Terva přečtené 1832

Poločas rozpadu 2017, František Kotleta (p)

Kopl jsem ho do hlavy. A pak ještě ještě jednou a pro jistotu ještě jednou..... Jediná výhoda jaderné války – zmizeli všichni ochránci zvířat. Týjo, poprvé vidím chlapa takhle zblízka a nesmím ho zabít. Jak se jmenujete? Hrdina z Istanbulu je zpět. Všichni chtěli hrdinu z Istanbulu a taky (tady) ho mají. Tak nevím, zda je dobře, nebo špatně, že František Kotleta sestupuje na žebříčku humoru stále níž a níž. Od dob Bratrstva i Perunovo krve uniká z jeho příběhů sranda a černý humor a tím se stávají příběhy vážnější, složitější a více nepředvídatelné. Poločas rozpadu je sice pokračování Spadu, ale jedná se vlastně o jiný příběh se stejnou postavou. O příběh složitější, krvavější a brutálnější. Jen sporadicky okořeněný humorem nebo ironií. Post-apo kde jde vážně o život se velmi dobře čte a vlastně jsem měl chuť po přečtení se do toho pustit znovu. Počkám však na třetí část nazvanou Rázová vlna a poté si celou trilogii vychutnám znovu. Tak že možná je dobře ta absence vtipu, protože je to velmi vážné a velmi dobrodružné. Malá ochutnávka: ….opřel jsem se o kmen usychajícího smrku a zapálil si tabák z první tuzemské sklizně. Podařilo se nám totiž vykšeftovat s partou toulavých bulharských obchodníků několik semen, a kupodivu se jim v Brně docela dařilo..... Na úvodu každé kapitoly je vloženo nějaké moudro. Vždy se jedná o Japonský citát, který nějak souvisí s následujícím odstavcem a dějem. Sice jsem z příběhu vypsal několik citátů, ale ani jeden ten japonský. Nejsou to moudra pana Kotlety a tak do jeho profilu nepatří. V knize najdete několik popkulturních odkazů, které se většinou týkají patriotismu k Čechám. Hlavně pivo a Švejk: Byl vůbec ještě Čechem někdo, kdo nejspíš nečetl Švejka a s Plzní v ruce nečuměl v televizi na hokej? Mohu tak konstatovat: Je ještě vůbec někdo Čechem, kdo neochutnal Kotletu? CITÁT: Když lidé věří v něco víc, zpravidla to končí masakrem.... celý text

Den Trifidů 1999, John Wyndham (p)

Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku. Příběh napsaný v roce 1951 !!!! pohltil spousty generací. Já jej četl již více jak pětkrát a stále má své pouto, své dobrodružství. Snad při každém čtení najdu nějakou novinku nebo zajímavost. Nutno dodat, že kniha u nás vyšla již v několika překladech a tak se sem tam do příběhu dostane nové slovo nebo jinak přeložená věta. Proto doporučuji, nečíst stále tu samou knihu, raději si kupte jinou. Teď naposled jsem si koupil (07-2017) další vydání nakladatelství BB/art s překladem Jaroslava Kořána. Dokonce i básně v této knize použité, jsou trochu jiné. Překladatelka Hana Žantovská jim vdechla nové kouzlo: …...........................Tak už se tedy nebudeme, …...........................za nocí toulávat. …...........................Ač oba dosud milujeme, …...........................ač stejně bude luna plát. Co dodat k tomuto příběhu? Snad jen to, že nikdy a snad nikoho nezklame a tak není problém jej komukoliv věnovat. A i když víte, že dotyčná osoba snad nikdy nic nepřečetla, tohle jí pohltí. Jediný nezdar u tohoto příběhu musíme přičíst filmové tvorbě. Do dnes nikdo nedokázal natočit Den Trifidů v takové podobě, aby se to líbilo stejně jako knižní předloha. Ale vzhledem k tomu, že tento rok vyšlo nové vydání i v mnoha zahraničních státech – je naděje, že se toho někdo ujme. Nejblíže tak k tomuto ztvárnění dospěl Danny Boyle s filmem 28 dní poté, leč místo Trifidů tam vložil zombíky – smůla. V tomto vydání z roku 2017 je použit jiný obrázek na obalu. Opět je jiný než předchozí a je snad i lepší a výstižnější. Tento má na svědomí Karel Jerie. Český malíř a kreslíř komiksů. Což mě vede k otázce, zda by náhodou neměl náladu udělat alespoň komiksovou verzi této knihy. Malá ochutnávka: Z ulice pod mými okny se vznesl šílený a nakažlivěš děsivý výkřik. Ozval se celkem třikrát, a když zazněl naposledy, visel ještě hodnou chvíli ve vzduchu. Otřásl jsem se...... …....teď jsem už věděl, že se děje něco strašného. Už v roce 1951 poukazoval John Wyndham na nebezpečí přelidnění naší planety Země. Napsal, že 25 milionů nových hladových krků ročně povede ke kolapsu. Tato vizionářská myšlenka se v současnosti stává víc a víc probíranou snad na všech sjezdech a schůzích celého světa. Tak si tak říkám – kdy protivník nasadí Trifidy? Z Trifidího oleje jsem vylouhoval několik citátů a už je má pan spisovatel na svém port-profilu. CITÁT - V chaosu slepých jednooký králem.... celý text

