Veve721 přečtené 382

Odpočítávač 2022, Amy Suiter Clarke

Hlavní hrdinka Elle vede populární krimi podcast, kde se v roli amatérské vyšetřovatelky věnuje nevyřešeným případům. Rozhodně zde máme velmi chytlavý námět. Prostřednictvím podcastových rozhovorů se detailně pitváme psychologií sériového vraha a zároveň s napětím sledujeme vývoj případu. Osobně jsem měla problém pouze se dvěmi věcmi - hlavního záporáka jsem odhalila hned při jeho prvním vstupu do děje a samotné vyšetřování hlavní hrdinky mi přišlo zbytečně zdlouhavé. Kapitoly s podcasty byly pětihvězdičkové, ale počínání Elle působilo místy trochu patlavě. Obzvlášť jeden dějový zvrat byl jasný hned od prvních stran a nedávalo mi smysl, že ho "expertka na Odpočítávače" nepředpokládala. No nevadí, nejsou všichni tak geniální, jako já. Knížka je každopádně velmi zdařilým thrillerem, který vás nezklame, a to i přes svou výraznou předvídatelnost. Její čtení ve mně vyvolávalo pocit podobný sledování epizody seriálu "Odložené případy", takže pokud jste i vy fanouškem, můžu vám s klidným svědomím doporučit také tuto knižní jednohubku.... celý text

Kráľovná ničoho 2020, Holly Black

Půjdu možná proti proudu, ale závěrečný díl se mi líbil mnohem víc, než dvojka. Jude se vrátila k charakteru vychytralé bojovnice s talentem na nasírání všech okolo, čímž si mě získala už v úvodu a stejně dobře to na mě fungovalo i v závěrečném dílu trilogie. Otázky byly zodpovězeny, dějová linka uzavřena a já bych měla být spokojená, jenže pořád postrádám špetku "něčeho" navíc... Kdyby byla "Královna ničeho" druhým dílem trilogie, zaručeně dostane pět hvězd, protože je to napínavá a výborně napsaná kniha. Autorka se dokonce osmělila v intimních popisech, což fungovalo mnohem lépe, než přehnaně opatrné náznaky v jedničce. Co mi tedy chybělo? Krev, smrt a epickost. Co začalo jako vílí Hra o trůny nebo pohádka od Erbena, se v závěru proměnilo v Tři oříšky pro Popelku. Celou sérií se vinul slibně gradovaný konflikt, který však na posledních stranách vyšuměl do ztracena, jako by ho uhasili pohárem vody. U krutých krvelačných víl bych očekávala větší ztráty - autorka nám nedala možnost si trochu poplakat. Přestože šlo o výbornou knihu s okouzlujícími detaily, pěkně vystavěným magickým světem a originálními hrdiny, od závěrečného dílu bych očekávala něco víc. Postrádala jsem punc epickosti, který mají mé oblíbené série. Možná by příběhu pomohl větší rozsah - víc stran nebo klidně i další díl, který by přinesl dechberoucí řežbu plnou emocí, smutku, bolesti a nevinných obětí - to bych od závěru Férské ságy očekávala. Každopádně, i když se mi přehnaně pohádkovým happy endem autorka netrefila do noty, pořád mě série jako celek velmi bavila a ráda se k ní v budoucnu znovu vrátím.... celý text

