TerapieKNIHOU
přečtené 119
Království těla a ohně
2022,
Jennifer L. Armentrout
Ne, tahle kniha opravdu nepotřebuje mít 616 s. :D opět tu je Poppy a její vnitřní monology, sáhodlouhé popisy a neustále se opakující scény, dialogy, hlášky. Jak gramofonová deska. V knihách od JLA mi chybí určitý balanc mezi kapitolami plných dialogů a těch, které jsou vyplněny pouze myšlenkovými pochody a popisy. PS: schválně kolikrát Poppy prohlásila, že někoho probodne? Nebo kolikrát Cas básnil o tom, jak je násilná a jak je to hrozně hot? :D Ach bohové Na začátek oceňuji, že díl začíná přesně tam, kde předchozí skončil. Nicméně dějově se tady úplně nikam neposuneme a rozhodně to není díl nabitý akcí. Worldbulding probíhá převážně prostřednictvím Poppy a jejích nikdy nepřestávajících otázek. Ale konečně se dozvíme, jak to tam funguje. Pak tam máme trable s láskoukežby si Poppy raději hodila mincí :D hned by jsme tu záležitost „miluje mě/jen to na mě hraje“ vyřešili rychleji :D a kniha by byla hned o něco tenčí ikdyž kecám, pak přijdou na řadu sexuální scény a narážky all the time. Jako takhkle - chemie tam je, ale aby byli 24/7 nadržení jak banda puberťáků? To asi není úplně třeba, zvlášť v podání Case už by měl mít trochu rozum. A SERIOUSLY? Uprostřed bitvy? Cringe Ať ale nejsem jen negativní. Přes tohle všechno mě něco pořád nutilo otáček stránky a pokračovat. Dost tomu pomohla má autokorekce a taky skvělá vedlejší postava - Kieran(ty jeho vtípky). Kladně hodnotím i vlky a jejich propojení s Atlanťany. Nejlepší na tomto díle je asi posledních 20%, závěr mě fakt bavil - konečně nějaká akce, zvrat.... celý text
Z krve a popela
2021,
Jennifer L. Armentrout
Při téhle knize se ve mně pere po rereadingu hned několik pocitů. Poprvé jsem ze začátku dost tápala, kdo, kdy, kde. Jste hození do světa a plavte. Moc jsem se neorientovala a přiznám sem, že s JLA a jejím worldbuldingem bojuju v průběhu celé série :D Jakmile se člověk trochu chytne, do skládačky přibudou nové dílky, a ty ne vždy dávají smysl. Ale příběh mě ve výsledku bavil - hlavně jak se děj rozběhl. Poppy nebojácná, drzá, vynalézavá ale i naivní. Vážně šla pokaždé ven jen v negližé? :D Na druhou stranu, není to žádná křehká květinka, umí se bránit a nebojí se riskovat. To vše navzdory tomu, že je vychovávaná jako ptáček v kleci. Panna. Vyvolená o tom hodně uslyšíte Hawke její nový osobní strážce, o jehož perfektních dolíčcích uslyšíte taky. Často Nebudu lhát, je zábavný, okouzlující, charismatický. Jejichch špičkování a škádlení Vás bude dost bavit - chemie mezi nimi fungovala na 1* „Wow efekt“ na konec hrozně předvídatelný. Nedávný rereading mi však potvrdil 1 věc. Nemůžu se ubránit dojmu, že kniha by potřebovala zredukovat. Tolik neustálých sáhodlouhých popisů a opakujících se myšlenkových pochodů a vnitřních monologů, kde se nedozvíte nic, co už by nebylo řečeno. Mám pocit, že JLA se v tomhle dost vyžívá a s každou další knihou, to jen graduje. V každém díle bych vyškrtla 200 s. - a obsah by zůstal stejný. ALE když si tyto okecávačky v hlavě trošku zredukujete, je to za mě rozhodně zajímavá romantická fantasy, která stojí za přečtení. Ten slow burn vibe mezi Poppy a Hawkem si užijete a budete se u toho chtě nechtě culit.... celý text
