Terva přečtené 1892

Stezky krve 2001, Ivana Kuglerová

Časopis Pevnost obsahovala i knihu Ivany Kuglerové s názvem Stezky krve. Starší, ale stále velmi čtivá kniha. Tajemné prostředí, spousta postav, které v knize vyloženě žijí, magie, dobrodružství- -prostě fantasy.... celý text

Krev padlých andělů 2014, Jan Urban

Když jsem si koupil první příběh Jana Urbana Pragocalypsa a poprvé se začetl do tohoto románu, byl jsem mile překvapen. Děj příběhu je prostě nádherný. Tento žánr mám rád. Vlkodlaci, upíři, party lidí ala x-men a hrozící zkáza apokalypsy. Druhý příběh je ještě lepší. Prahu ničí staří bohové a skupina v čele s padlým andělem se snaží město zachránit. Je to propracované, vtipné, napínavé se spoustou odkazů na historii, hudbu a filmy. Obě knihy se dostaly na první místo mého žebříčku pro nejlepší fantasy příběh za rok 2014. Předpokládám, že třetí kniha bude ještě lepší. Vřele doporučuji!!!!!... celý text

Konspirace Umbrella 2014, Stephani Danelle Perry

První kniha, napsaná podle kultovního "bestovního celeru" videohry Resident evil. Nese název: Konspirace Umbrella. Kdo hrál hru, bude velmi potěšen, kdo nehrál má možnost se do hry podívat očima knižních listů.... celý text

Aktivní kovy 2014, Štěpán Kopřiva

Jedná se o dva spojené příběhy, jejímž hlavním hrdinou je voják zvaný De Klerk. Krvavý nářez, plný mrtvol a legrace. Velmi doporučuji, je to prostě počteníčko. Jen malá rada - nečtěte úvodní seminář, možná vás to odradí od knihy. Před započetím knihy je jeden citátek z filmu Komando: Líbíš se mi, Sully. Seš fajn hošan. Proto tě zabiju jako posledního - Arnold Schwarzenegger Pár citátů: Část první - Aktivní olovo: Volám, abych se omluvil za škody na svěřeném majetku, konkrétně na firemním automobilu - nechal jsem ho zaparkovaný ve druhém patře hotelu Sawamatsu, doufám, že jste ho tam nalezli..... Část druhá - Aktivní rtuť: Tak se na sebe podívejte. Nejenže znáte blackmetalovou kapelu Mayhem, ale dokonce víte, kdo je papež......... celý text

Nemožné skutečnosti 2014, Erich von Däniken

Přišel Bůh z Vesmíru? Legendární věta neméně legendárního spisovatele Ericha von Dänikena. Kniha nese název: Nemožné skutečnosti z Jižní Ameriky i odjinud. Pravda, pan spisovatel, toho moc nového nenapíše, z knihy je cítit jeho zloba na odmítavý svět, výmluvy předních astrologů, archeologů a dalších logů, kteří si nechtějí připustit, že náš svět stvořil BŮH, který přiletěl z dalekého Vesmíru a už vůbec nechtějí pochopit, že těch BOHŮ bylo víc, než si vůbec věřící dokáží představit. Kniha má jen 220 stran a je plná fotografií, ale pro fandy je to Boží požehnání.... celý text

In Nomine Sanguinis 2014, Miroslav Žamboch

Krvavý příběh, skoro bez špetky humoru, ale se spoustou akce. Je dobré si nejdříve přečíst Visio in Extremis od stejného autora. V tomto příběhu je totiž několik odkazů, tak ať jste v obraze. Několik citací: Rána jsou nádherná. Je lepší umřít ráno než v noci. Živým to tak připadá a mrtvým je to jedno. Podívala se na mě a kousla mě. V první chvíli jsem si myslel, že to jenom naznačila jako předtím, ale pak jsem si uvědomil, že mě to opravdu štíplo. Ty jsi mě skutečně kousla! ohradil jsem se. Jsem upír, zapomněl jsi? Panebože! Vlkodlak by neměl brát jméno boží nadarmo!... celý text

