Taťka Hraboš přečtené 1833

Anna Kareninová II 1951, Lev Nikolajevič Tolstoj

Druhý díl se mi líbil ještě víc než ten první, možná proto, že není tak profláknutý. Anebo také proto, že v něm dostaly spoustu prostoru mé oblíbené postavy Levin a Kitty. Překvapil přerod Karenina, nevím, nakolik by opravdu byl možný. Ale Tolstoj jej podává přesvědčivě, stejně jako další mužské postavy – je znát, že jim rozumí víc než těm ženským, které mi – až na titulní postavu – připadají trochu nevýrazné. Stejně se ale autorovi musí přiznat, že lidské psychice té doby rozuměl výborně. Kromě toho ale v tomto díle ukázal, že výborně zvládá i satiru a absurditu – především v pasážích týkajících se Kareninovy úřední činnosti. Prostě pestré, poutavé a myšlenkově bohaté čtení.... celý text

Stromy mě znají jménem: Kniha o přírodních a léčivých zahradách 2021, Václav Cílek

Výborná kniha, která se svým námětem, šíří záběru i způsobem podání skvěle sešla s mým vkusem a zálibami. Je to takový multiplikátor potěšení z naší sice nevelké, ale počtem druhů a kusů rostlin velmi bohaté zahrady, zvláště v téhle době, kdy všechno kvete (jen to jezírko pro obojživelníky není kam dát a navíc by sem přes ty polopouště okolních, nakrátko sečených a vyschlých zahrad stejně bezpečně nedoputovali). Prostě nezbytná kniha do knihovničky každého, kdo nechodí přírodu jen obdivovat, ale chce, aby jí měl aspoň malou oázu i u domu. Byla by to také velmi vhodná kniha pro ty, kteří zahradu používají jen jako patřičnou kulisu k domu nebo jako hřiště, na němž se prohánějí každý týden se svou sekačkou a libují si, kolik toho dneska udělali pro své zdraví. Jenže ti tuhle knihu stejně nikdy do ruky nevezmou :-( .... celý text

Anna Kareninová I 1951, Lev Nikolajevič Tolstoj

S hodnocením klasiků mám často trochu problém. Jednak se mi málokdy poštěstí dostat do rukou nějaký novější překlad, takže kromě dobového jazyka spisovatele musím ještě zápolit s archaickou češtinou. A za druhé je tu ten nešťastný způsob výuky literatury na střední škole v mé době (snad je to dneska už jinak), kdy do nás hustili obsahy knih a tím dopředu zabíjeli potěšení z příběhu. To je bohužel i případ Anny Kareninové. Síla téhle knihy se tak pro mě soustředila spíše do skvěle propracovaných postav (i když musím říct, že kromě Levina a Kitty mi žádná zvlášť sympatická nebyla – právě s ohledem na jejich žebříček hodnot) a výborně vykresleného rozporu mezi produktivním, s přírodou, zemí a lidmi spjatým životem Levina a jeho mužiků a prázdným, společenskými styky a zábavou vyplněným životem většiny ostatních postav.... celý text

Anansiho chlapci 2006, Neil Gaiman

Zdánlivě pokračování Amerických bohů, s jedničkou však tahle kniha nemá moc společného (kromě božského původu některých hrdinů). První díl je postaven na jakémsi tajemnu hlavního hrdiny a božské komunity, druhý především na humoru. Doporučuji hlavně všem teenagerům s jejich obavami z trapnosti své a svých rodičů. Autor krásně osvětlil rozdíl mezi trapností a legrací - záleží na sebevědomí a postoji aktéra (jinými slovy – když se chce, z jakéhokoli trapasu se dá udělat pěkná sranda). Jinak je to zase výborná kniha téměř bez slabých míst, mírně rozporuplné pocity jsem měl pouze z nasazení ztuhlíků. Gaiman má zřejmě slabost pro postavy na rozhraní obou světů ;-) .... celý text