Colorado Kid 2017, Stephen King

…..ve skutečném životě je počet skutečných příběhů …...které mají začátek, prostředek a konec …..chabý až mizivý. Vypadá to, že tu někdo chtěl na Kingovi vydělat. Deset let starý příběh u nás deset let nikdo nechtěl vytisknout a po přečtení se ani nedivím. Jenže jako správný Kingofil jsem si samozřejmě musel knihu koupit. Je to přece povinnost. Protože, co kdyby to bylo dobrý – ups. Není to nic moc. Jedná se o prodlouženou povídku, kterou Mistr King napsal pro Bostonské noviny Globe, které i v příběhu zmiňuje. Prostě jen k příběhu přidal pár řádků navíc a vydalo se to jako kniha. Ale, co, pan King na to má právo, tak proč ne. Příběh je tak bohužel zbytečně prodlužovaný, někdy se čtenář trochu ztrácí a hlavně se i celkem dost nudí. Je to zatím asi nejhorší věc, co jsem od pana Kinga četl. Délka přečtení není ani dva dny s přestávkama na spaní a práci. Malá ochutnávka tentokrát nebude. Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nic pořádného jsem tam nenašel. Jediné co jsem z příběhu vyndal, je pár citátů, které se v moři těch lepších určitě na profilu Stephena Kinga úplně ztratí. ZAJÍMAVOST: Stephen King tento příběh věnoval Danu J. Marlowovi, autorovi knihy „Hra jménem Smrt“ CITÁT – Všechno staré je dřív nebo později zase nové.... celý text

Můj kámoš Ježíš 2017, Lars Husum

Tak tady jsem se pěkně spálil. Podle komentářů jsem čekal něco jako Kajmaní lejno, ale vono hovno. Vlastně i obsah z knihy vás dokáže navnadit, ale je to jen pasé reklama. Příběh je spíš životopis osoby, která mě vlastně ani moc nezaujala. Jediným pořádným hrdinou byl tak nakonec Ježíš, ale ten se v příběhu ukazuje jen sporadicky. Malá ochutnávka: My se známe? Kdo jsi? Zeptám se. Usměje se na mě, rozpřáhne doširoka ruce a řekne: Jsem Ježíš Kristus a přišel jsem z tebe udělat lepšího člověka. Vlastně mi po dočtení příběhu v paměti uvízlo jen Ježíšovo extempore s popelníkem, jedna moc nechutná záchodová scéna v Tarmu a dvoustranná erotická vložka, která se velmi povedla. Brzy jsem však zapomněl o čem vlastně příběh je a nějak mi vypadla i pointa. Počkat, byla vůbec nějaká? Pokud pan Lars Husum ještě někdy něco napíše, rozhodně si to nekoupím a ani nepřečtu. Vybral jsem několik citátů a ukřižoval jsem je Dánovi do profilu. CITÁT - Já přece kurva nejsem žádnej mrož!... celý text

Artefakt 2016, Jamie Sawyer

Vzduch byl cítit kouřem, paradoxně ale teplota prudce klesala. Panika se vznášela ve vzduchu jako mor, kvůli ní byl vzduch dýchatelný skoro stejně špatně jako vakuum venku..... Ano, další sci-fi, které opět přichází s něčím novým. Velmi lehce čtivé, bez zbytečných technických připomínek, dobrodružné a hlavně vám „základní“ hrdina padne do oka. Místy vám to sice může připomínat sérii o Heechee, ale je to jen okrajové. Dobrodružství je tu o něčem jiném. A ještě něco, hlavní hrdina ví, co to je pivo a pozná, když stojí za prd. Malá ochutnávka: Seděl jsem s hlavou skloněnou nad poloprázdným džbánkem levného piva, na stole bylo už dost prázdných sklenic. Cítil jsem se příjemně opilý......... CITÁT – Naser si! Bál jsem se těch 320 stran a říkal jsem si, zda to nebude mít nudné pasáže. Nemá a dokonce bych uvítal pokračování. Nějak mi ten příběh sedl. Jedna věc mě však v příběhu zarazila a překvapila. Zde lidé již dávno expandovali do Vesmíru a to dost hluboko, ale přesto v tomto příběhu existuje povolení na dítě a to jen na jedno dítě. Tomu jsem nerozuměl. Tohle dělá například Čína a asi se brzy připojí i jiné státy. Jedná se však o princip, aby nebyla naše planeta Země přelidněná. Proč to však funguje ve světě, kde se cestuje do dalekého Vesmíru a obydlují se další a další planety, to jsem nepochopil. Z Artefaktu v hlubokém Vesmíru jsem vybral osm citátů a vložil je do profilu mistra Jamie Sawyera. CITÁT - Víš, že čím dál jsi od Země, tím hůř pivo chutná? …..a byla válka na nebesích. Bylo to před staletími, možná tisíciletími. Tak dávno, že na tom už vůbec nezáleží. V lidských zlomcích se čas vyjadřuje tak složitě, když hvězdy září věčně.......... celý text