Země bez zákona 2014, Jindřich Rohlík

Mé první setkání se spisovatelem Jindřichem Rohlíkem a jsem spokojen. Příběh je mixem westernu a fantasy. Nebudu prozrazovat děj, vřele doporučuji k přečtení. Jen se nenechte překvapit, protože kniha má sice 270 stránek, ale od strany 234 následuje ukázka z nového připravovaného románu. Proč to tam je ví jen Bůh a Rohlík. Jen pár citací: Posledních pět mil pak byla krajina tak pustá, jako kdyby žádné zvíře jménem člověk ani nikdy neexistovalo. Když žijete pro budoucnost, vždycky je čeho se bát.... celý text

Cesta hněvu 2014, Antoine Rouaud

Příběh Žabáka mě lákal, svým obsahem a prostředím. Jenže zas taková sláva to nebyla. Spousta flashbacků udělala z příběhu spíš zmatenou znět mnohdy nechápajících situací. Vlastně celé se mi to špatně četlo a knihu jsem přelouskal jen díky mé zvědavosti, jak to dopadne. Pár citací: Moje dětství skončilo dnem, kdy jsem poprvé zaváhal.......... Rozhodují Bohové, my jen plníme jejich přání............... celý text

Doktor Spánek 2014, Stephen King

Stephen King napsal pokračování ke kultovní knize nazvané Osvícení. Další osud Danny "Doktora" Torrance můžeme sledovat v knize se zajímavým názvem - Doktor Spánek. Je to úplně něco jiného než Osvícení, i když základní myšlenka osvícených dětí zůstala. Příběh se zdánlivě odehrává kousek od shořelého hotelu Overloock, ale to místo má na děj obrovský vliv. Také se časová linie hodně prodloužila. Zatím co Osvícení sleduje několik týdnů žití v Overlooku, je Doktor Spánek rozložen na několik roků. Malá ochutnávka: ..........Casey obvykle nabídl příběh o filmovém režisérovi Johnu Watersovi. V jednom ze svých prvních filmů "Růžoví plameňáci", Watersova transvestitní hvězda Divine snědla kousek psího lejna z trávníku na předměstí. Ještě po letech se Waterse na tento slavný moment filmové historie vyptávali. Nakonec povolil. "Byl to jenom malý kousek psího hovna" odpověděl reportérovi, "a udělal z ní hvězdu" ....tak mě vezmi na rande. Opravdový rande. V Rialtu dávají Dobyvatele ztracené archy...... "Mysl byla černá tabule. Chlast byl mazací houba"... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Stephen King napsal v roce 1977 knihu, která vstoupila do dějin jak hororu knižního tak hororu filmového. V roce 1980 natočil Stanley Kubrick podle této knihy film a do hlavní role Jacka obsadil Jacka. Jack Nicholson je nezapomenutelný a obrázek z VHS a DVD kde kouká dírou ve dveřích zná snad každý. Teď po 36-ti letech napsal Stephen King knihu, která nese název Doktor spánek. Je to pokračování již zmíněného Osvícení. Pro pořádek jsem si nejprve přečetl knihu první, podíval se na film a hned se pustím do knihy druhé. Knihu Osvícení pan King věnoval Joemu Hillovi, což je jeho syn, který do dnešní doby napsal již čtyři knihy, několik povídek a věnuje se i komiksu. Pár citátů z Osvícení: Bylo deset hodin. Byt byl naplněný předstíraným spánkem. Podvědomí k nám nikdy nemluví literárním jazykem. Do tvého tatínka vnikl hotel!!... celý text

