trudoš
přečtené 6905
Arcanum
2005,
Thomas Wheeler
Thomas Wheeler, profesí filmový scenárista, se touto knihou poprvé představil na poli románové tvorby. A je znát, že zkušenosti, které nasbíral ve svém oboru, mu byly ku prospěchu. Jeho příběh složený z rychlého děje, jednoduchých dialogů a osobité nadsázky, má přesně vyvážný poměr všeho, co pro mě dělá z dobrodružných příběhů toliko oblíbenou četbu. Nebýt občasných dějových nelogičností a ne stoprocentně využitého potenciálu, který se skrývá v hlavních aktérech, byla by kniha skutečnou lahůdkou pro milovníky okultních thrillerů. Takto Arcanum, přes kouzelnou atmosféru, nápaditost a hravost, zůstává ve stínů románů Marka Frosta Seznam sedmi a Šest mesiášů, či komiksů Alana Moora Liga vyjímečných I a II.... celý text
Kurz tvůrčího psaní
2010,
Jincy Willett
Na prvním místě je třeba říct, že jako detektivka Kurz tvůrčího psaní moc nefunguje. Zápletka je dost povrchní a prostá, řešení očekávatelné a stopy vedoucí k vrahovi nejednoznačné. Přesto Jincy Willettová perfektně zvládla postavy i prostředí, ve kterém se děj odehrává. Mám-li to k něčemu přirovnat, napadá mě akorát Pan Kaplan má stále třídu rád, ovšem místo češtiny se tu rozebírají zákonitosti literatury a psaní vůbec (a není to samozřejmě taková legrace jako Kaplan). To vše s příjemným nadhledem a humorem. Je znát, že autorka má zkušenosti s literárními patology, kteří „prostě mají nutkání psát!“ A právě tihle psavci jsou tím nejzábavnějším na celém románu. V popředí pak stojí učitelka Amy Gallupová, která mě měla na lopatě během pěti minut. Takhle zatrpklou, cynickou, samotářskou a nenávistnou postavu jsem už dlouho nezažil (naposledy snad v Citu slečny Smilly pro sníh), takže si obratem získala mé srdce. I když tedy zápletka moc nic, bavil jsem se od začátku do konce.... celý text
Sedmdesát sedm hodin
2007,
Christopher Fowler
Arthur Bryant a John May. Jeden chaotik-profesionál zabývající se minulostí, druhý pragmatik-amatér žijící pro budoucnost. Dohromady tvoří tým vedoucí experimentální Jednotku pro vyšetřování neobvyklých zločinů a to v deštivém Londýně na přelomu milénia. S případy, které jsou jim přiděleny, zpravidla nechce mít nikdo nic společného, čistě z toho prostého důvodu, že se vymykají přírodním zákonům. Ovšem tam, kde selhává praktická věda, lze si vypomoct tajuplným okultismem. Třetí kniha série se tentokrát dotýká fantastiky daleko více než předchozí dva svazky a to v nejlepším duchu praotce žánru Julese Vernea. Bohužel je také dílem s nepříliš povedeně vystavěnou zápletkou. Od prvních stran sice přibývá obětí v počtu větším než malém, ovšem oba detektivové doslova tápou v temnotách přes polovinu románu. Žádné motivy, žádné důkazy, žádní podezřelí rovná se žádný hnací motor. Naštěstí díky vypravěčskému umu Christophera Fowlera a jeho citu pro suchý humor odpustíte knize prakticky cokoliv.... celý text
Vražda za oponou
2006,
Christopher Fowler
Může se zdát, že Arthur Bryant a John May z Jednotky pro vyšetřování neobvyklých zločinů jsou jen dalším párkem vykutálených detektivů. Přesto jim nelze upřít osobité kouzlo, které u jiných postav jednoduše nenajdete. Ani jeden z nich není ničím výjimečný - první věří toliko v moc spiritismu a mystiky, druhý naopak v sílu dedukce a logiky, což dává volné pole působnosti spektakulárním příhodám. Podle některých jsou geniální dvojicí, podle jiných by jim víc slušela svěrací kazajka. To by ovšem nesměli mít v kapse dlouhou řadu brilantně rozřešených zločinů, nad kterými ostatní zlomili hůl. A právě tato kniha vám představuje jejich první případ, který se odehrává v neklidné době roku 1940, kdy byl Londýn sužován nálety německých bombardérů. Vražda za oponou je kombinací detektivky s fantastikou, kdy fantastiky je tak pomálu, až je mi stydno o ní vůbec mluvit. Ovšem suchý anglický humor, sympatické postavy, tajemná atmosféra a stručný, promyšlený děj tenhle „deficit“ směle vynahrazují.... celý text