Válka zrcadel 2017, Tereza Matoušková

Město vydechuje v poslední hodince poctivého spánku a v ulicích stále vládne hluboká noc. Příběh na počátku a ještě trochu dál působí moc rychle a roztroušeně. Trochu déle mi trvalo, než jsem přišel stylu psaní slečny Matouškové na chuť. Čtenář si musí zvyknout na spousty oslích můstků, které jsou někdy i dost přehnané. Uvědomil jsem si, že už nejsem nejmladší a spisovatelce je okolo 27 let. Zákonitě musí mít hlavně kontakt z mladou generací, která dnes čte za pochodu a nepotřebuje složitý děj. Také jsem si jen potvrdil, že dnešní fantasy nikam nejde. Zůstává stát na svém místě, i když se v ní hodně chodí. Takovýto příběh pak potřebuje jen někoho se špičatýma ušiskama, nějakého trpaslíka a hlavně nesmí chybět pořádnej čaroděj s berlou. Pak už stačí jen je někam poslat, někoho zachránit a hurá zpět. Zatím, co sci-fi pokračuje dál a vymýšlí nové a nové situace, fantasy již dlouho přešlapuje v bažině, která je stále stejná. Jen se mění názvy a jména. Malá ochutnávka: Ušmudlané dítě s rozbitým rtem. Zacuchané a špinavé šaty. Do nosu ti prší a z pačesů ti trčí legrační kaltské uši. Jsou i na kaltku docela dlouhé. A osrstěné. Vypadáš s nimi trochu jako králík, kterého pocuchala liška....... Když se do příběhu začtete a bude s vámi ladit, zjistíte, že jste ho přečetly dřív, než někdo řekne „zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světe nejkrásnější.......“ Vzhledem k tomu, že jsem Terezu Matouškovou poznal osobně a viděl jsem, jaké si dokáže udělat nádherné image obličeje a přidá k tomu vkusné oblečení, věřím, že nám trochu přitvrdí. Příště bych raději příběh z té zlé strany, přidat trochu temna a gotiky...ale je to ještě mládě, možná to časem pochopí a přitvrdí. Z příběhu jsem vyčaroval osm citátů a vložil je do profilu spisovatelky. Zabíjet se občas musí, ale nechci nikomu brát duši.... celý text

Zakuti v oceli 2016, Miroslav Žamboch

I sebelepší odhady jsou špatné, když vycházejí z chybných předpokladů.... Další příběh Miroslava Žambocha, který se mi moc nelíbil. Jaký si mix Mad Maxe a Čtyři z tanku a pes. Prvních 300 stran absolutní nuda. A když se konečně začne něco dít, pan Žamboch to klidně přeskočí a posune děj o několik časových jednotek dál. Příběh by potřeboval asi o půlku zkrátit a hlavně vynechat tu prvotní dlouhou a skoro zbytečnou cestu. Proč Mad Max? Kdo viděl poslední čtvrtý film, pochopí. Tři čtvrtě příběhu jedou na sever a čtvrt příběhu se vrací na jih – NUDA. A proč Čtyři z tanku a pes? Hrdinů je tu sice pět a pes je robot, ale, jedou v tanku (na sever), celou cestu popisují nevýraznou krajinu, potkají jednoho dinobota a pak zase jedou (na jih). Strašně jsem se trápil a z odporem jsem to dočetl. Malá ochutnávka: Bot jedná na základě vlastního programu, nebo.....vlastních rozhodnutí......UI, která pochopila koncept soukromého vlastnictví natolik, že se rozhodla stát majitelem nemovitosti..... Zajímavostí je, že oproti poslední knize (Turbulentní vesmír) se zde pan mistr trochu snažil vysvětlit některé technické pojmy. Bohužel, vysvětloval spíše ty lépe pochopitelné, než ty nepochopitelné. Vybral jsem osm citátů a zakul je mistru Žambochovi do profilu. Musím však podotknouti, že citáty jsou bezduché, strojové a nevýrazné, stejně tak jako celý příběh. CITÁT - Dieselový agregát jako Bůh? Knihu jsem založil do knihovny a už si jí nikdy nepřečtu.... celý text

Živého mě nedostanou! 2010, Dušan Fabian

Od hlavy až k patě jsem zalitý červenou krví. Ani kapka není moje. Dvaačtyřicet zářezů na rukojeti meče kromě těch prvních sedmi. Do hajzlu, za chvíli nebude kam dělat křížky!! Údiv v mém obličeji pomalu vystřídá úšklebek šílence. Po velmi dlouhé době jsem zase spokojený. Tento příběh se mi líbil od počátku až do konce. Hlavní hrdina Marvin si převážně svůj příběh vypráví sám. Tak zvaná „ICH“ forma je velmi povedená. Je plná ironie, černého humoru a sarkasmu. Příběh samotný je pak krvavý, dobrodružný se spoustou lásky k zombíkům, filozofických keců a nutností používat čakan. CITÁT – Řekl bych, že mě ten hajzl neskutečně nasral. Při čtení této knihy jsem se nevyhnul přirovnání k příběhu Stroncium od mistra Jiřího Kulhánka. Vlastně je to skoro to samé akorát, že se toto odehrává asi 1250 let po Marvinovi. Marvin je skoro nesmrtelné zombi a i Ježíš Kristus by mu určitě záviděl, kdyby ještě žil. Bohužel zemřel 1250 let před Marvinem. Malá ochutnávka: Dnes je očistný den. To znamená, že s alchemem od časného rána sedíme ve vinných sklepích a chlastáme. Hygiena je důležitá věc. Alkohol vypálí všechny červy, kteří se vám prohánějí střevy (nebo – speciálně v mém případě – vrtají v mase), a odplaví i většinu černých myšlenek. Tuhle knihu vřele doporučuji těm, kteří se nebojí krve, zombies a sem tam nějaké té ztráty končetiny nebo varlat. Také těm, kteří rádi čtou již zmíněného Jiřího Kulhánka, protože toto dílo Dušana D. Fabiana je na stejné úrovni. Marvin má dokonce rád pivo - Místní pivo je tak mizerné, že......prostě nemám slov. Tento příběh si určitě ještě několikrát přečtu – tohle mě neomrzí. CITÁT – Je ze mě zombík, přátelé. Zasranej zombík! Z příběhu jsem vyjmul osmnáct citátů a znesmrtelnil jsem je v Fabianově profilu. Pokud máte ještě pochybnosti, přečtěte si tyto citáty a pochopíte, o čem tu celou dobu píšu.... celý text

