klan Rudé lišky 2019, John Flanagan

Je zřejmé, že i sám Flanagan si už byl vědom, že potenciál Willa a Halta vyčerpal, a proto je poslal na placenou dovolenou kdovíkam a soustředil se na atraktivnější postavy Maddie, Kasandry, Horáce a Skandijců. Z mého pohledu udělal dobře a podařilo se mu docela pěkně vymyslet i celý příběh Lišek, i když je už od počátku jasné, kdo je hlavní padouch i jak to celé nakonec dopadne. Překvapení Flanaganovi moc nejdou – ale opět jsme u toho, že jsou to příběhy pro děti, kterým to tak zjevně vyhovuje mnohem více než dospělým (a většině z nich ani nedojde tak rychle to, co dospělému čtenáři, takže v tom možná nějaké to překvapení pro ně přece jen bude).... celý text

Peklo pro zvané 2008, Sebastian Faulks

Je asi trochu ostuda číst napodobeninu knihy Iana Fleminga předtím, než si člověk přečte nějaký originál, ale tahle kniha (či spíše autor) se mi hodila do čtenářské výzvy. Nedokážu proto posoudit, nakolik se Faulksovi ta imitace povedla či nikoli. Nevím, jestli ve Flemingových knihách je to taky tak, ale tady mě zarazila jedna věc – Bond se občas chová jako pěkný hlupák - viz akce s ekranoplánem. Asi je to ale účelovka, protože jinak by posléze nemohl ukázat své schopnosti v akci. Navíc jsem žil v domnění, že se slovem agent se zákonitě pojí i přívlastek tajný. Bonda ovšem všichni znají, včetně hlavního padoucha (dokonce se s ním Bond úmyslně seznámí), všichni vědí, kde se zrovna pohybuje. Za té situace ho zřejmě i hlavní padouch má za neškodného šaška, protože jinak by ho bezpečně někde z dálky nechal odpravit. Tomuhle se říká legenda? No nic, tohle asi není literatura pro mě ;-) .... celý text

Učedník Alvin 2009, Orson Scott Card

Když J. R. R. Tolkien napsal svého Hobita a Pána prstenů, nevědomky tak vytvořil i pravidla daného literárního žánru, kterých se od té doby většina autorů fantasy drží, ať už jde o ansámbl postav, prostředí nebo typické zápletky. Není se čemu divit, tento model na čtenáře zabírá. Proto není moc autorů, kteří si dovolí z tohoto rámce výrazněji vybočit. Ještě méně jich je takových, kteří dokáží do svého díla zdařile zakomponovat i hlubší myšlenky, poukázat na nějaký vážný společenský problém, jako je problém náboženského fanatismu v prvém díle této série, indiánská otázka a ničení přírody ve druhém a otroctví a rasová problematika ve třetím. Card umí obojí, a proto bez ohledu na to, jaké dílčí nedostatky by se ve všech dílech daly najít, se mi tahle série opravdu líbila, a je mi moc líto, že k překladu a vydání dalších dílů u nás už nedošlo.... celý text

Mazaní Slované 2000, Malgorzata Fabianowska

I když se dámy z Polska snažily, dotáhnout se na Terryho Dearyho se jim ani zdaleka nepodařilo. Mladší syn (9 let), který už s nadšením přečetl asi 10 knih ze série, tuhle po 40 stranách odložil a už se k ní nevrátil. Zejména ten humor – ať už v textu, nebo v kresbách - je tu většinou takový neumělý a křečovitý (ale abych byl poctivý, občas se i tady dobrý kreslený vtip povedl). Ovšem člověk zase musí uznat, že po stránce faktografické je to knížka docela povedená. Vypadá to, že autorky čerpaly ze spolehlivých zdrojů, informace podávají komplexně, přehledně a srozumitelně a už jen proto, že píší o Slovanech (tedy, jak už tady někdo v komentáři zmínil, o tématu, o které západní historici nemají zájem), stojí za to si knihu přečíst. Takže přece jen nakonec dávám čtyři hvězdičky.... celý text