Cynik 1997, Jiří Kulhánek

„Život a smrt jedno jsou.“ „Kdo se smrtí se nesmíří, života neužije,“ řekl Ten druhý. „Je to zvláštní, zúčasnit se konce civilizace a přežít ho.“ Příběh „Cynik“ začíná přesně tam, kde příběh „Dobrák“ končí. („Aby ses z toho nepo. . .“ povídá Ten druhý) Respektive první příběh končí před setměním a téhož dne začíná toto dobrodružství. („Fakt, plnohodnotná informace, rýpnul si Ten druhý. . .“) Pravda je, že jsem měl raději, když byl hlavní dvojhrdina sám, nebo i když byl s Jonášem, to se ještě dalo. Protože účast více lidí mi v postapokalyptickém světě, okupovaném mimozemšťany, připadá celkem rušící. (Jak to řekl Ten druhý: Zbytečná! . . . ) Nerad to říkám, ale Ten druhý má pravdu. Moc lidí znamená moc opatrnosti, moc rozkazů, moc pohlcení osobnosti a moc starostí o ty druhé. (Hele, hele, máš nějaký problém s Těmi druhými? . . . ) Tak že jsem netrpělivě „čekali“ až se příběh pořádně rozjede. Malá ochutnávka: Tak jak se cítíš? Řekl ráno Ten druhý. Cítil jsem se odpočatě a měl jsem dokonce i něco jako hlad. Zato Singhaia nevypadala dobře, opravdu ne. Sakra! Sakra sakra sakra!!! začal jsem horečně tahat věci z lékárny. Zapomněl jsem jí včera dát triádu. Když jsem ty tři injekce vbodl, veškerý hlad mne přešel. Budu to muset dělat každé ráno ještě dalších deset dnů. Třetí den bude navíc zpestřen vyndaváním stehů. To se moc nenajíš, poznamenal Ten druhý. Naštěstí hrdina a ani Ten druhý nechtějí pap-anc-tek, (ani se neptejte, z čeho pochází) tak že dokonáno jest. Vedl jsem s Tím druhým dost dlouhej rozhovor o tom, jak se zachovat a nakonec jsem se shodli, že „ve dvou se to lépe táhne“. Takže oba hrdinové, Jonáš a Singhaia pokračují v cestě sami a spolu ve čtyřech. To je dobré nakročení k dalšímu dobrodružství. Minimum lidí, více šancí. Sranda teprve začala operací. Nebo spíš odstraněním dvou prstů na ruce Singhaiy. To jsem omdlel a musel to za mě dočíst Ten druhý. Citát: No, vidíš, že vidíš. Je lepší přijít o obě chodidla než o jedno oko. Čtyři měsíce byl klid. Jen jízda a jízda a jízda . . . a sex. Ano, ano, čtete správně, v příběhu je i sex. Ale neptejte se jaký, byl jsem nucen mít nasazené brýle na řízení saladina, koukat dopředu a na uších sluchátka s hlasitou hudbou. Ale sex byl asi dobrý, protože Ten druhý už docela dlouho mlčí. Pak se to zdramatizuje. A bylo načase. Jenže to drama nejsou jen pavouci. Příběh nabere zajímavý směr a pak ještě lepší. Další amputaci jsem s Tím druhým četli společně. No prostě, užíval jsem si každou větu, každou akci i každou ironickou poznámku Toho druhého. Mám pocit, že jsem se u toho i pochechtával. Opět perfektní. Dal bych deset pavouků, ale všechny jsem je snědl. Motýlci musí stačit. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Lepší si nachcat na hlavu, než v tom celou noc ležet. PS – Už snad ani nebudu připomínat scénu „hledání neviditelného kola v poušti“. Je to jen malý odstaveček, ale mě utkví nadosmrti v hlavě . . . vlastně už tam mám Toho druhého. To je podle mého (vedle srnek) nejgeniálnější scéna v české, zahraniční i mimozemské beletrii. Nezáleží na velikosti, ale na poselství. Citát: Hvězdy zrudnou krví našich nepřátel, máme nového boha a máme cíl. Cesta krve může začít.... celý text