Severská mytologie 2017, Neil Gaiman

Překvapivě zábavná četba, nesrovnatelná v tomto ohledu třeba s četbou starých řeckých bájí a pověstí (i když – kdyby je převyprávěl Neil Gaiman, kdo ví, jak by to dopadlo). Čteno dětem před spaním a skoro to vypadá, jako by tuhle knihu psal Gaiman právě pro ty mladší, protože tam není nic, co by snad bylo možno označit za pro děti nevhodné, tedy kromě násilí, které je ovšem s jakýmikoli pověstmi a mýty zákonitě spojeno, ale Gaiman je podává decentně a spíše náznakově (s výjimkou předposlední kapitoly o potrestání Lokiho, ta je opravdu drsná). Takže ideální kniha i pro společnou rodinnou četbu. A děti se konečně dozvědí, kdo byl ve skutečnosti ten Thor, který řádí ve filmových Avengers, nebo že anglický čtvrtek je vlastně Thorův den.... celý text

Peršané 1994, Aischylos

Přečetl jsem už autorovu Oresteiu a nějaké hry Sofoklovy a Euripidovy a přiznám se, že ve srovnání s nimi mě Peršané zklamali. Sedmdesát procent textu představují perské nářky nad porážkou u Salamíny, ten zbytek – daleko zajímavější – popisuje danou bitvu a následný útěk zbytků perského vojska zpět do vlasti. Žádné složité zápletky, dějové zvraty a typická stavba hry, jak je člověk u řeckých tragedií zvyklý. Ostatně i tou tragédií se hra může nazývat jen proto, že je vyprávěna z pohledu Peršanů, což asi mělo ještě více umocnit jejich potupu. Nepředpokládaným bonusem pro mě byly právě ty pasáže obsahující faktické informace o bitvě – zrovna nedávno jsem se starším synem opakoval dějiny antického Řecka na písemku, tak jsem si zase trochu obohatil své vědomosti.... celý text

Henry & June 1992, Anaïs Nin

Intimní zpověď inteligentní a citlivé ženy s (eufemisticky vyjádřeno) velmi svéráznou vztahovou morálkou, okořeněná ještě tím, že druhou hlavní postavou knihy je slavný a kontroverzní spisovatel Henry Miller. Pro mě jako pro muže dosti náročná kniha. Na jedné straně krásný, poetický jazyk, skvěle popsané emoce autorky i dalších postav knihy, zajímavé úvahy točící se především kolem těch nejzákladnějších mezilidských vztahů, překvapivé informace nejen o autorce, ale především právě o H. Millerovi, na druhé straně to neustálé, typicky ženské sebepitvání, přemílání pořád dokola toho samého, na což mi trochu schází trpělivost, i když poslouchám vlastní manželku, natož pokud to mám před sebou na 260 stranách. Ale co člověka nezabije, to jej posílí, takže přečtení této zvláštní knihy rozhodně nelituji.... celý text

Američtí bohové 2001, Neil Gaiman

Takový trochu chaos, ale velmi čtivý a napínavý chaos. U žádné postavy – včetně té hlavní – si čtenář nemůže být jistý, čím vlastně je (a zvědavost je přece hlavním hnacím motorem většiny knih). Autor teprve postupně odhaluje totožnost některých postav a jejich záměry a někdy je to odhalení docela překvapivé. Mně se ty hrátky s mýtickými postavami docela líbily, jen to chtělo už dopředu mít něco přečteno o božstvech a dalších nadpřirozených bytostech z většiny hlavních kulturních okruhů (kupodivu vyjma nám nejznámějších antických). A ještě malá poznámka k hlavnímu hrdinovi: Není to poprvé, co použiji tenhle trochu absurdní příměr, ale svou odevzdaností do rukou osudu (přitom to ale není postava nijak pasivní) mi připomínal Medvídka Pú. A stejně jako to dělá zmíněný medvěd, nakonec vzal věci do svých rukou a všechno dobře dopadlo :-) .... celý text

