Taťka Hraboš přečtené 1848

Přírodní ráje světa 2003, Jan Štursa

Pěkná kniha, která sluší každé knihovně. Jak už tady zaznělo, přemírou informací neoplývá, ale pokud člověk není geolog nebo přírodovědec, tak mu tohle množství bohatě vystačí. Hodnota knihy je především v množství krásných a různorodých fotografiích. Jejich krása je dána nejen přirozeným půvabem míst, kde byly pořízeny, ale i schopnostmi fotografa. Havlovy fotografie vždycky stojí za vidění a já mu jen tiše závidím, že měl možnost dostat se na tolik podivuhodných míst.... celý text

Příběhy, na které svítilo slunce 1967, Eduard Petiška

Pokud chcete své potomky nenásilnou cestou seznámit s egyptskou a mezopotámskou mytologií (včetně slavného Eposu o Gilgamešovi) a starozákonními příběhy ještě předtím, než jim jejich četbu zhnusí školní výuka (nebo i navzdory této překážce), je tahle knížka ideální volbou. Ale ani já jsem se při četbě dětem nenudil. Příběhy jsou přece jen přizpůsobené cílové skupině, takže mě třeba pobavilo, když namísto piva a prostitutky původně zvířeckého hrdinu a pozdějšího Gilgamešova přítele Enkidua „zcivilizovala“ krásná dívka (pivo ovšem autor naštěstí limonádou nenahradil). Rovněž starozákonní příběhy v židovském pojetí jsou přece jen v jednotlivostech jiné, než jak je známe z Bible, což pro mě také znamenalo vítané zpestření a cenné informace.... celý text

Bodláčí 1990, William Kennedy

Tahle knížka je s to poskytnout skvělý čtenářský zážitek, protože je to příběh odvyprávěný moc hezky a místy i velice vtipně, jen člověk musí trochu slevit ze svých požadavků na postavy a prostředí. Většina čtenářů se zřejmě potřebuje se svým hrdinou ztotožnit nebo alespoň sympatizovat, chce jeho příběh prožívat jako vlastní, má ráda, když se děj odehrává v atraktivním prostředí. Jenže komu by se chtělo jako vlastní prožívat příběh bezdomovce a opilce. To je asi hlavní důvod zdejšího mizerného hodnocení. Jako pozitivum lze určitě hodnotit i to, že člověk po přečtení téhle knihy lépe chápe, proč se někteří lidé (i v našem sociálním státě) mohou stát bezdomovci a dokonce jim to svým způsobem vyhovuje, a jak spjaté jsou spolu právě sklon k nadměrnému pití alkoholu a bezdomovectví.... celý text

Potíže s mírem 2021, Joe Abercrombie

I druhý díl série je výborný. Abercrombie dokáže velmi dobře namixovat pasáže, které jsou předvídatelné (ale rozhodně nikoli nudné), protože vyplývají z logiky děje a typického chování jeho postav, s naprosto překvapivými událostmi, které si obvykle nechá na úplný závěr. Přitom se nejedná o nějaké násilné, uměle vykonstruované zvraty, protože i ony mají svou vnitřní logiku, byť před čtenářem dlouho umně skrývanou. Je znát, že si autor své příběhy pečlivě promyslí, než se pustí do psaní.... celý text

Mýtus o Marsu a Venuši 2018, Deborah Cameron

Poctivě přiznávám, že v době adolescence jsem přečetl všechny tři hlavní knihy, které autorka kritizuje a které vyšly i v češtině (Gray, Tannenová, Moirovi). Tehdy člověk hledal jednoduché rady a řešení pro složitý svět komunikace mezi muži a ženami, nevěda, že taková řešení ve skutečnosti neexistují. Od té doby uplynulo skoro 30 let a v důsledku vlastních zkušeností i četby jsem se přece jen posunul dál. Dneska bych asi nad některými tehdy vyslovenými závěry zmíněných autorů hodně pochyboval a možná i knihy odložil jako populárně „naučnou“ literaturu pro masy (přinejmenším pokud jde o Grayovy knihy o Marsu a Venuši). Takže do značné míry souhlasím s autorkou. Úplně bez pochybností ale ani tuto knihu číst nelze, protože ani autorčiny teze není možné za současného stavu vědy považovat za jasně prokázané; příliš nezohledňují třeba poznatky neurologů o rozdílech ve stavbě a vývoji mužských a ženských mozků. Určitě však platí autorkou nepřímo zdůrazňované pravidlo, že jakákoli přílišná generalizace je nebezpečná. Nejde ani tak o to, že by v komunikaci mužů a žen nebyly žádné rozdíly, ale o důvody těchto rozdílů, jejich míru a závislost na konkrétních osobách komunikujících a jejich vztahu a dalším kontextu komunikace.... celý text