Skazený kráľ 2019, Holly Black

Musím přiznat, že mé nadšení z Férské ságy při čtení druhého dílu nepatrně opadlo. U prvního dílu jsem si zamilovala hlavní hrdinku, která se charakterem výrazně odlišovala od klasického YA průměru. Bohužel, první polovinu druhého dílu mi přišlo, jako bych sledovala úplně odlišnou postavu. Jude se chovala nepochopitelně hloupě a zbytečně zatajovala před králem důležité informace. Kam se poděla ta vychytralá bojovnice z jedničky? Nemůžu říct, že by byla knížka úplnou katastrofou, protože autorka stále píše výborně. Líbily se mi popisy elfského světa, zajímavých pokrmů a šíleného oblečení. Zbožňuju postavu Cardana, který neztratil nic ze své úchvatnosti. Bavily mě kapitoly z Podmořska, které nám přiblížily další tajemný kout magického světa. Nešlo o nudný vycpávkový díl, protože příběh nešetřil nečekanými dějovými zvraty a místy bylo těžké se od čtení odlepit. Jen se mi nepozdávalo, jakým způsobem autorka pracovala s charakterem hlavní hrdinky, která se chovala jako naprostá blbka a výrazně postrádala své osobní kouzlo. Naštěstí se Jude s ubývajícími stranami začala vracet k původním kvalitám a já ji opět vzala na milost. "Skazený král" sice nebude mým nejoblíbenějším dílem trilogie, ale četl se dobře a proto nemůžu říct, že by byl vyloženě zklamáním. Pořád jde o součást špičkové YA fantasy, která stojí za pozornost.... celý text

Harleen 2020, Stjepan Šejić

Zákon mnoha 2020, Ashley Saunders

V prvním díle se toho mnoho neudálo, šlo spíše o takový roadtrip po vysušené Americe a poznávání hlavních hrdinek. V tom tkvěl kámen úrazu, protože sestry byly spíš otravné než sympatické, obzvlášť Mira mě svými nepochopitelnými hysterickými výlevy vyloženě štvala. Druhý díl pracuje s charaktery mnohem lépe, takže jsem konečně dokázala přihlížet interním pocitům dvojčat bez provalování očima. Navíc se k slovu dostalo i několik nových vedlejších postav, jež ozvláštnily příběh svým vtipem, sarkasmem či zajímavým pohledem na svět. Pozitivní posun vnímám i v rámci dějové linky, která není nudná, naopak nabírá tempo a dávkuje přiměřené množství akce. Přestože pořád nejde o žádný klenot současné sci-fi tvorby, knížka se četla příjemně a já si ji až nečekaně užila. Obávám se, že první díl příběhu pouze škodí, budoucím čtenářům ho proto doporučuju vynechat a vrhnout se rovnou na 'Zákon mnoha'. Shrnutí podstatných informací je součástí úvodu a z hlediska kvality zápletky je druhý díl úplně někde jinde než jednička. Druhý díl můžu (narozdíl od předchozího) s klidným svědomím doporučit.... celý text

Krutý princ 2018, Holly Black

Elfové s vílami hrdě smetli z vrcholu žebříčku popularity upíry a vlkodlaky. Koho zajímá pasivně agresivní Edward zářící jako diskokoule, když může číst o okřídleném Rhysandovi, nejvyšším lordovi nočního dvoru, no ne? ‍️ Oproti přímočarým upírům, elfové (férové) jsou tajemnější, magičtější a většinou taky vychcanější, což ženské čtenářky očividně baví. Ráda bych se tvářila, že jsem zůstala vůči mainstreamu odolná, ale bohužel. I já těm prohnaným hajzlíkům propadla. Hlavní hrdinka si mě neskutečně získala. Její odvaha, bojovnost a touha po moci byly osvěžující změnou oproti všem těm andělským superhrdinkám, vedle nichž by se i Matka Tereza cítila trapně. Jude je jiná. Dokázala jsem se do ní dokonale vcítit a její reakce mi dávaly smysl. Autorka dokázala vystavět realistické charaktery, které nenudí a zároveň je umístit do zajímavého prostředí. Líbil se mi styl vyprávění, cit pro detail, košatost jazyka, bavily mě dialogy a potěšilo mě i množství akce. Holly Black se nebojí nechat téct krev proudem, což u fantasy vždy ocením. Místy jsem sice odhadla dějový zvrat předtím, než nastal a závěr byl taky docela předvídatelný, přesto bylo těžké se od stránek odlepit. Krutý princ je extrémně chytlavá fantasy plná zajímavých charakterů a jsem ráda, že mám po ruce i druhý díl. Ještě že jsem při objednávání netroškarila a hodila do košíku rovnou celou trilogii - nechci to zakřiknout, ale vypadá to na vážně boží sérii!... celý text

