terimila přečtené 960

Neklidná krev 2022, Robert Galbraith (p)

U Galbraithových detektivek jsou v podstatě jen dva druhy hodnocení - skvělý a hodně dobrý. Tohle je skvělý. Nádherná bichle, která se čte skvěle, ale nedá se přečíst na jeden zátah a čtenář z ní má ten božskej pocit, že si tuhle parádní věc bude užívat ještě fakt dlouho... Hodně povedenej díl. Líbí se mi hrabání do starého nevyřešeného případu a všecko, co k tomu patří - dohledávání svědků, rozplétání toho, co tehdy kdo jak myslel a co kdo udělal a řekl... jo, občas jsem se nad přesností paměti aktérů drobet pousmívala, ale pořád v rámci možností dobrý. Co mě teda trošku dralo a těžce jsem to nestíhala, byly astro-poznámky nemocného detektiva, ale bez toho to prostě nešlo... No a zápletka a rozuzlení zločinu prvotřídní. Způsob zbavení se těla mě dostal do vývrtky a osoba vraha a jeho motivace... nepřekvapily, nakonec to vlastně dávalo dokonalý smysl. Jo. Tohle se povedlo. Postavy nezklamaly. Robin se osamostatněním od toho idiota výrazně vyšvihla nahoru a je z ní postava jako víno, Strike je pořád Strike... a ostatní fungovali přesně tak, jak fungovat měli. Přiznávám se, že to budované rádoby-vztahové napětíčko už autorce trošku přestávám žrát, natahuje tu strunu pořád a nic z toho... ale nevadí to. Ten večer s černookou Robin byl vlastně hodně fajn a naprosto nejlepší byla její finální konfrontace s Morrisem. Takže za mě paráda. Dokonale čtivý, ani jedno hluchý místo, postavy se nám zase trošku posunuly, vrah dopaden a zločin odhalen... naprostá spokojenost. Jdu si zarezervovat další kus. PS: Čtenářská výzva - kniha s hodinami na přebalu.... celý text

Osamělý mrtvý muž 1975, Václav Erben

Takovej českodetektivní průměr. Běžnej Exner v běžné kondici, jeho parťáci též, k tomu atraktivní prostředí ZOO a zajímavý exkurz mezi jednotlivá zvířátka (kianga si asi budu chvílí pamatovat)... ale ostatní postavy, oběti a podezřelí mi přišli naprosto nezajímaví. Moc postav, podobné, pletly se mi, splývaly dohromady do jedné masy (až na pár výjimek). No a odhalení pachatele... zvláštní, trochu uspěchané, ale přitom nijak překvapivé. Nic moc, přiznám se. Četla jsem to skoro týden, což je na moje poměry a krátkou detektivku hodně. Nebýt toho prostředí ZOO, byla by tohle tak trošku šeď a nuda. Takhle to jde do průměru.... celý text

Polární běsy 2023, Greer Macallister

Jedna z nejúžasnějších knih, co jsem za poslední dobu četla (důkazem budiž, že ještě než jsem dočetla půjčenou z knihovny, už jsem lovila na knihobotu a objednávala si vlastní). Je to perfektně namíchaná směs napětí a tajemství obklopujícího skutečné historické události - a obrovsky mi polechtalo ego, že konečně někdo dal do příběhové souvislosti to, co mi před časem došlo, totiž dvě tematicky i časově dost podobné události s naprosto šíleným koncem. O další napětí se stará výprava statečných žen a soudní proces. Ale co mě bralo nejvíc, byly hlavně perfektně vybrané a vylíčené hrdinky, jejich osudy a proměny. U příběhu Virginie jsem místy tajila dech... i když to odhalení jsem dost tušila už od chvíle, kdy padla určitá jména a určité letopočty. Samotný děj mi přijde postavenej na jednoduchosti, i když to zní jako paradox. Zlomové události se dějí jaksi rychle, prostě, jednoduše, neokázale... ale neúprosně logicky, a v tom je síla téhle knihy. U většiny zlomových motivů jsem si říkala, že tohle by se mohlo stát i v životě. Jiné mě sice trochu tahaly za smysl pro logiku - rozuzlení se Siobhan a Seanem, proměnu u Caprice, odhalení osudu Irene... a úplný závěr u soudu. Ale tam už si mě hrdinky natolik omotaly, že jsem to přijala bez výhrad a s radostí. U toho finále s tím gestem mi snad i trochu zvlhly oči. Tvrdím, že když autor udělá knihu a postavy tak strhující, že jim odpustím i opakované podobné drobné nešvary, je to pětihvězdičková kniha... protože jinak bych jí to neodpustila (soukromě tomu říkám Fenomén Twin Peaks :). Prostě... za mě hodně, hodně povedené. Myslím, že se k tomuhle kousku ráda vrátím. PS: Čtenářská výzva - kniha vyprávěná z více než dvou perspektiv.... celý text