Labyrint záhad 2016, Arnošt Vašíček

Tohle je moje první knižní setkání s panem Arnoštem Vašíčkem. A jsem celkem zklamán. Příběhy vně knihy nemají žádný pořádný tajemný podtext. Vše je psáno, jako by se pan Vašíček bál do toho více rýpnout. Je v tom cítit snaha nikoho moc neurazit a držet se jen jako pozorovatel, který nepřidá moc svých závěrů. Vlastně je kniha kopírovaná slovo od slova, toho, co je na ČT1 vysíláno pod stejným názvem, tedy Labyrint záhad. Z knihy a jejího obsahu se tak vlastně vůbec nedozvím nic nového. Ani fotografie nejsou moc věrohodné a spousta z nich je jen fotomontáží nebo je na nich zachycena připravená situace nebo jen pokus navodit to, o čem se v některém z článků píše. Utvrdil jsem se vlastně v tom, že je dobré vidět Arnošta Vašíčka živě na přednáškách, ale ignorovat produkt placement, který přednášky doprovází. Malá ochutnávka: Příběhy lidí, kteří tvrdí, že přišli do styku se zemřelými, ale jasně naznačují, že definitivní rozluštění záhady spojení se záhrobím musíme hledat především sami v sobě.............. Jediné co mě na obsahu knihy zaujalo, je příběh Radhoště. Příběh vstupu pod Radhoští, kde je uložen zlatý poklad i se sochou Radegasta, se velmi podobá příběhu....jednoho Prstenu, který vládne všem. Vstup do hory z jednoho ze tří vchodů střeží drak, druhým vchodem je studna, (ta do které, tuším Smíšek, shodí tu kostru), klíč k hoře hlídá černý pes (Jackson měl nějakou chobotnici) povrch Radhoště je z Godulského pískovce (to zní tak strašidelně) a i Radegast se zde objevuje.(Tolkien měl Radagasta) a pár dalších maličkostí se velmi schoduje. Kam na to pan Tolkien chodil, když mi to máme za humny i s drakem? Z knihy jsem nevyjmul ani jeden citát, protože vše v knize jsou spíše citáty jiných osob, než pana spisovatele.... celý text

Střípky z Ráje - sborník literárních prací 2017, * antologie

Literární soutěž Střípky z Ráje (2017) dostala svůj název na základě hlasování na internetu. Byly stanoveny dvě žánrové soutěžní kategorie – poezie a próza. Obsahuje celkem deset příběhů. Z toho půlka je básnických. Rozděleno do tří klasifikací plus dvě Čestná uznání. Je to střípkaté, každý příběh je o něčem jiném, což je u povídek celkem běžné. Básně? To bude oříšek. Ke každému dílu jsem přidal samostatný komentář v sekci povídky. Jinak to ani nejde, tento komentář by byl delší než kniha samotná. Kdo chce vědět víc ať si klikne na POVÍDKY u této sbírky. Najdete tam obsahy, komentáře, hodnocení a nějaký ten citát. Malé ochutnávky jsem dával jen u básní, protože některé příběhy jsou mikro malé a ochutnávka by mohla býti i spoilerem. Následuje pódium vítězů a méně poražených, plus mé hodnocení: PRÓZA: První místo.............Mirka Famfulíková.......Vlas jménem Jeroným ** Druhé místo...........Václav Franc..................Můj osobní blackout *** Třetí místo.............Pavel Hewlit...................Pojedeme na výlet **** Čestné uznání........Václav Kňourek.............Zánik domu U Šerých**** Čestné uznání........Kristýna Vlasáková........Memento mori***** POEZIE: První místo.............Lenka Karlíková............Stavební deník***** Druhé místo............Eliška Kohlíčková.........Cyklus básní*** Třetí místo.............Jindřich Tošner...............Samet hlasu* Čestné uznání........Martin Trdla...................Cyklus básní – odpad- Čestné uznání........Tomáš Choura................Cyklus básní** U básní jsem hodnotil spíš obsah, než hloubky veršů. Já na básně prostě moc nejsem. Můj styk s básní byl spíš přes Jima Morrisona a když už mi bylo nejhůř, přečetl jsem si něco od Egona Bondyho. Hned mi bylo líp. Verše v této knize jsem bral spíše jako povídky.... celý text

Cesta Rudé tanečnice II 2013, Lucie Lukačovičová

V temných hlubinách kamene se cosi rudě zalesklo. Rudá tanečnice, zrádná děvka z Ilirie, se probudila a vrhla se do víru tance.... Holky Lukačovičovy se také pořádně probudily a mohu jen zavýsknout, že druhá část příběhu je lepší. Méně politiky, více akce a dokonce je tu spousty pirátů !!!! Své také udělalo to, že už jsem byl zorientován v postavách a netápal jsem. Nádherné námořní bitvy, láska, spravedlnost a napětí. Dokonce mě velmi, ale opravdu velmi překvapil konec příběhu. To jsem zatleskal. Malá ochutnávka: Tak jak se ti dnes líbilo v úřadě, zeptal se a upil piva. Hostinec U Potrhaného plátna byl v podvečer plný lidí. Obyčejných lidí s obyčejnými starostmi........... Tuhle Malou ochutnávku jsem vybral, proto, abych upozornil na to, že tvůrci příběhu na pivo nezapomněli. Vybral jsem sice jen dva citáty a vepsal je Lucii Lukačovičové do profilu, ale to neznamená, že jich tam není víc. Jsou, ale není nutné vybrat vše. Tohle bylo lepší o hvězdu než první část. Možná, kdyby to bylo spojené do jedné knihy, dám klidně celou čtyřku oboum částím. Takhle to prostě musím hodnotit, tak jak to vyšlo v Edici Pevnost. CITÁT – A usmívej se, bude hůř........... celý text