Rudý prorok 2009, Orson Scott Card

Příběh alternativní historie Ameriky pokračuje. Dokonce mě autor donutil kouknout na wiki a pročíst si informace o „reálných“ hrdinech tohoto dílu – Tecumsehovi a jeho bratrovi, Harrisonovi, Jacksonovi, La Fayettovi či Bonapartovi. Card si s nimi pohrál moc pěkně, řekl bych, že tyto hrátky tentokrát poněkud zastínily příběh samotného Alvina. Nic to ovšem nemění na tom, že se kniha četla zase jedna báseň (i když báseň místy nesmírně krutá a smutná). Současně je to hold americkým indiánům a jejich sepětí s přírodou (nejsem si ovšem jistý tím, jestli tenhle romantický postoj zaujal autor z přesvědčení, nebo se mu jen hodil do příběhu).... celý text

Temní rytíři a ošumělé hrady 2002, Terry Deary

Další výborný díl ze série, který je ideálním prostředkem k vyvrácení romantických představ dětí (i dospělých) o rytířích a životě na hradech. I když je to všechno podáno jako obvykle s hutným humorem, místy se mi obrazně řečeno nad „rytířským“ chováním, jejich zbytečnou krutostí a také často nesmyslně podstupovaným rizikem (na turnajích, při bitvách), stejně jako nad poměry na hradech, zvedal žaludek. Buďme rádi za naši relativně mírumilovnou dobu (tedy tady u nás) a útulné a čisté domky a byty. Jen by mě zajímalo, jestli si děti uvědomují totéž, anebo knihu vnímají jen jako legrační vyprávění.... celý text

Sedmý syn 1999, Orson Scott Card

Mám rád styl psaní O. S. Carda. Píše tak nějak přirozeně, nechybí mu humor, čtenáři se nevnucuje, nevyužívá osvědčených literátských triků, jak třeba vyvolat napětí, a přesto ho tam nenásilně dostane. Tady je to typicky v jedné z posledních scén knihy, při níž má Alvin podstoupit malou, ale důležitou domácí operaci. Vlastně je ta pasáž spíše groteskní, ale stejně mi při ní trochu lezl mráz po zádech. V téhle knize si autor zřejmě trochu vyřizuje účty s náboženskými (a jakýmikoli jinými) fanatiky a ukazuje, jak snadno se dají zneužít dokonce ke zcela opačnému cíli, než si myslí, že sledují (nejsem věřící, ale podle skutků jejich by opravdu starozákonní Bůh a Ďábel byli stěží k rozeznání). Snad jediné, co mi občas vadilo, byla někdy přílišná rozvláčnost, "ukecanost" knihy. A taky by neškodilo mít podrobnější znalosti rané historie USA, s níž si autor tvořivě pohrává.... celý text

Královská hraničářka 2015, John Flanagan

Jakýsi restart série. Jako bychom byli zase na začátku, jen se nám Will v podstatě převtělil v Halta (či naopak?) a místo Willa tu máme Maddie (má to nějakou souvislost s anglickým „mad“?). Ale je pravda, že zápas s pubertální princeznou má své kouzlo, i když takový krutý trest, jaký pro ni vymysleli její rodiče – zbavení všech princeznovských výsad – si asi nezasloužila. Dnešní pubertou postižení výrostci tropí v průměru horší věci (na druhé straně ale naštěstí nemají ony princeznovské výsady). A zdá se mi, že to Flanagan tentokrát vzal o něco poctivěji, pečlivěji, i když na můj vkus bylo v knize příliš mnoho technických popisů (opravdu bylo třeba čtenáře podrobně seznamovat s jednotlivými technikami napínání tětivy?). V závěru ovšem opět Willa udělal opět poněkud neschopného (Myslíte, že jako trénovaný běžec a výborný střelec se opravdu tou partičkou zloduchů s jedinou kuší musel nechat obklíčit? Já ne.), aby nechal zazářit Maddie, která už zřejmě po pár měsících výcviku zvládla to, co on po mnoha letech zkušeností ne. A Will opět musel být zachraňován. Po kolikáté už? ;-)... celý text

