Ventimiglia
přečtené 350
Vzdělaná
2020,
Tara Westover
Úplně mě zaskočilo, jak je ten příběh aktuální. Dnes, když se konspirační teorie čím dál více propojují se spiritualitou, čtu knihu o rodině, ve které paranoidní otec nevěří státu a v té nejlepší víře likviduje svou rodinu. V jiných komentářích čtu výtky, že není uvěřitelné, že se vypravěčka vymaňovala z vlivu své rodiny tak dlouho. A já říkám: je to zázrak, že to vůbec dokázala, bylo to mučivé a bolestivé, protože své nejbližší často milujeme a nenávidíme zároveň a opustit důvěrně známe pro něco, co je cizí a neznámé, musí být neskutečně těžké. Mám teď pocit, že můžu porozumět tomu, co se může dít v hlavách lidí, kteří šli dobývat Kapitol... Tařin táta nebo bratr by mezi nimi klidně mohl být také. O to víc si uvědomuju sílu vzdělání a že je úkolem společnosti pomoci dětem, pro které vzdělání není samozřejmostí.... celý text
Entomologův odkaz
2017,
Peter May
Někdo radí vynechat něco málo, já bych doporučila vynechat hodně. Opravdu nemusím vědět, co měl třetí muž u čtvrtého stolu v hospodě na sobě, když se na něho Enzo podívá. Tolik zbytečných přídavných jmen, a když Enzo něco říká, musí tam nutně být: odpověděl statný Skot. No teda...... celý text
Kundera: Český život a doba
2020,
Jan Novák
Protože mi Kunderovo dílo navzdory nepochybné virtuozitě způsobuje permanentní nevolnost (a kdo říká, že to není v pořádku?), musím si dávat pozor, abych si s Janem Novákem nenotovala příliš a abych odlišovala fakta od domněnek a předpokladů. Což je těžké. Občas (vlastně docela často) si při četbě říkám "to je moc, tady Novák jenom předpokládá, je sugestivní, možná mě jako čtenáře manipuluje" (a mně se to líbí, přikyvuju si s ním, kdo píše o ženách tak jako Kundera, je jistě zrovna takový, jak ho Novák popisuje). Ale jsou okamžiky, kdy nejde (aspoň podle mě) o předpoklad, ale čirá fakta, a ty drobné epizody na mě silně působí. Jednou z nich je vzpomínka, podle které se K. po svém druhém vstupu do KSČ na schůzích okázale nudil: usiluje o přijetí do strany, schůze si protiví - toto pokrytectví je odpudivý detail, který utkví v paměti. Podle všeho Kundera vždycky perfektně zvládal marketink (sám si zařídí pozitivní recenze, "vždycky věděl přesně, co říká, kam chce a co chce psát, jak na to budou reagovat, kde si má co dovolit... Vždycky měl podrobnej program." s. 202, Z. K. Slabý) - a jakkoli je mi to nesympatické, není nic špatného na tom, postarat se o sebe, pokud tím neškodí jiným (druhá věc je, že jeho pokrývači měli podle vlastních výpovědí nejrůznější potíže a za svou službu od Kundery neobdrželi nic; výmluvný je detail, kdy je Vadlejchové trapné, když K. nedá nic pokrývači Ptáčkovi, takže mu sama koupí knihu jako pozornost od K.). Stejně dovedu pochopit, když K. systematicky likviduje své stopy (komu by se líbilo, že někdo bude něco vyvozovat z intimních dopisů a jiných písemností), na druhou stranu těžko mohu přijmout to, že K. "přepisuje" svou minulost (a nejde jen o žertovné mystifikace, ale opravdové překrucování skutečnosti). Kde končí opatrnost a kde začíná vypočítavost? A kdo to určí? Já? Autoplagiáty - je jejich zdrojem věčná nespokojenost se sebou samým, nebo nedostatek nápadů? - Ale přitom všem je dobré vědět, že kdyby někdo chtěl, snadno udělá hajzla z kohokoli...... celý text
Bílá velryba
1956,
Herman Melville
