Vidlička
přečtené 1419
Jakeův problém
1993,
Kingsley Amis
Šťasný Jim po 25 letech (ne doslova). Cyničtější, otupělejší, ale stále se vzpírající čemukoliv, co je mu nuceno. Vyhraje? Nádherný rozbory ženských, s kterými mi padl do noty - taky nás v podstatě nesnášim (né že by chlapi byli nějaký supermani, ale...). Knížka na první "počet" ne tak humorná, přesto Angličan se nikdy nezapře, že. Amis je prostě další můj spisovatel.... celý text
Jatka č. 5
2008,
Kurt Vonnegut Jr.
Strašně miluju ten jeho styl vyprávění, kdy ze začátku jakoby skáče od jednoho k druhýmu a vy si řikáte - co to zase mele? Ale postupně se začnou nitky pospojovávat a na konci vydechnete - jo takhle! O Vonnegutově silné humanitě v jakékoliv jeho knize snad ani nemusím mluvit. No a samozřejmě úžasný hlášky a příměry - aspoň jeden za všechny: "Rosewater byl statný muž, ale nijak zvlášť silný. Vypadal, jako by byl uhněten z holubů z nosu." Chtěli byste vidět čas jako Tralfamadořani? Určitě to musí být míň smutný než to naše. Nebo víc? Výzva: Kousek příběhu se odehrává v zoo a to podle mě JE vězení! A pro rejpaly, děj se odehrává i v zajateckém táboře...... celý text
Tichá srdce – kláštery a jejich lidé
2013,
Alena Ježková
Pátou nedám jen proto, že nepřevažovalo vzpomínání řeholníků nad historií jednotlivých klášterů, i když i to mě jako milovníka historie bavilo. Krásné fotografie. Jediné, co mě už na začátku trochu zarazilo, když spisovatelka pravila, že skoro nevěděla o perzekucích, kterým byli řeholníci i věřící od komunistického převratu vystavováni - tak chytrá a vzdělaná dáma! Ale to je jen můj přemoudřelej rejp, jinak kniha moc hezká. Negativum je, že do tramvaje ji nevezmete, to by se musel zapřáhnout ještě jeden vagón ;-)... celý text
Inkognito v Praze
1990,
Ephraim Kishon
Zlomená v pase od začátku do konce! Budu volně parafrázovat nejlepší hlášku, která mi utkvěla: Pan EK zjistil, že když zapne doma holicí strojek do zásuvky, sousedovi odvedle přestane hrát rádio, které je celou dobu ruší... "Otevřely se netušené možnosti." :-D :-D :-D !!!!!... celý text
Obecné dějiny Ďábla
1996,
Gerald Messadié
Kniha, která rozhodně stála autora mnoho práce, času a bádání. Je plná informací a přehledně sumarizuje valnou většinu náboženství světa. Na druhou stranu, poloviční délka by jí taky neuškodila. Autor je rozhodně velmi vzdělaný, inteligentní a neortodoxní, i když v osmnácté kapitole se nám trochu rozohnil a "mravokárcoval". Ale celkově se mu povedlo pro zájemce o toto téma napsat ucelený a fundovaný sumář. O jeho názorech a postojích si musí čtenář udělat obrázek sám, já se ovšem královsky bavila u přehršle jeho překrásně neuctivých, sarkasticky ironických hlodech! Na ochutnávku předkládám alespoň tři z nich: "Epický záběr Mezopotámců je tak široký, že starozákonní Genesis vedle něj vypadá jako týdenní prácička." "Samozřejmě páchl sírou, měl rozsochatý ocas a na nohou paznehty (což ho mimochodem podle Mojžíšova zákona řadilo mezi zvířata vysoce poživatelná)." "Kdyby měla posedlost ďáblem sebemenší opodstatnění, museli bychom si položit otázku, proč nikdy nepostihuje státní tajemníky, slavné spisovatele či televizní moderátory, ale jen lidi podprůměrné intelektuální a psychologické úrovně. Anebo je Satan komickým nepřítelem, který útočí jen na debily."... celý text
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl 1-2
1960,
Jaroslav Hašek
"Člověk by chtěl být gigantem, a je hovno, kamaráde."