Hlubina 2023, Jozef Karika

Přiznám se, že to nízké hodnocení tak docela nechápu. Mně se to líbilo, a to tak hodně, že jsem to zhltla za večer cca od pěti do půlnoci. Což je docela výkon. Typickej Karika se vším všudy. Napětí, perfektní atmosféra, hodně hnusu, zajímavé postavy a dost zajímavá výpověď o době. Do jistý míry to dost vykročilo mimo typickou Karikovu šablonu a je to věci ku prospěchu. Obrovsky se mi líbilo to velký finále (resp. jeho princip, ne brutalita), odhalení viníka/viníků a hlavně vysvětlení vědce. Jo, tohle já prostě hodně, hodně moc můžu a sedí mi to. Kdybych jednou psala obří mysteriózní teorii všeho, tak bych to přesně takhle udělala taky, kdybych to uměla. :)) Kéž bych to uměla. Karika to navíc chytře napojil nejen na Strach, ale i na Trhlinu. Vzniká nám vedle na Slovensku pěknej komplexní příběhovej svět, jen co je pravda :) Samozřejmě, že Karika tohle všecko nevymyslel z čistý vody. Kam se podíváš, skoro všude narazíš motivy ze Stephena Kinga nebo z Lovecrafta. Ale je to celý velmi dobře zpracovaný. To, co je převzato, je převzato jaksi "oprávněně", protože Karika si vybírá právě ty skoro věčné motivy, které se táhnou společnostmi a jejich příběhy snad odedávna. Ale abych jen nechválila: je to dost uspěchaný a místy překombinovaný. Ta linie s nehodou nebo pronásledováním Gavendových kolegů do... tam za mě vůbec být nemusela. Místy je to hodně přepjaté, skoro až na čáru snesitelnosti: hlavně extrémní přemíra brutality prvotních vražd a zmizení (i když... vlastně proč by se prapůvodní původce zločinu krotil, že ano) a extrémní zásah a brutalita Gavendových nadřízených, to bylo nesmyslný. Kdyby se to odehrávalo v 50. letech, tak snad, možná... ale takhle? Ještě jsem myslela, že za tím bude nějaký jejich vyšší cíl, že chtějí něco využít... ale tohle mi moc smyslu nedalo, jen přibylo krmení do masomlýnku. Hm. Tam se mohlo a mělo trochu ubrat z plynu. A za to ta hvězda dolů. Sečteno: hodně věcí mě na tom dralo, to netvrdím. Ale je to parádně strhující. Pokud máte pro podobnej typ příběhů slabost a rochníte si u Lovecrafta a Kinga, tohle si užijete.... celý text

Štěstí je zadarmo 2016, Michaela Klevisová

Hezké, milé, sladké, místy až trochu přeslazené jednohubky. Občas možná až trochu moc na sílu - u některých příběhů jsem si říkala, že sice jsem optimista, ale tohle je hodně i na mě. Normálně bych dala hvězdy tři, ale ty kočky... ty kočky, potvory, to zase vyšvihnou na čtyři. A taky to vyšvihla povídka o cestě do Laponska. Ta mě dostala do kolen z osobních důvodů. Mám ráda Finsko, prožila jsem tam pár měsíců a hrozně moc mi to dalo, mám ráda tamní přírodu a lidi... a pořád na ně vzpomínám a myslím na návrat. A vzpomínám na hotel, kde při návštěvě bydlel můj táta s bráchou, a vyvoněného vykoupaného elegantního hotelového kocoura Perreho a tamního milého pana hoteliéra. Nechám si je v hlavě a budu si myslet, že jsou jako paní Bente z povídky... Fajn knížka. Pohladí jako kočičí otření a v tu chvíli, když ji čtete, je vám prostě pocitově o kousek líp, i když rozumem víte, že to je iluze.... celý text