První kapitoly mě doslova "dostaly", téma pokory, poznávání, že věci jsou často jinak, než se na první pohled jeví, prožitek mimořádného přátelství, krásný jazyk, působivé obrazy. Velká literatura. Achabově zaťatosti jsem zatím nepřišla na kloub, ani tomu, jak se symbol bílé velryby používá (nejen) v literatuře (ve smyslu, že podle všeho často ti, kteří ten pojem používají, vlastně netuší, co říkají).... celý text
Výprava na ohňostroj aneb o Evropské unii a mladých lidech
2019,
Ondřej Macl
Posledních pár stránek už jsem nedala, i když jsem to vážně chtěla dočíst. Smíšené pocity: není to laciné, autor je podle všeho talentovaný, ocenila jsem některé postřehy; na druhé straně postavy, které mě ničím nezaujaly, zůstaly jako figurky bez hloubky, a nemohu se zbavit pocitu, že materiálu je tu na povídku, ne na román.... celý text
Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
2012,
Mitch Albom
Rozporuplné pocity z četby: rozhovory o smyslu života, potřebě lásky, přijetí, úcty, odpouštění mě vedou k tomu, abych si kladla otázku, nakolik se mi tyto zjevně podstatné hodnoty daří žít vůči sobě i svým bližním, a to je jistě dobře; formulace však bohužel často působí klišovitě, chtěně a přeslazeně. Zároveň mi dělá zle číst o detailech chátrání těla (a nepomáhá mi ani to, že Morrie to nese velice důstojně), i když to jistě v kontextu příběhu má smysl. Vypravěč působí jaksi ploše a málo uvěřitelně. Prostě myšlenka dobrá, realizace slabší.... celý text
Všehokniha
2013,
Guus Kuijer
Krásná, poetická, úžasná knížečka. Shodou okolností jsem ji četla vzápětí po Vránách Petry Dvořákové, a ve Vsehoknize jsem našla tu hloubku, kterou jsem u Vran postrádala: rozdíl mezi čtivem a Literaturou. Práce s náznakem, přesah, tajemství, krásný jazyk... A hlavně - příběh ukazuje, kudy z toho ven: nebát se. Zafunguje také společenství, rodiny i bezprostředního okolí. Scény, kdy hrozí násilí, jsou plné napětí, násilnický otec je děsivě uvěřitelný. A přece Tomáš pocítí i soucit s ním, s jeho osamělostí. Výborné jsou chlapcovy rozhovory s Ježíšem, návštěvy u paní Terezínské, ilustrace, prostě všechno. Kdyby se to dalo, dám šest hvězd.... celý text
Terezín, ráj mezi lágry
2015,
Susanne Fall
Je docela nespravedlivé hodnotit tuto knížečku jako krásnou literaturu, protože tou ona není. Autorka nemá literární ambice, popisuje své zážitky, nepracuje s literárními prostředky. Když se oprostím nároků tohoto druhu, oceňuji třeskutou upřímnost - i kdyby na sebe autorka neprozradila vše, otevřeně ukazuje věci, které by si většina lidí nechala pro sebe: nadřazené postavení v Terezíně, narůstající citovou otupělost, váhání, zda nastoupit s matkou do transportu... Za nic z toho ji nelze soudit, jen to bourá klišé o životě v ghettu, což je velice dobře. Doporučuji přečíst, doplňuje obraz novými barvami.... celý text
Zvolila jsem si život
2019,
Ilana Shmueli
Slovní souboje Vraždění Slovy Oslovují mě Bezpočetná slova Která vraždí Žádný pomník Žádné jméno S. 61.
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Krásně vypravená kniha, důležité téma, ale... tomu obrazu chybí hloubka, zůstal plochý. Nicméně jsem vděčná za scénu, ve které učitelka s výchovnou poradkyní "řeší" slohovku žákyně, která se spontánně vypsala ze svých trápení. Obávám se, že dospělí někdy místo pomoci (aniž by to tak chtěli) dítě přesvědčí, že nikomu nemůže věřit a má si dávat pozor, aby si o pomoc neřeklo... V tomto je příběh určitě výborný, ukazuje bezmoc - a snad i zcitlivuje pro vnímání druhých. A to není málo...... celý text
Noční lov
2017,
Robert Bryndza
Slabý příběh, nezajímavé postavy, spousty zbytečných přídavných jmen nafukují text, stylisticky nepříliš vydařený. Už to zkoušet nebudu...