Mrtvé duše 1955, Nikolaj Vasiljevič Gogol

První část knihy patří k tomu nejlepšímu, co je ve světové literatuře k mání. Ačkoli se v ní v podstatě nic moc neděje, postačí autorův styl, vtip a skvěle ztvárněné svérázné postavy z tehdejších ruských vyšších vrstev k dosažení výjimečného čtenářského zážitku. Přitom knize nelze vytknout žádnou povrchnost a snahu o laciné pobavení čtenářů, ba právě naopak. Škoda, že druhá část nepokračuje ve stejném trendu. Jako by se v autorovi něco zlomilo, začal mít pochybnosti o sobě a svém pohledu na svět. Však také ty zlomky druhé části, které se dochovaly, pocházejí jen z jedné z mnoha variant, které zřejmě Gogol napsal a posléze spálil, protože se mu nelíbily. Ovšem ani druhá část není úplně špatná, Gogol v ní ústy svých postav (teď už nejen „mrtvých duší“) dává asi více promlouvat svému vlastnímu názoru nejen na to, jak by společnost fungovat neměla, ale i naopak - co by se mohlo zlepšit, aby se aspoň přiblížila ideálu.... celý text

Poslední láska 1991, Alison Lurie

Chápu, že ne každého tzv. univerzitní romány berou, je to přece jen v podstatě anglická specialita z prostředí, které je u nás málokomu blízké, ale tahle knížka určitě stojí za přečtení – pro tu lehkost, noblesu, vtip a svěžest, s níž je napsána. On to vlastně ani čistě univerzitní román není, jen dvě hlavní postavy z daného prostředí pocházejí. Hlavním tématem je tu opravdu láska a ta nečiní rozdíly mezi akademikem a člověkem, který se živí rukama. Více mě bavila dějová linka Vinnie, Fred mi trochu lezl na nervy. Na druhé straně v jeho postavě a postavě Rosemary autorka pěkně vystihla situaci velké části příliš hezkých lidí – jejich okolí jim už od malička všemožně nadbíhá, nijak zvlášť se o nic nemusejí snažit, až snadno získají pocit, že mají na všechno nárok (a jejich nároky nejsou zrovna malé). Pokud mám ke knize nějaké výhrady, pak pouze k práci překladatele a vydavatele – těch pravopisných a jiných chyb v textu bylo na můj vkus trochu moc. Podle mě velká škoda, že do češtiny byl přeložen pouze tento jeden, byť nejslavnější, román autorky. Je to dluh, který se už asi nesplatí – zatímco u méně kvalitních autorů současnosti se předkládá kdeco, dobré knihy vydávané na Západě v době, kdy u nás vládl socialismus, jsou až na výjimky pro českého čtenáře ztracené (pokud si je nedokáže přečíst v jiném jazyce).... celý text

Rytíři krále Artuše 2017, Vladimír Hulpach

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Velmi stručně pojaté, ale přesto poměrně čtivé příběhy z nejznámější a nejpopulárnější oblasti anglické mytologie. Pro základní seznámení s touto látkou asi dostačující, hlavně pokud ji chcete přiblížit dětem. V našem případě byla četba mírně okořeněna tím, že jsme před nedávnem viděli s dětmi legendu o Svatém grálu filmově zpracovanou skupinou Monty Python (ale upřímně řečeno, zrovna tahle legenda je v knize velmi odbytá). Děti se těšily hlavně na příběh s Černým rytířem, a i když v knize je úplně jiný, zklamané nebyly.... celý text

Zlatý pavilon 1998, Jukio Mišima

Japonské romány pro českého čtenáře vždycky znamenají ponor do úplně jiného světa. Tady to ale platí hned trojnásobně – děj se odehrává v Japonsku v době před, v průběhu a krátce po druhé světové válce, nadto v prostředí buddhistických mnichů a navíc hlavní hrdina a jeho největší přítel trpí tělesným postižením, které je i z toho jejich domácího světa vyčleňuje. Je to silný psychologický román, řešící především otázku, jak může tělěsné postižení zdeformovat pohled jeho nositele na život, svět a lidi, včetně blízkých, a do značné míry také román o kráse (jejímž symbolem je tu prastarý Zlatý pavilon) – o schopnosti ji vnímat, o jejím vlivu na život citlivého člověka a třeba i o tom, že ani schopnost přesahu (v této formě) není žádnou zárukou morálního a citlivého chování k jiným lidem, potažmo ke světu jako celku. Doslov mě překvapil hned ve dvou směrech – jednak zjištěním, že se příběh zakládá na skutečné události, za druhé pak informacemi o osobě, životě a smrti samotného autora (na mnoha místech románu zřejmě prosakují jeho skutečné názory a postoje, jakkoli šokující se zdají být).... celý text

