trudoš
přečtené 6905
Vyjednavač
2010,
Brandon Sanderson
Brandon Sanderson začíná opět zeširoka a velmi pomalu zasvěcuje čtenáře do děje i souvislostí. Naštěstí malý formát a vstřícná sazba propůjčují osmi set stránkové knize nečekaný švih, takže si častokrát ani neuvědomíte, jak rychle vám příběh mizí před očima. Vyprávění má přitom politicko-intrikářský charakter, ve kterém se již tradičně mění domnělé skutečnosti podle toho, jak autor usoudí, že už jste na nějaký ten gambit připraveni. Připočtete-li do rovnice ještě sympatické postavy, dojemný konec a bezděčný humor v pozadí, vyjde vám jedno ohromně podmanivé čtení. A ač to podle anotace nevypadá, je Vyjednavač klasickou epickou fantasy. Jen ta epika trochu chybí. To ale záleží čistě na tom, co si pod tím pojmem představujete. Jde-li vám o dobrodružné putování či monstrózní bitevní scenérie, asi nadšením skákat nebudete. Případně, vyžadujete-li výskyt alespoň nějakého elfa, trpaslíka či draka, pak s tímto románem skutečně narazíte. Nic to však nemění na tom, že je to naprosto dokonalá věc.... celý text
Morituri
2005,
Simon R. Green
Simon R. Green je znám především jako vynikající „béčkař“. Jeho cykly patří k tomu nejlepšímu z klasického pulpu, a přestože opakovaně pracuje s tradičními zápletkami, dělá to svěžím způsobem, který jen málokoho může urazit. Ano, občas je to hloupoučké, černobílé a naivní, ale rovina nadsázky dává na srozuměnou, že to si uvědomuje i sám autor. A tak nešetří odlehčenými dialogy, hrdinskými pózami a absurdními situacemi, nad kterými plesá srdce každého fanouška fantastiky. Co však zjevně není jeho předností, jsou romány delší dvě stě padesáti stran. Nemluvím teď o kvalitě, protože ta s tím nemá co dělat - co dokáže na dvou stech stránkách, dokáže i na šesti stech. Jde spíš o rozsáhlost, ve které se sám ztrácí, jakoby sice měl jasnou představu, kam chce příběh dovést, ale na cestu si toho nabalil prostě moc. A i když ve třinácti kapitolách vypráví různé životní osudy, celek splývá v jednu velkou mýdlovou operu, jež se atmosférou příliš neliší od Hvězdných válek. Úsměvných Hvězdných válek.... celý text
Noc nožů
2009,
Ian Cameron Esslemont
Svět Malazské říše není jen z hlavy Stevena Eriksona. Ty hlavy byly hned dvě a ta druhá patřila Ianu C. Esslemontovi, jehož literární kariéra měla výraznější zpoždění oproti jeho dlouholetému příteli. Noc nožů nás zavádí do neklidného období vlády Mrzeny, konkrétně k momentu, kdy se strhl boj o trůn Říše stínu - krvavá událost, která byla v Měsíčních zahradách jen letmo zmíněna. Takže řežba od začátku do konce, sliboval jsem si. Po dvaceti stranách se však naděje rozplynuly a v polovině knihy už definitivně zmizely. Řežby jsem se sice dočkal, ale autorův neosobní styl vyprávění byl na můj vkus jednoduše nudný. K tomu ještě množství postav, které se zásadně chovaly dle potřeb scénáře, plus absence jakéhokoliv překvapení stran finálního vyvrcholení. A bylo vymalováno. Esslemont je zkrátka jiný než Erikson. V mém případě selhává hlavně vtáhnutím do děje, což na tak malém rozsahu je až zarážející. Už teď se pomalu děsím, jak to bude fungovat u dalšího dílu, který má o trojnásobek víc stran.... celý text
Půlnoční vlny
2007,
Steven Erikson (p)
Jak už u Stevena Eriksona bývá zvykem, zpočátku je těžké se v ději orientovat. Jakmile ovšem člověk pochopí, že je na jiném místě, s jinými hrdiny, trochu ho to uklidní, protože není třeba brát ohled na události předchozích dílů. Jinak ale klasika, kterou je autor proslavený - úchvatný jazyk, kvanta postav a spletité osudy prodchnuté dusivou atmosférou zmaru, což pouze nepatrně odlehčuje černočerný humor. Přitom těch sedm set stran textu nezdržují popisy či vysvětlivky, a čtou se prakticky jedním dechem. Tedy nepotřebujete-li pravidelnou dávku kyslíku. Není jednoduché do Malazské Knihy padlých proniknout, ale o to těžší je pak přestat jí číst. Bezkonkurenčně největší cyklus v dějinách žánru, a to jak rozsahem, obsahem i přesahem. Rozhodně nejde o nic předvídatelného, přičemž každou knihu se vyplatí číst minimálně pětkrát. Můžete se to zdát jako dost nadnesené tvrzení, jakmile tomu však jednou propadnete, všechno ostatní vám už bude málo. Temná epická fantasy v té nejlepší možné podobě.... celý text
Dóm řetězů
2005,
Steven Erikson (p)
Tak se nám další kolečka v soukolí osudu pohnula vpřed. A ne právě tím pohádkovým směrem. Čtvrtá kniha z desetidílného Malazského cyklu je znovu protkána tolika příběhy, že není v lidských silách je srozumitelným způsobem popsat tak, aniž by mozek nevytekl ušima. Každopádně bych čtenářům doporučil před otevřením románu znovu nahlédnout do Vzpomínek ledu, a především pak do Domu mrtvých, na který Dóm řetězů navazuje. Určitě to pomůže v orientaci mezi postavami a souvislostmi, ke kterým se tentokrát autor hodně vrací. Steven Erikson jinak opět potvrdil, že mu post krále moderní fantasy patří zcela oprávněně. Odmítá se pohybovat v mezích spotřební fantastiky, přičemž jeho pojetí žádným způsobem nebourá zaběhnutá pravidla, a zároveň je originální ve všech směrech. Navíc imaginace, s níž balamutí čtenářovu hlavu, jakoby neznala mezí a za svůj chladnokrevný přístup k postavám by zasloužil nařezat. Rozhodně to není jednoduché čtení pro každého, ale možná právě proto je to celkově tak dokonalé.... celý text
Vzpomínky ledu
2004,
Steven Erikson (p)
Chcete-li okusit něco málo z válečných hrůz, poznat pár skutečně vyšinutých hrdinů, pochopit význam slova zoufalství či na chvilku nahlédnout do pekla, vtipně přezdívaného život, rád bych vás seznámil s knihou Vzpomínky ledu. Chcete-li ovšem zlatou korunku, krásnou princeznu a půl království k tomu, zkuste se poohlédnout po Eragonovi Christophera Paoliniho. Třetí kapitola Malazské Knihy padlých začíná tam, kde skončily Měsíční zahrady, a časově se odehrává paralelně s Domem mrtvých. Steven Erikson na devíti stech stránkách rozehrává nekompromisní příběh, kterému se může rovnat jen máloco. Románem provází s nonšalancí kastelána, snažícího představit interiér o rozloze většího kontinentu, a aniž by se někde zbytečně zakecávál, poodhaluje velkolepost celého toho ohromujícího díla. Přitom však dbá, aby pozornost neupadla a důležité souvislosti zaklaply, aniž by si člověk musel dělat zápisky. Mistrně tak ve vás probouzí neukojitelný hlad po dalším a dalším kousku z tohoto gigantického eposu.... celý text