trudoš přečtené 6905

Hvězdná kniha: Mistr Kadehar 2005, Erik L´Homme

První díl trilogie Hvězdná kniha je určen především čtenářům ve věku osmi až dvanácti let. Má pro to všechny předpoklady - rychlý děj, krátké kapitoly a dětské hrdiny, kteří bez bázně a hany jsou ochotni čelit prakticky čemukoliv. Přičemž se tu apeluje na všechny ty správné morální i výchovné vlastnosti, jako je kamarádství, obětavost, čestnost a pravdomluvnost. Starší čtenáře už asi příliš nedojme prostinká zápletka, těžko uvěřitelné chování mladičkých postav či samotná nelogická koncepce světa Ys (k čemu ve světě, kde používají supermoderní elektroniku, potřebují oplechované rytíře?) Ani přítomnost tiskařského šotka, který z knihy povyházel pár hrstí písmenek, na pozitivním dojmu nijak nepřidá, ale to vem čert. Nic totiž nelze upřít spisovatelskému umění Francouze Erika L’Homma, který vytvořil skvěle šlapající dobrodružný příběh s aktéry, jež výše uvedenou věkovou hranici jistě pohltí bezezbytku. Problém nastává teprve ve chvíli, kdy do té konkrétní věkové kategorie nespadáte.... celý text

Dveře v Dračím chřtánu 1999, Frank Peretti

Je to rychlé a má to pěknou obálku, ale jinak dost děsivé. Příběh prostoduchý, postavy černobílé a styl psaní jak ze základky. Jestliže není víra to jediné, kolem čeho se točí váš svět, není toho pak mnoho, co by kniha mohla nabídnout (jak z hlediska duchovního, tak z hlediska literárního). Hrdinové veškeré problémy řeší modlitbami (občas si vystačí jen s tím, že zvolají jméno Ježíšovo), protože „jsou zvláštním druhem křesťanů, kteří drží velice silnou víru ve svého Boha, tak moc, že z ní čerpají nějakou zvláštní moc“, řečeno jednou z postav. A tak síly zla vlastně nemají žádnou šanci, díky čemuž rychle čtenář ztrácí o postavy strach. Frank E. Peretti se evidentně pokusil napsat dobrodružný příběh s archeologem podobným Indiana Jonesovi, zaplést do něj svou víru a okořenit to dětmi. Drink, který z tohoto počinu vzešel, však opravdu není Jim Beam. A na vině není jen křesťanská agitka, kterou je kniha přeplněna.... celý text

Ledový drak 2005, Richard A. Knaak

Druhá kniha ze světa DragonRealmu, byť je podobná té první, přece je v něčem jiná. Na rozdíl od předchozího dílu se totiž změnila kvalita textu - už nepůsobí dojmem amatérismu, což pro mě znamenalo hodně. Pokoušet se vžít do příběhu, u kterého přemýšlíte nad smyslem vět, je vážně nesnadné. Jinak je ale vše při starém. Richard A. Knaak rozehrává šablonovitou story s hrdiny, jejichž osobnost je stejně komplikovaná jako u gumové kačenky. Hýbou se, jak potřebuje, říkají, co potřebuje a když je hodí do vody, dokonce i plavou, potřebuje-li to právě. Trochu na síle ztrácí nebezpečenství, vzhledem k tomu, že už jde opět o tu úplně nejvíc největší hrozbu před jakou postavy kdy stály a vy víte, že v dalším díle tomu nebude jinak. Alespoň na pestrobarevnosti monster že ubylo a zápletka si vystačí s jedním, i když o to výraznějším. Po dějově stránce pak vyprávění šlape řemeslně slušně, přičemž celek je rámován kulisami klasické spotřební fantasy, kde originalita znamená „ber, co fungovalo jinde“.... celý text

