Taťka Hraboš přečtené 1833

Patrick Melrose I. 2019, Edward St. Aubyn

Tři obsahově zcela odlišná díla, která ovšem kromě hlavní postavy a postavy jejího otce spojuje hlavně skvělý styl autora a jeho suchý „anglický“ humor bohatě kořeněný sžíravou ironií. A nesmíme zapomínat také na prostředí anglické aristokracie, jejíž životní styl, postoje a mravy si autor především bere na paškál. Pokud se dá spolehnout na dostupné prameny, které tvrdí, že se jedná o dílo autobiografické, pak první část pojednává o neradostném dětství autora v rodině misantropického, tyranského a pedofilního otce a ušlápnuté matky, druhá v krátkém časovém úseku představí výsledek takové rodinné konstelace v rané dospělosti (je to takový Trainspotting v komorním a luxusním balení) a třetí, tematicky nejodlehčenější, je jakousi situační komedií, odehrávající se při příležitosti opulentní oslavy jednoho z vedlejších hrdinů za přítomnosti členky anglické královské rodiny. Zatímco při četbě prvních dvou dílů se ve mně střídaly velmi rozdílné pocity pobavení a hnusu, ten poslední už byl čirou zábavou, byť i tady se rozhodně daly objevit hlubší tóny. Jedna z nejlepších knih, které jsem letos četl.... celý text

Rozhovory na hraně zítřka 2019, Adam Folta

Knížka pořízena ve výprodeji za padesátku, což rozhodně hodnotově neodpovídá jejímu obsahu. Pravda je, že můj výběr osobností k rozhovoru by byl asi trochu jiný, ale koneckonců člověk si v takové knize může snadno vybrat jen to, co číst chce. Na druhé straně bych vlastním výběrem přišel o možnost se alespoň takto seznámit s řadou zajímavých osobností, o kterých jsem dosud ani neslyšel, a nedozvěděl bych se množství informací z oborů, které mě zatím trochu nebo zcela míjely. Výběr je to opravdu pestrý – ekonom, novinář, duchovní, lékař, matematik a milionář v jednom, biolog, hudebník, genetik, odborník na vojenství a terorismus, historik, antropolog, anarchokapitalista, filozof ... Úroveň a atraktivita rozhovorů pro čtenáře je různá, jednak podle osobnosti zpovídaného, za druhé pak podle míry zapojení tazatele a jím kladených otázek. Dojem mi trochu kazily drobné exhibice autora při kladení otázek - jeho snaha ukázat, že i on je, navzdory svému mládí, vzdělaný a sečtělý. Celkově však na mě kniha jako výsledek záměru a snahy autora zapůsobila dobře a rád si přečtu i její „ženský“ protějšek, pokud jej autor skutečně zpracuje a vydá.... celý text

Mýty a báje starých Slovanů 2003, Irena Šindlářová

Kniha tu nemá vysoké hodnocení a do určité míry to chápu. Je to spíš takový stručný výtah z té velké masy informací, které by se k tomuto tématu daly shromáždit a zpracovat. Zkrátka není to nic pro čtenáře, kteří chtějí jít do hloubky. Já jsem knihu večer četl dětem (s ohledem na jejich zájem o mytologii) a k tomuto účelu bohatě stačila. Sám jsem byl překvapen, kolik božstev bylo mezi Slovany uctíváno, a nakonec i tím, kolik svátků stále slavených (či alespoň někde) nebo slov dosud běžně používaných svým původem souvisí právě s těmito pradávnými bohy. Právě v pasážích věnovaných původu jednotlivých svátků a při nich zachovávaných zvyků a etymologii vidím asi největší přínos knihy. Jako laik ovšem nejsem schopný posoudit odbornou úroveň publikace.... celý text

Egerské hvězdy 1959, Géza Gárdonyi

Chápu Maďary, že tahle kniha patří historicky mezi jejich nejoblíbenější. Je to totiž oslava jejich odvahy a nezdolnosti v nejtěžších chvílích jejich historie. Příběh je bezesporu zajímavý a poutavý, v závěru i nesmírně dramatický. Chvíli jsem měl problém s postavami, připadaly mi takové zjednodušené, šablonovité, ty maďarské příliš idealizované (pokud na straně dobra někdo selže, pak je to Slovák ;-) ), postupně jsem si ale zvykl. V čem je ovšem pro českého čtenáře především tahle kniha přínosná, to je možnost rozšířit si rozhled, seznámit se s významným obdobím historie jiného národa, nadto z jeho vlastního pohledu. Já sám jsem si během četby hledal na internetu skutečné postavy, které v díle vystupují, či na mapě maďarská města a hrady, které Turci obléhali.... celý text

