Unitarcha
přečtené 493
Mexická gotika
2021,
Silvia Moreno-Garcia
"A Slovo se stalo tělem." Jsa zatím jen letmo zasažen moderním hororem, rozhodl jsem si rozšířit obzory a do knihovny zařadit i něco jiného než Blackwooda, "Clarkashe" a Lovecrafta. A jak bych nemohl sáhnout po Mexické gotice, když se honosí tak přitažlivou obálkou a léty (vlastně už staletími) prověřenou tématikou? Navíc, snaží-li se člověk pozorovat hororovou literární scénu v zahraničí, nemůže mu tento počin uniknout. Inu, motivace byla, ale očekávání jsem si zakázal, takže jsem ke své radosti nebyl zklamán a ke svému smutku nebyl nadšen. Ne snad, že by to nebyla dobrá kniha, vůbec ne. Děj plyne velmi příjemným tempem, napětí se v některých částech moc hezky stupňuje, tradiční "goticko-hororové" motivy jsou zde ochuceny zajímavým (super)naturálním hnusem. Vůbec pasáže, v nichž je úchvatně graficky znázorněn znepokojivý dům coby živoucí organismus, jsou extrémně povedené. Korporální metafory přesně tak odpudivě, jak mají, a minimálně za ně náleží autorce uznání. Avšak... Nejsou všechny zlaté spory, co se třpytí. SPOILER - Přehlédl bych nepodstatné drobnosti, jako je vposledku nepříliš originální vysvětlení povahy domu (houby sice zajímavé jsou, nicméně když se dozvíme něco o vzniku příšeří, kniha nebezpečně sklouzává k tradičnímu "haunted house" s duchy zemřelých). Snad bych se ani neměl příliš rozčilovat nad referencemi na zadní straně obálky, jež hovoří o spojení Lovecrafta a Brontëových (Lovecraftovský horor to není ani náhodou - zase další příklad toho, jak někdo, kdo se nevyzná v hororové tradici, nedokáže sáhnout po jiném mistrovi) a o "postkoloniální variaci na XYZ" (k tomu vzápětí). Za reference totiž autorka nemůže, za jejich umístění předpokládám také ne, to je spíše v moci nakladatelství. Jenže i kdyby se sama autorka nevyjadřovala o své knize jako o něčem postkoloniálním, má neblahou tendenci přebírat nešvary tohoto směru. Místo stereotypních zlých domorodců a primitivních šamanů jsou zde záporáky Britové, ale jakými záporáky! Najdete tu všechno: kanibalismus, incest, vykořisťování, zneužití vědy a krádež spolu s následnou ďábelskou deformací zvyků a prostředků původního obyvatelstva... Proč ne. Ale když jsou zde jedinými zápornými postavami Britové, zatímco uvědomělá mexická dívka jejich morálnímu pokřivení statečně vzdoruje (třeba v diskusích o eugenice), rozblikaly se mi při čtení v hlavě varovné kontrolky. KONEC SPOILERU Kritizovat kolonialismus tím, že vezmete stejné tendence a postupy, jež vám na něm vadí, a jen je převrátíte tak, aby z opresora byl utlačovaný a naopak, nepovažuji za dobrou cestu. Perpetuace škodlivého narativu, byť převráceného, nemůže vést k ničemu dobrému. Nu, a pak by tu byla ještě výtka určité neobratnosti ve vyprávění, která mě dokázala vytrhnout ze čtení a poměrně otrávit. Je jí náhlá přehnaná expozice (info dump, chcete-li), mající za úkol nám vše hezky přehledně a v rychlosti vysvětlit, aby náhodou nezůstala žádná tajemství. Je pravda, že obě dvě várky informací, jež následovaly těsně po sobě (a o to víc do očí bijící byly), mají určité opodstatnění z hlediska příběhu, ale to jejich stylistickou neobratnost neobhájí. Ačkoli jsem nepoměrně větší část recenze věnoval kritice, pořád si myslím, že se jedná o dobrou knihu, kterou bych směle doporučil každému, kdo má rád gotický horor. PS: Je zde až udivující množství příspěvků, které si buď stěžují na nedostatek hororu, nebo na přebytečnou míru romance. Předně, název a anotace dohromady jasně prozrazují, že se jedná o gotický horor. V tom se od jeho žánrového prvopočátku snoubí milostná linka se strašidelnem. Ale strašidelnem, které nemusí obsahovat potoky krve nebo příšerné démony. Zadruhé, je sice pravda, že si každý pod určitými žánry může představovat něco jiného, a jelikož na světě není žádný arbitr, který by to definitivně rozhodl, nemá moc smysl se hádat, co ještě je a co není horor. Leč i tak doporučuji zkusit něco přečíst o tradici hororu a jeho rozmanitosti coby úžasně kreativního žánru, do něhož stejnou měrou patří "děs" i "hnus". Rozšíření perspektivy v tomto případě přináší hlubší docenění některých prvků.... celý text
Rybář
2021,
John Langan
Čistokrevný lovecraftovský horor, který jsem si coby velký obdivovatel Temného pána z Providence patřičně užil. Podobnosti nezůstávají u povrchního tématu oceánu a jeho nebezpečenství, ale jde i o hlavní postavy a způsob, jakým se vypořádávají se zlem (učenec, jehož pouhé knihomolství a studium obskurních svazků mu umožní se utkat s démonickými silami). Atmosféra se podobala rovněž, avšak vzhledem k mnohonásobně většímu rozsahu, než má jakékoliv Lovecraftovo dílo, fungovala trochu jinak. A hůř, musím říct. Úvodní část je skvělá, její pomalé tempo výborně vykreslí Abeovu povahu, pocity a strasti, mrazivá očekávání narůstají... Jenže druhá část, vyprávění z minulosti, i přes své kvality (a obecně dobrý nápad) uteče od Abea na tak dlouho, že když se k němu konečně vrátíme, cítil jsem se od jeho příběhu už trochu odtržený. Jednoduše řečeno, příběh mě moc bavil, ale nemohu říct, že by se mi do paměti vryla více než jedna či dvě scény. V rámci žánru dobrá zkušenost, ale času není tolik, abych se k ní ještě někdy vrátil.... celý text
