Ventimiglia
přečtené 350
Amerikána
2017,
Chimamanda Ngozi Adichie
Kniha, díky které vnímám rasismus jinak, barevněji, hlouběji, najednou vidím, že je i tam, kde jsem ho netušila, hlavně ve mně... Je v tisících maličkostí, v účesech, v jazyce, pohledech, úsudcích, které si děláme o bližních, všude. A ještě objev o životě v Nigérii.... celý text
Pozoruhodná dobrodružství slečny Alethey Darcyové
2016,
Elizabeth Aston
Protože jsem neočekávala, že to bude "jako Austenová", nejsem zklamaná, ale potěšená milým čtenářským zážitkem. Víc než celkem předvídatelný děj mě těší drobné narážky na životní styl, historické události, lorda Byrona apod. A znovu si uvědomuji postavení ženy ve společnosti: Alethea je majetkem svého manžela, očekává se od ní absolutní poslušnost; i kladný hrdina se k ženám chová přezíravě a trvá hodně dlouho, než svůj názor změní...... celý text
Cejch
1992,
Zdeněk Šmíd
Výborně napsané, silný příběh, skvělé čtení. Udivuje mě, jak málo je známá - zaslouží si rozhodně více pozornosti. Jeden paradox za druhým formuje život postav, které jen málo - nebo nic - zmohou proti velkým dějinám, ale i proti domněnkám, představám, falešným předpokladům či zlobě lidí, někdy nešťastných, jindy závistivých, ublížených atd. ("Jak se můžem bránit? Komu MY smíme ublížit?" s. 153). Nejstarší syn musí převzít hospodářství, i když k tomu nemá předpoklady, kdo by hospodařit chtěl, nemůže, dobré úmysly dláždí cestu do pekla, hajzlíci a zrádci se stávají "hrdiny", nevinní jsou trestáni a opovrhováni. "Říkají, že už teď žádná válka není. Nemůžou člověka jen tak připravit o chalupu. Stačí, že nás připravili o děti. - Nepleť si to, mámo, řekl Jakob. Vo děti nás připravili jedni. A chalupu nám vezmou druhý, chápeš?" (s. 164)... celý text
Prodloužená sonáta života Boženy Němcové
2020,
Anna Strnadová
Můžete číst jako retrospektivně odvyprávěný životopis B. N. (samozřejmě bez "nastaveného" času po zázračném uzdravení). Nebo jako výpověď o společenském kontextu pražské vlastenecké společnosti druhé poloviny 19. století s detaily ze života známých osobností (Světlá, Neruda, Palacký, Hálek aj.) - to umím ocenit. Nebo jako obtížné vyrovnávání se hrdinky s vlastním osudem, s nenaplněnými očekáváními (tajemný původ), s přicházejícím stářím, ztrátou atraktivity, hledání rovnováhy a odpuštění (tady mě zaujalo to, jak autorka dokázala přesvědčivě přiblížit to, jak se postava "motá" ve stále stejných smyčkách svého trápení; vždyť tak to máme, pořád jedeme dokola své leitmotivy a neumíme z nich ven). Pro mě působivá především konfrontace nekonvenční Němcové s maloměšťáctvím, představovaným rodinou jejího bytného; pozoruje ho s odporem, ale dokáže pro něho najít i radu, která zabrání, aby se zopakovalo trauma, které B. N. tak dobře zná... Autorka nezůstala u pouhé recyklace událostí ze života B. N., dokázala najít přesah - a už proto stojí za to knihu přečíst.... celý text
Viditelná temnota: Paměti šílenství
2015,
William Styron
Docela dlouho jsem překonávala neurčité obavy ze čtení: opravdu chci zesílit své úzkosti čtením knihy, která má v podtitulu Paměti šílenství? Nechci. - Klidně jsem mohla. Přes všechnu bolest, o které autor hovoří a která je pro mě nepředstavitelná, nese nadějeplné poselství: s depresí se dá bojovat. Nadchla mě kapitola, ve které píše o Camusovi a četbě Cizince. Zdá se, že je potřeba, abych si ho přečetla znovu; chtěla bych také zažít záblesk poznání, o němž Styron mluví, uvědomit si Mersaultovu "kosmickou osamělost". Myslím, že medicína je dnes naštěstí dál, nedovedu si představit, že by nějaký lékař tak lehkomyslně jako ten Styronův rozhazoval rizikové léky plnými hrstmi a odrazoval pacienta od léčebny. Dojalo mě vyprávění o sebevražedných myšlenkách (zabalit deník do ubrousků, zalepit do krabice a vyhodit do odpadků) a čelení jim. A samozřejmě porozumění pro ty, kteří jim čelit nedokázali: opravdu to není vina nejbližších a opravdu se dá odpustit. Asi. A nadchl mě citací z Božské komedie: ... tu vyšli jsme a spatřili zas hvězdy.... celý text
Farma zvířat
2000,
George Orwell (p)