Jak to vidí Václav Cílek 2010, Václav Cílek

Knížka, která je takovým zajímavým doplňkem k hutnějším Cílkovým dílům. Ideální společník na kratší cesty či čekání – ať už vzhledem ke své útlosti, nebo k malému rozsahu jednotlivých příspěvků. Krátkost rozhovorů autorovi navíc dává možnost se tematicky nebývale rozkročit. Jedinou vadou na kráse knihy je její stáří – přece jen i ten nejpozdější příspěvek má teď přes deset let, ty nejstarší dokonce i sedmnáct. V některých ohledech se svět již dost posunul, témata jsou neaktuální a myšlenky překonané (na druhé straně však je zajímavé srovnání tehdejších předpokladů a nynější reality), většinou ale Cílek přemýšlí nadčasově a jeho tehdejší úvahy mají čtenáři co říci i nyní, za změněných podmínek.... celý text

Krásy Československa 1970, Vilém Heckel

Kniha klasických černobílých fotografií od známého českého fotografa, jehož doménou byly vždy hory, architekturu i jiný typ krajiny ovšem zvládal také na výbornou, jak je vidět na této publikaci. Jen jsem při pohledu na tyhle fotky přemýšlel, jak se od té doby fotografování změnilo. Jinak než černobíle se do určité doby fotit nedalo; přitom černobílá má tu podivuhodnou vlastnost, že dokáže ve fotografii zdůraznit to podstatné – v té krajinářské hlavně kompozici a atmosféru – a naopak skrýt rušivé detaily, samozřejmě včetně nekonzistentních barev. Kromě úpravy jasu a stínů a nějakého toho ořezu v klasické éře fotografie ani moc nešlo vylepšovat. Při pohledu na dnešní fotky profesionálů v oboru krajinářské fotografie se nedokážu ubránit pocitu, že nejhezčí fotky nemají ti, kteří mají „dar vidět“, ale ti, co to nejlépe umí ve Photoshopu či jiných programech na úpravu fotografií. Dnešní mainstreamová krajinářská fotografie často už s realitou nemá moc společného. O to víc se mi právě líbí fotografie mistrů z předdigitálního období, jako je právě Heckel.... celý text

O zlatém vejci, Brahmovi a vesmírných světech - Mýty starých Indů 2010, Jana Martínková

Po řecké, severské, keltské a egyptské mytologii jsme se s dětmi přesunuli k té indické a z mého pohledu je to zatím snad nejzábavnější čtení v této oblasti. Je znát, že staří Indové měli nejen bohatou fantazii, ale i smysl pro humor. Věčný boj mezi démony, zneužívajícími Brahmovu zálibu v asketismu, a bohy, které obvykle musí zachraňovat Višnu, Šiva nebo některý z jejich potomků, sofistikované lsti k pokoření nepřítele, zábavné a pestré postavy s překvapivými schopnostmi (kromě bohů a démonů třeba opičí bojovník Hanuman, král medvědů, různí mudrcové, obři a další), to je jen příkladmý výčet důvodů, pro které bude četba bavit nejen děti, ale i dospělé. Kniha je zakončena krátkým, ale pro pochopení systému a charakteru indické mytologie a náboženství velmi přínosným doslovem indologa Dušana Zbavitele.... celý text

Dary 2006, Ursula K. Le Guin

Velmi příjemná a čtivá fantasy, která možná zklame příznivce akčního děje, dramatických událostí a náhlých zvratů, ale zato potěší hloubavější čtenáře. Větší roli než nadpřirozené schopnosti hrdinů tu totiž mají vzájemné vztahy – mezi rodiči a dětmi, mezi lidmi navzájem a také mezi lidmi a zvířaty. Je to kniha o odpovědnosti toho, kdo má dar – v tomto případě je jím nadpřirozená schopnost, ale klidně to může být i „pouhý“ talent, vzdělání, moc či majetek. Svým způsobem je škoda, že se Le Guinová zaměřila – až na sporé výjimky, které u nás tuším ani nebyly přeloženy – jen na oblast fantastiky. Značné části čtenářského publika – té klasicky zaměřené – tak zůstávají její skvělý styl psaní i hodnotné myšlenky utajeny.... celý text