Sucho 2019, Neal Shusterman

Dle mého názoru autoři skvělé vystihli napjatou atmosféru krize. Neskutečně napínavé a emotivní! Hlavní hrdinové mi nebyli nijak extra sympatičtí, i tak mě ale bavilo sledovat vývoj událostí jejich očima. Také se mi tak úplně nepozdávaly vztahy mezi postavami, protože mi přišly příliš povrchové (s přihlédnutím na krátký časový úsek je ale pochopitelné, že neměli dostatek času na to, aby si k sobě vytvořili hlubší vazby). Navíc jsme se prostřednictvím krátkých vhledů podívali i na osudy jiných obyvatel, což bylo příjemným zpestřením hlavní dějově linky. Autoři tím lehce odkryli závoj anonymity, za níž se tak rádi schovávali jednotliví členové komunity při svém honu za přežitím. Několik vedlejších příběhu mě opravdu chytilo za srdce - mnohdy i víc, než osud hlavních hrdinů. Jedinou výtku bych měla k uspěchanému závěru, který vyloženě vybízel k pár kapitolám navíc. Mnoho dějových linek zůstalo nakousnutých a čtenáři bylo ponecháno až příliš prostoru k domýšlení. Přesto knížku hodnotím velmi kladně a ráda se k ní v budoucnu znovu vrátím.... celý text

Nejtemnější část lesa 2015, Holly Black

O kousek šťastnější 2021, Derren Brown

Nejsem zrovna zastáncem motivačních knih, protože nesnáším, když mi někdo vnucuje přehnaný optimismus. Jednoduše řečeno, jsem ten typ lidí, co při dobré míněných radách viditelně protáčí oči v sloup a otravného radícího okamžitě odrazí vlnou sarkasmu. Tahle knížka ale není tím, čím se zdá. Pod možná až infantilně jednoduchým obalem se skrývá skutečný filozofický klenot, který kritizuje motivační literaturu (hurá) a navrhuje lepší alternativu, jak pohlížet na svět kolem sebe. Dozvíte se například to, že vytyčovat si velké životní cíle je prvním krokem k frustraci. Jednak se naše cíle ne vždy naplní a když už jsme náhodou úspěšní, tak často postrádáme pocit naplnění. Autor podporuje hlavní myšlenky stoicismu a doporučuje nechat život plynout, radovat se ze samotné cesty místo z výsledků a hlavně se nesnažit přetvářet naše okolí k vlastnímu obrazu. Jak lidé tak svět je jedinečný a když se bude snažit ho změnit, budeme jen zklamaní, ne šťastní. Jako celek knížku hodnotím velmi kladně. První polovina je rozvláčnější a více zaměřena na přiblížení stoického myšlení, takže nepůsobí tolik čtivě a úderně jako druhá polovina. Nevnímám to však jako negativum, protože autor se musel od něčeho odrazit a při stostránkové knížce nemůže mít nikdo problém se špetkou teorie. Vše je vysvětlováno velmi srozumitelně, text je psaný jednoduchým jazykem a obsahuje několik pěkných přirovnání ze života. Příjemné je hlavně to, že ve vás autor nevzbuzuje pocit, jako byste pro své štěstí museli vynaložit hromady energie, naopak se pokouší vyvolat pocit klidu a spokojenosti. Knížka je zároveň velmi tenoučká, neplýtvá tedy čas zbytečnými omáčkami - stejně jako slavný stoik Epiktétos ve své Rukověti, i zde je hlavním cílem předložit čtenáři zhuštěné poznání jako vysoký koncentrát. Nemusíte se tedy prokousávat stovkami stran uspávače hadů. Vše dostanete naservírované jako chutný dezert na zlatém talířku a já můžu jeho ochutnání vřele doporučit.... celý text