Dokonalý obchod 2007, Alex Drescher

Prvotina Alexe Dreschera představuje trojici povídek propojených postavou královského prokurátora Kloppa Yqqredda nesoucí se v duchu drsné školy zasazené do kulis fantasy subžánru meče a magie. Všechny případy mají společný základ - hrdina se dostavuje na místo činu a zahajuje vyšetřování, přičemž ze zdánlivě jednoduchého případu se vyklube... jednoduchý případ. Nejde o to, že by od začátku byl znám vrah, ale princip odhalování příčin a motivací končí zpravidla vždy u těch nejpravděpodobnějších podezřelých. Což na jednu stranu jistě zklame zaryté detektivkáře, na druhou stranu se tím autor vyhýbá možnosti zamotat se do přepálených konspirací. Hlavním tahounem je tak především ústřední postava, která od prvních stránek sype z kapes cynickou ironii a proplouvá příběhem jako příslovečný nůž máslem. Dobrý dojem malinko kazí nalinkovaní záporáci, kteří občas působí jak vystřižení z katalogu Commedia dell'arte. Ve výsledku ale příjemná detektivní dobrodružka s potenciálem na samostatný román.... celý text

Krajina plná stínů 2004, Meg Cabot

Jednoduché dobrodružství pro náctileté čtenáře, okořeněné špetkou duchařiny a s příměsí nezbytné romantiky. Snad jen že tam, kde by jeden čekal alespoň trochu zašmodrchanosti, nastoupí přímočaré řešení. Na druhou stranu na sto devadesáti stránkách se žádný epos čekat nedá. Opěrným bodem knihy je hrdinka Susannah Simonová, která řeší potíže s obyvateli věčných lovišť. Hlavně pak důvody, proč si tam neužívají zasloužené dovolené. Ovšem řešit je možná silné slovo, protože ač je Suze slušné děvče, které nekouří (teda jednou v životě si zapálila, ale to bylo ve stresu a v průběhu vyprávění se za to omluví hned čtyřikrát), nepije a dobře se učí, ke konfliktům se zásadně staví s výbušnou povahou a nějakou tou pěstí. Díky tomu se častěji do problémů dostává, než že by je urovnávala. Na čtení to ve výsledku není špatný mix. Meg Cabotová v sobě nezapře zručnou spisovatelku, která přesně ví jak zaujmout cílovou skupinu. Naneštěstí mimo ni už těžko sbírá plusové body. Což je přesně můj případ.... celý text

Daň peklu 2007, Holly Black

Holly Blacková se ve své autorské prvotině rozhodla převést postavy z bájí a legend do moderní doby, aniž by přitom působily naivně. Její čarovná říše tak rozhodně není roztomiloučká planinka s jednorožci. Tady vládnou smrtící intriky a odpor k lidem. A uprostřed neviditelného boje o moc se ocitá šestnáctiletá Kaye, obyčejná holka s minulostí drobet nejasnou. Přestože měla být původně šachovou figurkou v rukou proradnějších, velice záhy se z ní stává neřízená střela, nad níž nemá kontrolu nikdo. Silnou stránkou autorky je schopnost vidět do duše mladých. Život v přívěsu, práce v barech či pumpách a noční alkoholové párty bez konce se mohou zdát od patnáctého roku nadnesené, k realitě však mají podle mě daleko blíže, než kdejaké princeznovské deníky z velkoměsta. Přesto mi Daň peklu přišla stále jako standard dívčí literatury. Na malém prostoru věnovala autorka víc energie líčení pubertálních lásek a tužeb, než hlavní dějové lince, která přitom nepostrádá jistou dávku nápaditosti. Škoda.... celý text

Čtvrtá říše 2002, Václav Semerád

Když mi bylo deset, četl jsem Neználka a moc se mi líbil. Když mi bylo patnáct, četl jsem pana Broučka a docela si ho užil. Když mi bylo osmnáct, četl jsem trilogii o kapitánu Nemovi a dost jsem se u ní nasmál. Když mi bylo jednadvacet let, četl jsem Čtvrtou říši a usnul u ní. To, že jsem zmínil předešlé tituly, má svůj účel. Václav Semerád vytvořil příběh, ve kterém díky konfrontaci s novou civilizací mohl rozebrat smysl té naší. A to přesně v duchu próz Svatopluka Čecha, s imaginací Nikolaje Nosova a dobrodružným patosem J. M. Trosky. Hlavní hrdina poznává jak novodobou nacistickou říši, tak mimozemskou kulturu, a vždy najde někoho, s kým si může trochu pofilozofovat na různá společenská témata, často i opakovaně. Děj knihy bylo to jediné, co mě alespoň trochu drželo vzhůru. Sice nebyl moc zajímavý, ale alespoň zamotaný a humorný. Byť tím způsobem, kterým nahlížíme na psa honícím se za vlastním ocasem, ale furt lepší než drátem do oka.... celý text