Dívky bez prostředků 2021, Muriel Spark

Těžko říct, proč pro mě mají díla Sparkové půvab, i když to vlastně nikdy není kdovíjak silný příběh, do kterého by se člověk ponořil a který by ho vzal za srdce. Možná proto, že je zřejmé, že se autorka sama nebere vážně. I závažná, až tragická témata pojímá jako komedie, každá její postava má do určité míry komický potenciál. Nijak zvlášť se přitom nesnaží o jejich charakteristiku, a stejně jsou všechny její postavy originální a zajímavé. Šetří každým slovem, její knihy skoro nikdy nemají více než 200 stran, a přesto se čtenář necítí ošizen. To vše platí i o téhle příjemné novele – možná ještě více než u ostatních knih autorky.... celý text

Vlny 1997, Virginia Woolf

Vlny je pro tuto knihu velmi příhodný název. Jedna vlna obrazů, pocitů a myšlenek hlavní šestice aktérů střídá druhou, tu větší a silnější, tu menší a slabší, a vždycky jiná, podle toho, čí vlna to zrovna je, a postupně odkrývá jejich osobnosti, postoje, touhy, obavy i radosti a jen spíše náznakově dává tušit i děj na pozadí, skutečné události v jejich životě. Své postavy má Woolfová mistrně zvládnuté – jako by ona sama byla každou z nich. Je to četba velmi náročná na pozornost a obrazotvornost, spíše báseň v próze nežli román. Nedoporučuji číst ve chvílích únavy, myšlenky se snadno zatoulají jinam a požitek z vrcholného uměleckého díla se nedostaví.... celý text

Lekce z lásky 2008, Alain De Botton

Nechce se mi věřit, že tahle kniha vyšla už před 30 lety. Pro mě je to každopádně další důkaz, že se nevyplatí číst jen to nejnovější, co vyšlo, protože pak člověku unikne spousta skvostů napsaných v minulosti. Tohle je nesmírně zajímavá analýza jednoho milostného vztahu od jeho počátku až do konce, podaná nikoli psychologem, ale mimořádně citlivým a všímavým filozofujícím spisovatelem. Vlastní postřehy kombinuje autor s citáty, myšlenkami a teoriemi velkých myslitelů minulosti, text je originálně členěn do krátkých číslovaných odstavců a tematicky zaměřených kapitol. A i když je každý člověk jiný a také každý vztah má své zvláštnosti a se spoustou autorových tezí a teorií jsem se rozhodně nemohl ztotožnit, v mnohém se přinejmenším mužský čtenář v téhle knize zákonitě musí najít. Trochu mi kniha připomněla Kunderovo dílo - De Botton je ale osobnější a myslím si, že i pro ty, kdo Kunderu moc nemusejí, mnohem stravitelnější. Další přidanou hodnotou této knihy je jemný humor, jímž je bohatě okořeněna. Určitě to není poslední De Bottonova kniha, kterou mám v ruce.... celý text

Krajina 1995, Jan Ságl

Kniha, v níž Ságl naplno rozvinul svůj krajinářský minimalismus a schopnost jemné práce s barvami (či spíše jejich vnímání a zachycování). Nadto se jedná často o krajiny značně netypické - jak sám autor říká, nezajímá ho přirozená krajina, ale krajina člověkem přetvořená (já bych dodal až znetvořená). Nejsou tu líbivé krajinky, i když některé fotky jsou krásné v tom všeobecně přijímaném smyslu, většina je opravdu zvláštní, a proto si myslím, že kniha dokáže zaujmout spíše fotografické „fajnšmekry“ než běžné čtenáře (či spíše diváky). Já sám mám ovšem ke knížce jen jednu výhradu - že by těch fotek mohlo být o poznání více.... celý text