Na dosah ruky 2006, Václav Erben

Naprostý průměr, co nenadchl, ale ani neurazil. I na Erbenovy/Exnerovy poměry průměr. Exner v dobré formě, zamotaný chuchvalec vztahů obětí a podezřelých, vlákna vedoucí do tragické minulosti, která tehdy ještě byla nepříjemně živá. Nicméně zavraždění byli líčeni tak z odstupu, že mi vlastně nikoho z nich nebylo líto. Co mnou na téhle knize hýbalo nejvíc, byly totálně nechutné životní podmínky, kde se na pár metrech v hnusné nedůstojné vestavbě v cizím bytě maťhalo několik rodin, a to, co z lidí takový nucený soužití dělá. (Naprosto přesně jsem tam pochopila, proč za totáče kdo mohl, utíkal na vlastní chatu.) Nejsilnější dojem z týhle knihy je neurčitej smutek nad všeobecným plíživým rozpadem společnosti. Šeď, zima, přirozkrádání toho a onoho... Naprostý souhlas s komentářem Pebry.... celý text

Smršť 2021, Jozef Karika

Nepříjemná, plíživá věc. Jo, je to zase podle Karikovy šablony (mladej tragéd, co se snaží utéct minulosti - podivnou náhodou odhalený tajemství vykecaný technikou - pár dalších lidí do party - rychlý teoretický pátrání - akce - krize, co odhalí, co v sobě dotyční mají - fujzávěr. Klasika. Ale je to dobrý. Vtáhla mě atmosféra ponurejch vrchů, kde vyfukuje a kde se dějou divný věci, to prostě Karika umí. A pak se do pátrání pustí ti tři... a začne jízda o život. Pozitivem je, že se tady pracuje spíš s úzkostí, než s fyzickým popisem hnusu a bolesti. Knížce to je značně ku prospěchu. Jo, některý věci mě tam sejří, hlavně stupidně iracionální chování hrdinů - aspoň některejch. Ještě před začátkem poslední jízdy jsem přestala počítat, kolikrát bych už Gaba stihla poslat navždy do pr... . Karika má talent vytvářet strašný zmetky, kterejm člověk fakt ani nic moc dobrýho přát nedokáže. Ale jako celek to funguje. Od chvíle, kdy se větrnice objevila a vydala se na svou pouť... brrrr. A mně se vlastně líbil i ten filozofickej přesah i ten závěr. Musím si to přečíst znovu, to ano, ale nerušilo mě to. I to je svým způsobem vysvětlení... a nikoli nepodnětný. Dobrá práce.... celý text

Bláznova smrt 2005, Václav Erben

Za mě nejslabší exnerovka, co jsem zatím četla. Nějak mě to nedokázalo vtáhnout. Vražda, co vlastně ani nevypadá jako vražda, vyšetřování nevyšetřování, oběť extrémně nesympatická, rodina a podezřelí jsou protivní povýšenci nebo podivné existence. Exner se s nima moc maže, pořád se tak nějak plácá od ničeho k ničemu, nemá svůj běžnej šmrnc. Nějak to nemělo spád, všichni se tam pořád nějak motaj... Snad půlku knihy jsem váhala, zda poprvé nedám Exnerovi jen dvě hvězdy, ale závěr to trochu vylepšil - aspoň to rozuzlení a odhalení vraha dávalo smysl. Tak či tak ale nic moc. Kdybych svoje setkávání s Exnerem bývala započala tímhle, asi bych dál nepokračovala.... celý text