Let Sokola
2010,
Daphne du Maurier
Postavy nesympatické (ale já nesnáším Italy, takže to byl celkem můj problém), děj nedějový a to, o co tam šlo, se nemuselo vléct přes třista stránek, a navíc to zas taková hrůza nebyla, ale to asi souvisí s dobou a místem, kde se příběh odehrával... Čekala jsem od autorky víc. Dám ještě šanci Mrtvé a živé a pak asi půjdu o poličku v knihovně dál.... celý text
Marbot
2002,
Wolfgang Hildesheimer
...kdyby sis to, Vidličko, přečetla nejdřív až úplně do konce, než začneš psát komentáře, viď...protože on to není životopis, ale přece jen fikce! :-DDDD Nicméně ani tak bych následující (ukvapený) komentář asi neměnila, přidám akorát hvězdičku, protože v tom případě se to móóc povedlo! Z toho mála údajů o Marbotovi, myslím, sestavil autor poměrně vyčerpávající životopis vykreslující především Andrewův způsob myšlení, v době probíhajícího romantismu určitě přelomový a novátorský, pokud šlo o náhled na umělcovo dílo i duši. Pro mě doposud postava zcela neznámá ale rozhodně zajímavá, se kterou jsem se mohla ve spoustě názoru i ztotožnit. Dozvíme se i něco málo ze soukromí význačných osobností té doby z Marbotova úhlu pohledu, a samozřejmě velmi (!) zajímavé a nezvyklé věci ze soukromí jeho samotného. Kniha ovšem není žádná drbárna, pouze předkládá čtenáři všechna známá fakta, která měla potom samozřejmě vliv na další Marbotův život, chování i uvažování. Knížka navíc vyšla v krásné edici nakladatelství Paseka, takže se přebalem pokochá i vaše oko. Dávám sice "jen" 3*, ale i přesto bych doporučovala přečíst si knihu každému, koho zajímá umění, trochu té psychoanalýzy a 1. polovina 19. století. A nakonec jeden citát, který se mi moc líbil. Napsala ho v dopise Andrewovi jeho matka: "...stejně jako vítr, který když nevane, není." Proč já nikdy nevymyslím taky něco takového?!... celý text
Klub džentlmenů
1996,
Richard Gordon (p)
Slyšte, slyšte! Růžák, čtvrteční zadělávané dršťky s cibulkou, vyhřívaná křesla a banda nehoráznejch joudů, ctících "Anglii, jejich Anglii" i v osmdesátkách (protože ježčí pelech pro ježka nejpohodlnější). Ipso facto. Anglický humor a pohodička v nejlepší formě, bravo, pane G.!!!... celý text
Akcia Neutron / Vesmírny bič
1988,
István Nemere
Dvě novely na podobné téma - kterak krizový štáb odborníků zvládne boj s nečekanou situací. Mě to připadalo spíš jako nějaká akčňárna než SF (takže nic pro mě...), ale veskrze tam jde přece jen spíš o psychologii, takže jo, asi jo. Hlavně bylo fťypný porovnávat, jak viděl autor v 80. letech budoucnost vzálenou 30/50 let a kam to opravdu dospělo - a to se teda hodně seknul! Tranzistoráky :-DDDD Ale chápu, že na to moc zřetel nekladl, i když tam musel šoupnout sem tam nějakou raketu, a hlavně "pofuturoval" techniku, kterou měli i tenkrát. Hlavním rysem obou příběhů jsou totiž lidé, a ty se autorovi podařilo vykreslit bezvadně. I postavičky, které se mihnou knihou na dvou řádcích, jako byste viděli před sebou. To je hlavní spisovatelova deviza. Taky umí hezky "pracovat s časem", takže příběhy jsou docela napínací. Navíc jsem si procvičila psanou slovenštinu, takže za mě pěkné 3*.... celý text
Poločas rozpadu
2017,
František Kotleta (p)
Ach jo, ach jo, ach jo... Franto, kam zmizel vtip, akce a napětí?!?! Už je to víc popis pohybů než co jinýho. Postavy začaly bejt hrozně plochý - nasraná Alice, obšourník Ryan, typická Japonka s malejma kozama a Hrdina z Istanbulu, ale nějak už nic víc. Třetí * dávám fakt jen z nostalgie. Hrozná škoda. A pro ty, co nechtěj ztrácet čas - našla jsem tam asi jenom tři čtyři hlášky, na který jsme byli zvyklý, a tak je tu máte, kdybyste se se zbytkem nechtěli obtěžovat: "Zmítal se, řval a brečel. Dorazil jsem při tom nehezkém výstupu doutník a odhodil jej směrem k uchu. Vytvořili spolu surrealistické zátiší s kouřem." "V tom hlase bylo víc nevrlosti, než jsem kdy slyšel. A že už jsem zažil spoustu nevrlosti. Kdyby existoval bůh nevrlosti, sestoupil na zem a utkal se v nevrlosti s Alicí, nejspíš by se brzy spakoval a hledal nějaké lepší uplatnění." "Rozzuřené Alici se ani kvůli vám nepostavím na odpor. To se radši nechám opíchat rozparáděným stádem radioaktivních zubrů." "Pivo chutnalo asi nejhůř, co jsem v životě pil. Husté bylo tak, že po něm mohla chodit myš, a kyselé, že by se v něm nejspíš daly rozpouštět mrtvoly."... celý text