Poslední Mohykán 1991, James Fenimore Cooper

Romantismus americké provenience. A také můj návrat do mladých let, kdy jsem přečetl Stopaře, ale nejznámější Cooperovo dílo mě minulo. Není to špatné čtení. Pokud jde o spletitost děje, dějové zvraty a překvapení, nezadá si Cooper s nejlepšími současnými autory. Jen holt tehdy ještě neexistovaly kurzy tvůrčího psaní, takže se to přece jen čte hůře. Třeba navodit pocity ohrožení a napětí se autorovi moc nedaří, i když jsou jeho hrdinové co chvíli v nějaké bryndě. A postavy působí dost ploše, i jejich myšlenkové a emocionální pochody jsou podány značně jednoduše. Kniha má ovšem i určitou informační hodnotu, protože pěkně popisuje výsek anglicko-francouzských střetů o území na hranicích dnešních USA a Kanady.... celý text

A co Paříž? Jaká byla? 1987, Jan Ságl

Kromě Eiffelovky na titulní straně v Ságlově knize nenajdete ani jednu z hlavních pařížských památek, přesto toto město z jeho fotografií přímo čiší. Ságlovy fotografie jsou tady kompozičně poměrně složité (ostatně to je dáno i samotnou složitostí velkoměsta) - v kontrastu s jeho obvykle minimalistickými krajinami, jak je nafotil třeba do knihy Jihočeská krajina. Ovšem stejně jako tam Ságl i tady působivě pracuje s barvami - jeho teplé, hřejivé tóny vytvářejí jakýsi dojem klidu, pohody a bezpečí (ostatně v době, kdy tam autor fotil, Paříž zřejmě taková i byla). To je ještě umocněno mírným, trochu impresionistickým rozostřením snímků, daným možná hlavně tehdejšími technickými možnostmi, možná ale i záměrem autora. Lidé na jeho fotografiích nehrají roli hlavních aktérů, jsou spíše „jen“ nedílným a důležitým prvkem jeho městské krajiny. Za mě tedy výborná kniha, navíc pořízená v antikvariátu za pár kaček.... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Autor sám o knize říká, že jeho záměrem bylo vytvořit dílo, které by bylo dospěláckou obdobou Alenky v Říši divů. Poctivě přiznávám, že z Alenky znám prvních pár stran, protože tehdy to děti moc nezaujalo a s předčítáním jsme brzy skončili. K Alence se chci určitě jednou vrátit, a pokud je alespoň z poloviny tak zajímavá a zábavná jako tahle knížka, věřím, že se při ní nudit nebudu. Gaimanovy postavy jsou bez výjimky výborné, děj velmi akční a takřka nepředvídatelný (určité náznaky ohledně muže v pozadí a úlohy hlavního mužského hrdiny ale pozorný čtenář najde) a hlavně je tu spousta humoru. Kdo umí dobře anglicky (což není můj případ), ten by si asi měl knihu přečíst v originále, protože je zjevné, že je tu skryta i spousta jazykových hříček a návazností na názvy různých zajímavých míst města Londýn či jiná Angličanům dobře známá místa, jména a pojmy. O tento bonus je z části český čtenář ochuzen, na čemž nic nemění ani pěkný překlad.... celý text

Kouzlo boha Thovta - Mýty a báje starého Egypta 2018, Jiří Tomek

Z mých zkušeností plyne, že zvlášť u dětí je důležitá již samotná podoba, název a způsob, jak je kniha prezentována. Mí dva kluci zásadně nikdy nechtěli číst pohádky, mytologie je ovšem zajímá velice; přitom rozdíl mezi mýtem, bájí, pověstí, bajkou a pohádkou je pro běžného čtenáře, tím spíše dětského, prakticky bezvýznamný. Tahle knížka je takový mišmaš všeho, včetně historického exkurzu do doby královny Kleopatry. Je to knížka docela čtivá, originalita a poutavost příběhů je rozmanitá, ale v průměru poměrně vysoká, zanedbatelná není ani informační hodnota knihy - přece jen i v těchto vyprávěních se dost odráží tehdejší egyptská realita. Za přečtení kniha určitě stojí a litovat četbou stráveného času by nemusel ani dospělý čtenář.... celý text