Cesta Rudé tanečnice I 2013, Lucie Lukačovičová

Hanebně se přiznám – - Čekal jsem piráty, souboje, krev a mořské panny. Ale to jsem se šeredně spletl. Spravedlivému mrtví neublíží. Oni tam totiž piráti skoro vůbec nejsou. Ano jsou, ale asi pět minut, tedy na dvě stránky a ani to ne. První třetina knihy mě zaujala, ale pocit, že je děj zrychlený a zkrácený mě neopustil, ba naopak jsem se v tom jen utvrdil. Vypadá to asi takto: Obchod, naložení nákladu, vyplutí, ztroskotání, vzpoura, ztráta nákladu, obnova a návrat. Je to jednoduché? A věřte, ono to tak rychlé taky je. Celý děj okolo neidentifikovatelného nákladu by se dal rozepsat klidně na jednu knihu. Perfektní námět. Škoda, že se děj knihy po jedné třetině přesune do města a ještě do politického prostředí. Druhá a třetí třetina knihy (části první) se vyznačuje intrikami, politikařením a na scéně se neustále objevují nové a nové postavy. Celkem mi trvalo, než jsem se zorientoval. A když už jsem konečně získal, jakž takž dobrý orientační kurz – kniha končí. Tedy, končí první část knihy. Malá ochutnávka: Zase jsem měl ten divný sen o Tiffany. Znovu mi umírala v náručí, znovu jsem jí křísil a znovu mi zemřela. Tentokrát se mi pod rukama roztekla jako mořská voda a změnila se v holubici. Po tvářích mi tekly slzy. Kdo čekal Jacka Sparrowa, pardon, Kapitána Jacka Sparrowa ať si ubere hvězdu a kdo má rád intriky a politikaření a moc hráčů ve hře, nechť si klidně hvězdu přidá. Já, protože tu neexistuje padesátiprocentní hodnocení, dávám šedesát procent (60%) což, jak jistě víte, znamená tři hvězdy. CITÁT - Slibuju, že až příště budu chtít oddělat nějakého potentáta, pošlu vám včas pozvánku, abyste z toho taky něco měli.... celý text

Kodex Apokalypsy 2016, Luis Royo

Tuhle knihu jsem si koupil hlavně pro krásné kresby Luise Roya. Tady jsem vůbec neváhal a šel do toho. Obsahově mě to moc neočarovalo, je to měkké, růžové a nekrvavé. Ostatně, svět v apokalypse, jak je zde popisován je skoro pohoda. Funguje elektřina, dokonce i mocný internet a sem tam jede i metro. Už jsem se jen bál aby nezačaly fungovat mobilní telefony – to bych to asi nedočetl. Je to spíše teen román a vlastně ani není moc napínavý. Má jistou dávku erotiky, ale né té klasické Luisovské, jen to kolem erotiky prochází. Což je také obrovská škoda. Ano, chápu, že Lilith je patronkou lesbiček, ale tohle bylo opravdu moc růžovoučké. Příběh to není špatný, jen se pan spisovatel Jesús bál přitvrdit a nechal román pro hranici +12 Ono mít v knize taková esa, jako je Samael, Gabriel, Lucifer, Lilith a další a vůbec je nevyužít, to je obrovská škoda. Mohl to být krutý krvák – leč není. Malá ochutnávka: Touha po vědění. Hledání světla. Nebezpečná cesta po neznámých stezkách. A jakmile přijdeš do cíle, sežehnutá křídla. Propast. Podívat se tyranovi zpříma do očí je obtížné. Princ nebes, sražen k zemi. Princ Lucifer.......... Trochu si rýpnu i do názvu – Kodex Apokalypsy – není kodex. Kodex má být návod, rady a porady, jak přežít apokalypsu- Zde není ani jedno. Je to deníček psaný jednou osobou, která vás informuje o tom, jak žije druhá popřípadě třetí osoba, ale už vůbec se nezaobírá podstatou, toho jak přežily. Oni prostě žijí v této době, maj nějaké poslání, ale rady od nich nečekejte – funguje internet, ne. Tak nezbývá, než se radovat z toho, že za tu cenu mám několik krásných kreseb, které se asi nikde jinde sehnat nedají. To mě uspokojuje a jsem za ně rád. Pokud se Ježíš rozhodne napsat druhý příběh a budou v něm opět kresby Luise a jeho syna Romula, tak si to koupím. Jinak ne. CITÁT – Bylo by pro vás všechny lepší, kdybyste se přestali plést do záležitostí bohů. Z příběhu jsem vybral jedenáct citátů a Jesús B. Vilches už je má ve svém profilu.... celý text