Keltští hrdlořezové 1999, Terry Deary

Ze všech knih, které jsem zatím ze série četl, ta nejlepší. Vyvážená, bez slabých míst, autor v ní plně využil svého přebohatého repertoáru výrazových prostředků. Takhle nějak by se měly dělat učebnice pro děti. Možná tu svou roli hrálo i to, že Keltové byli opravdu mimořádně zajímavý národ, a ačkoli nám zřejmě z velké části v krvi kolují jejich geny, nic moc se o nich člověk ve škole nedozví.... celý text

Pilíře země 2001, Ken Follett

Knihu jsem bral do ruky s vědomím, že autor sice není žádným sběratelem literárních cen, ale mezi čtenáři má podle hodnocení velmi dobrou pověst. Předpokládal jsem, že to bude mainstreamové čtení, které sice neurazí, ale náročnějšího čtenáře ani moc nezaujme. Nakonec jsem nebyl zklamaný a nelitoval ztraceného času. Můj původní předpoklad se sice do určité míry naplnil, ale kdybych to přirovnal k hudbě, řekl bych, že to sice byl pop, ovšem docela kvalitní a hlavně chytlavý. Postavy Follett nemá kdovíjak psychologicky zvládnuté, některé mi připady trochu ploché, jiné příliš černobílé (dobro a zlo tu má – až na výjimky – zcela jasné pozice), tam, kde se autor snažil jít více do hloubky, tam se zase nezřídka chovaly nelogicky, v rozporu se svou povahou a charakterem (především hlavní ženská postava), ale síla knihy je hlavně ve výborně vymyšleném příběhu a dobře popsaném prostředí a době, v nichž se příběh odehrává. Za ty zápletky a obraty v ději by se nemusel stydět ani autor Hry o trůny. Ona to ostatně taková hra o trůny je (od těch lokálních až po ten anglický). Jen v poslední třetině bohužel dostala kniha v jedné dějové linii takřka charakter červené knihovny (snad se autor bál, že pouhá „zahraniční“ cesta jednoho z hlavních hrdinů nebude pro čtenáře dost poutavá) a nějak moc přibylo různých osudových náhod, které autorovi umožnily dovést příběh ke kýženému, protože čtenáři tolik oblíbenému, dobrému konci. Původně jsem uvažoval i o pěti hvězdičkách, ale poslední třetina knihy moje hodnocení snížila.... celý text

Drsná doba kamenná 2000, Terry Deary

Jak už tady (asi nejednou) někdo zmínil, kniha má vlastně zavádějící název. O době kamenné je totiž vlastně jen první polovina. Další čtvrtina je o archeologii a ta poslední hlavně o Stonehenge, což je svým způsobem škoda (Že by autorovi došla materie? Tomu se mi moc nechce věřit). Ne že by ani ta poslední dvě témata nebyla zajímavá a docela pěkně pojatá, ale s první polovinou - plnou kromě hezky naservírovaných informací i spoustou výborných "kameňáků" (vida, že by se původ tohoto slova měl hledat právě v tomto období vývoje lidstva?) - se to nedalo srovnat. Proto jen ty čtyři hvězdičky.... celý text

Krutí Římané 2017, Terry Deary

Vítám každou knihu pro děti, která se je snaží zajímavým způsobem přivést k zájmu o skutečný svět okolo nás – ať už jsou to jeho dějiny, zeměpis nebo příroda a její zákonitosti. Série Děsivé dějiny to sice místy činí trochu nevybíravým, šokujícím a až nechutným způsobem, ale – co si budeme nalhávat – svět a jeho dějiny takové skutečně byly a jsou. Na druhé straně jsou ale všechny knížky plné kouzelného (především kresleného) humoru, který tu „děsivost“ víc než dobře vyvažuje. Nejsem si sice jistý, nakolik se dá spolehnout na správnost historických údajů, jelikož mé znalosti nejdou většinou za hranice školních učebnic, ale i tak dávám palec nahoru. Krutí Římané zjevně nejsou nejzdařilejším počinem celé série, ale připsal bych to i složitosti zpracování látky vzhledem k jejímu množství, a proto poměrně úzkému zaměření knihy právě na ty projevy krutosti (koneckonců v sérii jsou tuším ještě dvě knížky Římanům věnované).... celý text

Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku 2019, Martin Moravec

Pan doktor je bezpochyby nesmírně schopný člověk, a pokud bych měl někdy problém vyžadující neurochirurgický zákrok, rozhodně bych neměl nic proti tomu, aby jej provedl zrovna on. Nicméně lidsky mi už tolik nesedl. To množství pochvalných výroků na adresu sebe samotného, nadšení, s nímž vypráví o své nedisciplinovanosti v dětství a mládí či lajdáctví při vysokoškolském studiu, opomíjení vlastní rodiny a vlastně všeho, co není jeho prací či koníčkem, jednoznačné, takřka černobílé vidění některých zdaleka ne tak jednoduchých problémů, včetně kategorického odmítání psychosomatického přístupu v medicíně, i když vlastně sám uznává a jakoby se tím i trošku chlubil, že kromě toho svého oboru toho z medicíny moc neví. Na druhé straně - člověk asi musí být opravdu svéráz, aby se pustil do takto náročného a nebezpečného oboru – vždyť skoro každý lékař je pořád jednou nohou v kriminále, když se něco nepovede, a zrovna tady ty důsledky bývají nejhorší. Každopádně je to ovšem kniha, kterou se vyplatí si přečíst – i pro to množství zajímavých a někdy i docela překvapivých informací.... celý text

Ztracené příběhy 2014, John Flanagan

Asi už jsem z téhle série unavený. Pochybuji, že by to bylo snižující se kvalitou knih, autor si pořád drží svou úroveň, ale některé - stále se opakující - nedostatky mi dojem z četby kazí. Hlavně to, jak Flanagan často ze svých hrdinů udělá nejprve blbce, kteří nevidí, co je čtenáři zcela jasné, aby pak mohl nechat vyniknout jejich zázračné schopnosti v boji (tady je to nejmarkantnější v příběhu Svatební tanec). Možná chce ukázat, že i hraničáři jsou jen lidé, kteří dělají chyby - lidštější by ovšem bylo, kdyby se občas netrefili šípem, než když selžou v základních myšlenkových pochodech. Ale vcelku to zase bylo fajn a napínavé čtení a dětský čtenář (pro kterého je kniha určena) na tom podobné mouchy určitě nacházet nebude.... celý text

Růže sama 2021, Muriel Barbery

Přiznám se, že i když mám autorčiny knihy rád, tady mě úplně nepřesvědčila. Dokážu pochopit přerod hlavní hrdinky, která se náhle ocitne v úplně jiném prostředí, než ve kterém prožila celý předchozí život, a ještě k tomu za velmi specifických okolností, ale na můj vkus byla ta změna příliš překotná. A už vůbec si nedokážu představit, že by na hrdinku mohly mít tak zásadní vliv japonské zahrady a chrámy (i když připouštím, že sám mám asi týdenní zkušenost jen s těmi čínskými a několika českými napodobeninami). Ta alespoň chabá znalost japonských zahrad mi chyběla. Barberyová jako obvykle mohutně pracuje s čtenářovou představivostí; já jsem v tomto prostě selhával - nedokázal jsem si rozdílnost jednotlivých zahrad vůbec uvědomit, slévaly se mi v jeden celkový dojem. Škoda, možná bych pak knihu dokázal více docenit.... celý text

Vzdálená hvězda 2017, Roberto Bolaño

Kniha se zvláštním obsahem a kompozicí, ale velmi poutavě napsaná. Vlastně se jedná o několik příběhů různých postav, které na sebe tu úzce, tu volněji navazují. Základem knihy je ovšem šílený příběh Carlose Wiedera – letce a svébytného umělce a současně sériového vraha a modelového psychopata bez soucitu, strachu, sebereflexe, zato s – umně maskovanou – narcistickou potřebou být středem pozornosti. Šokující byl způsob vyprávění příběhu – poeticky a přitom věcně, střízlivě podáno, jako by se vlastně ani nic zvláštního nestalo; stejný způsob, jak se až na pár výjimek ke zločinům C. W. postavila většina těch, jimž dotyčný svoje skutky prostřednictvím svého „umění“ sám odhalil, i oficiální chilské orgány (za vlády generála Pinocheta). Nechci spekulovat, zda taková byla tehdejší chilská realita; pokud ano, pak buďme rádi za tu naši (v níž privilegovaným prochází jen majetkové zločiny).... celý text