Propast 2021, Jozef Karika

Uf. Tak tohle byla ne jízda, ale pád. Karika prostě umí. Jede si sice podle své známé šablony a vy už tak trochu víte, co čekat, ale čert to vem. Umí perfektně vyprávět, vylíčit prostředí a hlavně vyvolat takovej ten hnusně tísnivej dojem, že pod povrchem normálnosti něco strašně není v pořádku. A to na požitek stačí. Propast mě vtáhla. Fungovala dokonale a typicky karikovsky - od zranitelného hrdiny, přes zápletku s odhalováním dávných podivností událostí, přes hrůzu propasti... až po zoufalý boj s ní, prolínání skutečnosti, představ a vidin. Až do konce jsem čekala nějakou karikovskou odpornost jako nechutnou třešinku na dortu... až přišlo poznání, že někdy nemusí přijít odpornosti, že stačí jen děsivej a rozkomíhanej svět, ve kterým se už není o co opřít. A vůbec mi nevadí, že to v něčem je hodně trhlinovatý, v něčem hodně tmovatý. Je to povedený a do propasti to umí strhnout obrovskou silou... a já si ten pád - s bezpečným dopadem do sedáku - užila. A teď zůstává to nepochopení - co se to vlastně stalo a jak se to stalo - který zůstává po podobnejch strhujících pádech a dopadech. Dobrá práce, pane Karika.... celý text

Černobyl. Historie jaderné katastrofy 2019, Serhii Plokhy

Naprosto perfektní, srozumitelný a čtivý přehled černobylské události. Autor začíná od píky - od příčin a kořenů tragédie, pak srozumitelně a přitom strhujícím způsobem líčí průběh té osudné noci a následného boje a likvidace, a pečlivě se věnuje i následkům a dozvukům. Samotná událost je popsaná tak jasně a srozumitelně, že čtenář totálně nechápe, že tyhle zásadní věci mohli nevědět a nepředpokládat jaderní inženýři a technici... Už jsem se touhle problematikou lehce zabývala při psaní disertace (z hlediska ohlasu v médiích a na veřejnosti - no, uf), ale tahle kniha mi informace perfektně ucelila. A i když jsem věděla, že to byl obr-prů*er, tak mi nikdy nedošlo, jak strašlivě obrovskej obr-prů*er a co všecko to dalo do pohybu. Vlastně přemýšlím, jestli vím o nějaké jiné nehodě v lidské činnosti, která by způsobila tak dalekosáhlé události. Následky Černobylu byly jako nekonečná řetězová reakce - i dneska je vidět, co všecko to způsobilo... Není to lehké čtivo - pozor, tím ale nemyslím nečtivé. Je to tak nabité informacemi, jmény, pozicemi a událostmi, že se to prostě nedá číst rychle, pokud z toho chcete něco mít. Já to četla po pár stránkách snad rok a půl, ale stojí to za to. Vřele doporučuju a smekám před autorem - věnovat se takhle složité a komplexní problematice a zpracovat ji takhle čtivě, to všechna čest.... celý text

Ghúl 2023, Brian Keene

Zvláštní, rozporuplná kniha. Jako horror to absolutně nezafungovalo. Ghůl byl směšnej a komickej (a jeho nářek po rodině absolutně nevěrohodnej), jeho odhalení bylo náhodný a až moc rychlý a snadný (od místního kněze bych čekala, že bude kličkovat a držet odstup a nepodrývat si autoritu víry popírající mýty a příšery... a ne že dítěti na první dobrou vysype děsivou historku, kterou jinak už dlouhý roky tají), dítě jde a na první podívání najde všecko, co potřebuje vědět, u sebe doma. Hororová linka slabá a nevěrohodná. Autor se to snaží dohánět nechuťárnama, který jsou hnusný, ale děs nevyvolají. Navíc je to obšlehlý od začátku do konce - na kterého hrdinu, jeho rodinu a osud se podíváš, tam vidíš paralelu z Kingova To nebo Simmonsova Temného léta. Uznávám, po těchhle opusech je skoro nemožný vymyslet něco originálního o partě dětí bojujících o prázdninách se zlem skrytém na maloměstě... ale tak to holt nedělám, no. Ale tady ty podobnosti fakt bijou do očí. Za tohle vše bych dala dvě hvězdy - a to by ještě jedna z nich byla pouze za to, že to je dobře čtivý. Jenže tahle knížka má i druhou vrstvu... a ta se tu hodně povedla. Rodiny dětí a jejich osudy v nich jsou silnější než celá hororová linka. Ukazuje to krutě marný naděje, snahu vzepřít se, nebo naopak snahu dělat dobrou věc, která vede k utrpení... Za mě jsou vrcholem téhle knížky nikoli scéna na hřbitově a boj s ghúlem, ale Dougovo svěření se Timmymu, noční výbuch Timmyho otce a hlavně epilog při dospělém setkání s Barrym. Brrrr, síla, syrovina. Váhala jsem, zda být hodnější a dát v souhrnu 3*, nebo jen 2. Zatím nechám tři, je to čtivý (i když překlad místy nic moc)... a ta nehororová linka se povedla. Příště se vykašlat na příšery, nebo se aspoň vyklašlat na jejich okázalý ukazování a nechuťárny, a bude to lepší.... celý text