Předat dětem, co je k žití 2021, kolektiv autorů

Pro ty, kterým není lhostejný osud přírody, planety a nakonec i samotného lidstva, je to velmi podnětná a zajímavá kniha. Ukazuje mimo jiné, že i mezi nejvýznamnějšími zástupci zdánlivě homogenní ekologicky smýšlející menšiny lidstva jsou názory na prvotní příčiny ekologické krize a způsoby jejího řešení velmi pestré. Ne se všemi názory se také mohu ztotožnit, mezi zpovídanými jsou i osobnosti, jejichž smýšlení je mi hodně vzdálené. Co ovšem všechny tyto osobnosti mají společné, je pokora a vnitřní přesvědčení, že nejsme přírodě nadřazeni, ale že jsme její součástí a podle toho se k ní musíme chovat. Dalším bonusem knihy je její místní i časové rozkročení, umožňující srovnat názory ze zahraničí včetně zámoří s těmi zdejšími, ale hlavně jejich vývoj a tematické proměny za dobu od roku 1992 až téměř do současnosti (třeba Horní Jiřetín a limity těžby uhlí na severu Čech, kůrovcová kalamita a blokáda těžby dřeva na Šumavě, dostavba Temelína, uprchlická nebo koronavirová krize, klima, úbytek hmyzu nebo neutěšený stav moří). Knížka je i ideálním odrazovým můstkem pro hlubší studium problematiky, protože každý zpovídaný má na konci svůj malý medailonek i s výčtem svých nejvýznamnějších publikací. Velmi jsem ocenil také stručné dodatky k dalšímu vývoji některých probíraných kauz.... celý text

Trocha zlé krve 2020, Joe Abercrombie

Abercrombie píše natolik dobře, že by si klidně mohl dovolit napsat knihu z „vážnějšího“ žánru (kdyby se mu chtělo) a nezapadl by ani tam do šedého průměru. Jeho styl psaní má jiskru, tempo, napětí a také vtip, postavy rozhodně nejsou ploché a vzájemně zaměnitelné. Některé pasáže knihy jsou velmi působivé (třeba vzpoura ve Valbecku). Je také znát, že se Abercrombie hodně nechává inspirovat reálnou historií (tady například vikingská expanze, Velká francouzská revoluce nebo průmyslová revoluce). Jediné, s čím jsem měl ze začátku trochu problém, bylo velké množství různých dějových linií a postav, které se ovšem postupně proplétají a spojují. Co mě docela potěšilo, je relativní uzavřenost tohoto dílu, takže se člověk hned nemusí vrhat na další, aby nepozapomněl souvislosti.... celý text

Nadja 1996, André Breton

Hlavním důvodem, proč se mi kniha nakonec líbila, byl příběh Nadji. Jinak by to bylo sice krásnými slovy podané, ale v zásadě vyprávění o bezvýznamnostech (připomnělo mi knihy W. G. Sebalda). Titulní postava a její příběh však knize dodaly na síle a působivosti. Jen by mě docela zajímalo (čekal jsem, že se to dozvím v doslovu, ale marně), jestli byla Nadja skutečná, nebo jen výplod autorovy fantazie, vtělení jeho uměleckých představ do lidské postavy. Pro první variantu by svědčily autorovy velice výstižné úvahy ohledně fungování psychiatrických léčeben v té době (a u nás pravděpodobně až do pádu komunistického režimu a akceptace základních lidských práva a svobod).... celý text

Plavba 2023, Virginia Woolf

Kdo se bojí Virginie Woolfové (pro její pověst literární experimentátorky, jejíž díla nejsou pro čtenáře snadno čitelná), pro toho je její prvotina ideálním způsobem k seznámení. Drží se tu ještě klasických literárních forem a postupů, přesto ale už naplno ukazuje svůj obrovský talent, mimořádnou citlivost vůči složitosti vnitřního světa člověka i krásám světa vnějšího a jazykovou genialitu, díky kterým se později stala zřejmě nejvýznamnější prozaičkou historie. Tohle dílo je navíc velice zajímavé i tím, že se tu střetává mužský a ženský svět té doby; doby mnohem patriarchálnější, než je ta naše, kdy se za zcela legitimní považovaly úvahy, zda je žena stvoření rovnocenné muži a zda má mít právo volit nebo působit v nějaké úřední funkci.... celý text

The Falling Kingdom 2008, Olof Jarlbro

Fotografie působivé hlavně svou syrovostí než originalitou pojetí autora. Pravda je, že i o tu se snaží – markantní jsou například netypické kompozice, zejména postavy bez hlav (kdoví, možná že tak chtěl autor anonymizovat ty, kteří na fotkách zastupují tu nesprávnou stranu, tedy mocenské složky), široký úhel záběrů, snímky pořízené našikmo. Co je ale třeba určitě obdivovat, je odvaha fotografa (a všech takových, co se vydají fotit do míst, kde sami mohou snadno přijít k úhoně, zvlášť když provokují s fotoaparátem).... celý text