Při čtení si znovu uvědomuji sílu slova. Příděly se upravují, nikoli snižují. Síla iluze, že se mají lépe, že žijí důstojnější život, že pracují na sebe a ne na pány, to vše pomáhá zvířatům snášet útrapy. Drásavá scéna, kdy Boxera odváží koňský řezník, zvířata si to uvědomí a pokoušejí se povoz zastavit, dokonce žádají řezníkovy koně, aby neodváželi bratra na porážku. Ale je pozdě. Ani v této chvíli zvířata neprohlédnou, nic neudělají, a naopak se nechají uchlácholit tím, že veterinář nestačil přemalovat nápis na povozu. Opět zapůsobí slova, která Napoleon a Pištík pronášejí, přičemž z vraždy ještě vytlučou kapitál... Zvířata se nemohou spolehnout na svou paměť, protože slova a čísla je přesvědčují, že všechno je jinak, než to ona cítí. Pořád je ale něco, co jejich utrpení povyšuje: všechna jsou si rovna! A pak se svět obrátí vzhůru nohama: prasata začnou chodit po dvou. Ale stačí přikázání přepsat - a všechno je zase v pořádku. "Čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší." A je to. VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ SI JSOU ROVNĚJŠÍ. A pak už zvířatům není divné vůbec nic. Vznikne úplně nový příběh, a když se bude dost dlouho vyprávět, uvěří mu možná sice ne ti, kteří si ho vymysleli, ale jejich nejbližší "spolupracovníci". V doslovu pak B. Blažek upozorňuje nejen na práci se lží, s dohledem psů, skandováním ovcí, techniky veřejné sebekritiky a poprav, ale i na rovinu individuální motivace k tomu, aby jedinec uvěřil lži, a na rovinu sociologickou, na konstrukční principy nepravého společenství. Nicméně lež ve všech rovinách je základem jakéhokoli totalitarismu. A to je třeba si zapamatovat.... celý text
Kdo ví, kde budu zítra
2019,
Jindřich Šídlo
Pro mě nejzajímavější pasáže o Číně, o tom, že jsou země (např. Švýcarsko), které nejsou vůči Číně servilní, a přesto s Čínou obchodují. Podle T. Etzlera je tomu tak proto, že Švýcarsko vyváží do Číny výrobky, které Číňané potřebují, a jsou to vyrobené věci, tedy něco, čím vzniká hodnota. O ČR se nic takového říci nedá, převažuje lichva - a půjčovat peníze na vysoký úrok umí kdekdo, na to není potřeba žádná dovednost (tedy kromě toho, že na to musí mít člověk žaludek; taky musí počítat s tím, že bude zaměstnávat vymahače dluhů; no a samozřejmě kapitál).... celý text
Cit slečny Smilly pro sníh
2013,
Peter Høeg
Druhé čtení samozřejmě - jak jinak - zcela jiné než první. Hýčkala jsem si vzpomínku na úžasný čtenářský zážitek, teď jsem ho hledala marně. V příběhu samé náznaky, nejasnosti, vypravěčka ví, ale já netuším, co se vlastně děje. Vědecké vsuvky jsou jistě obdivuhodné, ale nedokážu je docenit (a někdy hanebně přeskakuji). Rozčiluje mě, že Smilla umanutě pořád někam leze, přičemž ji pokaždé prakticky přizabijí a ona potom počítá modřiny a řezné rány, aniž by bylo jasné, jak to, že ještě žije. Jediné, co na mě i podruhé zapůsobilo velice silně, byla konfrontace grónského a dánského a nemožnost tyto dvě zkušenosti nějak produktivně propojit. Fakt je, že kdybych se nedozvěděla nic jiného než střípky o tom, jak vypadalo Smillino dětství v Grónsku a o tom, jak západní civilizace devastovala její svět, i to by bylo dost. Takže ve výsledku by možná neškodilo trochu škrtat. No a v době koronavirní najednou úplně jiný dojem z motivu ohrožení lidstva neuváženým a chamtivým jednáním lidí, kteří nevidí dál, než sahá jejich prospěch.... celý text
Není úniku
2020,
Cara Hunter
Při třetím setkání s Carou Hunter jsem poněkud nelibě zavnímala jisté opakující se - a tedy očekávané postupy (internetové komentáře, znepokojivě vystihující často předsudečná a povrchní hodnocení, ale hlavně - proč se kdekdo musí za každou cenu ke kdečemu vyjadřovat - trochu se chytám za nos, právě to dělám taky..., porovnání toho, co se ve skutečnosti stalo, s policejními domněnkami - často jsou, ach, vedle jak ta jedle, třeba když v počítači najdou, že kdosi hledal, jak založit požár - ale víc už ani muk, nebo všechno prozradím). Výborně napsáno, dobře přeloženo, postavy policistů hezky "rozehrány" (i když Fawley je na můj vkus až moc sentimentální, ale on má zase na druhou stranu dobrý důvod) - samé důvody, proč se těšit na další díl z této série.... celý text
Nesmírný
2015,
Jussi Adler-Olsen
Série mě ohromně baví, protože navzdory neuvěřitelnému množství vražd má (minimálně v posledních dvou dílech, které jsem četla) humor, a to hned v několika plánech. Šílené vražedkyně, které vraždí, jako když si jdou pro mrkev do obchodu, mrtvoly na stromech, honičky a (ne)ohrožení detektivové bez bázně a hany - to vše je zábavná nadsázka a jsem zvědavá, co autor ještě vymyslí. Tým vyšetřovatelů je barevný a jejich příběh mě táhne stejně jako promyšlená kriminální zápletka, která v závěru dokonale zaklapne.... celý text
Romance pro křídlovku
1966,
František Hrubín
Poněkolikáté a pokaždé jiné, pokaždé vystoupí do popředí jiný motiv. Tentokrát to jsou Františkovy děti, které jsem dříve prakticky nevnímala. A samozřejmě stárnutí a vlastní smrt. (- křídlovka na pohřbu ať mi zahraje sólo, neříkám hned, neříkám za měsíc, neříkám za deset, ani za dvacet let, a pak ji za mnou hoďte do hrobu!-)... celý text
