trudoš
přečtené 6905
Dům mrtvých
2003,
Steven Erikson (p)
Svatá válka začala a Sedmiměstím se prohání přízrak vzpoury, jež pro všechny malazské dobyvatele znamená jedno - smrt. Jeden z nejkrvavějších konfliktů Malazské říše se dal pohybu a nevypadá to, že by ho někdo dokázal zastavit, natož přežít... Steven Erikson ve svém druhém samostatném pokračování Malazské knihy Padlých (časově se odehrává pár měsíců po událostech v předchozí knize) volně navazuje na Měsíční zahrady a opět dokazuje, že patří mezi absolutní špičku moderní dark fantasy. Důvod, proč tomu tak je, tkví v jeho schopnosti rozehrát množství zápletek v několika dějových liniích, ve kterých nejen že udržuje pořádek, ale zároveň nesklouzává k obehraným klišé. Hýří takovým množstvím nápadů, že se nezbytně naskytuje otázka, jestli je víc génius nebo šílenec. A pak je tu ještě ta temnota, černější než duše ďábla. Je to v lidech, je to v místech, je to v celém jeho podmanivém světě. Což o Domu mrtvých platí dvojnásob. Naprostá dokonalost, kterou pro mě v žánru překonalo už jen máloco.... celý text
Měsíční zahrady
2008,
Steven Erikson (p)
Výhodou Měsíčních zahrad je, že místo zdlouhavého úvodu se od prvních stran ocitnete uprostřed děje. Figury se vynořují jedna za druhou a vy ani netušíte, na kterou se zaměřit. A než se rozkoukáte, už kolem lítaj mrtvoly hlavních i vedlejších postav. Přitom minulost jednotlivých hrdinů autor nerozebírá, stejně jako historii svého světa. Samozřejmě že podstatné souvislosti odhalí, ale po troškách a teprve ve chvíli, kdy to má smysl. To ještě podbarvuje výborná stylistika, která dokazuje, že není žádný pulpař ale umí se slovy skutečně pracovat. Steven Erikson stvořil cyklus, odlišující se od všech ostatních. To že má vlastní bohy, magii a dějiny, je samozřejmostí, ovšem on přidal něco navíc – temnotu. Jeho svět je tak pochmurný, až z toho mrazí a to vám poodhalí jen vrchní slupku. Lidé dobří i spravedliví jsou už dávno mrtví a ti ostatní jen s cynismem přežívají. Přesto rychle přirostou k srdci. Jednoduše řečeno, žádná veselá bajka to není. Ale nenechte se odradit, výsledek stojí za to.... celý text
Drsný spasitel
2007,
Miroslav Žamboch
Přes autorovu snahu proměnit kulisy, koncept fungující u románů Na ostřích čepelí nebo Bez slitování není u Drsného spasitele nijak pozměněn. Zpět jsme u rozervaného hrdiny, který si navzdory světu i sobě samému snaží zachovat lidskou tvář. A opět je to on, kdo díky vnitřní síle dokáže jako jediný čelit zlu, které si už dávno připsalo absolutní vítězství. Což je fajn, protože tohle umí Miroslav Žamboch nejlépe, ale na druhou stranu už to trochu zavání stereotypem. Nemilým překvapením pro mě ovšem bylo obsahové rozdělení knihy, která se tváří jako samostatný román. Přitom je složená z šesti kapitol, jež (kromě poslední) fungují jako samostatné povídky. Dějově bohužel nijak výrazné. Nejvíc komické na tom je, že se opakovaně rekapitulují předchozí události, takže bohatě stačí přečíst si závěrečnou část Ostrava - Zmrzlé peklo a hned je z natahované čtyřstovkové road movie slušná stoosmdesátistránková řezačka. Tedy nebýt naivního finále okopírovaného z nějakého revolucionářského manifestu.... celý text
Čas žít, čas zabíjet
2010,
Miroslav Žamboch
„Moudrý člověk by se potichu vytratil, i chytrý člověk by se potichu vytratil, i naprostý idiot by se potichu vytratil. Ale já jsem speciální kategorie, jmenuji se Bakly a nerad řeším složité problémy.“ Sbírka povídek Čas žít, čas zabíjet představuje pět příběhů, v nichž hromotluk Bakly nijak nešetří krveproléváním. Kvalitou přitom z knihy nejvíce trčí kratší texty, které jsou rychlé a úderné. Hrdina je postaven před problém, pročež ho začne řešit po svém - hrubou silou. U zbylých povídek (Hon za Rudou hvězdou a Do morku kostí) už mi přišlo, že se děj zbytečně zamotává a vleče, přestože to jediné podstatné stejně přinese až závěrečná bitka. Navíc Bakly zde najednou nevystupuje pouze jako hloupé monstrum, ale po vzoru kolegy Koniáše se snaží vlastním rozumem zorientovat v nepřehledné síti zločineckých intrik. Ačkoliv netvrdím, že se jedná o vrchol tvorby Miroslava Žambocha (tím je pro mě stále Na ostřích čepelí), rozhodně mi to v mnohém připomnělo, proč jsem jeho knihy začal zbožňovat.... celý text
Bez slitování
2003,
Miroslav Žamboch
Jak sehnat každý půlrok šest set zlatých? Jednoduše: zabíjet, zabíjet a zase zabíjet. Provést úkol, shrábnout peníze a nechat se najmout jinde. Problém ovšem může nastat, když přijmete příliš mnoho zakázek a najednou zjistíte, že máte chránit sám sebe a to před sebou samým... Nepříliš inteligentní svalovec Bakly patří bezesporu mezi čtenářsky nejoblíbenější hrdiny Miroslava Žambocha. Důvod je prostý - žije na okraji společnosti, nestojí o soucit ani porozumění a se životem se rve co to dá, i když si většinou není jistý proč. Což jsou vlastnosti, s nimiž se dá ztotožnit. A na rozdíl od autorova drobet slavnějšího Koniáše, Baklyho selská logika je pro mě v mnohém sympatičtější, než mudrlantský nadhled zjizveného čahouna. Pravidlo, že když to nejde silou, půjde to ještě větší silou, své kouzlo má a ne že ne. Čistokrevná heroic fantasy, řízlá pořádnou dávkou americké drsné školy. Tady se nehraje na počestné rytíře, ale na přežití za jakýchkoliv podmínek. Stručné, přímočaré a hlavně skvělé.... celý text
Na ostřích čepelí
2009,
Miroslav Žamboch
Koniáš. Žoldák, který se nechává najímat jen na ty nejnáročnější úkoly, jako je svrhnutí tyranské vlády nebo podkopání obchodního monopolu. Jeho nová zakázka patří do ranku těch obzvláště zajímavých - ochrana víc jak patnácti set kolonistů mířících do země nových možností. Co se však od počátku zdálo jako náročný úkol, se rychle mění v nemožný. Záškodníci z různých stran trhají osadníky jak hyeny stádo gazel a překážek je najednou víc, než je únosné. Ovšem kde je vůle zabíjet, tam se cítí Koniáš jako doma… Na ostřích čepelí Miroslava Žambocha vyšlo poprvé v roce 2001, v době, kdy česká produkce začala pomalu ale jistě překonávat tu zahraniční. Plným právem, protože právě tahle kombinace hrdinské fantasy, spaghetti westernu a gangsterského thrilleru dokazuje, jak moc dobrá může tuzemská tvorba být. Je v tom všechno, prohnilí padouši, nezdolní hrdinové, dívky v nesnázích, nebezpečné překážky, smrtící intriky i morální zadostiučinění. A s postupujícím časem to nic neztratilo na své síle.... celý text