Bratr vlk 2005, Michelle Paver

Baladický severský příběh o síle přátelství, moci démonů i nečekané zradě se vrací do hlubin věků, kdy svět obývaly klany pravěkých lovců a sběračů, kteří den co den zápasili o přežití. Na stránkách knihy sledujeme osudy mladého chlapce, který se díky vodopádu nečekaných událostí pomalu ale jistě mění v sebejistého muže, jež nevědomky přijímá na svá bedra starodávné proroctví. Bratr vlk má tak všechny předpoklady pohltit svou fantazií většinu dětí i mnohé dospělé. Michelle Paverová sice nevystavěla nijak zvlášť originální zápletku, všechno v ní však drží pohromadě a občas dokonce překvapí i nějakým tím nečekaným zvratem. Skvěle zvládnuté pravěké prostředí pak vynahrazuje veškeré dějové nedostatky. Dobrý vypravěč prostě dokáže strhnout i notoricky známou pohádkou, když ji umí správně podat. A to autorka rozhodně umí.... celý text

Arthur a Minimojové 2004, Luc Besson

Francouzský režisér Luc Besson se tentokrát pustil do nejtěžšího z uměleckých řemesel - literatury pro děti. Práce je to nevděčná, protože malí čtenáři nejen že neodpouštějí, ale navíc jsou to ty nejkrutější smějící se bestie, co můžete na světě potkat. Anebo si je možná pletu s lidožravými pygmeji, vždycky jsem v tom měl tak trochu NHL. Dobrodružství Arthura a minimojů, ač jsem se tomu srovnání chtěl od začátku vyhnout, připomíná ze všeho nejvíc filmový scénář. Příběh je vyprávěn v přítomném čase a celou dobu máte pocit, že události sledujete zpoza kamery. Tomu dopomáhají jak dějové střihy, tak akční tempo. Vzdušné souboje, překotné pády a rychlé jízdy, to vše ve stylu filmu Pátý element, ovšem v kulisách snímků jako je Život brouka či Mravenec Z. I proto si myslím, že filmové zpracování nakonec přinese větší zábavu než románová podoba, už jen kvůli vizuálnímu prožitku. Ono to špatné v základu není, ale chybí tomu emoce, které by z toho dělaly něco víc, než pouhý sled nápaditých scén.... celý text

Valion 2005, David Borkovec

Teoreticky je Valion přímé pokračování Arsianu. Prakticky se však očekávané návaznosti dočkáme až na posledních cca třiceti stranách. Ten zbytek můžete brát jako předehru k událostem příštím, rafinované představení jednoho z mnoha fantasy světů, či jako umělecky koncipovanou literární vatu. Faktem zůstává, že pestrá paleta několika generací lidských a elfích osudů nemá s vlastní zápletkou točící se kolem Sirionů takřka nic společného. Snaha Davida Borkovce popsat vše, co jen popsat lze, hraničí až z obsesí. Často se navíc opakuje v tom, co už jednou řekl, nebo se zbytečně rozepisuje v momentech, kdy lze použít jednu větu. Chybou je i lpění na detailech, které se však zpětně nijak nezhodnotí. Upozornit na flintu, a pak jí nepoužít, je buď nedbalost, nebo záměrná ignorace - ani jedno však u mě není plus. Na autorovu obranu je nutno říci, že se tu stále něco děje, mění se prostředí a zvrat střídá zvrat, jenže kvůli přehnaně natahovanému textu působí výsledek jako plácání se odnikud nikam.... celý text

Arsian 2004, David Borkovec

Rozvleklý fantasy román, kterému by neuškodila redakce a zkrácení minimálně o polovinu. Jako debut začínajícího autora obdivuhodné, ovšem ve srovnání s běžnou konkurencí podprůměrné. Hlavním nedostatkem knihy je její technické zpracování - David Borkovec se vůbec nezabývá oddělováním přímé řeči od ostatního textu, takže vše splývá v jedno, což ještě završuje minimum odstavců na stránku. I po literární stránce má však autor co dohánět. Co jde říci jednou větou, řekne deseti, a to, co zdůrazní je schopen v průběhu stránky třikrát zopakovat. V rámci předvídatelného slohu navíc dopředu víte, kam se bude zápletka ubírat, co je důležité sledovat a co je jen cukrová poleva. Příběh samotný se nese v duchu tradičního boje dobra se zlem a přijmete-li jeho prostinkost, dá se o něm i říct, že je slušný. Jen to množství odboček mu škodí. Černobílé postavy, které jsou buď kladné, nebo záporné, jsou pak tím nejposlednějším škraloupem na tomhle ambiciózním projektu, jehož konec je zatím v nedohlednu.... celý text