Ani do skonání věků 2021, Cressida Cowell

Cressida Cowellová ve své nejlepší formě. Svérázný styl, jazyk, humor, postavy, tempo, zápletky, ilustrace – to všechno dělá z jejích knih výjimečný zážitek (buď, anebo jsem zčásti pořád ještě děcko, na které tyhle věci působí ;-) ). Tahle knížka není výjimkou a pěkně završuje celou sérii o kouzelnících, i když dospělý možná zapochybuje o smyslupnosti chování hlavního záporáka v úplném závěru (a možná taky ne – moc je i v reálném světě pro některé natolik přitažlivá, že je schopna dostat je až na Onen svět ;-) ). Snad jen ten závěr mi úplně nesedl – nejprve typická zdlouhavá americká „filmová“ oslava dobrého konce a potom překvapivé a matoucí hrátky okolo „Kulatého stolu“ (zamýšlí snad autorka zpracovat po svém i tento legendární příběh?).... celý text

Tamerlán musí zemřít 2005, Louise Welsh

Historické romány přímo nevyhledávám, ale pokud se mi do rukou dostane kvalitně napsané dílo, jako je toto, většinou nelituji. Okamžitě jsem si vyhledal z dostupných zdrojů informace o hlavních postavách příběhu – samotném Marlowovi, Thomasi Kydovi či Walteru Raleighovi, abych srovnal oficiální verzi jejich příběhu s tou autorčinou. O tomto útlounkém dílku samotném se dá říct, že je to příjemně napsaný, svižný a zajímavý příběh, nepostrádající patřičnou atmosféru. Taková návnada na další, rozsáhlejší autorčiny knihy.... celý text

Železná pata 1951, Jack London

Stěží říct, jestli je to více román, nebo jen Londonovo sociálně-politické vyznání, jemuž dal kvůli větší čtenářské atraktivitě tuto formu. Určitě je to čtivé, London byl bezesporu výborný spisovatel, ale zejména v první polovině knihy se více mluví, než jedná. Navíc má v tomto případě u mne kniha smůlu, dá-li se to tak říct, že patřím ke generaci, která měla možnost si důsledky Londonem kýženého politického uspořádání vyzkoušet na vlastní kůži. Jak říká jeden z oponentů hlavního hrdiny, jeho teorie jsou utopie. Zapomíná totiž na premisu, kterou sám vyjádřil – že člověk je v jádru sobecký. Nemálo z nás pak tu svou sobeckost nedokáže udržet na uzdě a ti se pak, mají-li dostatek inteligence, prostě přirozeně dostávají na vrcholy společenské hierarchie. Takže nakonec je jedno, o jaký společenský řád jde – vždycky bude většina moci v rukou malé skupiny těch nejdravějších a nejsobečtějších. Londonův výklad Marxových teorií, především teorie nadhodnoty, mi připadá trochu naivní (ale poctivě přiznávám, že Marxe jsem nečetl, takže zakopaný pes může být i v naivitě samotné teorie), stejně jako jeho predikce budoucího vývoje. Na druhé straně nelze autorovi upřít výbornou znalost tehdejších mocensko-politických poměrů a mechanismů mocenského boje (z nichž většina se uplatňuje dosud). A závěrečné události v Chicagu jsou podány velmi poutavě a dramaticky.... celý text

Posilování stresem: Cesta k odolnosti 2021, Pavel Kolář

Výborná kniha na nesmírně zajímavé téma. Pravda je, že přečíst ji není snadné, Kolář se nesnaží psát pro úplné laiky, počítá s určitou základní znalostí medicíny a jejích termínů. Některé pasáže pro mě proto byly náročné a zdaleka si nejsem jist správným pochopením. Kniha navíc není psána oním moderním, populárním stylem návodů k životu; prostě podává informace a čtenář ať si z nich ponaučení a doporučení pro svůj život a zdraví vydoluje sám. V čem je oproti zmíněným „návodům“ o mnoho řádů lepší, je hlavně to, že na autorovy informace se dá spolehnout; i když je jeho hlavním oborem fyzioterapie, udržuje si obdivuhodný přehled i v ostatních lékařských oborech. Koneckonců, i když nepatří mezi obvykle jmenované zástupce celostního, psychosomatického přístupu v medicíně, jednoznačně k nim patří. Tato kniha je ostatně především o psychosomatice.... celý text

