Vidlička přečtené 1436

Pravdivá zpověď Adriana Molea 1996, Sue Townsend

Adriana čtu průběžně díl za dílem znova a znova skoro celý život a vždycky mě udiví, kolik těch hlášek už zarostlo do mého slovníku jako nehet za palec! Navíc mi krásně strhnul z očí "poirotovskou" vizi Anglie a dal nahlídnout do prostředí britské nižší střední třídy. Miluju ho i proto, že vedle něj si nepřipadám jak největší tragéd a jelito na světě!... celý text

Dvorana zvrhlosti 2004, Ondřej Neff

Fascinuje mě Neffíčkova chameleónská spisovatelská schopnost, kdy nemá problém přeskakovat mezi lehkou komedií přes vážné hrdinské sci-fi až k bohapustému robopornu, a to vše bez ztráty dokonalosti. ...ale hvězdičky dávám jen čtyři, víte jak to je se sbírkama povídek...... celý text

Bláznovy zápisky / Zapiski sumasšedšego 2008, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Ruská satira je moje gusto, nasmála jsem se notně. Pod celým povrchem ale neodvratně bublá vroucí magma sopky, která autora také nakonec spálila.

Soumrak dne 2010, Kazuo Ishiguro

Já jsem stejnej trotl jako Stevens, tak jsem pro něj měla pochopení. Navíc, výchova dělá ranec, takže když jste vychován jako sluha, tak jako sluha taky myslíte. Dneska samozřejmě všichni hrozně víme, že osobní zodpovědnost bejt musí, přes to vlak nejede, ale šáhněme si na nos - kolik z nás dělá ve firmě, kde nám nejde úplně všechno pod nos, a přece neodejdeme... Každopádně ale úžasný psychologický náhled. (taky si myslíte, že byl do slečny Kentonové přece jen trochu zabouchnutej??... celý text

Úskalí lásky 2010, Jane Austen

Pravidlo zní, že máte psát o tom, co znáte. A Janička vzhledem ke svému "životnímu údělu" znala hlavně návštěvy a namlouvání. Ale protože byla i moc chytrá, vtipná a servítky si neberoucí, není divu, že její díla patří do zlatého fondu. Neříkám, že zrovna i tohle, ale já jsem se móóóc bavila! Zajímalo by mě, kam by to byla bývala dotáhla, kdyby byla bývala žila dneska. Ale jak jí znám (jasně, no), tak si myslím, že by se nikam nedrala, ačkoliv by na to měla...... celý text

Manuál každodenního pijáka 2012, Kingsley Amis

Tolik, tolik, tolik poznatků a moudrosti pro nás, kdo se rádi potácíme "světem nasávání", podaných s krásně typickou hrubiánskou britskostí a britským humorem! Lze jen připít!! "Udeřte hned při jejich příchodu: všem dámám dejte po růži, pánům naserte." (jak ušetřit na vlastním večírku) "Nemáte žádnou chorobu, netrpíte závažnějším poškozením mozku, v práci si nevedete tak špatně, vaše rodina a přátelé se nespřáhli, aby s vypětím všech sil drželi pod pokličkou jednotně sdílený názor, že jste míň než hovno u cesty...." (máte jen morální kocovinu) "To byl jediný nápadný rozdíl: když jsem předtím pil, mohl jsem na to veškerá svoje selhání svádět. Teď nebylo na co, za všechno jsem si mohl jen já sám. Představa, která zřejmě musí spoustu lidí dohánět k tomu, že začnou pít." (a proto je lepší vůbec nepřestávat!) "Chlast je jejich jediný zájem, jak si po své návštěvě Ruska zapsal v roce 1568 jeden diplomat." (a v roce 1698, a v roce 1853, a v roce.........) "Jmenujte slavného Rusa, který při návštěvě Paříže napsal domů své manželce: 'Zbývá mi poslední láhev vodky, nevím, co si počnu.' " (Petr Veliký) "Jednou kdosi poznamenal, že pro Boha musí být deprimující sledovat, jak jeho dítka po celém světě nasávají alkohol ve snaze vyrazit ze sebe duši, jíž každé z nich obdařil, a kdybych byl s to si vzpomenout, kdo to byl, položil bych zde otázku po autorství tohoto výroku. Ale onen neznámý mudrc měl bezpochyby pravdu, pokud jde o téměř univerzální rozšíření alkoholu, a není třeba zůdrazňovat, s jakým nadšením se jej chopilo těch několik málo ras, jako třeba američttí indiáni, které byly přiliš zpozdilé na to, aby si ho vyrobily samy." (neznáte někdo náhodou?) "Kdo chlastá, dokud se z něj nestane zvíře, brání se bolestnému faktu svého lidství."... celý text

Rádio stále hlásí 2018, Jiří Slíva

Chytré, vtipné, hravé.