Efektivně mrtvá žena 2004, Václav Erben

Ale jo, dobrý. Četlo se to příjemně a dobře, taková ta letní pohodová oddychová detektivka... Exner a jeho parťáci dělaj snesitelnejma i ty sondy do dob minulejch, o který bych jinak fakt nestála. Oproti jinejm exnerovkám, hlavně proti nedávno čtené Pastvině, to však bylo slabší. Rozuzlení bylo tak trochu šroubovaný, hrdinové nepříliš zajímaví. A Exner trochu mimo kondici, nepřekvapivě. Takže "jen" tři hvězdy. Ale neva, není každej den posvícení.... celý text

Pastvina zmizelých 2005, Václav Erben

Naprosto luxusní detektivní jednohubka na jedno odpoledne a večer. Exner svérázný sympaťák jako obvykle (snad jediný detektiv z českých detektivek z dob minulé, jehož lze bez výčitek mít rád), perfektně vylíčené prostředí vesničky a chatové osady, střípky minulosti z války, hodně velkej opar mysteriózna... a nakonec pochopitelné a smysluplné vysvětlení. I když na můj vkus malililinko uspěchané, proto "jen" čtyři hvězdy. Jo ještě naprosto miluju Erbenův jazyk - u jeho obratů a Exnerových hlášek nebo popisu jeho drobných činů mi mnohdy cukají koutky. Po dočtení Pastviny si nejsem jistá, zda se mi líbí nebo nelíbí slovo "znamenitý", budu tomu muset věnovat další pozorování :) Parádní počtení, který lze s klidem doporučit. A já si jdu na další exnerovky. PS: Čtenářská výzva - kniha, v níž někdo zabloudí nebo zmizí... celý text

Černá smrt 2022, Franck Thilliez

Hodně dobré. Začátek je naprosto strhující. Rozmotávání Gabrielova tajemství a toho, co dělal posledních 12 let, je totálně dechberoucí. Když se dostal do trezoru u své matky a našel tam, co tam našel, myslela jsem, že vyletím z kůže. Paráda. Wow-dojem, učiněnej první polovinou, mi ale trochu zkorigovala půlka druhá. Několikanoční pátrání, kdy oba bývalí parťáci překvapivě snadno proletěli několika setkáními, místy a odhalili, co se odhalit dalo, ty jsem ještě nějak snesla... i když přitažené za vlasy to bylo dost. Ale ty dva Gabrielovy úniky a vyřešení problémových osob, jakož i řešení situace ze strany těch dalších... to už mi přišlo moc. Trochu narychlo a trochu moc unáhlený. Taky jsem na konci postrádala vysvětlení toho, co a proč se vlastně stalo Gabrielovi - proč právě tehdy, proč právě tohle... a co ti ptáci? Ale celkově to stálo zato a bylo to to hodně dobré seznámení s autorem. Myslím, že sáhnu i po dalších.... celý text

Den popela 2023, Jean Christophe Grangé

Parádní setkání s Niemansem a jeho parťačkou Ivanou. Nejsou to Purpurový řeky (už zase, já vím), ale je to hodně dobrý. Čtivý, perfektně vylíčený prostředí, známé a osvědčené postavy. A lákavý prostředí sekt a uzavřenejch komunit - to musí vtáhnout snad každýho milovníka mysteriózních thrillerů. Takže zhltnuto za dva večery. A teď drobné slabiny: Rozjezd mi přišel pomalejší (rozuměj trochu málo drastickej) a rozdělená vyšetřovatelská dvojka byla jaksi neslaná... ale pak se to rozjelo. Zápletka a motiv nezafungovaly tak, jak by asi měly - kdo četl předchozí, bude vědět proč. Nicméně oproti Purpurovým řekám to je i jakštakš uvěřitelný. Jo a taky už mě docela štval Niemans, začíná z něj růst starej chlupatej oslizlej kocour, což není úplně můj oblíbený typ hrdiny, ale co už...uvidíme, zda a co bude dál. Také mě malinko tahaly drobné nelogičnosti - zejména chování vraha mi po značnou část děje přišlo dost matoucí až nesmyslný. Proto tedy "jen" čtyři hvězdy.... ale i to je dost dobré vysvědčení.... celý text