Tomb Raider: Archivy S.1 2017, Dan Jurgens

Jsem Lara Croft, mám ráda vzrušení a vzácné artefakty. Někteří si myslí, že na světě není nic, co bych nedokázala najít. Mají pravdu. Po nedávné „konzumaci“ Indiana Jonese, je dobré udělat trochu změnu. Proč furt koukat na muže a hady, když můžu koukat na ženu a ...vnady. Tak jsem si koupil tuhle bibli o rozměrech 33x23 cm. Což znamená asi 400 stran nádherných kreseb, vynikajících hlášek, spousty akce, lehce sexu a hafo dobrodružných výprav, kde jde o život. Ale jak jsem již několikrát řekl a napsal – povídky mají své klady a zápory. Naštěstí u těch komiksových to někdy zakryje nádhera kresby a umění barvy. I tady to není výjimkou. Některé povídky jsou úžasné a stoprocentní umělecké dílo a ty další povídky jsou jen kresby s celkem odfláknutým scénářem. Na některých příbězích mi vadilo jak se Chase Carver neustále sexuálně vnucuje Laře. Někdy to bylo až trapné. Kazilo mi to příběhy. Co mě naopak velmi potěšilo a na co se dá koukat stále, je galerie obálek. Obsahuje 28 velmi magických a nádherných kreseb. Lahoda pro čtenářovo oko. Jako bonus je na konci této obrovské knihy přidán příběh Tomb Raider z roku 1996, který byl vůbec prvním příběhem Lary Croft na papíře. Vyšel v britském časopise Mean Machines. Jako celek je to prostě nádhera. Vím, sem tam to trochu pokulhává, ale výsledek je chvalitebný. Musím upozornit, že jsem všechny povídky ohodnotil skoro nezávisle na kresbě. Statisticky tedy hodnotím knihu, jako celek. Čtyři hvězdy celkově jsou toho důkazem. Povídky jsou samostatně ohodnocené takto: Maska medusina **** Dávná budoucnost ***** Zásah *** Šangri-la *** V džunglích Hondurasu **** Krajní meze ** Tomb Raider * Ke všem povídkám jsem vložil obsah, krátký komentář, citát, malou ochutnávku a hodnocení. Vše je v sekci POVÍDKY. Přeji příjemné čtenářské a umělecké zážitky. Ta kniha za to opravdu stojí.... celý text

Hvězdní vandráci 2015, Vlado Ríša

Těšil jsem se a o to jsem více zklamaný. Pan spisovatel se snažil vytvořit jakousi parafrázi na Švejka ve Vesmíru, ale jeho Jarmil na to nemá. Už jen jméno hlavního hrdiny, Jarmil, nad kterým se každý pousměje, nefunguje, tak jak by mělo. Navíc jeho osobnost je prapodivná. Chvilkama se chová jako retard, chvilkama má snové záblesky (stále stejné, o blondýnách s kozama) a někdy, světe div se, dostane nějaký záchvat geniality. Jako celek to nefunguje a je to rušivé. Nemusí to být namakaný drtič, jako třeba Koniáš, a taky to nemusí být Han Solo, ale s tímto inteligenčním kvocientem nemůže tato postava vůbec řídit auto natož kosmickou loď. Malá ochutnávka: Přece jen je pivo nejlepší, pomyslel si nespokojeně neboť jeho oblíbený nápoj byl na Romisu nedostatkovým zbožím. Pil ho pouze místní póvl a navíc pivo chutnalo jako koňský chcanky, tedy podle Jarmilova hodnocení. Čekal jsem příjemnou Space operu, ale dostal jsem je rozdrcený hvězdný prach. I druhá postava, kapitána Mareska je divně napsaná. Vesmírný pilot Jitřní krásky dostává záchvaty vzteku, drbání na nose a mlácení do přístrojů – to nemusím a opět to nefunguje. Taková osobnost by ve Vesmíru nepřežila ani galaktický týden. A obsahově mi to také nesedělo. Když totiž spojíte tyto dvě podivné postavy, nevzejde z toho dobrý příběh. Už jen pasáže z planet Barkta a Romis, kdy je děj strašně jednoduchý a hlavní hrdinové sice něco získají, spíše tedy se štěstím, než se svým umem, ale i tak to postrádá napětí, akci, humor a někdy i logiku. Chyba v příběhu: Jeden důležitý moment se odehrává mezi 12 a 13 částí deváté kapitoly. Tady pan spisovatel zapomněl, že kapitán vystoupil z lodě po boku Jarmila, ale najednou je tam Jarmil sám a utíká do bezpečí lodě, kde sedí ????? kapitán – tohle bylo i na mou ohleduplnost celkem dost. Mohl bych ve výčtu dále pokračovat, ale už těch záporů bylo dost. Kniha určitě osloví ty, jenž nehledají duchaplné příběhy a mají raději něco na bázi padesáti odstínů vesmíru, samozřejmě bez sexu. Pokud tedy nemáte rádi blondýny s ...čtyřkama. A něco málo kladů, protože jsem dal dvě hvězdy. 1 - Určitě v tom byl záměr, napsat takto dvě nevyrovnané postavy, ale u mě to prostě nezabralo. 2 - Hlavní hrdina pije pivo a to je další plus. 3 - Navíc se ke konci příběhu objevuje postava se jménem John Francis – to beru jako poklonu sérii JFK a možná se z této knihy časem stane spin-off ke Kovářům Rovnováhy :-) 4 – Jeden bar, na nejmenované planetě, se jmenuje „U Žambocha“. CITÁT – Zase ze mě udělali blbce...jako už tolikrát.... celý text