Dobrák 1996, Jiří Kulhánek

„Nalil jsem si druhou sklenku a otevřel knihu. Byl to první výtisk Kingovy Carrie v Češtině" „Konec světa začal docela nenápadně.“ Neodolal jsem a znovu se pustil do knih Mistra Kulhánka. A začal jsem klasikou, kterou mám nejraději. Tedy ne, že by se mi další příběhy pana spisovatele nelíbily, ale Cestu krve mám nejraději. Líbí se mi hlavní „hrdinové“ a také proto, že jsou v tom mimozemšťani. Jo, ano, ano, vím, nejenom oni. Také mrtváci, upíři, nebezpeční vlci, miloučké srnky, saladin, Ten druhý a hnusní tlustí pavouci. Fuj! Zařvala má arachnofobie. I když vím, že mouchy jsou ještě horší. Co z toho je lepší si netroufám říci. Možná ty srnky. Staly se legendou. Je to perfektní sci-fi odehrávající se v roce 2060 plus mínus měsíc. Malá ochutnávka: Upír mi zmizel ze zorného pole – přelétl nahoru na transportér a dosed někam na víko nad vulcanem čili přesně nade mě. Po pancíři nad hlavou mi zaskřípaly podrážky jeho bot. Vnější odposlech reprodukoval zvuky tak věrně, že se mi zdálo, jako by mi chodil po temeni. Hned nato se ozvalo další skřípání – podstatně odpornější. To upír začal drásat pancíř nehty. Takhle, když se to napíše, to vypadá směšně – drásat pancíř nehty. Když jsem poprvé viděl skoro milimetr hluboké rýhy v kovu, po kterém sklouzne i protipancéřová raketa, smích mě přešel. Styl příběhu je perfektní a vždycky mě překvapoval. Hlavní hrdina je v průseru, a když už se zdá, že se z toho dostane, situace kolem se ještě zhorší. A když už si myslíte, že se z toho dostane, situace se ještě zhorší, a když už si on myslí, že tohle nemůže dát, situace se ještě zhorší. Tak že čtenář ani hlavní hrdina vlastně netuší, kdy to skončí. Navíc jsou některé jeho akce ukončeny perfektními pointami. I když je většina kapitol brutálních, smrtících a nebezpečných, některé závěrečné hlášky vás prostě rozesmějí. A on je to účel, tohle prostě pan spisovatel umí. Citát: Občas je to dobré, popovídat si sám se sebou. Ujasní se názory. Mluvím se sebou polohlasně. Nemá význam křičet. Vždycky jsem se zamýšlel nad tím, proč mám příběhy pana Kulhánka rád. Proč je má skoro každý, kdo čte tento styl příběhů, rád. Asi nejvíc se to dá vysvětlit podle posledního svazku povídek s názvem „Krásky a vetřelci“. Sedmnáct spisovatelů, kteří do tohoto svazku přispěli svým příběhem, se ani na krůček nedostalo do Kulhánkovo stylu. Nejblíže byli jen dva spisovatelé. Pan Heteša a pan Kotleta. Ostatních patnáct spisovatelů jen nudně převyprávělo svůj příběh, bez špetky humoru a jen s troškou napětí. Pan Mistr Kulhánek prostě dokáže vymačkat z příběhu maximum. Maximum krve, maximum akce, maximum humoru. Přidá upíry, zombie, mimozemštany a v tomto případě, ironického dvoj-hrdinu. To vše můžete očekávat v této knize. A to ještě netušíte, co se bude dít v té druhé. Hetešáky dávat nebudu, nechci na sebe přivolat nesouhlas pana Kulhánka. I když, on stejně tento komentář číst nebude – tak to risknu: ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: „Vstávej, sračko,“ probublal krví hlas Toho druhého. PS: Komentář ke knize „Dobrák“ jsem už psal. Byl to jeden z prvních komentářů v době, kdy jsem se na tyto stránky registroval. (Ten druhý: To se máš čím chlubit . . . ) Citát: Sakra, řekl Ten druhý, před pár dny vymýšlíš, jak si brokovnicí ustřelit hlavu, a teď se bojíš, že tě zabijí.... celý text

Dračí oči 2007, Stephen King

Dávno před tím, než pan Stephen King začal psát sérii Temná věž napsal knihu Dračí oči ve které vystupují některé postavy podílející se na událostech Temné věže. Krom Talismanu a některých dalších knih jsou to právě Dračí oči, které nás seznamují s činy mága a čaroděje Flagga. Dračí oči jsou nádherná pohádka, kterou jsem klidně četl dětem před spaním. Věřte nebo nevěřte, ale je tam méně násilí než třeba v knížce o Perníkové chaloupce. A nějaký ten citátek: ....když něco trvá dost dlouho, ani kronikáři si nepamatují všechno...... Přece jenom měl zemřít, ale to nebylo to nejhorší. Měl zemřít žížnivý.... celý text

Mlýn na mumie 2014, Petr Stančík

Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana - tak zní celý název knihy. Nutno dodat, že pokus o urban legend z Prahy se mi zrovna moc nelíbil, ale kniha je tak naivně napsaná, že ji přelouská i pětileté dítě. Problém je, že hned po dočtení, vám v hlavě moc děje nezůstane a pokud knihu zastrčíte někam do zadní části ... knihovny ... už na ní dočista zapomenete. Pravda vítězi!... celý text

Deník Ellen Rimbauerové - Dům v růžích 2011, Joyce Reardon (p)