Tragické osudy královen 1999, Juliette Benzoni

Jednu hvězdičku dávám za poměrně zajímavý a neokoukaný výběr královen. Jinak je to ale totální sračka! Kniha vznikla v šedesátých letech a asi bylo třeba v té době přiblížit čtenáři literaturu faktu znásilněním do podoby červené knihovny. Nevím. Která nebyla krásná, tak byla ještě krásnější, a opravdu super kóča měla růžová líčka. Dokonce i Kristýna Švédská měla prý hezkou tvář! No, je to prostě snůška romantických blábolů a dobře mi tak, že neumím moc zahazovat knížky. Au.... celý text

Jóga pro oči 2020, Andrea Christiansen

Budu hodnotit pouze knihu a ne cviky jako takové, protože ty budou určitě účinné, jako kterékoliv cvičení, když se mu věnujete. Takže: je tam přííííšerně moc vaty a takovejch těch trapně pronášenejch vět typu "mějte se rádi". A naopak mi na konci chybí přehledná "tabulka" všech dříve popsaných cviků. Chápu, že chtěli prostě vydat knížku, ale dobrý grafik by to sfoukl na třech čtyřech stranách...... celý text

Paneland - největší československý experiment 2017, Rostislav Koryčánek

Pro všechny, koho zajímá "sídlo na bydlišti". Moje zamilované téma na více než dvou stech stranách. Škoda, že jsem neviděla tu výstavu, musela být super.

Garfield - tučná léta 2008, Jim Davis

J: Přemýšlel jsem o smrtelnosti. G: A jéje... J: Co bych dělal, kdyby Garfield jednou odešel? G: Aha! J: A pak mě napadlo... zahradní dekorace! G: Přežiju ho, i kdyby mě to mělo zabít! J: Jsi líný a nemůžeš to popřít, Garfielde. G: To teda můžu! .... Akorát, že se mi zrovna nechce... J: Když je Garfield vzhůru, je to nechutné tlusté prase... Ale když spí, vypadá jako andílek... Tlustý, nechutný andílek. G: Chrrr G: Ohlížím se na svůj život s lítostí... Těch promarněných roků... Všechen ten čas, co jsem byl vzhůru... Jon sedí v křesle a Garfield leží na jeho opěradle: J: Jen si pomysli, Garfielde... kde bys byl beze mě? G: Blíž ke středu křesla... J: Je nádherné ráno! G: ... Vzbuď mě, až bude ošklivé odpoledne. Jon čte noviny: J: To ne!... Lesní požáry! Epidemie! Neúroda!... Zemětřesení! G: Oběd se kvůli tomu nezdrží, doufám. Arlena: Bude mezi námi vůbec někdy nějaký vztah? G: No, ty a já jsme příliš rozdílní... Ty jsi upravená, já čuně. Jsi vznešená a já jen obyčejný kluk, ty jsi štědrá, milá a velkorysá... A: A ty se nehodláš dělit o svou misku... G: Do černého, kobližko. G: Jon mi dal tuhle želvu, abych se nenudil... Jdu ji vyvenčit... Hej! Pomaleji, hochu! G: Chrrr J: Vstávej, Garfielde... Ranní ptáče uloví žížalu! G: Odpolední kocour dává přednost kávě, lívancům a plátku slaniny... Ach ten můj tlustý, nechutný ale boží andílek!!!... celý text

Bajky barda Beedleho 2008, J. K. Rowling (p)

Škoda, že jich není víc. Angličani holt vyprávět umí a navíc s tou správnou atmosférou, která mému chlupatému srdci neskutečně sedí...

Vážení přátelé, ano 1988, Ladislav Pecháček

"Jsme tak rozvinuti, že už se nemůžeme svinout a odfrknout si." Nemusím ani použít dobrou řeč, abych vyslovila Bóbovi v knize i ve filmu velké ano, vážení přátelé!... celý text

Vévoda Přemek Opavský /1366-1433/: Ve službách posledních Lucemburků 2006, Martin Čapský

