trudoš
přečtené 6905
Věk bohů a zrození
2002,
Tom Arden
Tom Arden vytvořil vlastní svět se vším, co k tomu patří. S náboženstvím, datací, mytologií a mapou. V dnešní době nic nového, ale i tak má El-Orok patřičné kouzlo. Děj se odehrává v časech ne nepodobných dobám koloniálních bojů mezi Francií a Anglií na půdě Nového světa. To znamená muškety, trojhranné klobouky, byrokracie a kultura tomu odpovídající. Autor se hodně zaměřuje na psychologický vývoj jednotlivých postav (hlavních i vedlejších), díky čemuž ústřední dějová linie ubíhá velmi pomalu a rozpohybuje se vlastně až v závěru. Samozřejmě že se tu pořád něco děje, ale jde spíš o lokální konflikty, které tvarují hlavní postavy, jež budou hrát v budoucnu významnější role. Věk Bohů a Zrození je vynikající epický příběh, který notnou dávkou převyšuje běžný průměr. Má několik rovin, depresivní podtón a skvěle propracované charaktery, což v součtu dává příběhu šmrnc pochmurné řecké tragédie.... celý text
Kroniky Jakuba Vandrovce
2002,
Andrzej Pilipiuk
Viděli jste Svéráz národního lovu? Víte, kolik vodky vypije Rus? Byli jste někdy na prostém, drsném venkově, kde nejsou obchody s kořalkou, a proto si ji ubozí vesničané musí sami destilovat? Jestli jste alespoň jednou odpověděli ano, pravděpodobně vám nebude dělat problém vcítit se do atmosféry povídek Andrzeje Pilipiuka. Jinými slovy: nic pro abstinenty. Nic pro komunisty. Nic pro pacifisty. Povídky v knize obsažené jsou povětšinou kratičké často v rozmezí od jedné do tří stránek, přičemž nemají nějakou hlubokomyslnou či vytříbenou pointu. Zakládají si spíš na absurdních zápletkách a situačním humoru, který je mnohdy doveden až do montypythonovských extrémů. Nemá vlastně ani moc cenu rozepisovat se o konkrétních textech - v drtivé většině nelze jejich děj nějak srozumitelně popsat, protože je buď minimální nebo žádný. Alkohol (či jiný doping optimismu) je pro tuhle knihu prostě tím nejdůležitějším, poněvadž potýkat se s ní střízlivý znamená připravit se o polovinu zamýšleného efektu.... celý text
Andělská hra
2010,
Carlos Ruiz Zafón
„Závist je náboženstvím průměrných lidí. Dává jim útěchu a přináší odpověď na neklid, který je vnitřně sžírá. V neposlední řadě působí rozklad jejich duše a umožňuje jim odůvodnit vlastní mrzkost a chtivost způsobem, který je vede k přesvědčení, že se jedná o ctnosti.“ Carlos Ruiz Zafón je pro mě živoucím důkazem toho, že mistři dickensovského formátu ještě nevymřeli. Stylistická virtuozita čiší z každé jeho věty a je úplně jedno, zda zápletce chvilku trvá, než se konečně dostane ke slovu. Andělská hra přitom navazuje na Stín větru skutečně jen velmi volně, chronologicky se dokonce odehrává o několik desítek let dříve. Atmosféra gotického románu však zůstává zachována, i když tematicky jde o příběh komplexnější a svým způsobem i mnohem filozofičtější. Hlavním motivem je znovu posedlost literaturou, ovšem tentokrát se nejedná o vášeň čtenářskou, jako spíše autorskou. A právě úvodní pasáže o strastech a slastech spisovatelského řemesla patří k mým nejoblíbenějším v celé Zafónově tvorbě.... celý text
Rubín v kouři
2002,
Philip Pullman
Sally Lockhartová není úplně běžný prototyp šestnáctileté dívky - nejen že za svůj krátký život stihla přijít o oba rodiče, ale navíc jí kdosi neznámý usiluje o krk. Není tedy překvapením, že ve svém věku umí už střílet z pistole, orientovat se na burze a nepropadat hysterii při kontaktu s násilím. A protože viktoriánská doba není k sirotkům zrovna dvakrát fér, musí se Sally hodně otáčet, aby neskončila s rozpáraným břichem v neoznačeném hrobě... Dobrodružná detektivka „pro správné anglické hochy a děvčata“, které nelze upřít nápaditost, čtivost a ždibec šestákové romantiky. Byť je primárně určená mládeži, na své si přijde i vousatější čtenář. Rubín v kouři by totiž prověrkou Ligy uvědomělých matek asi neprošel. Philip Pullman Londýn 19. století nijak neidealizuje, pročež navštívíme jak nějaké to opiové doupátko, tak si užijeme i jednu dvě morbidní vraždičky. Třešničkou na dortu je uzavřená zápletka, takže i když jde o první svazek tetralogie, vše co se nakousne, je naštěstí dokousnuto.... celý text
Zlatý kompas
2007,
Philip Pullman
Světla Severu jsou úvodním dílem trilogie, takže i přes velkou záplavu děje se to hlavní začne odvíjet až na konci. Čím více se však do knihy ponoříte, tím více budete přemýšlet a těšit se na to, kam vás další stránky zavedou. Je to velmi pestrý příběh o dětech a jejich nevinném vidění světa. O tom, že dospělí si jdou vždy za svým a ne všichni jsou jednoduše hodní nebo zlí. O širších souvislostech a menším zlu. Nejsilnější stránkou Philipa Pullmana jsou propracované kulisy tak trochu jiné viktoriánské Anglie. Mluvící váleční medvědi, víly a diktatura církve nejsou to jediné, co se od našeho světa liší. Autorova fantazie je v tomto směru velmi bohatá a každou další kapitolou vás o tom jenom utvrzuje. I když má román nesporné kvality, nějak v mém případě úplně nezabodoval. Faktem je, že vyprávění mě chytlo až k závěru, kdy se ukáže, že dětská bezelstnost může vyústit v ošklivé vystřízlivění. Konec mě však natolik navnadil na pokračování, že to se pro mě stalo prakticky povinností.... celý text