Vetřelec - Covenant 2017, Alan Dean Foster

Najdeme své stvořitele, seznámíme se s nimi a společně pak vstoupíme do Valhally. Oficiální románová verze filmu je mnohem lepší než film. Nejen že nás Ridley Scott mystifikoval přejmenováním původního názvu a to z Prometheus 2 Covenant na Vetřelec: Covenant, ale i tím, že do příběhu nezařadil hned několik důležitých oznámení, které divákovi pokazí krásný logický zážitek z celého příběhu. Kniha vám dá všechno. Logické kroky posádky, kdy se například dozvíte, proč si na inkriminující planetu neberou helmy a skafandry (a mnoho dalších věcí), užijete si krásné a napínavé dobrodružství a budete mít přehled o celé posádce, která je v knize viditelně popisována. Malá ochutnávka: Stvořil jste mě. Přesto jste nedokonalý. Naznačujete to, i když to neříkáte přímo. Já, který jsem dokonalý, vám budu sloužit. Přesto jste člověk. Hledáte svého stvořitele, já mám svého před očima. Vy zemřete. Já nezemřu........ Jako fanoušek celé série musím vyzvednou nový druh Vetřelců. V knize jsou nádherně popsáni. Musíte uznat jejich krásu, i když vás jejich vzhled znepokojuje a hlavně člověk musí přiznat, že nový způsob zrození je skoro geniální a fascinující. Máte skoro chuť si zahrát na Boha, a vidět je na vlastní oči, je to běžná lidská fantazie. Knihu mohu všem vřele doporučit. Nemusíte se bát, že by byla vytržena z nějakého kontextu. Dokonce je tu popsán osud některých členů posádky Promethea a tak o nic nepřijdete. Musím však dodat, že některé nedostatky to má a proto je mé hodnocení jen čtyři hvězdy. To však vůbec neznamená, že by to byl špatný příběh. Naopak. Nesčetným miliardám prastarých a lhostejných hvězd nezáleží ani za mák na tom, jest-li mravenčí civilizace zvaná lidstvo přežije nebo navždy zmizí.... celý text

Tři kruté příběhy 2011, Jakub D. Kočí

Když jsem si četl Předmluvu k této trojpovídkové knize, myslel jsem si, že příběhy budou opravdu kruté. Víte, co jsem tím myslel? Že zlo porazí v plné polní dobro a nenávist a lži zvítězí na bitevním poli nad láskou a spravedlností – hovno, ….je ...to ...trochu ...jinak. Rudovous: Vábení dračího srdce **** Hned první příběh je potvrzením opaku. Ano, příběh Jakuba D. Kočího je krvavý a krutý, ale ne tak, jak jsem si myslel já. Je klasicky krutý. Hlavně pointa mě vůbec nepřekvapila a byla krutě normální. Ve své podstatě, je to však velmi povedená povídka. Hlavní hrdina je borec ala Conan, ale jmenuje se Walhelm. A musí zabít tři čaroděje, aby zachránil draka. Máte v tom bordel? Není to tak složité. Hlavní je, že rodák z Vaniřan je vtipný, má slušné hlášky, které dokáží rozesmát a do všech soubojů jde nebojácně a tvrdě. Pravda však je, že krev a střeva vyrábějí spíše ti druzí. Čtenář se pak očima Walhelmova na to musí dívat. Velmi povedené jsou i názvy samostatných kapitol. Například „Chcípni!“ nebo „Lebka lovce lebek“ nebo „Vize ryze zlatá“, osobně mě nejvíce dostala kapitola „Loď na písku“ - no už jenom ty názvy dají tušit dobrému příběhu. A nebojte, bude i drak. Ještě musím dodat, že povídka obsahuje jednu moc krutou scénu u které zamrazilo i mě. CITÁT - Posrals to, tak sbohem! Vyrovnání ***** Jana Hlávku tak trochu znám. Vím, že dokáže kruté věci a ani nemrkne okem. Když mu někdo řekne, že potřebuje napsat knihu o čtyřech hrdinech a ti pak musí na konci příběhu zemřít – zeptá se pan Hlávka: A maj „jen“ zemřít, nebo je mám opravdu nechat chcípnout? V této povídce chcípá lidí i mimozemšťanů celkem dosti. A těch šokujících krutých scén je tam velmi hodně a to co jim předchází a co následuje je „jen“ příběh o pomstě a zradě. A fanoušky Star Trek jistě potěší do jakého období je povídka situována. Jen prosím mějte trochu ohledy na to, jak se jedna z postav vyjadřuje o Kapitánu Kirkovi. Nemusíte jí za to krutě rozsekat. Nutno také dodat, že povídka postrádá odlehčující humor a tím se stává krutou. PS – Povšimněte si číslování kapitol. CITÁT - Budu vás mučit, mám čas i léků dost a bezvědomí ani smrt vám nepomůže. [PrintScreen] Osvícené myši * Údělem povídek jsou dvě základní situace. Když se povídka líbí, je čtenář naštvaný, že už končí. Když se však povídka nelíbí, je čtenář naštvaný ještě víc, že už nekončí. U této povídky jsem v té druhé kategorii. Povídka je nudná, podivnou formou vyprávěná, rádoby kiberpunkovým prostředím osmahnutá a mě vůbec neoslovila. Jediným kladem příběhu je, že je vyprávěn ICH formou, ale pan spisovatel Richard Šusta s tím neumí pracovat. Nejhorší povídka v trilogii a vlastně sem snad ani obsahově nepatří. CITÁT - Cokoliv od této chvíle vypovíš, bude spolehlivě použito proti tobě. Váhal jsem, zda dát celkově tři nebo čtyři hvězdy. Poslední povídka to trochu kazí, ale nakonec zvítězil rozum nad krutostí a dávám zasloužený čtyři hvězdy. U všech povídek jsem přidal obsahy, několik citátů všem spisovatelům a povídky jsem samostatně ohodnotil, přidal k nim jiný nový komentář a Malé ochutnávky. Vše hledejte v sekci – POVÍDKY u této knihy.... celý text