Napsáno krví 2020, Chris Carter

Za mě trochu slabší díl, brzy mi myslím splyne s dalšími carterovskými "čtyřhvězdičkami", kde se nedělo nic zásadního ani extra zajímavého (rozuměj drastického). Nejzajímavější z celé knihy byla bezesporu Angela, ta to docela zajímavě oživila. Superschopnej vrah, co nenechává stopy, ale přitom má poruchy paměti... ten mi tentokrát hrubě nesedl. Ani jeho minulost, ani činy, ani osobnost a motivace. A poněkud uhozenej mi přišel i ten závěr - aby se někdo takovej dal jen tak ukecat k tomu, k čemu se ukecat dal? No, já vám nevím. Tohle je spíš trochu čtyřka z milosti, protože to je božsky čtivej Carter a protože se povedla Angie. Jinak nic moc. Na super-kusy jako Genesis, Sochař smrti, nebo i lucienovské díly, se to dívá s hodně velkým odstupem.... celý text

Nenávist 2019, Chris Carter

Další hunterovsko-lucienovská jízda. Sedlo mi snad víc než Zloba, zhltla jsem to za dva večery. Strhující, čtivý, s proměněným Hunterem. Brrrr. A ultraošklivé vraždy - ten jeden popis mi způsobil něco jako pomyšlení na mírnou nevolnost, přiznávám. Takže carterovská úroveň splněna. Ano, stále platí, že mě sejří ultrageniální superplánovací zločinci, jejich egohoničský proslovy a zázračné zásahy na poslední chvíli, ale tady se to tak nějak i snese, člověk s tím počítal a tady to bez grandiózního finále prostě nešlo. Lucien je, jakej je, a Hunter a jeho tým taky. Hunterovo řešení jistého problému mě koneckonců napadlo taky, ještě než je provedl, takže to mě nepohoršilo: co dovedu vymyslet já, to by měl vymyslet špičkovej detektiv taky. :) Dobrý, hodně dobrý. Jsem hodně zvědavá na další díl a na to, jak se Robert (a nejen on) vrátí. Ohledně Luciena si nejsem vůbec jistá - jedna věc je uspokojení čtenáře ze spravedlnosti, druhá věc je, že tenhle jedinec je zárukou těch lepších hunterovských dílů. Tak uvidíme. Každopádně za mě velká spokojenost.... celý text

Galerie mrtvých 2018, Chris Carter

Špičkovej thriller, ovšem na Carterově fantastické úrovni to řadím k těm malinko slabším. Trochu překvapilo odhalení vraha - hodně dlouho jsem si myslela, že to bude někdo, kdo se už objevil dříve. To měnění podob, bohorovný klid jistého zadrženého a jeho pár slov poté, co konečně začne mluvit... hodně velký deja-vu. Anebo tak trošku opakování (viď, Chrisi, i ti nejlepší z nás holt mají každý svou drobnou slabinu...). Je to hrozný, ale trošku mě zklamalo to provedení vražd, stále hnusných na pohled, ale od předchozích dílů poněkud odlišných. A taky výsledek střetu a střelby v odlehlé končině (zase, viď, Chrisi, já vím). Takový to, jak čtete a mělo by to bejt děsně napínavý... ale vlastně není, protože už jste něco podobnýho četli několikrát. A též mi přišel poněkud nudný a nezajímavý sám vrah, to vysvětlení jeho obsese bylo takové neuspokojivé. Ale abych jen nekritizovala, pač to u čtyřhvězdový knihy vypadá trochu divně... jinak je to velká paráda. Čtivý, strhující, propracovaný. Skvěle napsaný, kvalitní postavy... super. Jinej autor by za tohle měl těch hvězd pět. A samozřejmě cliffhanger jako kráva - hned frčím dál na Nenávist. PS: Čtenářská výzva 23 - kniha s místností v názvu. Těší mě to, jak si pěkně Carterem zaplňuju letošní výzvu, z knižního hlediska je rok 2023 rokem Chrise Cartera. Může bejt. :)... celý text