Legendy staré Arábie 2004, Jiří Tomek

Pro mě a asi i děti byla určitě zajímavější první část knihy, obsahující staré arabské mýty a pověsti pocházející ještě z doby před naším letopočtem, popř. prvních několik století po něm, a potom zase závěr se dvěma příběhy z cyklu Tisíce a jedné noci a dalšími příběhy spíše pohádkového charakteru. Střední část knihy měla na můj vkus příliš náboženský charakter. Na druhé straně musím pozitivně hodnotit, že jsem si díky této knize konečně uvědomil, že křesťanství i islám vycházejí z týchž základů (Adam a Eva, Ráj, starozákonní proroci, dokonce i Ježíš) a teprve s prorokem Mohamedem a hlavně jeho vykladači se začaly významněji rozcházet. Kniha rozhodně stojí za přečtení – nejen pro svou literární, ale také informační hodnotu.... celý text

Krkonoše 1986, Jiří Havel

Jde už o starší publikaci, proto fotografie dnešního čtenáře neohromí svou technickou kvalitou, ale i z nich je patrné mistrovství dvorního fotografa Krkonoš, zejména pokud jde o schopnost najít tu správnou kompozici a vystihnout atmosféru daného období a okamžiku. Stáří snímků má oproti současnosti naopak i určitou výhodu – umožňuje srovnání tehdejší podoby hor s tou dnešní. Pro fotografa byly bezpochyby Krkonoše a nejen ony kdysi atraktivnější, protože byly „čistší“, nebyly „zaneřáděné“ tou spoustou známek přebujelé civilizace – zástavbou, turisty a elektrocyklisty, automobily …... celý text

Olive Kitteridgeová 2021, Elizabeth Strout

Říká se, že učitelka není povolání, ale diagnóza. K takovému neuctivému zevšeobecnění se určitě nemůžu připojit (i s ohledem na to, že pár učitelek mám mezi přáteli), ale v případě Olive Kitteridgeové to možná sedí. I když správně by popis té diagnózy mohl spíše znít dominantní, trochu egocentrická a emocionálně nevyrovnaná osobnost. Knížka je vlastně o tom, jak taková paní může ovlivnit osudy lidí ve svém okolí – od těch nejbližších po ty, které jen náhodou potká. Stroutová je vynikající psycholog (v tom laickém slova smyslu) a její vnímavost pro jemná hnutí lidské mysli a schopnost je převést do slov je i mezi spisovateli výjimečná. I po formální stránce jde o neobvyklé dílo - soubor relativně nezávislých povídek ve svém souhrnu činící dojem románu. Skvělé čtení.... celý text

Cestou vlka – Tulák 1 1997, David Gemmell

Svižná fantasy se zajímavou zápletkou a napínavým dějem, plná překvapivých zvratů. Snad jen postavy má Gemmell na můj vkus trochu jednodušší, ale to ostatní kladné stránky jeho tvorby bohatě vyvažují. Nevyhýbá se ani zajímavým úvahám o důležitých lidských otázkách, ale nejde o nějaké plané, mnohomluvné filozofování, které by narušovalo tempo a rytmus knihy. Svou tvorbou mi Gemmell připomíná Brandona Sandersona; ostatně i v tom, že své postavy nijak nešetří a jejich řady s postupujícím dějem značně řídnou.... celý text

Známosti na zapřenou / Friends incognito 2006, Antonín Dufek

Příjemné překvapení. Útlá knížečka s velmi hutným obsahem. Taková lahůdková fotografická ochutnávka. Fotografie několika autorů velmi zvučných jmen a jiných mně dosud neznámých, ale zjevně kvalitních. Určitě to nejsou jejich nejznámější kousky, ale výborný fotograf má ve svém portfoliu stovky i více skvělých fotografií a je jen otázka souhry různých okolností, které z nich se nejvíce proslaví.... celý text

Moudrost 2023, František Koukolík

Tentokrát jsem nemohl dát plný počet hvězdiček, které si ode mě obvykle vyslouží knihy pana doktora, a to z jednoho prostého důvodu. I přesto, že je to knížka útlá, je podle mého názoru zbytečně mnohomluvná. Moudrost je kategorie a osobnostní rys či vlastnost s nejasnými hranicemi (i když, jak je i v knize konstatováno, má každý člověk o ní jakousi představu, která se příliš neliší od představ ostatních lidí) a text je jakýmsi pokusem o jejich vymezení. Jedna teorie moudrosti střídá druhou a Koukolík se vlastně snaží vypreparovat nějaký společný základ. Na to by ovšem dle mého názoru úplně stačila několikastránková stať, které autor umí psát více než dobře. Nicméně i tak to byla opět kniha velmi podnětná a jejího přečtení určitě nelituji.... celý text