Princ Kaspian 2006, C. S. Lewis (p)

Ani druhý díl nezklamal. Pravda je, že půlku knihy byla hlavní čtveřice hrdinů poněkud odsunutá stranou, ale to nijak nevadilo (mně osobně se dokonce asi líbilo nejvíc to postupné seznamování prince Kaspiana s tvory staré Narnie). Opětovně tu nechybí milý humor, pro který našel právě mezi tou roztomilou narnijskou cháskou autor spoustu prostoru. A závěrečný střet a „dobytí“ hlavního města nemají chybu.... celý text

Ani později, ani jinde 2011, Delphine de Vigan

Poutavá četba hned od počátku. Plastický popis bossingu od psychopatického šéfa a z něj plynoucí situační deprese na jedné straně a neuspokojivého vztahu, v němž jeden se plně odevzdává a druhý jen bere a citově se neangažuje, na straně druhé. Je znát, že Viganová je výborná psycholožka a myšlenkové pochody a citové stavy svých postav umí pěkně podat i čtenáři. A docela mě dostal i ten závěr – přiznám se, že jsem podlehl autorčině mámení a očekával happy-end; nakonec se však – vlastně zcela v souladu s logikou celé knihy – ukázalo, že náhoda není spolehlivý spojenec a každý si musí nějak pomoci sám.... celý text

Jako žena nula 1979, Luisella Fiumi

Pro mě vítaná změna po předchozích knihách z oblasti vážné literatury. Kniha prodchnutá humorem spojeným se situacemi, které ve své rodině prožívá každý z nás. Je ovšem zajímavé srovnat, jak tyto situace popisovala, vnímala a hodnotila autorka v době, kdy kniha vznikla (je tomu už téměř 50 let), a jak bývají často vnímámy a hodnoceny nyní. Ten posun je až neskutečný – co dříve bylo bráno jako normální a běžné téměř v každé rodině a nikdo z toho nevyvozoval žádné vážné důsledky (povahové rozdíly, neshody i v pohledech na důležité věci, fyzické tresty), dnes bývá často důvodem k rozvodu, přerušení vzájemných kontaktů v rodině nebo postihu ze strany státu. Co mi kazilo dojem z četby, byl neumělý překlad (nezdá se mi totiž, že by za některé podivné, šroubované a nevhodně použité výrazy a věty mohla přímo autorka).... celý text

Příběh Lucy Gaultové 2011, William Trevor

Jak se výstižně uvádí v doslovu, je to kniha samoty a ticha. Samotou (a s ní spojeným tichem) trpí každá z hlavních postav a na každou z nich má – rozdílnými způsoby a v různé míře – zničující účinky. Nejlépe z toho nakonec vychází titulní postava, která se svým zvláštním způsobem dokázala situaci přizpůsobit. Na druhé straně si mohla zvolit i jinou – bohatší a zřejmě i šťastnější cestu; proč tak neučinila, uniká mé mužské logice. To je také asi hlavní důvod, proč jsem nakonec – přes téměř dokonalý způsob autorova psaní – nemohl dát knize plný počet hvězdiček. Není to poprvé – i u jiných autorů, kdy mám pochybnost, nakolik dokázal autor-muž proniknout do psychiky a věrohodně ztvárnit složitou ženskou postavu a její způsob chování a myšlení. V každém případě mě kniha emocionálně velice zasáhla – byla to jedna z nejdepresivnějších knih, co se mi v posledních letech dostala do ruky.... celý text

Lev, čarodějnice a skříň 2006, C. S. Lewis (p)

