unaluna
přečtené 72
Matčina
2024,
Alžběta Michalová
Velmi povedená sbírka, která se občas skoro zdá jako antiteze vůči autorčině prvotině. Nebyla jsem blíže seznámena se Zřetelně nevyprávíš, když jsem začala číst Matčina, což ostatně také není nutné, je to silné dílo samo o sobě, ale přesto doporučuji si načíst obě knihy - některé básně potom dostávají úplně nové dimenze. Co je za mě však největší kvalita konkrétně této sbírky je její až překvapivá přímočarost. Michalová nepoužívá příliš barvitý jazyk, její poetika je precizní, občas skoro syrová. Přesto má však talent z přímosti vykouzlit velmi poetické obraty a ač se nejedná o vysloveně vřelou sbírku, je z ní cítit upřímná láska. Také častá repetice napříč básněmi funguje výborně - především opakující se motiv pračky se ve sbírce stává fascinujícím symbolem nekončícího cyklu péče a práce, kterou autorka musí coby matka vynakládat. Je to trpké, krásné a částečně skoro znepokojující dílo a jsem si jistá, že až se k němu v budoucnu vrátím, ještě toho v něm mnoho najdu - a ostatně, co si člověk může po básnické sbírce přát více?... celý text
Večerní písně
2008,
Vítězslav Hálek
Asi budu v menšině, ale mně se Večerní písně nelíbily. Není to za mě vysloveně špatná sbírka, spíš jen sbírka otřesně průměrná. Básně jsou na jedno brdo, skoro všechny mají stejné schéma (kromě pár vyjímek samá čtyřverší s přerývaným rýmem) a Hálek používá furt dokola stejných obrazů (o srdcích, hvězdách, andělech, atd.), což dává sbírce neskutečně monotónní charakter. Z těch pár desítek básní ve mě rezonovaly jen jedna či dvě a ani ty nebyly nic extra a pravděpodobně se k nim nebudu vracet. A dle mého názoru, dobrou básnickou sbírku poznáte právě podle toho, že ji vlastně nikdy nedočtete. Pořád ji budete chtít číst znova, objevovat v ní nové detaily, pozorovat, jak se její významy pro vás mění tím, že se měníte i vy… Večerní písně jsem dočetla během pár hodin - a u toho to nechávám.... celý text