Zákon jednoho 2020, Ashley Saunders

Příběh měl velký potenciál, bohužel však nebyl dostatečně vytěžen. Úvodní pasáže o tajném životu dvojčat byly zajímavé a čtivé, když však dívky vyšly do světa, změnila se také atmosféra příběhu. Většinu knihy zabírá putování od domu k domu, nudné popisy okolní přírody, místy přerušené náhodnou akcí, která nemá valný vliv na vývoj děje či charakterů. Což byl další velký problém - příběh byl popisován z pohledu obou hrdinek a autorkami jsou dvojčata, takže by člověk očekával, že se to pozitivně odrazí na propracovanosti charakterů. Jenže hlavní hrdinky byly ploché jak žehlicí prkno a tak podobné, že bylo místy těžké rozlišit, která z nich zrovna vypráví. Zhruba v polovině knihy došlo k posunu, kdy Mira začala trpět krizí identity a hledat své pravé já, což bylo ve výsledku ještě horší. Její nepochopitelné trucování a hysterické záchvaty způsobily, že jsem měla chuť knihu okamžitě odložit. Mám ale zásadu vždy všechno dočítat, takže jsem odolala. Oceňuju nápad a pozitivní byla také absence romantické linky. Do dalšího dílu se pustím, protože je slušná šance, že se autorky v psaní posunou. Pokud zapracují na charakterech a rozvinou dějovou linku správným směrem, nakonec ještě může jít o slušnou dystopickou trilogii.... celý text

Prázdniny v Česku 2021, Ladislav Zibura

Noční lovec 2017, Chris Carter

Tato série není vhodná pro slabé žaludky. Já osobně s brutalitou nemám problém, právě naopak (mezi své oblíbené filmy řadím Saw), takže jsem si sérii oblíbila už od první stránky - autor se ničeho nebojí a své čtenáře dokáže napínat, jak nikdo jiný. Předchozí dva díly mi přišly o kapku zvrácenější, oproti tomu "Noční lovec" klade mnohem větší důraz na psychiku čtenáře. Díky mrazivé atmosféře příběhu bych nejspíš ani neusnula, kdybych byla doma sama. ("Pod postel ses nepodívala" je věta, která mě bude ještě pěkně dlouho strašit ve snech.) Závěr byl trochu jiný, než v minulých dílech, mnohem víc zaměřený na interní pohnutky vraha. Mně se to líbilo. Na autorovi zbožňuju právě to, jak mě vždy dokáže překvapit. Nehledě na fakt, že i z literárního hlediska je kniha opravdovým klenotem. Chris Carter je právoplatným mistrem thrillerů a každou další knihou mě v mém názorů jen utvrzuje. Rozhodně doporučuju!... celý text

Modrá 2018, Maja Lunde

Jsem vážně smutná, že to musím říct, ale tahle kniha mě opravdu zklamala. Maja Lunde je typickou severskou autorkou, která výborně pracuje s detailními, místy až lyrickými popisy přírody. Zároveň se více než na děj soustřeďuje na vnitřní boj postav a práci s komplikovanými charaktery. Získala si mě již prvním dílem environmentálně zaměřené série "Klimatické kvarteto", který se soustředil na vymírání včel. Líbilo se mi, s jakou jemností a křehkosti popisovala vztah ke včelám a osudy hlavních hrdinů mě doslova pohltily. Bohužel, při čtení Modré jsem tento pocit postrádala. Děj je opět rozdělený na různá časová období: naší současnost, kdy nevrlá seniorka Signe vyráží na ekologickou misi (nandat to svému bývalému) a na blízkou budoucnost, kdy zemí zmítanou extrémním suchem cestuje David se svou malou dcerkou. Oba hlavní hrdinové jsou otravní, sobečtí a neskutečně nesympatičtí, takže mi většinu knihy bylo úplně jedno, jestli zemřou nebo ne. Signeina linka připomínala děj klasiky Stařec a moře - celou dobu jen plula na lodi a plula a plula... Přičemž se utápěla v křivdách minulosti, kterou očividně ani po uplynulých desetiletích nedokázala nechat být. David byl nezodpovědný mamlas, který se o své dítě neuměl sám postarat déle než 5 minut, takže byl nucený neustále zneužívat pomoci ostatních. Vděk byste u něj ale hledali marně. I kdybych snad dokázala odhlédnout od otravných hrdinů, děj nebyl natolik zajímavý, aby mě dokázal zaujmout. I přes nápaditý námět mě knížka třičtvrtě času nudila a do obrácení stránek jsem se musela často nutit. Když se zpětně zamýšlím, jaksi postrádám příběh, protože většinu knihy zabírají interní monology nebo vzpomínky postav. Závěr byl příjemný a líbil se mi, nedokázal mě ale přesvědčit o tom, že by bylo tohle dílo něčím lepším, než jen průměrným románem, který bohužel nedokázal naplnit má očekávání. A to i přesto, že téma samotné vnímám jako důležité poselství věnované každému z nás.... celý text