Klára a Slunce 2022, Kazuo Ishiguro

Je to takové milé vyprávění, dotýkající se ovšem významných filosofických a etických otázek - vlastně samotné podstaty lidství. Milé především kvůli hlavní postavě - jejímu způsobu vyprávění, smýšlení a jednání, jejichž charakter je dán i tím, že Klára nemá ve svých obvodech zakódovány ani náznaky negativních lidských emocí - na rozdíl od těch pozitivních. Mě osobně ovšem zaujala ještě jedna věc, která se moc nezmiňuje ani v kvalitním doslovu či na obálce knihy - Klářino magické myšlení, které je vlastní i spoustě lidí, možná do určité míry každému, a to bez ohledu na výši inteligence a míru vzdělání, někdy k vlastnímu prospěchu, většinou však naopak.... celý text

Nezničitelná láska 2000, Ian McEwan

Nestává se mi často, že bych se do čtení knihy občas musel nutit, i když je výborně napsána. McEwanův vybroušený, inteligentní styl mi sedí, přesto jsem z téhle knihy měl dlouho velmi smíšené pocity. Dobře napsaná kniha čtenáře vtáhne do děje, čtenář se pomyslně sám stává součástí příběhu (přinejmenším jako pozorovatel), ale součástí tohoto příběhu jsem se opravdu stát nechtěl. Situace hlavního hrdiny mi svým způsobem připadala bezvýchodnější než za nějakého válečného konfliktu či uvěznění. Ale i McEwan je naštěstí zjevně založením optimista, který si nelibuje ve špatných koncích. Každopádně velmi zajímavé téma a také zdařile zpracované, určitě lze tuhle knížku doporučit k přečtení, ostatně jako zatím všechno, co jsem od autora četl.... celý text

Popel a démant 1957, Jerzy Andrzejewski

Ke knížce jsem přistupoval trochu s nedůvěrou. Román je často řazen do škatulky válečné (a těm příliš neholduji) a podle předmluvy se autor později, po jeho napsání, stal oficiálně uznávaným socialistickým autorem. Nakonec jsem ale byl příjemně překvapen. Vlastně to válečný román vůbec není, odehrává se v době posledních dnů války, kdy už ovšem Polsko bylo osvobozeno a řešilo se hlavně, co si počnout s nabytou svobodou. Jeden boj skončil a další - o to, kdo v zemi převezme moc a kam se bude země dále ubírat - začal. Pokud jde o ten zmíněný prosocialistický postoj autora, je sice nutno uznat, že k postavám se socialistickým až komunistickým smýšlením chová autor největší sympatie, pochopení má však i pro všechny své ostatní postavy. Mnohokrát jsem si při čtení vzpomněl na ruské klasiky Tolstého a Dostojevského. Řešení otázek viny a trestu, životního smyslu a dalších závažných etických a filozofických otázek, plejáda rozmanitých, výborně vykreslených, rozporů plných postav, jejich myšlenková nejistota a citová hnutí, k tragédii (u některých z nich) směřující spletitý děj, sociální tématika, občasné lyrické prvky, tím vším má kniha ke zmíněným autorům blízko.... celý text

Poutník časem chaosu 2017, Václav Cílek

Výborná kniha, především kvůli šíři svého záběru a komplexnosti. Kromě toho, že se v úvodu člověk dozví zajímavé informace z dětství a mládí tohoto pozoruhodného člověka, se v rozhovoru postupně probírá většina autorových oblíbených témat, které podrobněji a pečlivěji rozvádí ve svých psaných textech. Už z podstaty tu nejsou přítomny precizní formulace, na které je člověk zvyklý z jiných Cílkových knih, Cílek prostě mluví, jak mu zobák narost, tedy jako většina lidí v běžném hovoru, ale ta neučesanost projevu dává knize jisté kouzlo. Navíc je to kniha mimořádně inspirativní, zejména v pasážích týkajících se geologie, jeskyní a podzemí obecně, pískovcových skalních měst, cestování ... V člověku vzbuzuje chuť minimálně si o věci více nastudovat, ale nejlépe se na daná místa rovnou zajet podívat. Je to i kniha varující, Cílek se třeba k otázce klimatických změn v rozhovoru vyjadřuje nebývale otevřeně a realisticky. Samozřejmě je nutno vzít do úvahy, že kniha byla vydána v roce 2017, což na druhé straně ve světle současného dění ve světě dává tehdejším Cílkovým slovům možná ještě větší váhu.... celý text