Minuciózní je slovo, které hledáte při čtení této monografie. Ale ve finále je to asi dobře, protože se autor prohledal skrze habakuk nejrůznějších zdrojů k celkem plastickému obrazu vévody Přemka, jeho předků i potomků a jeho doby, i přes celkem malý počet přímých odkazů přímo na něj, a vůbec přes malý zájem o toto téma. Já moc moc lituju, že o levobočné větvi Přemyslovců je toho napsáno tak málo. Hvězdičku strhávám za naprosto fušerské zpracování knihy. Korektor byl asi textem za polovinou knihy lehce ukolébán, protože mu na hrozný spoustě stran chybí či přebývají celé řádky, a to jak v textu, tak v poznámkách, a ostatních chyb je všude taky jak naseto. Já většinou tuto stránku knížek nehodnotím, ale tady toho bylo fakt ranec. Až mi přišlo líto, že autor si s knihou dal tolik práce, a pak tohle... Škoda. A ještě perlička. Asi víte, jaké má u nás pověst polské zboží... V závěru 14. století tomu bylo nejinak: "Polské látky sice neměly ve středověkých Čechách dobrou pověst, ale jejich láce jim umožňovala pronikat i do vzdálenách evropských zemí včetně prostoru Pyrenejského poloostrova. Pozn.: Charakteristická je v tomto ohledu výpověď jednoho z lapků vyslýchaných jihlavským katem: "...dwa postawy sukna, geden dobry a druhy polzky,"... celý text

Chrobák v mravenisku 1986, Arkadij Strugackij

Pamatujete, jak jste si uvědomili, že už jste velký i díky tomu, že knížky, který čtete, nemají obrázky, a jak jste se cejtili hrozně kůl? Po všech těch létech, je to stejná blbost, jako spousta jinejch dospěláckejch věcí. Mám slovenské vydání z osmdesátýho šestýho s ilustracema, který jednak miluju proto, že vypadaj přesně na svojí dobu, a druhak proto, že tam prostě jsou. Hlasuju pro návrat ilustrací do knížek pro dospělé!! A teď k chrobákovi. Jak už jsem párkrát zmiňovala, mám ráda knížky, které nejsou napínavé, a to se tady krásně podařilo. Pozvolné dobírání se pravdy, nepostradatelné sci-fi filozofování a zajímavý konec mi daly knížku si moc užít. Slovenčina a Ščekn tomu dali korunu. Rozhovor mezi Lvem a Ščeknem o smrti: - Myslíš, že tam niečo je? - Musí byť. Veď sa musím kamsi podieť, keď prestanem existovať. - Kam sa podeje elektrický prúd, keď ho vypnú? ... na přemejšlení, co?!... celý text

Jazykové jednohubky 2014, Jan Táborský

Jéžiš, jak já se nasmála! Přísahám, že mi u haldy článků tekly normálně slzy, jak jsem se chlámala. Miluju češtinu, strašně ráda si hraju s písmenkovou polívkou a čtu si přesně tenhle typ zajímavostí. Celou dobu jsem tak trochu srovnávala autora s géniem češtiny Pavlem Eisnerem a špekulovala, jestli mám dát taky plnej počet, a došla jsem k závěru, že si to Honzik zaslouží. Protože má k češtině stejně láskyplný a obdivný vztah a umí k ní přistoupit s velkým humorem, stejně jako právě mnou adorovaný Pavel Eisner. Zajímavostí, kterými se čeština jen hemží, jsou tisíce. Mě utkvěly třeba původy názvů světadílů, českých měsíců či planet. Zoo že není zkratka ale odvozenina řeckého slova s významem živočich. Nebo že existují pangramy (věty, ve kterých použijete všechna písmenka abecedy daného jazyka) - třeba jeden z našich zní "Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy" - to je prostě úžasný. Nebo že Karel Čapek děl: "Tisíciletá minulost protéká každým slovem. Děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky." No, nebudu dál spoilerovat, sami si jistě najdete desítky dalších obočozvedačů. Taky jsem zjistila, že nutně potřebuju dokoupit spoustu slovníků, protože třeba ten Jungmannův výkladový nabízí takové perly jako vysvětlení slova fňukat: "founěti se zmítáním při tom pysků a huhňáním, připlakávati, kuňkati, kuňhati". Článeček je také věnován oblíbené T9, která umí napáchat taky lecjaké piškuntálie. Třeba když se snažíte napsat "dvakrát měř, jednou řež" a vyjde vám "dvakrát ODS, jednou sex". Příklady, které se staly vám, vřele doporučuju do diskuze. A nakonec si neodpustím opsat vám jeden celý příspěvek, který pojednává o mých oblíbených přeslechnutích, s kterými jste žili celé dětství a až poměrně nedávno vám někdo otevřel oči a vám to pozbouralo trochu dětství, ale já se tomu nemůžu vynasmát a do diskuze k téhle knížce napíšu pár mých a prosím i vás, ať se tam podělíte i s těmi svými. A teď už poslední slovo ponechám autorovi a tímto děkuju jemu i ilustrátorovi, který dodal knížce svými hlody věneček třešniček na dort! Okibača a zajíček Sven Jansen Jako děti jsme občas něco slyšeli tak trochu jinak. Já jsem například měl za to, že v "Prší, prší" se zpívá "pojedeme nanuka". Zdálo se mi to sice poněkud zvláštní, ale už tehdy jsem osvíceně tušil, že v písňových textech se nějaká ta odchylka od běžné řeči snese. Nedávno jsem si na toto téma udělal malou anketu. Ukázala, že ve světě přeslechů hraje významnou roli jistý Okibača ("černo, Okibača ovečky zatáča") a zajíček Sven Jansen ("zajíček Sven Jansen sedí sám, sedí sám"), svou slávu si vydobyl i horolezec Boriš z naší hymny ("Boriš umí po skalinách"). Taková přeslechnutí už mají mimochodem i své jazykovědné označení. Nazývají se mondegreens, a to podle přeslechnutí novináře Jona Carrolla, který místo "They have slain the Earl of Moray and laid him on the green" slyšel "They have slain the Earl of Moray and Lady Mondegreen".... celý text