Temné cesty 2021, Chevy Stevens (p)

Tahle knížka je prostě skvělá! Příběh se soustředí na temný úsek silnice blízko hlubokých lesů a divokých horských oblastí, kde po celá desetiletí dochází k únosům stopařek. Některé byly nalezeny mrtvé, ale mnoho případů zůstává stále nevyřešených. Nemám absolutně co vytknout. Autorka se při psaní inspirovala skutečným místem, což oceňuji, zároveň však příběh okořenila správnou dávkou akce a napětí. Příběh je plný nečekaných dějových zvratů, zajímavých postav a statečný pejsek je jen bonusem navíc. (Kdo by nemiloval Vlka?️) Výborně zafungovala také mrazivá atmosféra kanadské divočiny, stejně jako mysteriózní prolog, díky kterému jsem se do knihy zamilovala od první strany. Za necelé dva dny jsem měla dočteno a můžu říct, že ani po poslední straně mé nadšení nijak neopadlo. Výborná kniha od výborné autorky, ke které se vždy ráda vrátím. Tohle je "temná cesta", na kterou se CHCETE vydat!... celý text

Její třešničky 2020, Penelope Bloom

První díl romantikuš série "Objekty touhy" mě nijak zvlášť nezaujal, přesto jsem sáhla po pokračování. (I když hlavně proto, že už jsem ho měla koupený a bylo by mi líto zbytečně utracených peněz.) Neočekávala jsem nic. U prvního dílu jsem měla největší problém s humorem, který mi přišel příliš vynucený - jako by se autorka snažila být vtipná za každou cenu, což v mých očích vyznívalo spíš směšně než vtipně. Její třešničky mě ale v tomto aspektu mile překvapily. Nejen, že se autorce podařilo úspěšně vybalancovat poměr vtipnosti/trapnosti, ale celkově mi příběh přišel stravitelnější a plynulejší. Po obsahové stránce samozřejmě nelze očekávat žádné veledílo, jelikož jde pořád o klasickou červenou knihovnu a ta originalitou zrovna neoplývá. Stejně jako u prvního dílu, i tady se vám dějová linka po pár dnech vyfučí z hlavy a ani si na ni nevzpomenete. Nejde o nic výjimečného - chudá pekařka, do které se zamiluje největší kanec v okolí, ke všemu opět pohádkově bohatý. Happy end je samozřejmostí. Přesto... Něco na tomto příběhu bylo, co jsem v jedničce postrádala. Možná postava ujetě zlomyslného Williama, který nic nebral vážně a byl tím svým způsobem roztomilý? Netuším. Jen vím, že si tento díl ráda někdy přečtu znovu, přestože nejde o nijak výjimečný literární počin. Pokud máte tento žánr rádi, nejspíš nebudete zklamaní. (I když pořád existuje spousta lepších knih, po kterých může čtenář sáhnout.)... celý text