Vládce Arestonu 2017, Josef Pecinovský

Tak zatím, co jsem v druhé knize nazvané Útěk z Arestonu, chválil pana Pecinovského, že dokáže klidně přeskočit jeden celý rok života Sršně v Arestonu a nenudí své čtenáře ročním výčtem událostí, tady to hodně přehnal. Ne jen, že přeskočí klidně několik let, ale přeskakuje i časové osy a to už na mě bylo celkem dost. Například, když se sejde skupina Pontistů na 72. patře, řekne Sršeň, že by potřeboval toho a toho a když přetočím list, už tam ta dotyčná osoba je, jako by se nic nedělo – byl jsem z toho zmaten. Vrátil jsem se na předchozí stranu, vše jsem si přečetl znovu a naivně jsem si myslel, že jsem omylem líznul dvě stránky – ne, není tomu tak. Prostě tu někde zmizel čas a milý čtenáři, vyrovnej se s tím. Bohužel takových „skoků“ je tam hodně. Nejhorší je poslední třetina knihy (příběhu), to je tak zmatené, až jsem se ztrácel v ději a chvilkama mě to dokonce ani nebavilo. Jako by se pan spisovatel snažil vše honem a rychle ukončit – zmatek nad zmatky. Tím se pro mě tento třetí příběh stává nejhorším v trilogii. Ale zatím jsem pořád tady – a se mnou dalších asi sedmdesát tisíc obětí neuvěřitelné zvůle, v duté kouli plné tragických osudů, přesycené smrti, kypící zlem a zmarem. Při čtení tohoto příběhu jsem došel k závěru, že to vše tak trochu znám. A není se co divit. Když jsem zapátral v minulosti, došlo mi, že tu tak trochu zavání příběhy, jako je Juta (slepota), kterou kdysi pan Pecinovský napsal, tak trochu jsou tu k službám Hvězdné války (Hvězda smrti), našel jsem tu i Hluboký vesmír 9 (kosmická loď letící do neznáma), Daredevil (opět slepota a hůl), dokonce i Heechee (poznávání cizích lodí) a určitě bych našel i další. Tohle všechno by mi tak moc nevadilo, kdyby byl příběh tak dobrý, jako jím byla druhá kniha a nemusel bych se zamýšlet nad tím, odkud to znám. Malá ochutnávka: Komu mám vlastně teď věřit? Nikomu? Vždyť já už teď vlastně nevěřím ani sám sobě..... Omlouvám se všem bohům Arestonu i jejich známým a i když jsem si opět vše promítl před očima, nemůžu nic jiného než dát pouhé dvě hvězdy. CITÁT - …..a stejně bys neprošel. Jeden prsten nestačí.... celý text

World of Warcraft: Kniha první 2013, Walter Simonson

Karmínový kruh šeptá se o něm jen ve skrytu stínů, schází se v utajení, v hlubokých hvozdech a v nejtemnějších zákoutích celého Kalimdoru..... Osobně tomuto světu moc neholduju. Nikdy jsem mu nepřišel na chuť. K této knize jsem přišel jen díky časopisu Pevnost, který ji zařadil jako přílohu v květnu 2017. Příběh je krásně a pohodově kreslený. Ale to je pro mě vše. Obsahově opravdu tomuto světu nerozumím a vlastně mě nikdy ani nelákal. Přečtením tohoto příběhu jsem se jen utvrdil v tom, že už další číst nebudu. Malá ochutnávka: Tušil jsem, že tento den přijde. Každý je vězněm jen tak dlouho, dokud jím sám chce být.. Obdivovatelé tohoto světa.....přidejte si jednu až dvě hvězdy.... celý text

Útěk z Arestonu 2017, Josef Pecinovský

Není světa kromě Arestonu......... Oproti prvnímu příběhu je tohle mnohem lepší. Lepší, ale má to své mouchy. Já jsem detailista a puntičkář a tak jsem se musel obrnit. Obrnit proti některým technickým, ….nesmyslům. Pan spisovatel se pustil do technologií, které ještě v podstatě neexistují a někdy si s nimi dělá co chce. Nejhorší jsou ty pasáže, kdy prostě napíše „kde se to tu vzalo, to jsem nikdy nezjistil“ a hotovo. Ale, podstatná část příběhu mě strašně zaujala. Je to velmi čtivé dobrodružství, plné překvapení a zvratů. Někdy stačí jen pět vět a jeden odstavec a pan Pecinovský nás klidně přenese až o jeden rok dál. S ničím se nepáře, umírá spousty lidí a stále se něco děje. Já se tedy obrnil, proti těm technickým neshodám a knihu ...a příběh ...a Sršně jsem si prostě užíval. Čím více čtete o Arestonu, tím více toho o té hnusné kouli víte a tím více jste přesvědčeni, že o ní nevíte vůbec nic. Malá ochutnávka. Prý žádná Země neexistuje a nikdy neexistovala, a hovořit o ní je kacířství. Areston je jediným světem, který je možný, a nelze jej opustit, protože jakýkoliv jiný svět je nemyslitelný. Areston je nekonečný......... Je cítit, že pan spisovatel trochu vidí do budoucnosti a ta vypadá velmi zajímavě, ale tady se jí chopí špatní lidé a vlastně ji zneužijí. Možná, že Sršeň s tím v dalším příběhu něco udělá. Z podlaží Arestonu jsem vybral několik citátů, které se mi moc líbily a zakomponoval jsem je panu Pecinovskému do jeho profilu. CITÁT - Ukažte mi vězně, který by se nepokusil utéct, když mu z okna spadne mříž.... celý text