Poutníkem po Středozemi: Skici z cesty ze Dna Pytle až do Mordoru 2022, John Howe

Svíčka, čaj, soundtrack, prohlížení. Nádhera.

Opavští Přemyslovci v dějinách a kultuře 2022, Radek Fukala

Kniha je sborníkem Slezské Univerzity v edici Opavská historická sympozia. Obsahuje patnáct příspěvků předních českých a polských badatelů (nejen) dějin Slezska. Zaměřuje se na osudy levobočné dynastie českých králů, na tzv. opavské Přemyslovce, od jejichž vymření po meči uplynulo v roce 2021 půl tisíciletí. Česky psaných příspěvků je šest. Po polski bohužel neumím, takže pro mě smůla... Jak hodnotit hvězdičkami takovouto knihu? Sympozia se účastnili znalci na slovo vzatí (pan Radek Fukala je nejspíš taky, ale jeho motivací bylo podle jeho projevu asi především fukání do vlastní polívčičky...), kteří se podrobnými znalostmi na dané téma hemží už dávno, tudíž ve svých příspěvcích zabíhali do těch nejmenších podrobností, a podle toho se také sborník čte. Ačkoliv jejich práci oceňuji, budu nakonec po dlouhém špekulování hodnotit pouze třemi laickými hvězdičkami, abych dala jako první hodnotící běžnému čtenáři neodborníkovi na první dobrou znát, kolik mu přečtení těchto prací dá/nedá. Je to pravděpodobně nespravedlivé, ale nešť.... celý text

Paní jezera 2003, Andrzej Sapkowski

Protože nechci, aby si na mě nějaký zarytý fanoušek Zaklínače počíhal v temném průchodu, nechám si všechny svoje otravné důvody, proč se mi nelíbí, raději pro sebe. Nicméně trpaslíci to přece jen ke konci lehce zachránili a dali mi se i zasmáti, když jeden z nich rcel: "Jak pravil starý král Desmodeus, když po vykonanej potřebě nahlédl do nočníka: 'Rozum to není schopen pochopit'." Citát by mohl korespondovat i s mým náhledem na Zaklínače, ale nevytahujte nože, není to tak. Já ho uznávám, jen se mi prostě a jednoduše, kromě první povídkové knihy, z několika důvodů nelíbil. Tak sorry všem geraltomilům, už vás nebudu dál prudit, jdu se radši podívat zase do jiných světů.... celý text

Tady končí každý špás 1982, Alexandr Valentinovič Sileckij

Vždycky mě překvapí, kolik satiry a narážek dokázalo projít tuhou sovětskou cenzurou, ale doba, ve které byly psány, už byla očividně rozvolněnější. Každopádně - já se celou dobu chlámala jak debil od první do poslední stránky! Tolik znesvěcení, od vědy, přes historii až k obyčejnému ruskému mužikovi, se pohromadě jen tak nevidí. Nic ale přitom nebylo nenávistně znevažující, jen láskyplně posměšné. Protože, jak říká Jan Hraběta, když bychom si i z vážných věcí nedovedli dělat srandu, tak bysme se z toho posrali... Dvě hlášky mi uvízly v paměti nadobro, ale budu jen parafrázovat, nemám knížku před sebou: - (hrdinovi lezou do bytu furť ňáký mimozemšťani) ...vrátil jsem se do obýváku a zdálo se mi, že se koberec hýbe. Což bylo o to zvláštnější, že jsem žádný nevlastnil. Sehnat totiž kovral se rovnalo nemožnému... - (k hrdinovi se v ústavu dostal k vyřízení otravný dopis zvenčí) ...a protože v hierarchii našeho ústavu byl pode mnou už jen koš na papíry, neměl jsem dopis komu delegovat, a musel jsem na něj tedy odpovědět sám... No prostě, spousta nápadů, spousta dobových nešvarů a spousta a spousta srandy. Doporučuju!... celý text