Jeho banán 2020, Penelope Bloom

Děj je klasické klišé - sekretářka a sexy šéf. Hlavní hrdinka je novinářka, která se v přestrojení za stážistku pokouší vyhrabat špínu na úžasného, chytrého a dokonale mužného businessmana Bruce, který je posedlý svým banánem. Když mu nemotorná stážistka bez dovolení sežere jeho nejoblíbenější svačinku, rozhodně se jí udělat ze života peklo... Asi takhle... "Jeho banán" není úplně špatná kniha, pokud máte rádi klišoidní romantické zápletky a sexistické narážky ve vás vyvolávají záchvaty smíchu. Já se sem tam zasmála a ve finále se mi kniha četla celkem fajn. Ale znám i lepší díla podobného stylu - například na Jo Watson se Brucova fixace na ovoce vůbec nechytá. Největší problém jsem paradoxně neměla s hloupě průhlednou zápletkou, ale s humorem. Autorka sice vtipkovat umí, ale zároveň neskutečně tlačí na pilu. Jako by od první strany musela být každá jedna věta vtipná a to prostě ve výsledku vyznívá pitomě a síleně. Pes, který trpí průjmem? Haha, velmi vtipné. Každopádně s každou další stránkou mi knížka přišla stravitelnější. (Nebo mi odumřel dostatek mozkových buněk na to, abych se dokázala zasmát na takhle trapných vtipech...) Slovní narážky a dobírání hlavních hrdinů místy příjemně pobavilo. Když máte chuť zrelaxovat nad něčím přiblble naivním, tahle kniha svůj účel splní. Jinak ale nejde o nijak převratné dílo, které by mi uvízlo nadosmrti v paměti. "Jeho banán" hodnotím jako lepší průměr.... celý text

Spáč 2018, Mackenzie Cadenhead

Návod na vraždu pro hodné holky 2020, Holly Jackson

Knižní sféra není žádná objektivní věda. Některé knihy jsou dle mého názoru nespravedlivě na výsluní a jiné si chválu recenzentů skutečně zaslouží. 'Návod na vraždu pro hodné holky' lze rozhodně označit za populární, ale jde o popularitu oprávněnou? O tom nepochybujte ani na sekundu! Jde o první díl YA krimi trilogie, v němž si premiantka Pipa vybere zvláštní téma školní práce - rozhodne se vyřešit tajemné zmizení mladé dívky z jejího městečka. Je totiž přesvědčená, že policie nevěnovala vyšetřování dostatek času a obvinila z vraždy chlapce, který byl ve skutečnosti nevinný. Pipa věří v Salovu nevinu a je odhodlaná jeho jméno očistit. Naprostá pecka! Nemám absolutně co vytknout, protože tahle kniha má opravdu všechno - sympatickou hlavní hrdinku, spoustu akce, nečekané dějové zvraty, lehce mrazivé okamžiky a taky dostatek podezřelých, abyste vraha neodhalili po prvních deseti stranách. Pátrání samo o sobě autorka vystavěla výborně, protože je správně zašmudrchané, přitom ani na vteřinu nenudí. Pipa stále nachází další a další stopy, které čtenáře udržují v neustálém pocitu napětí. Knížku je jednoduše těžké odložit, protože budete napnutí až do poslední strany! Úplnou třešničkou je pak moderní forma textu, která zahrnuje pracovní protokoly, mapky i přepisy rozhovorů. Jednoduše jde o Akta Illuminae na poli YA krimi thrillerů. Neméně chytlavé, poutavé a úžasné. Rozhodně doporučuju a nemůžu se dočkat, až se pustím do druhého dílu.... celý text