Archivář 2004, Jaroslav Mostecký

Planeta Země byla zničena a kolonie na Marsu vede pevnou rukou katolická církev. Což znamená kontrolu i cenzuru literatury, aby ubohé duše skrze ni nemohly doznat hříchu. A právě díky studiu v zakázaných svazcích se trojice noviců, toužících po odvaze a dobrodružství, dostane do překvapivého víru událostí, který navždy změní jejich životy. A jaké že kacířské skvosty si to předčítají? Jaroslav Mostecký vtipně zakomponoval některé své starší povídky do zcela nového vyprávění, jež je jimi nepřímo ovlivňováno. Sice tak nepřekvapil žádnou zásadní novinkou, ale zároveň ani nezklamal díky poctivému řemeslu. Snad jen, že všechny texty, ač plné nápadů a nezvyklých světů, postrádají na můj vkus nějakou pointu, která by z nich dělala něco víc, než akční dobrodružky. V zásadě jde totiž vždy o příběhy, jejichž průvodním znakem je buď střet s neznámem, nebo konflikt hodných se zlými. Na druhou stranu, autor odvádí perfektní práci a o každé povídce se dá mluvit jako o tom nejlepším z jeho repertoáru.... celý text

Alchymistův syn 2005, Martin Booth

Nenáročný děj, velká písmena, nemnoho stránek a kratičké nahlédnutí do záhad alchymie - to je prakticky nejstručnější charakteristika novely Martina Bootha. Jde o jednoduché dobrodružné dětské čtení, které (a tady jde jen o přirovnání) připomíná některé starší příběhy Čtyřlístku. Dvanáctiletý Sebastián díky magické látce hibernuje a v průběhu staletí se probouzí vždy, když svět začne ohrožovat nebezpečí ztělesněné ďábelským de Loudéacem. V jeho boji mu tentokrát zdárně sekundují mládežnická dvojčata, která však nakonec sehrají pouze druhé housle a v příběhu jsou jen proto, aby měl kdo vyprávět Sebastiánův osud. Autorova profesionální deformace z tvorby populárně naučné literatury se odráží na úsporném prostoru, do kterého se pokusil nápaditý příběh vložit. Kvůli tomu se kvantum informací nepříjemně tluče se stručností děje, který by si jinak zasloužil rozvést. Nicméně to určitě není problém, který by dětské čtenáře měl odradit. Ty starší ovšem lehce strohý náčrtek dost možná neuspokojí.... celý text

Drood 2009, Dan Simmons

Terror 2007, Dan Simmons

Černé léto 2 1999, Dan Simmons

Černé léto 1 1999, Dan Simmons

Hladové hry 2010, Dan Simmons

Upíři Dana Simmonse nepijí krev, ale živí se lidskou myslí. A rozhodně netrpí jakýmikoli výčitkami svědomí. Jsou to šelmy, pro něž je život druhých zcela nepodstatný - záleží pouze a jen na tom jejich. Je tedy v celku očekávatelné, že jejich „společenské povyražení“ nebude nic pro slabší povahy. Hladové hry jsou krutou, smrtonosnou šachovou partií, ve které není vůbec jasné, kdo hraje s jakou barvou. Obě strany konfliktu jsou totiž temné, až z toho bolí oči. Právě spor o dominanci mezi soupeřícími skupinami tvoří ústřední zápletku, do níž ale více než malou měrou zasahují ti, kteří už odmítají být jen bezbrannými oběťmi. Děj románu se odehrává především v osmdesátých letech minulého století, ale pomocí flashbacků se vrací třeba i do dob 2. světové války. Dokonale propracovaný motiv bestiálního zla, hravě ovládajícího lidské masy, povyšuje jednoduchou hororovou vyvražďovačku na filozofičtější podobenství, v němž má vždycky smysl postavit se mocným a nezůstávat pohodlně jejich loutkami.... celý text

Sen Ockerwee 2007, George R. R. Martin

Nightflyers 1992, George R. R. Martin