Knížka tak pro žáky prvního stupně základní školy, což musí člověk brát při hodnocení do úvahy. Není možné od ní očekávat nějaké rafinované zápletky, hlubší ponor do psychiky postav a další prvky, které oslovují starší čtenáře. I tak je to ale vyprávění poutavé i pro dospělého čtenáře; ten si v něm možná ještě více než děti užije humoru, dávkovaného sice střídmě, ale s o to větším účinkem. Tím nejpůsobivějším v celé sérii – a důvodem, proč je tahle série klasikou světové literatury – je ovšem úžasná autorova fantazie, s níž dokázal postavit celý svět Narnie.... celý text

Llano v plamenech / Pedro Páramo 1983, Juan Rulfo

Llano v plamenech – to jsou drsné, syrové povídky, přesně odpovídající nehostinnému prostředí, ve kterém se odehrávají. Povídky ze světa, který si my z naší stále ještě docela malebné a přívětivé krajiny stěží dokážeme představit, stejně jako se stěží dokážeme vcítit do Rulfových postav a pochopit jejich myšlení a chování, které dokáže být stejně bezútěšné a nelítostné jako mexická krajina. Pedro Páramo pak jde ještě dál a působivost vyprávění násobí přidáním jistého „magického“ prvku, kvůli kterému je autor řazen mezi jihoamerické magické realisty. Není ostatně náhodou, že se mi další dva čelní představitelé tohoto směru při četbě připomínali – Jorge Luis Borges stylem, náměty a zápletkami, Gabriel García Márquez (v Pedru Páramovi) množstvím postav a nepřehledností a složitostí vztahů mezi nimi i samotného příběhu. PS: Rulfo byl nejen vynikající spisovatel, ale i fotograf. Pro lepší představu prostředí z jeho literárních děl není marné se podívat i na jeho fotky, třeba tady: https://bristolatino.co.uk/art-focus-juan-rulfo-photography/... celý text

Čaroděj Zeměmoří 1992, Ursula K. Le Guin

První kniha od autorky a přiznám se, že jsem čekal víc nebo spíše něco jiného. Příběh, postavy i prostředí jsou samy o sobě moc pěkné, ale způsob vyprávění mě překvapil. Připadal jsem si trochu jako při četbě řeckých bájí a pověstí; taky jsou zajímavé, ale chybí jim dramatičnost, napětí, gradace, prostě ty prvky, které čtenáře vtáhnou do děje a nenechají ho odejít od knihy, dokud ji nemá přečtenou. Přitom tenhle příběh takový potenciál určitě má – pravda ale je, že pak by asi kniha byla dvoj- až trojnásobně tlustá. Nicméně na další příběhy ze série jsem stejně zvědavý, tak se k ní dříve či později vrátím.... celý text

Spiknutí proti Americe 2012, Philip Roth

Roth je bezesporu jedním z nejlepších spisovatelů historie (a je pro mě trochu záhadou, že ho obešla Nobelova cena). Jen málo z jeho knih se nedočkalo nějaké literární ceny. Současně je ale spisovatelem, který nic nedá zadarmo – nepíše tak, že by čtenář hltal jedno slovo za druhým a ponořený do příběhu se hnal za jeho koncem. Jeho podrobné, důkladné, až rozvláčné psaní dělá trochu problémy i mně – a to i v případě tak zajímavého a výborně promyšleného příběhu, jakým je Spiknutí proti Americe. Rothova realistická drobnokresba je tak věrohodná, že ten, kdo by neznal historické reálie, by snadno uvěřil, že tak se to opravdu stalo. A asi netřeba pochybovat o tom, že takto se to za určitých okolností klidně stát mohlo (a mohlo to dojít ještě dále – kam až, to už Roth moudře ponechává na fantazii čtenářů). Realita je někdy ještě nepředvídatelnější a dramatičtější než ty nejdivočejší fantazie (příkladem budiž současná situace ve světě).... celý text