Zachraň mě 2021, Mona Kasten

Nová kniha od autorky, která mě přesvědčila, že i milovnice fantasy může mezi čistokrevnými romanťárnami najít skutečný poklad. Mona Kasten prostě psát umí, což dokázala okouzlující sérií 'Znovu'. O to víc mě mrzí, že jsem z nového výtvoru nebyla nadšená. Jedním slovem: klišé. Příběhy zamilovaných puberťaček obecně bývají na jedno brdo a tenhle nebyl výjimkou, přestože byl napsán velmi čtivě. To se autorce nedá upřít - i kdyby vydala jen nákupní seznam, čtenář by ho s radostí zhltnul za jednu noc, jenže to prostě někdy nestačí. 'Zachraň mě' je nový 'After'. Všichni víme (ať už z filmů nebo knižní předlohy), že vztah Tessy a Hardina byl jednoduše toxický. Jako by si Mona Kasten řekla to samé a rozhodla se jejich příběh opravit. Ale je vztah sexy šprtky Ruby se zbohatlickým kinder gangsterem školních chodeb opravdu lepší? Podle mě ne. After byl rozčilující, ale jeho originalita tkvěla právě v silných emocích, které vyvolával. Hardin byl manipulativní hulvát a jeho chování nemělo omluvy. Z Jamese se autorka zcela očividně snažila udělat oběť okolností, která je rodinou dotlačená do určitých rozhodnutí. Klasická šedá zóna. Romantická linka mě díky tomu trochu nudila, což je blbý, když jde o hlavní tahač knížky. Kdybych nikdy nečetla After, ani jinou romanťárnu ze střední, tak mě tahle kniha baví mnohem víc. Všechno je napsáno správně - hlavní hrdina má důvod ke svému chování, hlavní hrdinka je chytrá, vztah budují postupně, vedlejší postavy jsou sympatické, navíc autorka píše neskutečně čtivě a je proto lehké se do čtení plně ponořit. Ale zároveň je příběh tak nudně neoriginální, že nemůžu hodnotit líp, než jako průměr. Neurazí, nenadchne. Vzhledem k faktu, že jde o úvodní díl, pořád existuje možnost budoucí strhující akce, která mi vyrazí dech, ale momentálně si nejsem jistá, jestli po pokračování sáhnu. Přeci jen... Na co mít v knihovničce beta verzi Afteru, když už tam jeden After mám?... celý text

Jsme poslední 2019, Hanna Jameson

Po dočtení naprosto chápu kritiku, která se na tuto knížku snesla. Postavy jsou nesympatické, hloupé, chovají se absurdně a hlavní hrdina (historik Jon) je snad ze všech nejhorší. Usmyslí si, že v postapokalyptickém světě je jeho posláním vše zapisovat, proto až fanaticky zpovídá ostatní přeživší, se kterými uvízl ve Švýcarském hotelu. Nepokouší se jet za svou rodinou do Ameriky, nesnaží se zjistit, jak jsou na tom okolní města. Prostě jen s dvacítkou cizích lidí sedí na zadku, nechává si vařit od kuchařky, prochází se po chodbách, zapisuje nepodstatné blbiny a sem tam sežene nějakou cigaretu nebo drogu. Z katatonického stavu ho probere až nález mrtvé holčičky v nádrži na vodu, jejíž vraždu se rozhodne vyřešit... Příběh není zrovna dobře vyvážený - místy se téměř nudíte, jindy byste ocenili větší rozvedení zápletky. Ve výsledku se mi ale kniha líbila. Postavy byly naprostá banda trotlů, to ano. Jenže nemůžeme čekat, že jadernou katastrofu přežijí jen géniové, kteří si během prvního týdne zajistí zásoby, založí krytou zahrádku na pěstování nezávadných plodin a využijí správný způsob filtrování vody. Ne. Pořád se najdou i blbci, kteří upilujou víka nádrží na střeše, aby si mohli při dešti nachytat tu fajnově radioaktivní vodu. Blbci, kteří vypnou elektriku, aby se jí neplýtvalo, ale nechají si zapnuté mrazáky. Blbci, kteří nevylezou z hotelu a jen čekají, jestli je někdo přijde zachránit... Při čtení jsem se bavila, i přes naprosto neschopné postavy a otravné egocentrické moralizování hlavního hrdiny. Vyšetřování vraždy mrtvé holčičky by zasloužilo ještě pár stran navíc, ale jinak hodnotím knihu kladně. Pokud hledáte návod na přežití jaderné katastrofy, tady ho určitě nenajdete. "Jsme poslední" byla spíš ukázkou nejhoršího možného scénáře, který by dřív nebo později vyústil ve smrt všech přítomných. Což mi ale nijak nebránilo v tom, abych si čtení užila.... celý text