Do rukou se mi úplně náhodou dostala kniha s názvem Deník Ellen Rimbauerové, Deník zkoumala a nechala vytisknout Joyce Reardonová z oddělení Paranormálních jevů Beaumontské univerzity v Seattlu státě Washington. Je to vlastně ten deník, který dovedl Stephena Kinga k napsání scénáře k filmu Rose Red. Je to velmi zajímavý příběh - přečtěte si. Pár poznatků z knihy, která inspirovala Stehena Kinga: ....tohle není žádná fantazie pana Poea o dívce, která zapaluje školy, o psu, který se chová jak posedlý, ani o velkém kyvadlu, jenž přetíná lidi vejpůl..... .....v roce 1946 zmizela při jednom večírku v domě Růží jedna z největších filmových hereček té doby Deana Petrie.... celý text

Černočerná tma 2011, Stephen King

Soubor čtyř povídek pod taktovkou Stephena Kinga je velmi čtivá záležitost. Doporučuji. Zde názvy příběhů a několik citátů: Povídka první: 1922 Zákon stojí na té straně, která ho platí. Povídka druhá: Velký řidič .....ležela mu schlíple v náručí, cítila se jako dívka v hororu, kterou odnáší pryč Jason nebo Michael nebo Freddy nebo kdo ví kdo, protože všichni ostatní už jsou povražděni. Povídka třetí: Prodlužování času Letadlo, v němž seděli dva členové rockové skupiny Blink-182, se zřítilo. Špatná zpráva zněla, že zahynuli čtyři lidé. Dobrá zpráva byla, že rockeři pro změnu přežili.... i když jeden z nich zemřel zanedlouho. Povídka čtvrtá: Dobré manželství Člověk nedokáže vypnout lásku.......... celý text

Vánoční říše 2013, Joe Hill (p)

Je vidět, že jablko nepadlo daleko od stromu a syn Stephena Kinga se dává po stopách svého otce. Naprosto náderná kniha. Doporučuju!!! Pár citátů: Zdála se jí nesouvislá řada nehybných obrazů: plynová maska na betonové podlaze, mrtvý pes s rozbitou hlavou u silnice, les vysokých stromů ověšených slepými bílými anděly...... V tomhle městě nemá nikdo takovou fantazii, aby byl schopnej něco ukrást........... celý text

Plout na vlnách podivna 2007, Tim Powers

Roztodivná kniha, která byla lehkou inspirací pro film Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna. Ženicha dveře dokořán a já nejbližší z rodných jsem: hosté již pospolu k hostině u stolu: veselý rej slyšet až sem. Kostnatou rukou ho přidrží. Kdys byla loď, on praví... (Samuel Taylor Coleridge)... celý text

Přišel Bůh z vesmíru? 2013, Mauro Biglino

Přišel Bůh z Vesmíru? je nová kniha o poznatcích z bible a její správný výklad. Mauro Biglino se vydal po stopách ala Erich Von Däniken a odhodlaně začal tvrdit to, co už každý reálně uvažující člověk prostě ví. Bohové jsou mimozemšťané. Důkazy jsou přímo v Bibli. Nevěříte? Zkuste si bez nějakých předsudků přečíst alespoň jednu knihu na toto téma. 1393-1391 př. n. l. V jednom z těchto dvou let byl v Americe zaznamenán den, kdy "nesvítalo nad Andami, 24 hodin nebyl úsvit", V Bibli (viz Jz 10, 12-13 a Jz 11) se vypráví, že slunce "se zastavilo na celý den", aby Izraelitům umožnilo porazit Amority. Na jedné straně světa tedy máme příběh o "nejdelším dni" a na druhé vzpomínku na "nejdelší noc"............. celý text

Stáčení temného piva 2006, Tim Powers

Již třikrát jsem četl knihu Tima Powerse o rakouském klášterním pivovaru stačejícím černé pivo Herzwesten. Co roku 1529 vedlo Turky k tomu aby zaútočili na Videň? Legendární temné pivo a jeho magické schopnosti. Velice povedená kniha, kterou si nejednou ještě rád přečtu. Stáčení temného piva prostě musím doporučit. A tady jeden moc poučný citát: Važte si piva, křesťané až dojde, zlý čas nastane. (sir William Ashbless)... celý text