terimila
přečtené 961
Kytice
2005,
Karel Jaromír Erben
Snad jediná básnická sbírka, kterou fakt hodně můžu. Myslím, že většinu motivů nelze neznat - Polednice, Vodník, vlastně i Svatební košile. Ke Kytici mě přivedl kdysi náš pan učitel na prvním stupni základky na malotřídce, který nám třeťákům, čtvrťákům a páťákům hororovým hlasem přednášel Vodníka, Svatební košili a další. A my si představovali a užívali si to... no, jako děti, který se děsně rády řízeně bojej. Chopila jsem se jí pak sama, začala jí listovat a hledat tam další zajímavosti. Dávkovala jsem si to pěkně po kapkách a četla jsem to náhodně - kde mě něco zaujalo, přečetla jsem stranu dvě a zase to odložila a uživala si ten podivnej děs. Kytice umí vyvolávat neuvěřitelně silný a živý představy, vtahuje a pohlcuje. Třeba Záhořovo lože, bože! To bylo něco! Úplně jsem viděla ty scény v pekle, kde se paličatej ďábel peče v ohni a mrzne v ledu a řve a trpí... A další a další fascinující výjevy. Jako poslední, snad už někdy na druhým stupni, jsem objevila Dceřinu kletbu, a s úžasem zjistila, že ta do té sbírky skoro ani nezapadá, to je naprosto příběh ze života. Dodnes ji považuju za nejsilnější z celé Kytice. Podtrhlo to ještě fantastické filmové zpracování. Hrozně mě potěšilo, že si i méně známou Kletbu vybrali ke zpracování... a ta dokonalá, strhaná a hlubokooká Mihulová v roli Dcery, jak jí temný vlasy vlajou kolem hlavy... jo! Dokud jsem neviděla, nevěřila jsem, že se sbírka básní (byť výpravných) dá tak skvěle zfilmovat.... celý text
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
2001,
J. K. Rowling (p)
Harry Potter je překrásná pohádková a později fantasy série, která musí nadchnout snad každé dítě, a od které se později nelze odtrhnout. Má všecko, co takovej příběh mít má. Milý postavy, kterým nelze nefandit. Promyšlenej, tajemnej a správně potrhlej svět, kterej se dětským postavám (i čtenářům) postupně odhaluje ve vší své podivnosti a později i špatnosti. Perfektně napínavej děj a skvělý dějový zvraty. A jako každá správná pohádka to má jasně vymezený dobro a zlo, i když ve druhé polovině jsem si občas už nebyla jistá, kdo je kdo a kdo stojí kde... a líbilo se mi to, protože to patří k tomu přechodu od dětství, kdy je všecko jaksi jasný, k dospělosti, kdy víte, že věci černobílý nejsou a někdy nejsou tím, čím se zdají být. A to je na téhle sérii skvělý, že roste se čtenářem a vede ho sice vymyšleným, ale v některých věcech velice reálným světem, a učí ho, že tak prostě některý věci jsou. Toť úvod k celé sérii. Ve třetím díle Harryho svět hodně ztemněl. Najednou už to není malý děcko, co se rozkoukává v novým prostředí, ale začíná toho dost vědět a setkávat se s věcma, který by radši nepotkal. Už to úvodní setkání s mozkomory a vlastní hrůzou naznačuje, kam se celej díl bude ubírat. A dál v ději se ukazuje, že mozkomoři jsou vlastně nic ve srovnání s dalšíma věcma... Temní to a temní. Knížka má spád, bradavická děcka se prokoušou dalším ročníkem a vším, co k tomu patří, je v tom zase to studentský veselí a zábava... ale prostupuje tím to temnění. V závěru je to celkem jízda. Siriusův boj o svobodu, o Harryho důvěru, pak ten pocit beznaděje a bezmoci... a nakonec záchrana ze zcela nečekaných směrů. Paráda a hrozně příjemnej pocit zaslouženýho happyendu na závěr. Tenhle díl byl skvělej a jako první ze série si jednoznačně zaslouží pět hvězd (i když kdybych chtěla šťourat, tak musím přiznat, že na dechberoucí čtyřku to nemá). A hodně se mi líbila i filmová verze. Moc povedená adaptace.... celý text
Harry Potter a Tajemná komnata
2000,
J. K. Rowling (p)
Harry Potter je překrásná pohádková a později fantasy série, která musí nadchnout snad každé dítě (a za správných okolností i staršího čtenáře - mně při prvním čtení bylo asi šestnáct a bylo to moc fajn knižní zážitek) a od které se později nelze odtrhnout. Má všecko, co takovej příběh mít má. Milý postavy, kterým nelze nefandit. Promyšlenej, tajemnej a správně potrhlej svět, kterej se dětským postavám (i čtenářům) postupně odhaluje ve vší své podivnosti a později i špatnosti. Perfektně napínavej děj a skvělý dějový zvraty. A jako každá správná pohádka to má jasně vymezený dobro a zlo, i když ve druhé polovině jsem si občas už nebyla jistá, kdo je kdo a kdo stojí kde... a líbilo se mi to, protože to patří k tomu přechodu od dětství, kdy je všecko jaksi jasný, k dospělosti, kdy víte, že věci černobílý nejsou a někdy nejsou tím, čím se zdají být. A to je na téhle sérii skvělý, že roste se čtenářem a vede ho sice vymyšleným, ale v některých věcech velice reálným světem, a učí ho, že tak prostě některý věci jsou. Toť úvod k celé sérii. Druhej díl mi přišel o něco slabší než jednička, asi proto, že už v tom nebylo to kouzlo úplně nového prostředí a úžas z objevování toho fascinujícího světa. Ale špatný to určitě nebylo. Postavy stále fajn, k tomu čtenář blíž poznal pár dalších. Lockhart samozřemě pil krev od začátku do konce, jak bylo určitě zamýšleno. Pátrání po baziliškovi bylo fajn, závěrečné střetnutí očekávané, ale povedené. Ale ten půvab jedničky to nemělo a pořádnej akční spád, spojenej s odhalováním Harryho minulosti a budoucnosti, kterej to nabralo od trojky, tam taky ještě nebyl. Takže jeden ze slabších dílů, ale furt dobrý.... celý text
Máj
2003,
Karel Hynek Mácha
No... prostě povinná školní literatura. U mě, tedy u čtenáře, který 1) nemá rád poezii (vyjma té ve formě písňových textů) 2) nemá rád příběhy o láskách, ať už šťastných a nešťastných 3) příliš nemusí líčení krajin ... to nemělo moc šancí. Ale řekla jsem si, že to je klasika, a že to dám. Přečíst se to dalo, dokonce i jakýs děj tam byl. Musí se uznat, že Mácha uměl pracovat s jazykem... a to téma na tehdejší dobu určitě bylo hodně odvážné. Dávám "hodnocení necílové skupiny" (podobně jako třeba u "vážného Čapka", který mi taky povětšinou nesedl): objektivně dílo uznávám, vím, že je důležité a že jím autor literaturu hodně posunul... ale mě to neoslovilo. V knihovně jej ale mám a budu moc ráda, když jednou přijde doba, kdy mi něco řekne.... celý text