Zahrada 2022, Petra Dvořáková

Silná a strhující kniha. Dvořáková umí skvěle psát takové ty neviditelné, ale obrovsky dramatické, silné a hlavně uvěřitelné osudy. Zahrada se mi ze všech jejích knih zatím líbila nejvíc. Nejen že měla jasnou linku a výborně se to sledovalo (oproti proplétání osudů v Dědině), ale hlavní hrdina mi byl neuvěřitelně sympatický (oproti Chirurgovi). Přišlo mi šílený, jak ho doháněly a ničily dozvuky bytí v církevním prostředí - a to je to, co mě na katolictví odrazuje, ten důraz na to, aby hlavně navenek vše vypadalo dobře a spořádaně, a že to uvnitř hnije a trpí, to je jedno (v lepším případě, v horším případě je to dobře, pač trpět se má, velebníček, mučedníček, služebníček, díky, nashle). Jak tam na jednom místě Jaroslav trefně říká - to jsou lidé, kteří k přátelství potřebovali faráře, ne člověka. Celou knížkou se vinuly dvě emoce - lítost a vztek. Obrovská lítost k někomu, kdo se pro svou odlišnost nerozhodl, nikomu nikdy neublížil, má kvůli tomu šíleně komplikovaný život, protože ví, že nikdy nebude moci mít to, co by mu dělalo dobře... a ještě ten hnus, co se na něj slétl. Měla jsem obří chuť nakopat všecky, od sousedů (ano, i ty! Chápu jejich strach, ale jakmile strach přeroste v agresi, moje pochopení končí. Nestačilo by prostě jen říct si doma pár slov, dávat pozor, nepouštět děti samotné?) až po policajty. To projítí a překonání Jarkovy temné noci a následné denní setkání sice dává do závěru určitou naději... ale na jak dlouho? Nevim. Možná bych měla Dvořákovou číst opatrně, vlastně ve mně budí dost silnou nenávist k český společnosti jako celku. :))) Ale když mě něco takhle nadzvedne, znamená to, že ta kniha je naprosto skvěle napsaná. Tohle se moc povedlo.... celý text

Vražedné léto 1984, Sébastien Japrisot (p)

Hodně zajímavá a dobrá kniha. Pro mě navíc hodně okořeněná tím, že jsem ji kdysi v dětství, snad v deseti jedenácti, našla někde v poloopuštěném baráku, kam jsme si chodili hrát s kamarády, já ji našla, zalezla si někam do kouta pryč od ostatních děcek, začetla jsem se a dodnes si pamatuju na ten úžas z celkem otevřeného popisu sexuálních scén :)) Vlastně to bylo moje první setkání s dospělou literaturou se vším všudy. Od té doby mi kniha utkvěla v paměti a měla jsem ji zapsanou jako trochu podivné dílo výhradně o sexuálních eskapádách, skoro znásilňovačích a šmírácích. Jaké bylo moje překvapení, když jsme si ji teď dovezli z pozůstalosti, já mrkla sem a koukám, že to je něco úplně jiného... Tak jsem neváhala. Ze začátečního ospalého líčení tak-trochu-buranů na francouzském venkově, kteří jako by se jen poflakovali, buzerovali ostatní a řešili, kde si štrejchnout, se vyklube strhující rozplétání starých tajemství a hrůz, předsudků, studu a obav. Do dvou třetin knihy mi byli skoro všichni aktéři (včetně Florimonda a Eliany) dost protivní, ale v závěru (od Mickeyho závodů) se to zlomilo a strašně jsem jim přála, aby to dospělo jinam, než k tomu neodvratnému. A stejně mě ten (skoro)závěr šokoval. Tahle knížka je jako pomalej valící se vlak. Nejprv je nudnej a neohrabanej... ale pak už z něj nejde vystoupit a vy jen čekáte na náraz. Čtyři hvězdičky za to, že to je přeci jen už malilinko zaprášené a trošku obtížněji se to čte... ale stojí to zato.... celý text